Autor: Sandra=)
"Kde si byla tak dlouho??" vyprskla na mě máma hned jak jsem vlezla do obýváku. "Venku jak jsi chtěla," odpověděla jsem a namířila si to rovnou do kuchyně. Máma se hned hnala za mnou.
"A tos tam byla sama přes čtyři hodiny??" podívala se na mě podezíravě. "Nella se mi ztratila. Trvalo mi, než jsem jí našla a já jsem se mimochodem taky ztratila, protože to tady vůbec neznám," řekla jsem mrzutě a začala se cpát cereáliema. "To je tvůj problém. Už dávno jsi to tady mohla mit projitý a mimochodem je uvařeno. Proč si nevezmeš něco teplýho??" prskala máma. "Nemám chuť," houkla jsem s plnou pusou a cpala se v klidu dál. "No jo. Jen si kurvi žaludek," obrátila máma oči v sloup a začala si vařit kafe. "Co se týče toho dneška ve škole," otočila se zpátky na mě "nemám v plánu ti něco nakazovat nebo na tebe řvát a nebo tě trestat. Na začátku jsem ti řekla, že chci, aby jsi tu školu alespoň dodělala a to že mi stačí. Ty jsi mi to slíbila a já ti na rovinu řikám, že je mi ukradený, co tam kdy vyvádíš, pokud tam nefetuješ a nebudu řešit, koho tam zmlátíš. Pokud tě odtamtud nevyhoděj, dělej si co chceš," dořekla a zalila si kafe horkou vodou. "Ty vole. Co se jí asi stalo??" žasla jsem v duchu nad touhle zprávou. "Souhlasíš??" podívala se na mě máti a napila se. "Ok," kývla jsem a uklidila prázdnej talíř. "Fajn," oddychla si máma a vydala se zpátky do obýváku. Já jsem se začala sunout k sobě do pokoje. Na schodech jsem popadla svoji tašku, kterou jsem tam předtim nechala a pomalu jsem se šourala vzhůru po schodech. V pokoji jsem s ní třískla na postel a hned jsem padla za ní.
"Páni já jsem unavená..." vydechla jsem a pěkně se protáhla. "Dneska jsem se ještě vůbec nevyspala a to běhání ve škole po hřišti a ještě k tomu to courání po venku mě úplně vyčerpalo," skuhrala jsem a nahmatala ovladač. Namátkou jsem pustila televizi. "Hmmmm, ale stálo to dneska zato!! Ingrid neměla jako napuchlý rajče chybu a ten kyklop byl taky drsnej," ušklíbla jsem se spokojeně. "Dokonce i s Billem to stálo zato. Maluje se sice hůř jak já...no, vlastně se maluje i hůř jak Ingrid a to je už co říct, ale je docela milej a dobře se s nim povidá. Neni jako ti idioti od nás ze třídy. Je svůj a nikomu se nevnucuje. To se mi líbí. Možná by z nás i mohli bejt kámoši," dumala jsem potichu a jednim uchem poslouchala písničky linoucí se z televize. "Nejspíš to bude buzík," usoudila jsem nakonec a zvedla jsem se z postele. Odněkud jsem vyhrabala svoje big tričko na spaní a vydala se rovnou do koupelny, kde jsem se rychle vysprchovala a vyčistila si zuby. Zrovna, když jsem se vrátila do pokoje, dozněly poslední tóny povědomý písničky. "Takže dámi a pánové, tento pilotní singl skupiny Tokio Hotel je tu teprv týden, ale už se dere směrem vzhůru!! Tito čtyři chlapci mají opravdu talent a pokud udrží tento raketový start, budou z nich nové hvězdy Německa!!" vykřikoval nadšeně týpek z televize a mával kolem sebe rukama. "To jsou zase ti Tokio něco??" podívala jsem se na bednu, ale tam už začínala jiná písnička. "No to je jedno," mávla jsem rukou a zamířila jsem ke kleci, ze který mě už vyhlížel Andy. "Ty moje zlatíško, nudil ses tady celej den??" podrbala jsem ho na hřbetě a nasypala mu baštu. Andy se do něj okamžitě pustil. "Tak dlabej a já se du mrknout na úkoly," pohladila jsem ho po hlavičce a zavřela klec. Otočila jsem se směrem k posteli, udělala dva kroky a hupsla jsem do ní. Rovnou jsem sáhla po notebooku a zapla ho.
