close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Život nebo smrt 13.

7. července 2007 v 0:51 | Sandra=) |  ╬Život nebo smrt
Autor: Sandra =)
"Takže příští tělocvik vás chci vidět nastoupenou na mém poli," řekl mi ještě prófa, než jsem vylezla z jeho kabinetu. "Jasan trenére," kývla jsem a zavřela za sebou dveře. "Tohle je fakt skvělěj profesor. Právě jsem si ho oblíbila ještě víc než předtim," myslela jsem si v duchu a šla zpátky do svojí třídy. U dveří jsme se potkala s naší němčinářkou.
"Slečno Stailová, pojďte hned k tabuli. Vyzkouším si vás," prohlásila prófa okamžitě, jakmile jsem dosedla na svoje místo. To mě dost naštvalo. "Teď jsme si sedla," řekla jsem protivně. "No tak se teď zvednete," odpověděla mi profa. "A proč bych to dělala??" dostala jsem chuť ji provokovat. "Protože jste zkoušená!! Okamžitě se zvedněte a pojďte sem k tabuli!!" křikla rozhorleně němčinářka. "Chytla se," pousmála jsem se pro sebe.
"To myslíte vážně??" opřela jsem se lokty o lavici a vyzývavě se jí podívala do očí. "Ano, to myslím vážně. Hned pojďte sem!!" křičela profa. "Vážně to chcete??" provokovala jsem ji dál. "Ano, chci," odpověděla prófa. "Takže vážně tam mám jít??" ptala jsem se dál. "Pojďte okamžitě sem a přestaňte s těmi hloupými otázkami!!" vřískla na mě a já se zakřenila. "Vy mě teda chcete opravdu zkoušet... Nerozmyslíte si to?? Vážně to chcete risknout"" Vážně mě chcete vyzkoušet??" škádlila jsem dál její nervy. "Ne!! Nechoďte sem!! Mám vás plné zuby!! Zůstaňte v lavici a máte za pět!!" vřískala němčinářka, až jí od pusi lítala pěna. "No fuj, paní profesorko, vždyť vy prskáte," řekla jsem a nahodila znechucenej obličej. "NE!! Bedám vám pětku!! Okamžitě mi dejte žákovskou!! Dám vám poznámku!!" křičela už téměř hystericky. "Dám, ale až přestanete prskat. Ještě by jste mi ji poplivala," řekla jsem, vytáhla ji z tašky a zamávala s ní ve vzduchu. "Dejte to sem!! Okamžitě!!" vyštěkla a vytrhla mi ji z ruky. Rychle s ní odkráčela ke katedře, nalistovala list a horlivě tam začala něco vpisovat. Potom mi ji vrátila. "Ehm, pani profesorko, coto je?? Vy strašně škrábete, já to vůbec nepřečtu," zeptala jsem se, když jsem nalistovala poznámku přes půl listu a nedokázala přečíst jediný slovo. "Však vaše matka to přečte!!" křikla prófa. "No tak o tom silně pochybuju," prohlásila jsem a hodila žákajdu spátky do tašky. "Přestaňte otravovat Stailová!!" štěkla na mě prófa a zhluboka se napila kafe, aby se uklidnila. Když se jí to asi po desti minutách podařilo, začala něco škrábat na tabuli. "Neuvěřitelný... poznámku jsem naposled dostala v pátý třídě zato, že jsem na škole v přírodě lezla ke klukům na pokoj..." pomyslela jsem si v duchu a musela se tomu smát. Nakonec jsem si nasadila sluchátka a čekala do konce vyučování...
"Konečně konec!!" výskla jsme radostí, když zazvonilo a matikářka si zbalila věci. Rychle jsem vypadla ze třídy a rychlim krokem si to mířila po chodbě ze školy ven. protože mi šíleně kručelo hlady v bříše a rozčilovaly mě ty pohledy a šuškání kolem mě. Těsně před východem z budovy mě chytila za rameno něčí ruka a zastavila mě v chůzi. "Sakra co je??" vyndala jsem si z uší sluchátka a otočila se na osobu, která mě zastavila. Když jsem se podívala na onu osobu, málem mě trefil šlak. Nebyl to nikdo jinej než ten týpek s dredama. "Co mi může chtít?? Žeby si chtěl vyřídit účty??" lítaly mi hlavou důvody, proč mě asi zastavil.
"Teda tebe dohonit, to je něco," vydechl a usmál se. "Hmmm, a proč si mě doháněl??" zeptala jsem se bez zájmu a sjela ho pohledem. Opět měl na sobě věci velikosti XXXXL, na hlavě kšiltovku a na pravym oku se mu rýsoval nádherně tmavej monokl. "No jo, čistá práce," pomyslela jsem si spokojeně. "Nooo totiž... chtěl jsme s tebou mluvit," vykoktal. "Mluvit?? Očem??" povytáhla jsem obočí. "No... tak o všem," řekl trochu nejistě. "O všem?? Očem se mi dva můžeme bavit??" nechápala jsem. Vůbec mi nedocházelo, proč se semnou vůbec vybavuje. "Já nevím. Jen jsem si s tebou chtěl promluvit o tom co se stalo a tak," žbleptal a mžikal očima. "No tak teda mluv´," pobídla jsem ho netrpělivě, protože mi znova zakručelo v břiše. "Tady ne. Co kdyby jsme zašli na něco k jídlu??" vyloudil úsměv na svojí tvářičce. "No páni... ten se teda umí usmívat," projelo mi hlavou při pohledu na jeho miloučkej úsměv. Zvu tě," dodal, když jsem notnou chvilku neodpovídala. "No, já..." chtěla jsem začít odporovat, ale přerušil mě v tom příchod partičky asi pěti kluků.
"Nazdar Tome," pozdravili ti týpci kyklopa a potřásli si s ním rukou. "Čau kluci," pozdravil je kyklop. "Jak se máš kámo??" zeptal se jeden z nich. "No docela dobře," odpověděl dredař. "Páni, coto máš na oku?? To ses s někym porval bo co??" zasmál se nějakej typ v čepici. "Ani ne. Spíš taková nehoda..." zamumlal kyklop a mrknul na mě. Kluci si toho hned všimli. "No jo, sorry kámo, nechtěli jsme tě rušit s touhle kočičkou," zasmál se ten první kluk a mrknul na mě. "Blbče," pomyslela jsme si a vyplázla na něj jazyk. "Jen jsem se chtěli zeptat, jestli s náma pudeš dneska večer zase stříkat," řekl trochu stlumenym hlasem ten v čepici. "Jo, jasně že pudu," kývnul krátce kyklop. "Fajn. Tak v půl dvanáctý u zdi," plesknul ho po rameni čepičkář a vydal se se zbytkem party pryč. "Tak stříkat řikal?? Hmmm, zajímavý....." proběhlo mi hlavou a pomalu se v ní začal rodit plán na dnešní noc. "Promiň, to byli kámoši," omluvil se kyklop a znova se mile usmál. "V poho, kyklope," odpověděla jsem. Nějak jsem si nezapamatovala jeho jméno. "No jo, vidíš. Někam tě zvu a ani jsem se ti nepředstavil. Já jsem Tom Kaulitz," řekl a při vyslovení svýho jména nahodil významnej tón i pohled, jako by to byl ruskej prezident nebo co. "Hmmm, Sandra," opověděla jsem mu nato znuděně, což ho trochu překvapilo. "Takže půjdem na to jídlo??" zeptal se mě, když mi znova zakručelo v břiše. "No já..." znovu jsem to nestačila doříct, protože nás tentokrát přerušila přicházející Ingrid.
"Ahoj Tome," řekla mile a lehce ho políbila na tvář. "Ahoj...Ingrid," odpověděl jí Tom otráveně. "Copak tady děláš s tou malou skejťačkou??" opřela se mu o rameno a sjela mě zlostnym pohledem. "My si tady jen povídáme," řekl Tom a snažil se uhýbat její tváři, která se k té jeho pořád nebezpečně nakláněla. "Povídáte?? Doufám, že jsi jí pořádně spočítal jak tě praštila a jak zbila mě," pronesla protivně Ingrid. "No to víš že jo Ingrid. Na nic jinýho ani nemyslel," odpověděla jsem s úšklebkem. "Tebe se nikdo na nic neptal hiphopařko," sykla Ingrid. "Vůbec se s ní nezahazuj Tome. Podívej co mi udělala. Kvůli ní se teď ani nemůžu namalovat," zakňučela Ingrid Tomovy do ucha. "No vidíš. Ani jsem si nevšim," řekl Tom a já jsem vyprskla smíchy. "Ccccc," vyprskla uraženě Ingrid a odpochodovala pryč. "Konečně," vydechl si Tom a znovu se na mě podíval. "Tak půjdem??" zeptal se mě už po třetí. "No, promiň, ale asi ne," odpověděla jsem konečně. "Proč ne??" zeptal se mě Tom sklamaně. "Nemám čas. Spěchám," řekla jsem, otočila se a odpochodovala pryč. Znova jsem ho tam nechala jen tak stát.
"Tahle holka je vážně hrozně zvláštní..." zabručel si pro sebe Tom, otočil se a odešel.
Pokračování příště =D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lee Lee | 7. července 2007 v 10:39 | Reagovat

to je vážně bomabastický!!!!!!

2 Lenna Lenna | 7. července 2007 v 10:44 | Reagovat

je to skvělí rychle dálllll!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama