close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

To BuDe TýDeN... III.

13. srpna 2007 v 21:18 | Sandra=) |  ╬To bude týden...
AuToR: Sandra=)
"Tak, tyhle jsou poslední. Jakej máme čas??" zeptala jsem se, když jsme hodily k popelnicím poslední dvě krabice. "Pět minut do konce hodiny. Pospíšily jsme si," mrkla Jenny na mobil. "Ok, tak jdem na to," přikývla jsem, popadla odloženej pytlík a splečně s Jenny se rozeběhla zpátky do kabinetu.
"Dneska se nám aspoň vyplatí, že raketa nikdy nekončí dřív, než pozvonění," řekla jsem, když Jenny zabouchla dveře a já sundala pana Morrise ze skříně. "Tak číčo, jdeš zase na oparaci," řekla jsem s úšklebkem a zatímco Jenny střežila dveře a pozorovala mě, já jsem popadla ze stolu nůžky a s nima začala vycpanině párat břicho. Potom jsem vybrala kus vycpávací hmoty, místo ní tam narvala zapáchající pytlík, a potom kůži sešívačkou sešila zase k sobě. "Hotovo," oznámila jsem a spokojeně si prohlídla svůj výtvor. "Ukaž," řekla Jenny, popadla kočku a začala si ji prohlížet. "No super. Nic neni skoro vidět," zajásala a mrkla na mně. "Tak pane Morrisy, teď vypadáte jako živá mrtvola," prohlásila jsem a položila ho zpátky na skříň. "To jo a taky tak smrdí," ušklíbla se Jenny. "Jen počkej. Za deset minut se na tom sluníčku "rozvoní" na celej kabinet," zašklebila jsem se, vzala si batoh se sk8 a rozhlídla se po kabinetu. "Hele a co tyhle krabice??" ukázala jsem na dvě krabice ležící na stole. "Ty nejspíš ne. Tam bude mit asi nějaký papíry," mrkla na ně Jenny. "Papíry??" zopakovala jsem a zvědavě do nich nakoukla. "Hehe nj, papíry. Hromada papírů a ne ledajakejch," zašklebila jsem se hned na to. "Proč??" zeptala se Jenny a zvědavě mi nakoukla přes rameno. "To jsou různý písemky a testy," odpověděla si hned potom. "Jj a víš co?? Jsou tady naše poslední písemky z matiky, frániny a fyziky," zašklebila jsem se a ukázala jí pár papírů. "O jeje, ty dopadly hrozně, ale nejsou ještě opravený," všimla si Jenny. "No právě," přikývla jsem a znova nahodila ďábelskej kukuč.
"Jak, že to říkala?? Všechny krabice??" zeptala jsem se pomalu. "Jj, úplně všechny krabice," chytila se Jenny okamžitě. "A tohle jsou taky krabice??" položila jsem písemky nazpátek. "Jj, taky," přikývla s natěšenym pohledem Jenny. "Ok. Jdem!!" řekla jsem, rychle jednu krabici popadla a rozeběhla se s ní ven. Jenny mě hned následovala s tou druhou k popelnicím, kde právě nakládal všechen ten bordel do obrovskýho auta nějakej týpek. "Počkejte!! Ještě tyhle!!" přiběhly jsme k němu s Jenny a vrazily mu do rukou krabice. "Ok, dík," řekl chlápek a obě krabice hodil k ostatním. Potom tam naházel ještě zbytek a s nákladem odjel. "Yes??" natáhla jsem k Jenny ruku a dívala se za odjíždějícim autem. "Yeees!!" přikývla Jenny, plácla mě a spokojeně jsme se vydaly zpátky do školy, kde zrovna zvonilo na konec hodiny.
"Tak čemu jsme se to právě vyhly??" zeptala jsem se, když jsme projížděly chodbou plnou lidí na sk8. "Jestli se nepletu, tak 5 z matiky, 5 z francoužtiny a 5 z fyziky," počítala Jenny. "Takže jaký jsme??" zeptala jsem se. "Neuvěřitelný," zasmála se Jenny. "Yeah, neuvěřitelný a naprosto příšerný," přikývla jsem a v ten okamžik se ozval příšernej jekot z kabinetu, kolem kterýho jsme právě projížděly. "Rachejtle," řekly jsme s Jenny najednou, seskočily ze sk8 a zaposlouchaly se stejně jako ostatní. "Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa, pane Morrisy!! To neni možný!!" pištěla skrz zavřený dveře profesorka a v rukách držela páchnoucí kočku. To se do kabinetu přihnali další profesoři, kteří slyšeli její prvotní výkřik, aby zjistili, co se stalo. "Páchne!! On páchne!! Jak je to možný?? Vždyť je vycpanej!!" pištěla raketa a byla na omdlení. "Ingrid uklidni se. To bude nějaký nedorozumnění," snažil se jí uklidnit jeden profesor, druhá prófa ji ovívala a třetí odnesla se znechucenym obličejem páchnoucí kočku pryč. "Páchne!! On snad oživl, jinak to neni možný," hekala raketa a ztěžka dýchala. "Ingrid vzpamatuj se. Byl vycpanej, nemohl oživnout. Nejspíš to bude tim sluníčkem. To asi ta jeho srst," klidnil ji profesor a já s Jenny umírala na chodbě smíchy. "Bože, co jsem komu udělala. Proč zrovna pan Morris??" vyhekla raketa a pomalu se usadila ke stolu. "Ona se fakt ptá, co kdy komu udělala?? Mám jí napsat seznam??" podívala jsem se tázavě na Jenny a hned dostala další záchvat smíchu. "Jen klid Ingrid. Nerozčiluj se," chlácholil ji dál prófa a přitom házel nechápavý pohledy na druhou profesorku, která zírala stejně nechápavě a raději nedýchala.
"Už je to dobré Hanzy. Raději začnu opravovat písemky," vydechla raketa a otočila se ke stolu, kde předtím stály krabice s písemkama. "To snad ne!! Kde jsou ty krabice??" vyjekla okamžitě, vyskočila ze židle a začala se rozhlížet kolem sebe. To už jsem se s Jenny pomalu válela smíchy po zemi. "Braunerová!! Kleinová!!" zařvala rachejtle hned po ujištění, že krabice nikde nejsou. "O-ou," vyhekla jsem a okamžitě se přestala smát. "Kde jsou?? Ty dvě mrchy je vyhodily!!" vřeštěla prófa v kabinetě. "Mizíme," řekla jsem a naskočila na sk8. Jenny jenom přikývla, a tak jsme se rychle rozjely pryč.
Pokračování příště =D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama