AuToR: Sandra=)
"Teda to snad váží tunu," hekla Jenny a praštila s krabicí mezi ostatní. "To teda a ještě tam toho takovou půlku máme," přikývla jsem a na jednu z krabic se posadila. "Ale, ale, ale, zase jste přišly pozdě??" ozvalo se mi posměšně za zády a když jsme se s Jenny otočily, vyšla z pozarohu Mia. Zeširoka se usmívala a za sebou táhla nějakýho kluka. "Čau ségra, ahoj.... Matte??" pozdravila jsem ji a nejistě se zadívala na onoho týpka.
Mia je moje o dva roky starší ségra, se kterou se často pošťuchuju a občas i pohádám, ale přesto ji mám moc ráda a jsme si hodně blízký. Mia má světle hnědý vlasy, světle modrý oči, vysokou, dobrou postavu a zájmy jako typická hoka. Je vážně chytrá a oproti mě u profesorů dost oblíbená.
"Jane, jmenuju se Jan," opravil mě kluk trochu uraženě. No jo, sorry Jane. Matt to byl vlastně předminulej tejden," kývla jsem omluvně a Jenny se jen zašklebila. "Haha," ušklíbla se Mia a otočila se na nechápavě koukajícího Jana. "Už běž. Já tu ještě chviku zůstanu," usmála se. Jan jenom přikývnul, políbil jí a odešel. "Matt jo??" zadívala se na mě Mia přísně a vložila si ruce v bok. "Tak sorry no, ale kdo si je má všechny pamatovat?? Každej tejden je to někdo jinej," pokrčila jsem rameny. "Nj, vždyť nic neříkám," zasmála se Mia a posadila se vedle mě. "Kde si vůbec toho Jana splašila?? Toho ještě neznám," zajímala se Jenny. "Je o rok starší a docela fajn," odpověděla jí Mia spokojeně. "Docela fajn... to byl i Danny, Matt a před nima taky Jo s Maxem a teď i Jan, takže kdo to bude příští tejden??" zeptala jsem se škádlivě. "Hele dej pokoj. Já za to nemůžu," šťouchla do mě Mia. "Nj, já vim. Oni na tebe čekaj v řadě a ty je chudáčky nechceš nechat dlouho čekat," zašklebila jsem se. "Ty jseš fakt hrozná. Takhle to vůbec neni. Já prostě hledám toho pravýho," usmála se Mia. "A jeje. Hlavně se tady zase nezasni a a nezačni nás krmit tvejma představama o dokonalym klukovy," zvrátila jsem oči a hned dostala ránu do ramene od smějící se Mii. "Já stejně nechápu, že na ty kraviny věříš," zakroutila jsem nechápavě hlavou. "Jakejm kravinám??" zeptala se Jenny. "No jako je pravá láska a takový blbosti," odpověděla jsem jí. "A já zase nechápu, že ty na to nevěříš. Láska existuje," zadívala se na mně Mia. "Já si to nemyslim. Podle mě to, čemu vy řikáte láska, je jenom závislost jednoho člověka na druhym. Je to spíš nemoc, než cit," prohlásila jsem přesvědčeně. "Nemocná jseš spíš ty. Pravá láska je krásnej cit a když někoho miluješ, je to super!!" začala se rozplývat Mia. "Tak to nevim. Mě se nic takovýho zatim nestalo," pokrčila jsem rameny. "A co vim, kluci řikaj "Miluju tě" hlavně, když tě chtěj dostat do postele," vyplázla jsem na Miu jazyk a začala se společně s Jenny smát. "Ty jseš fakt strašná," zakroutila Mia hlavou. "Řekni jí něco Janee," otočila se na Jenny pro pomoc. "Vždyť ji znáš. Její pravdu jí nevyvrátíš," smála se Jenny. "Nj, já vim," přikývla Mia rezignovaně. "A co ty?? Co si o tom myslíš??" zeptala se Mia zvědavě. "No já nevim, jestli existuje zrovna "pravá láska" a jestli je úžasný bejt zamilovanej, ale na lásku věřim. Myslim, že láska existuje," zamyslela se Jenny. "Vidíš?? I Janee si myslí, že láska je," drcla do mě Mia. "Fajn, fajn. Tak víš co?? Vy si nechte svoji lásku a já si nechám svoji volnost," kývla jsem a přestala se smát. "Ok, ale řekni mi...... jakto, že jste přišly dneska zase pozdě??" rozhlídla se Mia po krabicích. "Tia nemohla najít botu," odpověděla Jenny a hodila po mně naoko vražednej pohled. "Já za to nemůžu. Byla zastrčená pod postelí," zakřenila jsem se nevinně. "Nj, ono by totiž neuškodilo, kdyby sis tam jednou za čas uklidila," pokývala Mia hlavou. "Vždyť jsem tam uklízela nedávno," ohradila jsem se okamžitě. "Nedávno?? Dvoum měsícům řikáš nedávno??" vyvalila Mia oči. "No... vlastně třem," opravila jsem ji se smíchem. "Ach bože. Já snad už radši pudu," zakroutila Mia hlavou a rozesmála se. "To klidně můžeš, ale nejdřív nám pomůžeš s pár krabicema," kývla jsem. "Jakto??" zeptala se Mia překvapeně. "No jako odplatu za to, že si nás tady teď 10 minut zdržovala," vysvětlila jí s úsměvem Jenny. "Aha," kývla Mia, a tak jsme se všechny tři vydaly zpátky do kabinetu.
"Ježiš, co to je všechno za krabice??" vykulila Mia oči, když viděla hromadu, která nám ještě zbejvala. "Nemám páru. Nějaký nepotřebný krámy prej," pokrčila Jenny ramenama a jednu z krabic popadla. "Brr, tuhle profesorku nesnášim. Přijde mi odporný, že tady má vycpanou kočku," oklepala se Mia a zadívala se na skříň, kde stála mrtvá vycpaná kočka. "Nj, to byl ten její mazlíček. Jak, že se to jmenoval?? Pan Morris??" sundala jsem vycpaninu ze skříně. "Jj, tak nějak. Vsadila bych se, že si ho dala vycpat proto, aby se s nim mohla i teďka mazlit," zahlásila Jenny a já s Miou jsme se koukli nejdřív na ni a potom na kočku. "No fuj," ušklíbla se Mia a já pana Morrise radši vrátila nazpátek. "To teda chudák kočka," prohlásila jsem a vzala jednu z krabic. "O ježiš, co to v těch krabicích je?? Hrozně to smrdí," vyhekla Mia, když vzala krabici, která jí stála u nohou. "Nevim, ale můžem se mrknout," navrhla jsem a tak jsme krabice odnesly k popelnicím a tam tu Miinu otevřely. "Ok, končim. Těch krabic se už ani nedotknu," oznámila znechuceně Mia, když jsem z krabice vytáhla pytlík s plesnivou svačinou. "Asi krabice s obsahem jejího koše," usoudila Jenny při pohledu na zbytek obsahu v krabici. "Skvělý. Tak si to užijte a uvidíme se doma," řekla Mia a vydala se do školy. "To nám teda píchla," zakroutila Jenny hlavou. "S krabicema sice ne, ale dostala jsem perfektní nápad," řekla jsem pomalu a dál si prohlížela plesnivej pytlík. "Jakej??" zajímala se Jenny okamžitě. "Co takhle oživit pana Morrise??" otočila jsem se na ní a dala jí před obličej pytlík. "Oživit??" zopakovala Jenny a chytila se za nos. "Yeah, oživit. Aspoň zjistíme, jestli jsi měla pravdu," přikývla jsem s ďábelskym úšklebkem. Jenny okamžitě pochopila, co mám v úmyslu a zakřenila se. "Perfektní. Rychle vynosíme zbytek krabic a pak začnem "oživovat", ok??" odložila jsem pytlík na stranu a mrkla na Jenny. "Ok," přikývla Jenny nadšeně, a tak jsme začaly rychle vynášet zbytek krabic.
Pokračování příště =D