close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

VáLkA dVoJčAt LI.

4. července 2007 v 19:31 | Sandra=) |  ╬Válka dvojčat
AuToR: Sandra=)
"Tak tohle byl jeden z nejlepších výletů, který jsem zažila," zářila Angel při zpáteční cestě domů. "Fakt?? Vážně sis to tak užila??" zadíval se na ni Peter tázavě. "Naprosto. Ani si nepamatuju, kdy naposled jsme spolu zažili takový skvělý odpoledne," přikývla Angel nadšeně. "Přiznám se, že ani já," usmál se Peter. "No... ale vlastně pamatuju. Bylo to na moje osmý narozeniny, když jsme společně s mámou vyrazili do cirkusu, potom na oběd, na nákupy a nakonec do kina," rozvzpomněla se Angel a podívala se na Petera. "Jo, to si pamatuju. Když ten cirkus skončil, odnášeli jsme tě v náručí a utěšovali, protože jsi pořád brečela, protože ti bylo těch zvířat líto a myslela sis, že jim ubližujou," přikývl Peter. "Vždyť taky ubližujou. Je ot týrání," kývla Angel. "Hmmm," přikývl Peter na souhlas a trochu se zachmuřil. "Je ti něco??" otázala se Angel. "Nic, jenom to byl vážně pěknej den," zabručel Peter a snažil se veškerou pozornost věnovat silnici. "Vadí ti, že mluvim o mámě??" zajímala se Angel. "Ne, nevadí. Proč by mi to mělo vadit?? Máš právo o ní mluvit kdy se ti jenom zachce," zavrtěl Peter hlavou. "Hmmm, ty o ní ale skoro nikdy nemluvíš. Jenom když jsme sami," zamračila se Angel. "Nerad o Hannah mluvim před holkama a Ann. Jenny s Janis by akorát měly pocit, že na Hannah jenom vzpomínám a pro Ann to není moc příjemný téma," vysvětlil jí Peter. "Hmm," zabručela Angel a zadívala se ven z okýnka.
"No jistě. Hlavně brát ohledy na ně," pomyslela si Angel naštvaně. "Já vim, že tě to možná štve nebo mrzí, ale můžu tě ujistit, že i když o Hannah často nemluvim, vzpomenu si na ní pokaždý, když se na tebe podívám, protože jsi jí pořád víc a víc podobná a vůbec se na ní nesnažim a ani nechci zapomenout jak si možná myslíš," zastavil Peter a zadíval se na Angel. "Já si nic nemyslim," otočila se na něj Angel. "Já jsem tvoji mámu vážně miloval a doteď ji mám v sobě, ale teď to samý cejtim k Ann a mrzí mě, že ty proti ní pořád zaujímáš tak chladnej postoj. Ona se ti přece nesnaží nahradit mámu. Moc dobře ví, že to nejde a ani se o to nikdy nepokoušela, jenom se s tebou snaží vyjít a ty jí to zrovna moc neusnadňuješ. Přitom se tě vždycky zastává a bejt po jejim, skoro vůbec by jsi holky nehlídala," vychrlil na ni. "Fakt?? Tak proč je pořád hlídám??" zadívala se na něj Angel nevěřícky. "Protože to chci já. Je to jediná doba, kdy s nima trávíš čas. Kdyby jsi je nemusela hlídat, úplně by ses jim vyhejbala, tuplem by mezi váma nevznikly žádný sourozenecký vztahy a to já nechci. Proto je hlídáš tak často," odpověděl jí Peter. "Hmm, super," odfrkla Angel a znova se zadívala z okýnka. "Já vim, že máš někdy pocit, že na tebe kašlu. Dost času trávim v práci a když mám volno, trávim ho převážně s holkama nebo Ann, ale pochop, jsou ještě malý. S tebou jsem taky trávil spousty času, když jsi byla v jejich věku, protože v tomhle obdobý je táta potřeba. Vim, že to neni omluva, ale slibuju, že si na tebe udělám teď mnohem víc času," vydechl Peter. "Vážně??" podívala se na něj znova Angel. "Jo. Přísahám. Budme spolu trávit víc času, když budeš chtit," přikývl Peter. "Tak dobře," usmála se Angel. "Mám tě ráda," objala ho. "To já tebe taky," stisknul ji Peter. "Tak. Teď ale už pojedem ne??" nastartoval znova auto. "Jo, jedem," přikývla Angel a tak znova vyrazili na cestu.
"Tak doufám, že seš dneska v dobrý formě, protože si dáš pěkně do těla," sjela jsem Toma pohledem, když dorazil převlečenej do tělocvičny. "Co budem dělat??" zeptal se nejistě Tom. "Běhat, posilovat, skákat, šplhat a podobný blbosti," zašklebila jsem se. "A to je ve streetu k čemu??" nechápal Tom. "Aby jsi měl sílu, rychlost a pružnost," odpověděla jsem jednoduše a začala se rozcvičovat. "Sílu, rychlost, pružnost??" zopakoval vykuleně Tom. "Jasně. Sílu, aby jsi tu svojí kostru vytáhnul na balkon a dokázal se pořádně odrazit, pružnost, aby ses nezlámal, když dopadneš při skoku a rychlost, aby ses moh pořádně odrazit a dokázal zdrhnout případnejm fízlákům," přikývla jsem a začala ho lámat, aby se protáhnul. "Křup!" ozvalo se, když jsem Tomovi nacpala hlavu až ke kolenům. "Ou, to znělo hnusně," ušklíbla jsem se. "Taky to hnusně zabolelo," vyheknul Tom a narovnal se. "Promiň, ale rozcvičení je důležitý," usmála jsem se mile a rozhlídla se. "Tak fajn. Teď si dáme třicet koleček na zahřátí, ok??" podívala jsem se zpátky na Toma. "Cože?? Třicet?? Chceš mě zabít??" vykulil na mě Tom oči. "Ne, jenom rozehřát, takže pohni," zasmála jsem se, pleskla ho přes zadek a rozeběhla se. "Já se obvykle rozehřejvám jinak než během!" křiknul na mě Tom a rozeběhnul se za mnou.
"Eh, eh, eh... to nebylo na rozehřátí..." hekal Tom, když celej rudej doběhl vedle mě a opřel se o kolena. "Fakt?? A na co teda??" koukala jsem na něj se smíchem. "To bylo... na dodělání..." heknul Tom a zvednul hlavu. "Ale běž. Vždyť to nic nebylo," usmála jsem se a poplácala ho po zádech. "Jasněěěěěě, jasněěěěěěěěě, to nic nebylo. To dělám každej den," oddechoval Tom a konečně se postavil. "Když můžeš pobíhat přes hodinu po podiu, musí pro tebe bejt třicet koleček jako nic," mrkla jsem na něj. "Tak to sis mě ale asi spletla s Billem. To on tam běhá maratony a ne já. Já se proběhnu jednou za čas," osvětlil mi. "No jasně. Tak ale pohni a začni skákat přes tohle švihadlo," vrazila jsem mu do ruky vypujčený švihadlo. "Cože?? Švihadlo?? Já mám skákat přes švihadlo??" zadíval se na mě Tom vyhoukaně. "Ne, ten za tebou," zakroutila jsem hlavou a když se Tom otočil, začala jsem se smát. "Jasně, že ty. Kdo jinej??" smála jsem se na celý kolo. "A kolikrát??" podíval se na mně vyděšeně. "Nooo, stokrát bude stačit pro začátek," zamyslela jsem se a Tom už se pomalu kácel. "Stokrát? Stokrát?? Vždyť já ani nedolezu domů," zakňučel a zadíval se na švihadlo v ruce. "Nekecej a skákej," nakázala jsem mu a začala skákat přes svoje švihadlo. "Ach bože," vydechl Tom, roztáhl švihadlo a začal přez něj skákat. "Auu," vyjeknul, když o něj při třetim přeskoku zakopl a natáhnul se na zem. "Chacha, neni ti nic??" přestala jsem skákat a se smíchem se k němu sklonila. "Ne. Myslim, že kromě rozdrcenýho břicha jsem ok," heknul Tom, zvednul se a znova začal skákat. "Tak fajn," přikývla jsem s úsměvem, chvilku ho pozorovala a potom se přidala.
"Asi- mi- upadnou- nohy- sto," dostal ze sebe Tom, udělal poslední přeskok a rovnou sebou praštil na zem. "Náhodou ti to docela šlo," usmála jsem se podala mu pití. "Yeah, když opomeneš ty tři pády," přikývnul Tom a oba jsme se rozesmáli. "Nezdáš se, ale máš docela talent. Kdyby jsi chtěl, byl by z tebe časem dobrej streetař," usoudila jsem. "Fakt?? Takže vážně nejsem až takový dřevo??" zajímal se Tom. "Kupodivu ne," přikývla jsem a Tom se spokojeně zakřenil. "Ale je mi naprosto jasný, že ty netoužíš skákat někde po střechách a že tohle děláš kvůli něčemu úplně jinýmu," dodala jsem a zkoumavě si ho prohlídla. "Proč myslíš, že nechci skákat po střechách a šplhat po balkonech??" zadíval se na mě pátravě i Tom. "To vycejtíš, ale popravdě netušim, jakej máš k tomuhle vlastně důvod," pokrčila jsem rameny. "No... já vlastně..." začal Tom, ale než se stačil vymáčknout, přerušila jsem ho. "Tak konec ulejvání a zpátky do práce. Teď si dáme šplh," zvedla jsem se a omrkla prázdný lana na šplhání. "Já umim šplhat??" zadíval se Tom tupě před sebe, ale hned potom se zvednul a následoval mě k nim.
Pokračování příště =D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lenna lenna | 4. července 2007 v 21:27 | Reagovat

skvělý takhle rychle další díl to bomba fuck good  akže rychle další!!!!xD

2 Nicky Nicky | 5. července 2007 v 22:11 | Reagovat

Bombaaaaaaaaaaaaa dál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama