Autor: Sandra=)
Rychle jsme do něj nastoupili a usadili se. Po chvilce snahy konverzace z Tomovy strany jsem znovu usnula.
"Todle je vážně zvláštní holka... dvakrát do mě vrazí a než jí stačim něco říct, zmizí jak pára nad hrncem, potom mi dá v zápalu zlosti pěstí, je drzá, ale přitom je docela milá...a jakmile se dostane do busu, usne," dumal Tom a zkoumavě si mě prohlížel. "Je ale hezká... Dost hezká a když spí, vypadá roztomile," pomyslel si Tom a zadíval se ven z okna. Nakonec usnul taky.
"Loitsche!!" oznámil řidič a bus se zastavil. "No jooo," zívla jsem a koukla se vedle sebe, kde jsem očekávala sedícího Toma. Ten už ale v autobuse nebyl. "Musel vystoupit, když jsem spala," pomyslela jsem si a vylezla z busu. "Hmmm, doufám, že se nenaštval, že jsem usnula," dumala jsem v duchu a rychle došla domů. "Čau mami," pozdravila jsem mámu, když jsem vlezla do kuchyně. "Čau. Kde jsi byla tak dlouho?? Škola ti už přece zkončila," začala mě máma okamžitě spovídat. "Ale kyklop mě pozval na pizzu a protože pořád otravoval tak jsem s nm šla, abych měla pokoj," vysvětlila jsem jí stručně a praštila báglem na barovej stůl. "Jakej kyklop??" podívala se na mě máma nechápavě. "To je jeden týpek ze školy," řekla jsem a mrkla na hodiny. "A proč mu řikáš kyklop??" zeptala se máma. "Protože je to ten, kterýmu jsem dala o těláku pěstí a má teď pěkný móňo na oku," zakřenila jsem se. "Aha. A on tě pozval na rande??" vyzvídala máma. "To nebylo žádný rande!! Jen si furt chtěl promluvit a tak jsem s nim šla, aby byl klid," osopila jsem se hned na mámu. "No tak jo, když řikáš. A jakej je??" neustávala ve výslechu. "Úplně normální. Dredatej hiphopař, kterej se otočí za každou sukní," konstatovala jsem jednoduše. "Takže by jste si rozuměli," pokývala máma hlavou. "No to sotva. Já se za každou sukní neotočim," vyvrátila jsem jí hnedka. "Jakto že ne?? Vždyť každou holku zmlátíš," popíchla mě máma. "Haha, fakt vtipný," ušklíbla jsem se a popadla baťoh. "Máš hlad?? Zrovna jsem dovařila," zeptala se mě máma. "Ne nemám. Najedla jsem se dost tý pizzy," odpověděla jsem na půl cesty do svýho pokoje. V pokoji jsem zahodila bágl na zem a popadla šminky. Rychlejma tahama jsem se trochu zkulturnila, protože jsem to ráno nestihla a potom jsem znovu mrkla na hodiny. "Nejvyšší čas vyrazit," pronesla jsem a vyšla z pokoje. "Kam zase jdeš??" ozvala se hned máma, jakmile mě zbystřila na odchodu. "Jdu s Nellou na procházku," odpověděla jsem a nazula si boty. "Najednou... a včera jses mohla zbláznit, když jsem tě s ní poslala pryč," řekla podezíravě máma. "Prostě mě to začalo bavit," řekla jsem a vyšla ven.
"Ahoj Bille! Čekáš dlouho??" pozdravila jsem Billa, kterej na mě už z dálky mával a vesele se usmíval. "Ani ne. Přišel jsem asi před pěti minutama," odpověděl a pustil Scootyho z vodítka. Ten se okamžitě vrhnul k Nelle a po krátkym přivýtání oba někam zmizeli. "Tak jak ses dneska měla ve škole??" zeptal se mě Bill. "Nic moc jako každej den. Dostala jsem poznámku od němčinářky," řekla jsem a nahodila bojácnej kukuč. Oba jsme se okamžitě rozesmáli. "Poznámku?? Tu jsem dostal naposled tak před pěti lety," zamyslel se Bill. "No tak to já taky," přikývla jsem se smíchem. Při další konverzaci s Billem jsme pomalu courali po parku a psi okolo nás vesele pobíhali. Úplně mě ohromovalo jak jsem se s Billem vybavovala. Během těch dvou dnů jsem měla pocit, že ho znám už hrozně dlouho.
