close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Život nebo smrt 14.

8. července 2007 v 0:47 | Sandra=) |  ╬Život nebo smrt
Autor: Sandra =)
"Ještě si skočim na záchod," pomyslela jsem si, když jsem vyšla ven ze školy a tak jsem se vrátila dovnitř. Rychle jsem vešla na záchod a zavřela se v kabince. Zrovna, když jsem odtamtud vylezla a myla si ruce, přišla tam Ingrid.
"Právě tebe hledám," řekla a přistoupila ke mě. "A to jako proč??" podívala jsem se na ní zvědavě. "Musim ti něco důležitýho oznámit," sykla Ingrid a stanula deset centimetrů odemě, takže jsem se úplně dusila oparem z její voňavky. "A nepočkalo by to do zejtra?? Já že bych si sebou vzala kolíček," řekla jsem s úšklebkem. "To by teda nepočkalo!" zvýšila Ingrid hlas. "Fajn. Tak to vyklop, ať můžu jit," řekla jsem a zadívala se jí do očích zbarvených monoklama. "Jen tě chci upozornit, aby ses držela dál od Toma," zasyčela mi do tváře Ingrid. "Proč?? Má snad tuberu??" zeptala jsem se posměšně. "Huso, " sykla Ingrid. "Tak bacha Ingrid. Dej si pozor na jazyk. Tady nejsou žádný učitelé, kteří by tě zachránili," upozornila jsem ji a vzpřímila se. "Ok. Jen tě chci varovat. Tom je můj a nedovolím, aby mi ho někdo přebral. A už vůbec ne někdo jako ty," sjela mě od hlavy k patě pohledem Ingrid a trochu odemě poodstoupila, takže jsem se mohla konečně pořádně nadýhnout. "Buď v klidu Ingrid. Mě tvůj kyklop vůbec nezajmá," mávla jsem rukou. "No to bych ti radila. Jinak..." chtěla Ingrid začít s vyhržováním. "Jinak co?? Zapomínáš, že teď nejsi zrovna v pozici, ve který by jsi mi mohla vyhrožovat..." přerušila jsem ji a ukázala prstem do zrcadla na její odraz. Ingrid se na sebe bezděky podívala a potom se hned obrátila na mě. "Já ti nevyhrožuju. Jen tě varuju," řekla Ingrid, otočila se na podpatku a odkráčela ze záchodů. "Já ti nevyhrožuju. Jen tě varuju... Bóže ta je blbá," pronesla jsem do ticha a taky vyšla ven.
"Nerozmyslela sis to??" ozvalo se mi za zádama, když jsem si to štrádovala na autobusovou zastávku. Rychle jsem se otočila a uviděla smějícího se Toma. "Zase ty??" řekla jsem otráveně a vzpomněla si na záchodovej výstup. "Zase já," kývnul a zakřenil se. "No křenit se umí tenhle týpek vážně pěkně," pomyslela jsem si a bedlivě ho sledovala."Prosííííím, pojď se mnou," nahodil psí kukuč, kterej mě fakt rozsekal. "Noooooooo...." chtěla jsem znovu říct ne, ale zase mi šíleně zakručelo v břiše. "Tak fajn," kývla jsem nakonec, protože mi bylo jasný, že než bych se dostala domů, asi bych pošla hlady. "Super!" vykřikl Tom nadšeně, chytil mi ruku a táhnul mě k jednomu z autobusů, kterej jel do Magdeburgu. Stihli jsme do něj nastoupit těsně před odjezdem. Našli jsem si volný místa v zadu a posadili se. Tom se chvilku rozhlížel kolem a když se potom otočil na mě, aby mi mohl něco říct, překvapeně zjistil, že tvrdě spim. "Usnula..." zakroutil nevěřícně hlavou, když se nademě sklonil, aby se o tom přesvědčil. "No tak ji nechám spát," pokrčil Tom rameny, vrazil si do uší sluchátka a s puštěnou muzikou pozoroval ubíhající cestu. Já jsem přitom klidně spala opřená hlavou o okno.
"Vstávej!! Už jsme tady!!" šťouchnul do mě Tom, když autobus zastavil v jedný magdeburský ulici . "Cože??" rozhlídla jsem se rozespale kolem sebe a chvilku nevěděla, kde to jsem. "No říkám, že jsme už na místě tak pojď," zopakoval mi Tom a už mě táhnul z busu ven. "Kde to jsme?? rozhlížela jsem se kolem sebe. "Kousek od jedný super pizzerky," odpověděl mi Tom a vydal se po ulici pryč. Nezbývalo mi nic jinýho, než jít za ním. Prošli jsme asi dvouma ulicema, než se Tom zastavil před malou pizzerii a s úsměvem na ni ukázal. "Tady to je," řekl vítězoslavně a vešel dovnitř. "Hmm," zabručela jsem a vešla za ním. Uvnitř pizzerie to bylo celkem útulný a milý. Tom rychle prošel přes celou místnost a usadil se do jednoho z boxů. Já jsem se pomalu ploužila za nim a přitom jsem se málem přerazila o jednu židli, který jsem si nevšimla.
"Tak co si dáš??" zeptal se mě Tom, jakmile jsem dosedla naproti němu. "Cokoliv co bude k jídlu," odpověděla jsem a mnula si bolavý koleno. "Tak co takhle šunkovou pizzu se sýrem??" navrhl Tom a lusknul na číšnici. "Fajn," zahučela jsem bez zájmu. "Přejete si??" zeptala se nás mladá číšnice, která během chvilky přiklusala. "Kurňa, to byla ale rychlost..." pomyslela jsem si a sjela tu číšnici pohledem. Byla mlaďoučká, nejspíš tam vypomáhala, měla delší blond vlasy, dlouhý nohy, který se dobře rýsovaly v tý servírský sukýnce a velký šedý oči. Docela mi připomínala Ingrid. "Dáme si šunkovou pizzu se sýrem a... budeš chtít něco k pití??" otočil se při objednávání na mě Tom. "To je jedno kyklope," houkla jsem a znovu sjela tu servírku pohledem. "No tak ještě k tomu dvě Coly," řekl rozpačitě Tom a usmál se. "Hned to bude," řekla servírka, mrkla na Toma a rychle odpochodovala. Nezapoměla přitom pořádně nakrucovat zadkem, což kyklopa hnedka zaujalo. "Přesně k nakopnutí," pomyslela jsem si, když jsem pozorovala pohupjíce se zadnici číšnice. "Takže, aby jsme to zbytečně neprotahovali. Chtěl jsi semnou mluvit tak mluv," přerušila jsem Toma z hypnotizování zadku tý bloncky.
"Jo, no, eh, promiň." zakoktal se Tom a otočil se zpátky na mě. "Tak co jsi mi chtěl??" naléhala jsem na něj, když z něj pořád nic nelezlo. "No viděl jsem tě už párkrát ve škole, jsi nová viď??" začal opatrně Tom. "Jo, dá se říct," kývla jsem. "Ehm no, takže jsem tě tam viděl a chtěl jsem se s tebou seznámit, ale nějak se mi nedařilo s tebou navázat kontakt ani ve škole ani v buse. Jezdim s bráchou stejnym jako ty, jsem ze stejný vesnice, ale ty vždycky tvrdě spíš a tak nemám příležitost," povídal Tom dál a já poslouchala asi tak každý jeho třetí slovo, takže jsem ze všeho pochytila akorát že spim, že je taky z Loitsche a že se mu něco nedaří. "Aha," řekla jsem, když se odmlčel a čekal, že taky něco řeknu. To už se u nás ale objevila ta servírka s naší pizzou a Colou. "Díky," řekl Tom a mile se na ní usmál. "Ještě něco??" zeptala se celá rudá a očima kyklopa úplně hltala, jakoby to byl sám pán bůh nebo co. "Co takhle kopanec do zadku??" vypadlo ze mě, než jsem to stačila zarazit. "Prosím??" otočila se na mě s překvapenym výrazem. "Ehm nic nic. Už nic nechceme," řekl rychle Tom, než jsem stačila otevřít pusu. "Dobrá," kývla číšnice a odpochodovala. "Eh, tak kde jsi to skonči, kyklope??" otočila jsem se na něj jakoby nic. Nějak si nemůžu zvyknout na jeho jméno. "No, já... říkal jsem, že se mi nedařilo s tebou nejdřív mluvit a potom jak jsme do sebe vrazili na chodbě, myslel jsem si, že se mi to konečně povede, ale ty jsi pokaždý zmizela dřív, než jsem stačil něco říct," odpověděl Tom s trochu vyjevenym kukučem. "Nojo, když já jsem hrozně spěchala. Za tu srážku se omlouvám," zahuhlala jsem s plnou pusou pizzy. "To je dobrý. Nic se nestalo. Akorát jak jsi do mě narazila poprvý, udělalo se mi špatně od žaludku a tak jsem šel domů a to jsme se zrovna srazili po druhý. Musim uznat, že mi ten den bylo potom pěkně špatně..." zasmál se Tom a strčil si kus pizzy do pusy. "To mě mrzí. Nechtěla jsem ti ublížit. Když ty ses tam vždycky objevil v tu nejnevhodnější dobu," řekla jsem mile a uculila se. "Nic to nebylo, akorát až na to, že jsem druhej den strávil tělák na lavičce s Ingrid," řekl a nasadil bolestnej ksicht, kterej mě docela rozesmál. "Teda až do tý doby, než jsi jí zmalovala obličej a mě taky," dodal už s úsměvem. "Hmmm, zato se taky omlouvám. Nechtěla jsme tě praštit, ale byla jsem hrozně naštvaná a tys byl po ruce..." řekla jsem trochu kajícně. "No sice to docela bolelo a celej den jsem to musel ledovat, protože jsem měl oko jak vlašskej ořech, ale náhodou to byla docela legrace," usmál se Tom a naznačil velikost napuchlýho oka. "Heh," zasmála jsem se a strčila si do pusy další pizzu. "Ale musim uznat, že se mi ten monokl docela poved," usmála jsem se, natáhla se k Tomovy a přejela mu prstem lehce přes zabarvený oko. "To teda jo. Takovej sem neměl ani od kluka," přikývl s úsměvem Tom. "No jo, já když se naštvu tak neznám mezí," řekla jsem a uvědomila si, že pořád přejíždim Tomovy po tváři.
"No, ehh tak by jsme už měli jít ne??" posadila jsme se rychle spátky na sedadlo a mrkla se na hodiny. S cestou spátky jsem to měla akorát na sraz s Billem. "Ale vždyť jsme ještě nedo..." začal Tom a podíval se na talíř, kde měla být pizza. "Omyl. Já už dojedla," zasmála jsem se a dopila zbytek Coly ve svojí skleničce. "Ach tak. No tak to už teda pudem," kývl Tom a položil na stůl peníze. "Máš dobrej apetit," řekl Tom, když jsme vyšli z pizzerky a zamířili na busouvou zastávku. "Hmmm, spíš jsem měla pořádnej hlad," zabručela jsem na odpověď. "Mě se líbí, když hlka jí normálně," odporoval mi Tom. "Líbí?? Co se ti na tom líbí??" podívala jsem se na něj nechápavě. "No já totiž nemám rád jak něterý holky hlídaj všechno co snědi a živěj se jak králíci..." vysvětlil mi Tom. "Hmm, ale hubený holky se ti líběj ne??" bojkotovala jsem ho. "Jo to jo. Mám rád pěknou postavu, ale nic se nemá přehánět. Třeba mě by úplně vyvádělo z míry, kdyby se moje holka hlídala třeba jako Ingrid," řekl Tom. "No a já si myslela, že vy dva spolu ně...BUM!" nestačila jsme doříct větu, protože jsem vrazila přímo do pouliční lampy. "Sakra," sykla jsem a zlostně do lampy kopla. "Jseš v pohodě?? Neni ti nic??" zeptal se mě Tom a zadržoval přitom smích. "Nic mi neni," zavrčela jsem a dala se znova do chůze. Naštěstí jsme už byli u autobusový zastávky a tam na nás už čekal bus.
Pokračování příště=D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenna Lenna | 8. července 2007 v 9:44 | Reagovat

dobrý dállllllllllll

2 Andy Andy | 8. července 2007 v 9:59 | Reagovat

rychle dálllllllll je to fuck dobrý!!!!!!!

3 Nicky Nicky | 11. července 2007 v 10:50 | Reagovat

MZC dál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama