close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Život nebo smrt 16.

19. července 2007 v 13:27 | Sandra=) |  ╬Život nebo smrt
Autor: Sandra=)
"Crrrrr," zazvonil mi potichu mobil. Rychle jsem po něm chňapla a vypla ho. Posadila jsem se na posteli a protáhla se. Chvilku jsem se rozkoukávala pohledem do zrcadla a potom jsem vylezla z vyhřátý postele. Vůbec se mi z ní nechtělo, ale adrenalin a zábava, která mě po tak dlouhý době zase čekala byla silnější.
Potichu jsem otevřela dveře a přicupitala ke schodům, kde jsem se zaposlouchala. "Super, spěj," zaradovala jsem se pro sebe a vběhla zpátky do pokoje. Rychle jsem otevřela skříň, vylovila ze spod krabici zaházenou věcma a otevřela ji. Párkrát jsem prohrábla její obsah a nakonec z ní vyndala jedny klučičí džíny, tričko, mikinu a kšiltovku. Všechno ve skejťáckym stylu. Hodila jsem to všechno na postel, z krabice vytáhla ještě širokej a dlouhej pruh látky, krabici zavřela a položila ji na zem. Rychle jsem ze sebe stáhla svoje XXXL tričko a zručně si kolem prsou obmotala pruh látky. Potom jsem si na sebe natáhla tanga, přes ně jsem natáhla upnutý klučičí boxerky, který jsem vyndala ze šuplíku a nato jsem natáhla džíny, který jsem připevnila páskem, protože jinak by mi hned spadli. Přes hlavu jsem si natáhla tričko, vlasy si stáhla do jednoduchýho culiku a potom si stoupla před zrcadlo, podle kterýho jsem si naštelovala na hlavu kšiltovku. Ještě jsem na sebe natáhla mikinu, kterou jsem nechala rozepnutou a zadívala se do zrcadla. "Zase vypadám jako kluk," pronesla jsem spokojeně. "Tohle převlíkání za kluka je dost úchylný, ale praktický pro moji tajnou zábavu." zamyslela jsem se. Už přes dva roky tajně zdrhám v noci z domova a dělám všude možně graffity, který jsou moje velká vášeň. Jako holka jsem se ale docela bála courat se sama po nocích venku a tak jsem se začala převlíkat za kluka. Zjistila jsem, že je to docela sranda a je to i celkem slušný krytí, když mě někdo načapá, což se mi jednou stalo a díky tomu převleku si myslely, že jsem kluk. Naštěstí se mi podařilo zdrhnout. Během tý dlouhý doby, co jsem se takhle převlíkala, jsem přišla na hodně vychytávek jako bylo ovazování prsou pruhem látky nebo nošení boxerek na tanga. Párkrát se mi totiž stalo, že jsem se střetla u nějaký zdi s pár sprejerema a ti si mysleli, že jsem buzík, protože mi z padajících kalhot koukali místo boxerek tanga nebo se mi zase nápadně rýsovala prsa i v těch volných věcech a tak si mysleli, že si půjčuju máminu podprdu a vycpávám si ji. Proto jsem si koupila klučičí boxerky a začala si prsa stahovat pruhem látky, což mi je vždycky sploštilo, a potom to pod tričkem vypadalo jako celkem slušně vymakanej hrudník.
"Kruci, kolik je??" vytrhla jsem se ze vzpomínek a mrkla se na mobil. "Čtvrt na dvanáct!! To mám nejvyšší čas vyrazit, abych tam byla v čas!!" vyhrkla jsem a začala se schánět po svym batohu. "Pod postelí," trklo mě po chvilce a rychle jsem se vrhla na zem. Chvilku jsem šátrala rukou pod postelí, až jsem konečně nahmatala to, co jsem chtěla. Pohotově jsem vytáhla z pod postele bágl a pozorně si ho prohlídla. Byl dost počmáranej a flekatej od sprejů, který jsem v něm přechovávala a nosila, ale byl to můj milovanej baťoh. V rychlosti jsem si ho natáhla na záda a vyplula z pokoje. Co nejtišejc jsem sešla schody a poslepu se vydala do chodby. "BUM!" vrazila jsem do zdi, protože jsem neodhadla dveře. "Auu," sykla jsem potichu a našmátrala svoje boty. "Ještě to tady pořádně neznám. Teda ne takhle po slepu," pomyslela jsem si a potichu za sebou zavřela vchodový dveře. Bleskově jsem přelezla branku, abych nedělala randál s jejím vrzáním a potom jsem už pádila ke zdi, okolo který jsme šli dneska s Billem. Typovala jsem, že to bude ta zeď, o který mluvil ten čepičkář.
Několik metrů od zdi jsem se zastavila a chvilku se vydýchávala. Přitom jsem pozorovala několik postav stojících u zdi. Pochodovali tam a zpátky a netrpělivě se kolem sebe rozhlíželi. "Nejspíš ještě na někoho čekaj," pomyslela jsem si, ale v tom už se ze tmy vynořila postava ve volných věcech a rychle kráčela k nim. "Dredař," vydechla jsem, když ta postava dorazila ke klukům a krátce se s nima přivítala. "No nic. Jde se na to," dodala jsem si odvahy, rozhlídla se kolem sebe a volnym krokem jsem se k tomu hloučku vydala. Byla jsem dost nervozní, protože od chvíle, co jsme se přestěhovali, jsem se ani jednou za kluka nepřevlíkla a nebyla jsem si jistá, jestli mě nepoznají.
Za těhlech myšlenek jsem došla až k nim. Jakmile jsem přistoupila k jejich hloučku, všichni zmlkli a otočili se na mě. Já jsem tam jen stála a čučela na ně, neschopná říct jediný slovo.
"Kdo jseš??" zeptal se mě čepičkář a sjel mě pohledem. "Já jsem Sa...ehm...teda chci říct, že jááááá jsem... Sam!" zakoktala jsem se trochu, ale rychle jsem se vzpamatovala. "Jakej Sam??" vyzvídal čepičkář. "Prostě "jenom" Sam," odpověděla jsem a zadívala se mu vyzývavě do očí. Už jsem se dotoho začínala zase dostávat. "Hmmm, fajn. A co tu chceš, "Same"??" překřížil si ruce přes prsa. "Jdu sprejovat," řekla jsem a postavila se do typickýho klučičího ležérního postoje. "Tak sprejovat?? Ale tohle je "naše" zeď!!" ohradil se čepičkář. "Vážně?? A kde máte ceduli??" zeptala jsem se posměšně. "Tohle je naše cedule," ukázal směrem na graffity zdobící zeď všude možně. "Hmmm, to se dá lehce napravit," řekla jsem pohrdavě, schodila bágl ze zad, vyhrabala z něj černej sprej, trochu ho proklepala a vykročila s nim k jednomu graffitu. Už jsem se napřahovala, abych mohle začít přestříkávat graffit na zdi, když mě někdo prudce chytil za rameno, otočil mě a hodil mě na zeď. "Kurva, debile. To bolí!!" pomyslela jsem si, ale ani sem necekla. "Copak je??" zadívala jsem se čepičkářovy do ksichtu, kterej se tvářil výhružně. "Zapomeň na to," sykl mi do tváře a pořád mě držel namáčklou na zdi. "Na co??" provokovala jsem. "Na to, že tu budeš něco dělat, natož přestříkávat naše výtvory!!" vysvětlil mi nasupěně. "A kdo mi v tom zabrání??" nedala jsem si pokoj. "Já!!" vykřikl čepičkář a napřáhl se, aby mi mohl dát pěstí. Rychle jsem uhla a čepičkář to napálil přímo do zdi. "Aauu, kurva!!" zařval a pustil mě. "Já jsem rychle proklouzla a postavila se mu za záda. "Ty malej hajzlíku!!" vykřikl, otočil se ke mě a znovu mě chtěl praštit. Já jsem znovu uhla, ale nebylo to dost rychle, takže jsem ji schytala do ramene. To mě dost vytočilo. Rychle jsem se napřáhla a vpálila čepičkářovy jednu přímo mezi oči. "Doprdele!!" vykřikl čepičkář a chytil se za nos.
"Miku, jseš ok??" sesypali se k němu jeho kámoši. "Jo, jsem. Naštěstí mi nic neudělal," odpověděl čepičkář a přidržel si u krvácejícího nosu kapesník. Holt přerazit nos klukovy neni tak lehký jako přerazit ho holce. Já jsem to pozorovala stojíc asi metr od nich a mnula jsem si bolavý rameno. "Kruci, to ale byla šlupka. Dostat to do ksichtu, měla bych pěkně vymalováno," pomyslela jsem si a popadla baťoh, kterej mi někdo podával. "Díky," řekla jsem a teprv teď si to uvědomila. Rychle jsem se otočila na onu osobu a zjistila jsem, že je to dredáč. "Neni zač," usmál se na mě a mrknul na kluky, kteří pořád stáli okolo Mika. "To nebylo špatný," konstatoval při pohledu na Mikeův krvácející nos a poplácal mě po rameni. "Uuuuuuu, blbče. Musíš se trefit zrovna do toho bolavýho??" chtěla jsem říct, ale rychle jsem to zadržela. "Dík," zaskučela jsem a vydala se do hloučku kluků. Tom mě následoval.
Pokračování příště =D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nicky Nicky | 31. července 2007 v 9:01 | Reagovat

jupíí konečně další, doufám že následující tak dlouho trvat nebude:( ale je to super

2 denisek denisek | 11. dubna 2008 v 21:52 | Reagovat

Je todobrý a těšim se na další díl!!!!!!!!! kterej bude kdy???????????

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama