Autor: Sandra=)
"Crrrrrrrrr," zazvonilo na hodinu, což jsem přes puštěnej iPod vůbec nezaregistrovala. Teprv když do třídy napochodovala naše francouštinářka, všimla jsem si začátku výuky.
"Takže mi odevzdejte úkoly," zahlásala přes celou třídu a všichni se hned hrnuli odevzdat úkol. "Hmmmmm, broukla jsem a začala v tašce hrabat sešit. Po chvilce námahy jsem ho vylovila a ještě jednou si prohlídla svůj výtvor. No, žádná sláva to teda nebyla. Pomalym krokem jsem se vydala ke katedře a na ni položila svůj úkol. Všichni ve třídě stichli překvapenim. "Ale, ale... Slečna Stailová se uráčila vypracovat domácí úlohu?? Jaká to božská ruka zasáhla??" pronesla protivně prófa. "Božská nevim, ale neměla jsme nic lepšího na práci, protože se mi vybili baterky ve vibrátoru," plácla jsem první blbost, která mě napadla. "Prosíííím?!?!?!?" podívala se na mě překvapeně profesorka. "Říkám, že se mi vybili baterky ve vibroušovy a tak jsem neměla nic lepšího na práci!!" křikla jsem na ni jako by byla nahluchlá. "Okamžitě k řediteli!!" vyjekla prófa a ukázala směrem ke dveřím. "Fajn," pokrčila jsem rameny a vyšla ze třídy. Ještě jsme se otočila ve dveřích a viděla jak francoužtinářka zničeně dopadla na židli, což mě silně pobavilo. Zavřela jsem dveře a šouravym krokem se vydala k říďovy.
"Dále!!" ozval se říďův hlas, jakmile jsem zaklepala. "Dobrej," pozdravila jsem a vlezla dovnitř ředitelny. Znala jsem to tam už naspaměť. "Slečno Stailová... kde se tu berete??" zeptal se mě říďa. "Ále, naše francouštinářka si moc bere vibrátory," mávla jsem rukou. "Co prosím??" podíval se na mě nechápavě říďa. "No říkám, že..." chtěla jsem mu to zopakovat, ale ředitel mě přerušil. "Ano, ano já vám rozuměl... no nic, to teď ale nehodlám řešit. Je dobře že jste přišla. Zrovna jsme si pro vás chtěl poslat. Posaďte se," řekl rychle říďa a pohodlně se opřel v křesle. "Proč??" zeptala jsem se a kecla si na židli. "Teď tu byl tělocvikář a povídali jsme si o tom včerejšim incidentu," začal říďa kecat. "O bóže. To zase museli bejt moudra," pomyslela jsem si v duchu. "No a tělocvikář si vás vyžádal na svoje hodiny a já s tím naprosto souhlasím," dořekl říďa svůj příběh, ze kterýho jsem pochytila akorát první a ty dvě poslední věty, protože jinak jsem ho naprosto ignorovala jako vždycky. "Coože??" vykulila jsem na ředitele oči. "Ano, slečno Stailová. Od příští hodiny jste přeřazena z dívčího tělocviku do chlapeckého," kývnul hlavou říďa. "A to jako proč??" zeptala jsme se se zájmem. Tenhle nápad se mi fakt líbil. "Tělocvikář si myslí, že vás dokáže lépe uplatnit a využít než jeho kolegině. Já jen doufám, že má pravdu," pokýval ředitel hlavou a já se zakřenila. "Čemu se křeníte??" zeptal se mě říďa, když si toho všiml. "Ničemu," odpověděla jsem a dál se křenila. "Hmm, dobrá. Takže tohle jsme s vámi vyřídil a co se týče té francoužtiny... zajděte teď raději za tělocvikářem a domluvte se s ním na podrobnostech," řekl říďa a sjel mě bezmocnym pohledem. "Fajn," kývla jsem, vstala ze židle a vyšla z ředitelny. Pomalu jsem se vydala do kabinetu, kde bych měla najit tělocvikáře.
"Hmmm, nikdo tady neni," pomyslela jsme si rozmzele, když jsem vzala za kliku kabinetu a bylo zamčeno. "No tak tad počkám. Říďa řekl že se mám domluvit a tak se domluvim," prohlásila jsem, vyhoupla se na okno na chodbě a pustila si iPod. Chvilku jsem čučela z okna a nakonec jsem na tom okně usnula.
"Aaaaaach," vykřikla jsem a žuchla z okna na zem, když mi někdo vyndal sluchátka z uší a přšerně mi do nich zakřičel. "Doprdele kterej debil??" zanadávala jsem a podívala se na siluetu, která se tyčila nademnou. "Ježiši. Ještě že to bylo česky," vypadlo málem ze mě, když jsem zjistila, že ten debil je tělocvikář. Jen tak tak jsem tu myšlenku udržela. "Co tady děláte??" zeptal se mě tělocvikář a dal si ruce v bok na znamení, že je naštvanej. "Poslal mě sem říďa, kvůli těláku, ale nebyl jste tady a tak jsem při tom čekání usnula," odpověděla jsem jednoduše. "Hmmm, tak pojďte dovnitř," spustil prófa ruce a odemkl kabinet. "Sedněte si," vybídl mě a posadil se za malej stůl. Já se posadila před něj a bedlivě ho sledovala. "Takže pan ředitel vám už jistě řekl, že jsem si vás vyžádal na svoje hodiny," začal tělocvikář. "Jo, to řikal," kývla jsem na souhlas. "Fajn. Takže bych vám měl asi vysvětlit pár věcí," pousmál se tělocvikář a opřel si lokty o vypracovaný stehna. "Poslouchám," prohlásila jsem a ušklíbla jsem se. "Takže za prvé, od teď mi nebudete říkat pane profesore, ale trenére," nařídil mi prófa. "Proč??" zeptala jse mse hned. "Protože mi přijde pane profesore trapný a protože jsem vždycky profesorem chtěl bejt, ale s tim stádem nemehel tady se mi to nepovede nikdy," odpověděl mi přímo tělocvikář, což mě docela překvapilo, ale líbilo se mi to. "Ok, trenére," usmála jsem se. "Za druhé, nesnáším vlezprdelky a pitomce, kteří se neumí projevovat, proto se mi líbíte. Máte svůj názor a nebojíte se projevit, i když to dost často děláte dosti nevhodným způsobem," pochválil mě a pokáral zároveň prófa. "Hmm, dík," zahučela jsem. "Za třetí, nemám rád zbytečný kecy a odmlouvání," pokračoval tělocvikář. "Za čtvrté, vyžaduju naprostou poslušnost v mých hodinách, což vám asi moc neříká že??" podívla se na mě pátravě. "No... jak se to vezme. Já myslim, že spolu budeme vycházet," zakřenila jsem se. "Výborně. Jsem rád, že mi rozumíte," usmál se spokojeně prófa. "A dál??" zeptala jsem se. "Dál vám vysvětlým, že odteď se budete převlékat s kluky v šatně," odpověděl mi tělocvikář. "S kluky??" pozdvihla jsem obočí. "Ano, s kluky. Problém??" zeptal se mě prófa. "Vůbec ne, trenére," zavrtěla jsem hlavou a potutelně se usmála. "Fajn. To jem rád. Říkal jsem si, že potom vašem striptýzu na školnim dvoře s tim nebudete mit problém," zasmál se prófa. "Heh, on mě viděl?? Tak to je hukot," pomyslela jsem si. "A co sprchy trenére??" otázala jsem se zvědavě. "Pánské," odpověděl jednoduše. "Super," zakřenila jsem se. vždycky jsem chtěla do klučičí šatny a sprchy. "Ale je vám doufám jasné, že si sebou máte nosit plavky že??" zadíval se na mě tělocvikář. "Naco plavky??" podívala jsem se na něj nechápavě. "No tak přeci jen jste dívka a my tady nemůžeme podporovat nemravnosti!! Prostě se budete sprchovat v plavkách," vysvětlil mi tělocvikář. "Ok. A kluci budou mit taky plavky??" vyzvídala jsem. "Ne, kluci ne. Předpokládám, že jste už nahýho kluka viděla a že to pro vás nebude nic traumatizujícího," usmál se prófa. "No jasně že viděla. Víte kolik naháčů jsem viděla ve školce??" zakřenila jsem se a tělocvikář se rozesmál. "Vaše přímost se mi líbí," polichotil mi. Prokecali jsme tam spolu další dvě hodiny.
Pokračování příště =D
je tobombastický rychle pokráčko!!!!