close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Život si nevybírá 46.

5. února 2007 v 19:05 | Sandra=) |  ╬Život si nevybíra
Autor: Sandra=)
"Čau ve spolek," pozdravila jsem s úsměvem, když za náma zaklapli dveře. "Ahoj," pozdravili mě dvě kadeřnice a zvědavě si prohlíželi můj doprovod.
"Už tady na tebe čekám. Nebyla jsem si jistá, jestli dorazíš," usmála se na mě Majka. "Proč bych neměla dorazit?? Sem já přece chodim pravidelně," zajímala jsem se. "To já vim, ale potom, co bylo v novinách jsem nevěděla, jestli mi nedáš kvůli těmhle týpkům vale," usmála se a hodila hlavou ke klukům, který si vnitřek zvědavě prohlíželi. "Tak to nemusíš mit vůbec obavi. Tobě bych vale nedala nikdy. Ani kvůli nim," zakřenila jsem se. "To sem ráda, že to vim. Tak se posaď a můžem začít," usmála se Majka a pobídla mě do křesla. "Takže jako obvykle??" zeptala se mě, když jsem se usadila. "Jo, akorát s malou změnou," přikývla jsem. "No tak povidej," vybídla mě. "Dneska chci do bíla i konečky," usmála jsem se. "Ok, neni problém," kývla Majka, odběhla si pro svoje věci a hned se dala do míchání barvy. "Hele Majko, je tady dneska i Andrea??" otočila jsem se na ni. "No jasně," kývla Majka. "A má teď volno??" zajímala jsem se. "Tak to nevim, ale můžem zjistit," řekla Majka, odhrnula závěs do druhý místnosti a zavolala na Andreu, která okamžitě přišla.
"Copak?? Někdo se po mě schání??" zeptala se Andrea. "Dá se říct, že jo," usmála jsem se. "Máš teď volno??" zeptala jsem se hnedka. "Jo. Další zákaznice má přijít asi za hodinu," odpověděla Andrea. "No super. Nevzala by jsi tady toho?? On nesnáší čekání a má rád manikuru," chytila jsem procházejícího Billa a strčila ho před Andreu. "Kluk a má rád manikuru jo?? To se teda často nevidí," zakroutila Andrea se smíchem hlavou a pečlivě si Billa prohlídla. Ten se jenom nechápavě culil. "Tak vemeš??" zeptala jsem se znova. "No jasně že jo," kývla Andrea, popadla Billa za ruku a už si ho táhla k sobě. "No tak můžem začit" oznámila mi Majka, hodila přeze mě plachtu a začala mi plácat barvu na hlavu. "No a co vy čtyři?? Vy nic nepotřebujete??" podívala se Monika na Martina, Toma, Gustava a Georga. "Já ne," zavrtěl Martin s Tomem a Georgem hlavou. "Nooo já bych možná potřeboval ostříhat..." řekl váhavě Gustav. "Fajn. Tak si tady dřepni," nakázala mu Monika okamžitě. Gustav se nejdřív překvapeně rozhlídnul, ale potom se poslušně usadil. "Hele Moniko, ale vždyť vy jste jenom dámský kadeřnictví ne??" zeptala jsem se jí se smíchem, když Gustavovy myla hlavu. "Jsme ale nevadí. Já nemám co dělat a když už jsou slavný, tak můžu udělat vyjímku," uculila se Monika mile. "Ok," zasmála jsem se a mrkla na Toma, kterej s Georgem studoval paletu odstínů barev. "Copak?? Chceš se nechat obarvit na modro??" zeptala jsem se ho se smíchem, když právě zaujatě prozkoumával sitě modrou barvu. "Ehh, cože??" otočil se na mě. "Ptám se, jestli se chceš nechat přebarvit na modro," zopakovala jsem to. "Na modro?? Proč myslíš??" zajímal se Tom. "No že to tak zaujatě zkoumáš," zasmála jsem se. "Nj je to docela zajmavý, když tohle někdo nosí," kývnul Tom. "Takže se chceš taky přidat??" smála jsem se. "Neeeeeeee to nikdy!! Takhle je to myslim dobrý," zamávla Tom rukama a prohlídnul si v zrcadle svoje dredy. "Nebo neni??" podíval se na mě tázavě, když jsme se začala smát. "Ale jo je. Jenom ta modrá by mohla bejt fakt zajmavá," smála jsem se. "No to jo. To by mě asi doma zabili a faninky by kleplo," ušklíbnul se Tom. "Tomu nevěř. Ty by tě zbožňovali, i kdyby jsi byl celej zelenej," zasmála jsem se. "Myslíš??" podívla se na mě Tom nedůvěřivě. "To si piš," mrkla jsem na něj. "Hmmm, tak uvidíme. Třeba se jednou objevim s modrou hlavou," zakřenil se Tom a mrknul na Gustava, kterej pečlivě kontroloval Martinino počínání v zrcadle.
"Tak hotovo," ozval se asi za hodinu Bill, když vylezl od Andrei. "Tady taky," prohlásila Majka a sundala ze mě plachtu. "No super. To se ti povedlo," zakřenila jsem se spokojeně do zrcadla. "Dík. Já se vždycky snažim," zasmála se Majka a začala poklízet. "No co řikáte??" podívala jsem se na kluky. "Je to super," přikývli všichni na ráz. "Hmmm díky," zakřenila jsem se a znova se prohlídla v zrcadle.
"No tak my už pudem," řekla jsem, když jsme podala Majce peníze a dosyta se na sebe vynadívala. "Ok. Takže zase za dva měsíce??" mrkla na mě Majka. "No jasně," usmála jsem se a společně s kluky vylezla ven. "Takže kam teď??" zeptal se Tom. "No teď pudem nakupovat, ale nejdřiv si ještě musim něco zařídit tady vedle, takže tu na mě počkejte jo??" ukázala jsem na malinkej krámek hned vedle kadeřnictví. "Jasně," přikývli kluci a tak jsem se do něj vypravila. "Dobrej," pozdravila jsem, když za mnou zapadly dveře. "Aaaaaaa dobrý den," usmála se na mě prodavačka. "Tak co to bude dneska??" zeptala se, když jsem došla k pultu. "Potřebuju prstýnky," odpověděla jsem jí. "Jistě a jaké??" přikývla prodovačka. "Čtyři pánský, čistý a chci do nich nechat něco vyrýt," odpověděla jsem. "Neni problém. Do dvou dnů to bude hotové. Stačí si jenom vybrat co chcete vyrýt a do jakého prstýnku," oznámila mi a vyndala na pult plakety s pánskejma prstýnkama. "Fajn. Tyhle čtyři a vyryjte do nich tohle," napsala jsem jí na papírek krátkej text a podala jí to. "Hmm jak si přejete. Ve středu si je budete moct vyzvednout," kývla prodavačka. "Super. Tak naschle," usmála jsem se a vydala se za čekajícíma klukama.
"Tak co?? Vyřízeno??" zeptal se Bill, když jsem si k nim stoupla. "Jasně," přikývla jsem s úsměvem. "A co jsi tam zařizovala??" zeptal se zvědavě Georg. "Takový malý překvápko pro vás," zakřenila jsem se tajemně. "Překvápko?? Pro nás??" opakoval Gustav. "Jj pro vás," kývla jsem. "Juuuuuuu a co je to??" vyzvídal okamžitě Tom. "No tak to ti teda neřeknu, protože pak by to už překvápko nebylo," zašklebila jsem se na něj. "Hmmm tak fajn," kývnul Tom otráveně. "Tak pudem nakupovat??" ozval se nedočkavě Bill. "No jasně. Jdeme," usmála jsem se a tak jsme se vydali do středu města, kde byly nejlepší krámy. Okamžitě jsme zalezli do toho největšího, ve kterym měli všechno možný, takže si tam každej z nás mohl něco najit.
"Hele Tome tahle je perfektní!!" výskla jsem nadšeně, když jsem vyhrabala jednu naprosto skvělou kšiltovku. Rychle jsem ji popadla, přiběhla s ní k Tomovy, kterej si právě prohlížel nějaký trička a strčila jsem mu ji přímo pod nos. "Co to..." chtěl se na ni podívat, ale než to stihl, strhnula jsem mu jeho kšiltku z hlavy a naštelovala mu tam svůj objev. "Noooo??" strčila jsem ho k zrcadlu, aby se na sebe mohl kouknout. "Hmmm pěkná..." kývnul Tom a začal se v zrcadle prohlížet jako manekýn. "Takže líbí??" zakřenila jsem se. "Jasně. Je skvělá," přikývl Tom s úsměvem. "Super!!" zaradovala jsem se, strhla mu ji znova z hlavy a vydala se pryč. "Heeeeeeej," zavrtěl Tom jenom nechápavě hlavou a vrátil se k prohlížení triček. Já jsem se už angažovala u Billa, kterýmu sem pomáhala vybrat nějakej pásek. "Tenhle!!" rozhodli jsme nakonec oba. "Fajn," zašklebila jsem se, popadla pásek a už mizela ke Gustavovi, kterýmu jsem po chvilce rozmejšlení ukradla z ruky tričko a s tim se vydla za Georgem a potom za Martinem. Nakonec jsem s plnou náručí věcí vyrazila k pokladně, kde jsem to všechno vyložila prodavačce, která to začala okamžitě napočítávat. Všechno jsem to zaplatila a s vekym úsměvem se vydala zpátky za klukama, který si ještě pořád vybírali nějaký věci...
Pokračování příště =D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama