Autor: Sandra=)
"Co si to tam vyváděla s těma věcma??" zeptal se zvědavě Bill, když jsme se všichni schromáždili. "Nic, jenom jsem je platila," odpověděla jsem jednoduše a všem koupený věci vrátila. "Platila?? Proč??" nachápal Tom. "No jako odplatu za ty, co jste mi koupili vy," usmála jsem se. "Ahaaaaaaaaaa," kývnul Tom chápavě. "Ty seš fakt zvláštní," dodal a s úsměvem zakroutil hlavou. "Já vim. To já vždycky," zakřenila jsem se a rozhlídla se po nich. "Tak máte vybráno, aby jsme mohli jít??" zeptala jsem se. "Jo jasně. Jen to zaplatíme a můžem jit," přikývli kluci a tak jsme se vydali k pokladně. Odtamtud jsme se vydali rovnou ven do dalších obchodů, ve kterých jsme ztrávili další dvě hodiny.
"Páni, to je ale tašek," zavrtěla jsem se smíchem hlavou, když se snažil řidič poskládat celej náš nákup do kufru auta. "To jo teda. Nějak jsme se do toho vžili," přikývl na souhlas Gustav. "Nevadí. Věci se vždykcy hoděj," mávnul Bill rukou a poméohl řidičovy zaklapnout plnej kufr. "Hele už je sedm. To máme nejvyšší čas jít do kina, jestli chceme stihnout nějakej film," řekla jsem při pohledu na kostelní hodiny. "No tak na co ještě čekáme?? Rychle!!" zavele Tom a začal nás všechny cpát do auta. "Aaaaaauuu Tome... klid. Kino je odsud jenom kousíšek," vyjekla jsem, když mě strčil do auta takovou rychlostí, že jsem nestačila sklonit hlavu a praštila se o dveře. "Ježiši promiň, to jsem nechtěl," začal se Tom hnedka omlouvat a foukat mi na čelo. "Hele mě neni pět. Nemusíš mi na to foukat," začala jsem se smát a zalezla konečně do auta. Tom dosednul vedle mě a řidič se hnul z místa. Ani ne za deset minut jsme stáli na parkovišti u kina.
"Hej to je fakt malý kino," vypadlo z Toma, když jsme vyšli po schodech nahoru do budovy a vlezli dovnitř. "Jo to je, ale je tu pěkně," přikývla jsem a rozhlídla se kolem. V chodbě čekalo jenom minimum lidí a vyjeveně na nás zíralo. "Tak já dojdu pro lístky jo??" řekla jsem, když se k nám po pěti vteřinách s pištěním přihnalo pár holek, který chtěli podpisy a fotky. "Šestkrát lístek na něco, co teď budete promítat," řekla jsem s úsměvem pokladní. "Teď budeme zrovna promítat premieru She is man," oznámila mi pokladní a dala mi vybrat sedadla. "No super. To jsem zrovna chtěla vidět," zakřenila jsem se a vybrala nejlepší místa v celym kině. "Tady prosím a užij te si to," podala mi pokladní lístky. "No jasně. Díky," zaplatila jsem, popadla lístky a vrátila se ke klukům, který byly ještě v obležení těch pár holek, který se nemínily od nich hnout. "Ehm mohly by jste laskavě uhnout??" zakašlala jsem, když sem se po pěti minutách snažila marně dostat ke klukům. Těch holek bylo sice tak deset, ale namáčklý na nich byly jak klíšťata. "Co chceš?? Nemáš nárok," otočila se na mě jedna z těch holek a pohrdavě mě sjela pohledem. "No tak jestli tady má někdo nárok tak jsem to zrovna já, protože oni přišli se mnou," odpověděla jsem jí suše. Ta holka se na mě jenom vyjeveně podívala, ale než mi stačila něco říct, popadl mě někdo za ruku a vtáhnul mezi ten zbytek. "No sláva. Kde si byla?? Tvrdila jsi, že tu skoro nikdo nebude," pošeptal mi okamžitě Tom, jakmile jsem se k němu dostala. "Byla jsem pro lístky a vážně tu skoro nikdo neni," odpověděla jsem mu okamžitě. "No to neni, ale těhle deset holek je neodbytnějších než tisícovej zástup," ozval se potichu Bill a já se začala smát. "Tak počkejte. Já se je pokusim nějak setřást," zašeptal Martin spiklenecky a rozhlídnul se po těch holkách. "Hej slečny, já vim jaká je to pro vás senzace, že se tady ve vašem kině objevili Tokio Hotel, ale oni se sem přišli podívat na film, takže by jste je měli pustit do sálu, jinak se tady už v životě neukážou," začal chytře apelovat na jejich vnímavost. "To ti nevyjde," sykla jsem, když se ty holky začaly po sobě nerozhodně rozhlížet. "Jen počkej," odpověděl mi Martin a znovu se na ně zadíval. "Má pravdu. Měly by jsme je nechat v klidu podívat na film a až potom se na ně vrhnout," ozvala se nakonec jedna z holek a všechny na souhlas přikývly. "Vidíš??" zakřenil se na mě Martin vítězoslavně, když se od nás holky klidily pryč a my tak mohli volně vyrazit do bufetu pro zásoby občerstvení. "Smekám před tebou," řekla jsem se smíchem a začala objednávat všechno potřebný ke konzumaci. S potřebnou zásobou jsme se pak spokojeně vydali do sálu, kde jsme se pohodlně usadili a vyčkávali na začátek filmu.
"Na co to vůbec jdeme??" podíval se na mě Tom. "She is man, americká komedie," odpověděla jsem mu stručně a vrazila si do pusy lízátko. "No super, na to jsem chtěl jít," zajásal Gustav. "Nj, ale nebude to anglicky s českejma titulkama??" ozval se zamyšleně Martin. "Nooo, nejspíš jo," přikývla jsem nejistě. "Bezva. Tak to z toho budem mit kulový," povzdychli si kluci okamžitě. "Ale no tááááák. Tak se potom stavíme ještě ve videopůjčovně a pučíme si to na dvd, aby jste se na to mohli podívat v němčině. Určitě to tam už budou mit," podala jsem návrh. "No jasně!! To je skvělej nápad!!" zajásal Tom a vlepil mi radostně pusu na tvář. "Chytrá hlavička," dodal s úsměvem a já se rozesmála. To už ale konečně pustili začátek filmu, takže jsme se všichni uklidnili a začali sledovat děj. Než stačili přeběhnout úvodní titulky, ucejtila jsem ruku na svym pravym stehně, která nepatřila nikomu jinýmu než Tomovy. Ani ne za deset minut po něm se mi usídlila na druhym stehně ruka Billa. "No jistě. Prostě dvojčata," pomyslela jsem si pobaveně při pohledu na jejich zaujatý obličeje, který sledovali plátno a ruce spočínající na mejch nohách. "Ještě by se moh přidat Gustav s Georgem a rovnou by ze mě moh bejt maskot skupiny," napadlo mě v jeden okamžik, kdy se na plátně mihnula nějaká obří slepice roznášející letáky a já se při tý myšlence vesele zašklebila. Potom jsem už ale začala naplno sledovat dění filmu jako ostatní a nechala Tomovu a Billovu ruku tak jak byla.
"No teda... sice jsem tomu skoro vůbec nerozuměl, ale už dlouho jsem se tak nepobavil. To si fakt musíme pučit," řekl se smíchem Biůů, když byl film u konce. "No to teda. Já jsem myslel, že to pustim jak tam stáli na tý posteli a ječeli kvůli tomu pavoukovy," přikývl pobaveně Tom. "No... Bill když vidí pavouka, chová se úplně stejně," ozval se Georg a všichni jsme se začali okamžitě smát. "Haha, to neni vůbec pravda," drcnul do něj Bill s naoko uraženym obličejem. "Hele já vás nechci rušit, ale jestli se odsud chceme dostat, měli by jsme radši rychle vypadnout, protože se k nám pomalu začínaj stahovat ty holky," přerušil nás potichu Martin a pohodil nenápadně hlavou k hloučku holek, kterej se pomalu začal shlukovat a sunout se k nám. "Máš pravdu. Mizíme," přikývl Bill a zvednul se z místa. "Nejlíp úprkem," syknul Tom, když si holky všimli našeho únikovýho manevru a začali se k nám co nejrychlejc prodírat. "Souhlas," kývli jsme všichni a jak na povel se dali na útěk. Co nejrychlejc jsme vyběhli ze sálu a s holkama v patách jsme začali zdrhat z kina na parkoviště, kde čekalo auto. V rychlosti jsme do něj naskákali a ujeli. než se k nám holky dostaly.
"Uuuuuuuuuuuuuuuuf. Tak to bylo o fous," oddychl si Tom a rozvalil se pohodlně na sedačce. "Teda utíkal jsem už hodněkrát z různejch míst a z různejch důvodů, ale z kina kvůli faninkám ještě ne," zakroutil hlavou Gustav a všichni jsme se znova rozesmáli. "Hele tady je ta videopůjčovna tak já tam skočim pro to dvd," vyhrkla jsem, když jsme projížděli kolem. "Jasně," přikývli kluci a řidič okamžitě zastavil. Já jsem v rychlosti doběhla do prodejny, pučila si dvd a vrátila se ke klukům do auta. "Skvělí. Už se těšim až tomu i porozumim," zašklebil se Bill a spokojeně si pohlížel obal. Zatimco my jsme debatovali o filmu, řidič nás dovez k Martinovy, kde jsme ho vyložili a potom jsme se vydali rovnou domů...
Pokračování příště =D