AuToR: Sandra=)
"Alex, zlato, už máš něco naplánovanýho na narozeniny??" zeptala se máma, když jsme nasedli do auta a táta se rozjel. "No... vlastně ještě ne. Moc jsme o tom s Angel ještě nepřemýšlely," pokrčila Alex rameny a já okamžitě zbystřila. "Ty máš narozeniny??" podívala jsem se tázavě na Alex. "Jo, v pátek," přikývla Alex s nechápavym výrazem. "Ona má fakt narozeniny??" podívala jsem se překvapeně na mámu. "Sendy co blbneš?? Jasně, že má narozeniny," přikývla máma se stejně nechápavym výrazem. "Já neblbnu. Jenom jsem to nevěděla," pokrčila jsem ramenama, narazila si do uší sluchátka a zapla iPod. "No ale moment!!" vyhrkla jsem hned potom a sluchátka si zase vyndala. "Když má ona narozeniny tak... to já mám taky ne??" vypadlo ze mě, když jsem si to uvědomila. "Tak to je snad samozřemost, když jste dvojčata ne??" přikývla máma nechápavě. "No teda... a proč jste mi nic neřekli??" zeptala jsem se a Alex s mámou mi věnovali ještě udivenější pohledy. "Tak já mám v pátek narozky... to jsou věci..." zabručela jsem si pro sebe a znova si nasadila sluchátka. Máma se jenom zadívala nechápavě na Alex, která jí oplatila stejně nechápavej pohled, zavrtěla hlavou a začala sledovat ubíhající silnici.
"No tak se dneska mějte hezky a kdy asi tak dorazíte??" zeptal se táta, když jsme s Alex vystoupily před školou. "No nejspíš jako obvykle," odpověděla Alex s úsměvem. "Jo, přesně. Jako obvykle, takže nemám páru v kolik se zjevim," ušklíbla jsem se a dala se na odchod. "No... ehm... tak si to užijte a potom se ještě domluvíme o těch narozeninách," usmála se na Alex rozpačitě máma. "Dobře. Tak večer," přikývla Alex a vydala se za mnou. "Jedeme??" zadíval se táta na mámu. "Radši jo. Teď se mi za tou učitelkou nechce," přikývla máma a tak se rychle rozjeli pryč. Já už jsem mezitim dávno vpadla do třídy a spokojeně se usadila vedle Billa, kterej vypadal trochu vyhoukaně. "No čau," zakřenila jsem se na něj a vybalila si na lavici francoužtinu. "Ahoj," usmál se na mě Bill letmo. "Co je ti?? Vypadáš, jako by sis do zadku zarazil střep," zareagovala jsem na jeho neustále poposedávající pozadí. "Co?? Eh... promiň. Jsem trochu nervózní," vzpamatoval se konečně. "A to proč??" zajímala jsem se. "Protože se dneska chystá vlízt lvovi do huby," odpověděl mi místo Billa Tom. "Debile," zamračil se na něj Bill okamžitě. "Srabe," vypláznul na něj Tom jazyk. "No tak se mráda, že jste si od srdce popovidali ,ale teď by mě zajímalo, kam že to budeš líst??" zašklebila jsem se a nahodila zvědavej kukuč. "Ale nikam nebudu líst. Tom má zas jenom svoje debilní kecy," odpověděl Bill a zaksichtil se na smějícího se Toma. "Ona má totiž Angel dneska svátek, víš a Bill se nemůže rozhoupat, aby jí dal dárek," vysvětlil mi konečně Tom. "Ahaaaaaaaaaa," kývla jsem a zadívala se k lavici, kde už seděla Angel s Alex a o něčem horlivě debatovaly. "Tak potom to přirovnání docela sedí. Jenom já bych neřekla lvovi, ale šestihlavý sani," ušklíbla jsem se a Tom se okamžitě rozřehtal na celý kolo. "Ježiš vy jste fakt blbý," zakroutil Bill hlavou a začal se smát taky.
"No a co jsi jí vůbec koupil??" zeptala jsem se se zájmem, když jsme se trochu uklidnili. "Noooooo..." zabručel Bill a začal se hrabat v kapse "...tohle," vytáhnul malou krabičku a podal mi ji. "Fiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii," pískla jsem, když jsem jí otevřela a v ní uviděla stříbrnej řetízek s přívěškem ve tvaru srdce. "Pěkný co??" nahnul se mi přez rameno Tom. "Ale joooooo, dost dobrý, jenom... jseš si jistej, že je dost dlouhej??" zadívala jsem se pátravě na Billa. "Cože??" vykulil na mě Bill zděšeně oči. "No jen se ptám, jestli je dost dlouhej..." zopakovala jsem mu svoji otázku s úšklebkem. "Totiž aby stačil obmotat všech těch šest hlav bráško," doplnil mě Tom a hned jsme dostali další výbuch smíchu. "Blbečku," syknul s úsměvem Bill, zaklapnul krabičku a schoval ji zpátky do kapsy. "Ale jinak je to fakt pěkný. To se tý naší barbie bude určitě líbit," usoudila jsem, když začalo zvonit na hodinu, takže jsme museli s Tomem trochu uklidnit náš smích. "No to doufám. Strávil jsem u toho půl dne, než jsem se rozhod, co koupit," přikývnul Bill a v ten moment do třídy napochodovala profesorka francoužtiny. Byla starší a podle toho jak všichni zmlkly, když vešla jsem usoudila, že to bude pěkná fůrie. "Teda ty jí chceš fakt zbalit co??" zadívala jsem se na něj se smíchem a totálně ignorovala kecy, který ze sebe ta profesorka sypala. "Tak nějak," přikývnul Bill. "Tak nějak... to nezní moc nadšeně. To spíš zní jako když to děláš z donucení," ušklíbla jsem se. "Ale ne to ne. Mě se Angel fakt líbí a mám ji rád, ale..." zavrtěl Bill hlavou. "Ale co?? Neřikej mi, že se tý barbie bojíš," vyvalila jsem na něj oči. "No... ehm..." zakoktal se trochu. "No i když máš pravdu. Potom co dokázala včera večer bych se asi bála i já," pokývala jsem uznale hlavou a nahodial legrační obličej, kterýmu se Bill okamžitě začal smát.
"Kaulitz!! Co vám přijde tak směšné na budoucím čase??" zařvala přes celou třídu prófa a Bill se okamžitě přestal smát. "Mě?? Mě nic... ehm..." vykoktal ze sebe Bill zmateně a já měla co dělat, abych udržela další záchvat smíchu. "Tak čemu se tam tak řehtáte??" křičela dál. "Teda ta má ječák. Ta by mohla dělat policejní houkačku," sykla jsem potichu a to se už začal na celý kolo řehtat Tom, kterej to zaslechl. "Kaulitz!!" zakřičela profa rozzuřeně. "Ano??" zeptal se Bill i Tom najednou. "Stoupněte si!! Oba!!" zaječela na ně a tak se oba okamžitě postavili. "Čemu se tak vy dva smějete?? Řekla jsem snad něco tolik zábavného, že se tomu oba musíte smát?? Nebo to je nějaká řetězová reakce mezi dvojčaty??!!" ječela na ně a já v sobě mermomocí dusila smích, kterej vyvolával její ječák společně s Tomovym a Billovym vyhoukanym pohledem. "No.. to ne... myslim..." vykoktal ze sebe Bill. "Ale zaručit vám to nemůžem. V dnešní době je už možný všechno," pokrčil Tom rameny a to jsem už vybuchla. "Co je to tam sakra??!! Postavte se!!" zaječela na mě prófa skoro nepříčetně. Já jsem se pomalu postavila a přitom se dál šíleně řehtala. "Co jste vy zač??" přeměřila si mě pohledem, když došla k mojí a Billově lavici. "Já... haha... jsem... haha.... Sendy... haha," smála jsem se jak o život a Bill s Tomem se snažili zadržet smích, kterej pohled na mě vyvolával. "Jaká Sendy?? Vás neznám. Co tu děláte?? A přestaňte se konečně smát!!" zaječela na mě nasupěně a já se rozesmála ještě víc. "Když...haha... to... haha.... nejde... hahaha," tekly mi už pomalu slzy od smíchu. "Tak sakra dozvym se kdo jste??!!" vřískla profa, až celá třída nadskočila. "Ehm... prosím... to je moje sestra," zvedla ruku Alex a nejistě pípla. "Tvoje sestra?? "Tohle" že je tvoje dvojče Alex??" vyvalila na mě profa oči a přeměřila si mě pohledem. Já jsem se už válela smíchy po lavici, Tom se smál na celý kolo a Bill měl tak neuvěřitelnej škleb v obličeji jak se snažil nesmát, kterej mě rozesmíval ještě víc. "Ano prosím. To je Sendy, moje dvojče," přikývla Alex. "Tak to je strašný. To je příšerný!! Jak může něco takovýho bejt tvoje dvojče??" vypískla profa zděšeně a já se v ten moment zdekovala z lavice na zem, kde jsem ležela a smála se jak šílenec. K tomu se už na celou třídu rozřehtal i Tom. Bill to nakonec taky nevydržel, dřepnul si na židli, odkud sledoval můj záchvat smíchu a smál se jak cvok. "Tak to by už ale stačilo!! Okamžitě vy tři přestaňte!!" zakřičela na nás profa rozčileně. "Když... hahaha... to....hahaha... fakt....hahaha... nejde.....hahaha" dala jsem společně s doplněním kluků dohromady větu. "Já vám dám, že nejde!! Vypadněte!! A to tak že okamžitě!!" rozkřikla se a ukázala prstem na dveře. "Faaaaajn.... hahaha.... faaaajn," řehtala jsem se a pomalu se pokoušela vstát ze země, což se mi nedařilo, takže jsem se nakonec ke dveřím plazila po čtyřech. "Sendy... hahaha..." schýbnul se ke mě Tom a po tváři mu už tekly slzy. "Pojď...." řehtal se z druhý strany Bill, společně s Tomem mi pomohl na nohy a tak jsme se konečně dostali ven ze třídy na prázdnou chodbu, kde jsme sebou praštili na zem a dál se nerušeně smáli jak blázni až do konce hodiny. Uklidnili jsme se teprv až když zazvonilo na druhou hodinu francoužtiny a profa nám nakázala vrátit se zpátky do třídy.
Pokračování příště =D
Konečněěě já tu ff miluju...faaaaakt jako poklona před autorkou tomu říkám fantazie