"To už je zase tolik??" zděsila jsem se, když jsem mrkla na mobil. "Kolik je??" nahnul se ke mě zvědavě Bill. "Je půl devátý. To bych už asi měla jít," řekla jsem a přivolala skotačící Nellu. "Jo, já už asi taky. Máma se bude divit, kde jsem tak dlouho," přikývl Bill a tak jsme se pomalu vydali směrem k mýmu domu. "Hele, tohle je sprejerská zeď??" zeptala jsem se Billa, když jsme procházeli kolem posprejovaný zdi. "No vlastně neni. Kluci sem choděj sprejovat tajně v noci," odpověděl mi Bill celkem bez zájmu. "Ty nemáš graffity rád viď??" zeptala jsem se ho. "Né že bych je neměl rád, ale neberou mě. Nevidim nic zábavnýho na tom, v noci stříkat na zdi různý blbosti," odpověděl mi Bill. "Aha. To já mám graffity docela ráda," usmála jsme se. "Ale zato mýho bráchu to dost bere. Čmárá si graffity kde jen může," dodal hned Bill. "Hmmm," přikývla jsem.
"Tak už jsm tady," řekla jsem a podívala se na svoje bydliště. "Dneska to bylo super," usmál se na mě Bill. "Jo to bylo," přikývla jsem a v tu chvíli mi začal v kapse vyzvánět 50 Cent. "No??" zvedla jsem mobil. "Kde jseš??" ozvala se do telefonu máti. "Právě stojim před domem a chystám se jit domů," odpověděla jsem a ušklíbla se na Billa, kterej se začal potichu smát. "Tak fajn," řekla máti a zavěsila. "Kontrola??" usmál se Bill. "Tak něco," přikývla jsem. "Dáš mi svoje číslo??" zeptal se mě Bill. "No jasně," přikývla jsem a nadiktovala mu svůj mobil. "Super. Zavolám ti," mrknul na mě Bill a otočil se k odchodu. "Ok," usmála jsem se. "Tak čau," rozloučil se Bill a dal se na odchod. "Čau," odpověděla jsem a zelezla dovnitř. "No to miřekni, kde jste tak dlouho courali??" vyprskla na mě máma hned jak jsem vlezla do dveří. "V parku," odpověděla jsem suše. "No jasně. Venku," zopakovala po mě máma nedůvěřivě. "Jdu se umejt a spát," oznámila jsem jí a vydala se do pokoje. Tam jsem rychle zkontrolovala maily ze školy, ale zase byly prázdný až na jeden krátkej vzkaz, kde mi bylo oznámeno, že naše třída jela na dva týdny pryč a tak mi nebude chodit žádná látka ani učení. "Super. Aspoň budu mit chvilku volno a čas na svoje oblíbený činnosti," výskla jsem radostně a odebrala se do koupelny. Jakmile jsem odtamtud vylezla, začal mi zvonit mobil. "Prosím??" zeptala jsem se, protože mi volalo neznámý číslo. "Čau, tady Bill," ozvalo se mi do sluchátka. "Čau Bille," usmála jsem se. "Nerušim tě??" zeptal se trochu nejistě. "Ne, vůbec ne. Zrovna jsem vylezla z koupelny," odpověděla jsme rychle a zalezla si do postele. "Co potřebuješ??" zeptala jsem se. "Nic, jen jsem se chtěl zeptat, jestli si zejtra dáme zase sraz," odpověděl Bill. "No jasně že jo," přikývla jsem nadšeně. "Zase v parku??" zeptala jsem se. "Ne v parku ne. Myslel jsem, že by jsme to zejtra vzali bez psů a že bych tě tadymohl trochu províst, aby ses už příště nestratila," zasmál se Bill. "Ok, ráda. Kde se sejdem??" zeptala jsem se ho. "Já se pro tebe zastavim jo?? Co tak ve tři??" navrhl Bill. "Super, tak ve tři," souhlasila jsem. "Tak skvělí. Takže zejtra ve tři jsem u tebe," usmál se Bill. "Dobře. Budu čekat. Dobrou Bille," pozdravila jsem ho. "Dobrou," odpověděl Bill a zavěsil. Rychle jsem mrkla na hodiny a zjistila, že je půl desátý. "No, nejvyšší čas jít spát, abych se trochu prospala," konstatovala jsem. Na mobilu jsem si natáhla budíka na jedenáctou a pak se už oddávala sladkýmu spánku...
Pokračování příště =D