"A hele. Dneska tady nic neni," podivila jsem se, když jsem neobjevila žádnej mail ze školy. "To je divný. Ani nikdo ze třídy tu dneska neni. To museli někam jet a včera mi to zapomněli říct," dumala jsem nad tou záhadou. "No tak nic. Tak mám aspoň dneska volno," usmála jsem se a odložila notebook. Pohled mi sklouznul na tašku s učenim. "Hmmmm, možná bych si mohla udělat tyhle úkoly, když jiný nemám," napadlo mě. Po chvilce váhání jsem tašku popadla a obrátila ji vzhůru nohama. "No teda, jak dlouho jsem neměnila učení?? Vždyť tohle už dva tejdny vůbec nepoužíváme," obracela jsem nevěřícně v ruce učebnici Němčiny. "Hmmm," pokrčila jsem rameny a knížku zahodila. "A co je tohle??" prohlížela jsem si překvapeně nějakou knížku, kterou jsem až doteď neviděla. "Ahaaaaaa, počkááát. To bude ta nová francoužtina jak říkala prófa nedávno. Asi mi ji museli strčit do tašky, když jsem spala," blesklo mi hlavou po chvilce tápání. Už jsem chtěla knížku odložit, ale v tom mě praštil do očí zmuchlanej papírek s naškrábanym zadání domácího úkolu. "Nooo tak si udělám úkol z francoužtiny," konstatovala jsem nakonec, vyhrabala mezi tou hromadou sešit s propiskou a začala jsem studovat zadání úkolu.
"Ježiš co to je za kraviny?? Vždyť já polovině z toho absolutně nerozumim," rozčilovala jsem se asi po půl hodině luštění a překládání zadání úkolu. V televizi už po třetí za tu dobu hráli Durch den Monsun. "Zase. Už zase. Mě z toho Tokio Motel asi jebne," vykřikla jsem a rychle televizi vypla. Tu písničku jsem slyšlela už několikrát, ale ještě ani jednou jsem se nepodívala na ty, co jí zpívaj. "Písnička je to fakt dobrá, ale slyšet jí tolikrát za jeden večer fakt nemusim," supěla jsem a čmárala ještě pořád úkol z francoužtiny, kterej mi né a né jít. Nakonec jsem nad nim usnula.
"No to snad neeeeeeeee!!!!" vykřikla jsem a rychle vyskočila z postele. "Už zase jsem zaspala!!" vřískala jsem a běhala po baráku, abych všechno stihla. Bleskově jsem na sebe natáhla tričko, kalhoty a urychleně nacpala povalující se učení do tašky. Potom jsem rychle vypálila z pokoje a po cestě ze schodů jsem si šmodrchala vlasy. "Aaaaaaaaaauuuuuuuuu," zavyla jsem, když jsem si v tom spěchu přišlápla dlouhý kalhoty a složila se z posledních pěti schodů na tvrdou zem. "Kruciiii," vyhekla jsem, rychle se pozbírala ze země a vyrazila z domu. Po cestě na zastávku jsem si ještě nazouvala boty. "Ufffffffff," vydechla jsem si, když jsem přiběhla na zastávku a bus teprv vjížděl do zatáčky. Rychle jsem nastoupila a zabrala si svoje místo v zadu. Tentokrát jsem ale neměla v plánu usnout. Chtěla jsem počkat na Billa a jeho dvojče. Byla jsem zvědavá, jestli jsi sou podobní. Pozorně jsem sledovala ubíhající cestu, ale přes veškerou snahu jsem před první zastávkou tvrdě usnula.
"Sakraaaa," vydechla jsem, když jsem se probrala. Bus už stál před školou a všichni byli venku. "No tak nic. Uvidim ho odpoledne," pokrčila jsem rozmrzele rameny a vylezla ven. Pomalou chůzí jsem se šourala do školy a vnímala jsem nepříjemné šeptání a pokukování kolem mě. "Sakra co se těm ignorantům děje??" pomyslela jsem si, když se to samí odehrávalo i na chodbě. "To se už rozneslo, že jsem zmlátila Ingrid?? A že by z toho bylo až takový pozdvižení??" dumala jsem si pro sebe a rychle radši zapadla do třídy. Tam se sice taky horlivě debatovalo, ale jakmile jsme se tam zjevila, všichni utichli, což mi přišlo vhod.
Pokračování příště=D