AuToR: Sandra=)
"No, mám ti to předvíst nebo umíš šplhat??" podívala jsem se tázavě na Toma, kterje tupě civěl na provaz. "Nooooo jestli umim, to netušim," pokrčil Tom rameny a podíval se na mně. "Ok, takže předvíst," kývla jsem, vyskočila na lano a začala šplhat na horu. "Hej, vždyť ty šplháš bez nohou!" křikl na mě Tom vyjeveně. "No neřikej," hekla jsem ze zhora a začala se spouštět dolů.
"Jak můžeš šplhat bez nohou??" zadíval se na mně tázavě Tom. "Úplně jednoduše. Na balkon se taky musíš vyšplhat jenom za pomoci rukou, protože se těžko někde zapřeš nohama," vysvětlila jsem mu. "Ale nemusim teď na poprvý šplhat bez nohou, že ne??" podíval se na mě prosebně. "Ne, nemusíš. Já myslim ,že budeš rád, když tam "vůbec" vyšplháš," přikývla jsem s úsměvem. "Tak to jsme dva," kývnul Tom, postavl se k lanu a začal šplhat. "Uhm..." připlácla jsem si ruku přez pusu a mermomocí se přemáhala, abych nevybuchla smíchy, při pohledu na hekajícího Toma vysícího na laně. "To bude chtit pomoc..." pomyslela jsem si a rychle odeběhla do šatny, kde jsem se záchvatem smíchu chvilku hrabala ve věcech a potom se rychle vrátila k Tomovi, kterej vysel pořád na stejnym místě a mermomocí se snažil dostat nahoru. "Ehm... Tome??" stoupla jsme si pod něj a zadržovala smích. "No??" heknul Tom a dál se snažil o šplh, kterej spíš připomínal zoufalou snahu o udržení se na provaze. "Nemám ti... pomoc??" přemáhala jsem smích. "Jestli víš jak.... tak klidně," heknul znova Tom. "Ok, ale předem se ti omlouvám," usmála jsem se a stoupla si blíž k němu. "Omlouváš?? Za co se mi o...aaaaaaaaaaaaaa!!" vyjeknul a bleskurychle vyšplhal úplně nahoru. "Božeeeeeeeeeeeeeee, co to bylo??" držel se jako klíště nahoře a koukal na mě dolů. "Špendlík," zakřenila jsem se. "Špendlík?? Ty jsi mi do zadku zarazila špendlík??" vytřeštil |Tom oči. "Jj, to vždycky zabere," přikývla jsem se smíchem. "Zabere?? V čem??" nechápal Tom. "Ve šplhání. Koukej na sebe. Byl si nahoře během dvou vteřin," usmála jsem se. "No jo, to je pravda," přikývnul Tom vyhoukaně a pomalu se začal spouštět dolů. "Fajn. Skusíš to teď bez pomoci??" zadívala jsem se na něj se smíchem, když dopadnul na nohy. "Radši jo," přikývnul Tom, stisknul si ještě jednou zadek a začal šplhat nahoru.
"Yeah vidíš? Špendlík dokáže věci. Jedno píchnutí a šplháš jak opice," zasmála jsem se, když asi dvacetkrát vyšplhal nahoru a zase dolů. "Bolestivý, ale účiný," přikývnul Tom a zívnul. "To tě tak nudim??" zadívala jsem se na něj pobaveně. "Neee, ale jsem příšerně utahanej. Dneska budu rád, jesli vůbec dojdu domů," zavrtěl Tom pohotově hlavou. "No jo, vždyť už končíme. Skákání pro dnešek vypustíme, takže už jenom třicet kliků a konec," kývla jsem hlavou. "Třicet- kliků?? Klučičích- kliků??" zakoktal se Tom. "No snad bys nechtěl dělat holčičí," začala jsem se smát. "No... docela jo," přikývnul Tom ohromeně. "Ty seš hrozná baba," zakroutila jsme nevěřícně hlavou a přitom se smála. "Hele já nejsem baba," ohradil se Tom okamžitě. "Ale seš. Pořád by ses ulejval," přikývla jsem. "Nejsem a neulejvám se," protestoval Tom. "Ale kdyby si moh, tak jo," trvala jsem si na svym. "Tak já ti ukážu jaká jsem baba," rozhorlil se Tom, rychle si lehnul na zem a začal dělat kliky. Já jsem se jenom zasmála, lehla si vedle něho a začala je dělat taky.
"Dvacet osm, dvacet devět, třicet!!" vyheknul Tom a rozplácnul se na zemi, kde prudce oddychoval. "Trochu spožděně, ale pěkně," zasmála jsem se, protože jsem ho o desete kliků předeběhla a teď ho v sedě pozorovala. "Možná dlouho, ale byly," heknul Tom a udýchaně se na mně zadíval. "Hmmm..." přikývla jsem a zaujatě pozorovala jeho rudej obličej. "Co je?? Mám tam bouli nebo co??" otázal se Tom. "Ne, proč??" zasmála jsem se. "Že mě tak pozoruješ," vysvětlil mi. "Já jenom, že seš červenej a spocenej," usmála jsem se. "Abych nebyl, když mě tady tak proháníš," přikývnul Tom a přetočil se na záda. "Uf, do zejtra tam bude pořádná modřina," přejel si rukou po břichu. "Po těch pádech ze švíhadla??" naklonila jsem se k němu. "Jj, po čem jinym. Přes švihadlo jsem naposled skákal, když mi bylo tak osm," přikývnul Tom. "Tak ukaž," přilezla jsem k němu, vyhrnula mu tričko a prohlídla si jeho břicho. "Noooo, tady máš nějakej rudej flek, takže tu modřinu asi fakt budeš mit," přejela jsem mu prstem po zarudlym místě na žebrech. "Ukaaaaž," nadzvednul se Tom na loktech a prohlídnul si svoje břicho. "Teeda, takovou modřinu jsem ani neměl, když jsem hrál s Billem baseball a to střevo mi odpálilo míček přímo do břicha," písknul Tom a já se okamžitě začala smát. "Vy jste vážně roztomilý. To mě se při basebaal povedlo akorát jednou Jerovy zlomit pálkou rukou, když jsem se napřáhla k úderu a on zrovna stál za mnou," smála jsem se a Tom se začal smát taky. "Teda ty seš zase vážně nebezpečná," kroutil hlavou a smál se. "To byla nehoda," pokrčila jsem ramenama a nahodila nevinej úsměv. "No jasně," přikývnul Tom, se zájmem se na mně zadíval a než jsem se stačila vzpamatovat, přitáhnul si mě k sobě a políbil. "Heeeeeej, co to??" zasmála jsem se. "Nic," usmál se Tom a znova si mě k sobě přitáhnul. "Utahanej jako kotě, ale na tohle má náladu pořád," pomyslela jsem si pobaveně, když mě neodbytně líbal a nakonec převalil pod sebe.
"Bylo to vážně skvělí. Hrozně dlouho jsem si s tátou takhle neužila," rozplývala se Angel po telefonu. "To ti věřim. Jsem ráda i za tebe," přikývla Alex a odhodila další kus oblečení na postel. "Ach jo. Pořád se nemůžu rozhodnout, co si na zejtřek vzit," povzdychla si a rozmrzele koukla na hromadu oblečení pohozenou na posteli. "Netrap se s tim. Zejtra k tobě dorazim a společně něco vyberem, aby jsi vypadala neodolatelně," povzbudila ji Angel. "Hmmm, dobře. Začínám bejt pomalu pořádně nervozní," posadila se Alex na postel. "Proč?? Toma znáš odjakživa, takže můžeš bejt úplně v klidu. Jsem si stoprocentně jistá, že to klapne a ta tvoje povedená sestřička si může klidně Billa nechat," ušklíbla se Angel. "Ale no tak A. Bill o ní určitě nestojí. Uvidíš, že přijde za tebou," snažila se ji přesvědčit Alex. "Nemusí se namáhat. Už mu nevěřim. Nejdřiv se chová, jako by mu na mě fakt záleželo a potom se hned muchluje s ní. Přitom mě nedal ani pitomou pusu na svátek. Ať si jde k čertu," trvala si zatvrzele na svym Angel. "Hmm. Jak myslíš," přikývla Alex. "Zejtra to bude dobrý, uvidíš. Všechno dopadne jak jsme vymyslely a nic se nepokazí," usmála se Angel. "Doufám, vážně v to doufám, ale nejsem si tim vůbec jistá. Pořád čekám, s čim se na nás vytasí Sendy," oklepala se Alex. "Uvidíš, že s ničim. Zejtra ji tak setřem, že se na nic nezmůže. Teprv zejtra pozná, kdo je tady oblíbenej a kdo nemá šanci," ujistila ji Angel. "Snad máš pravdu. Už musim ale jit. Je večeře tak zítra ráno," přikývla Alex, zavěsila a s velkym povzdechem se vydala dolů do jídelny.
Pokračování příště =D
*THUMBS UP* rychle dál