20. února 2007 v 21:35 | Sandra=)
|
AuToR: Sandra=)
"No konečně," vydechla máma, když jsem se usadila. "Co je k večeři??" zeptala jsem se se zájmem. "Špagety," odpověděla mi máma. "No super. Tak sem s tim," zašklebila jsem se spokojeně a naložila si celou hromadu na talíř. "To všechno sníš??" zadíval se mi na talíř táta. "No jasně. Špagety já můžu," zahuhlala jsem s plnou pusou. "No fajn," kývnul a pustil se taky do jídla.
"Prej si dneska byla v tělocvičně," začala mluvit máma. "Jo," přikývla jsem. "Byla jsi cvičit??" zajímal se táta. "Ani ne. Začala jsem Toma učit street," zavrtěla jsem hlavou. "Cože??" vyhrkla Alex s tátou najednou. "No co je?? Chtěl se to naučit tak ho to učim," zadívala jsem se na ně nechápavě. "To nesmíš!!" vykřikla Alex zděšeně. "A to proč??" zadívala jsem se na ni pobaveně. "No... prostě nesmíš. Tom si nesmí nic udělat!!" mluvila Alex rozrušeně. "Co by si měl udělat?? Kromě modrýho zadku mu nic nebude," mávla jsem bez zájmu rukou. "On nesmí skákat po střechách, mohl by se zabít!!" mlela Alex pořád dál. "Vždyť po střechách zatim neskáče. Přece ho jen tak nepustim někam na střechu. Začíná se v tělocvičně, kde se musí naučit hejbat a teprv potom může skusit něco složitějšího," vysvětlila jsem ji štručně. "A mimochodem já mám dojem, že Tom nemá v plánu skákat po střechách," dodala jsem s úšklebkem. "No tak proč se to chce učit??" vložila se dotoho máma. "To nevim, ale určitě ne proto, aby mohl jumpovat někde po střechách," pokrčila jsem rameny a začala znova jíst. "No a jak mu to šlo?? Má talent??" zajímala se máma dál. "No... vypadá sice jako totální dřevo... ale neni tak strašnej. Salta se mu vedli docela dobře už po dvou hodinách, což je úspěch," odpověděla jsem. "Aha. Takže nadějnej??" přikývla máma. "To bych neřekla. Naučit by se to sice moh, ale nervy na to asi nemá," zasmála jsem se. "Jakto??" přidal se táta. "No tak podle toho jak vyváděl, když jsem ho nechala jen tak padat na zadek, nebude na to moc stavěnej," odpověděla jsem. "Vyváděl??" nechápal táta. "Nj. Když se dozvěděl, že si ten zadek zrasil zbytečně, hrozně se nasral a chtěl mě za to znásilnit," kývla jsem a začala se při vzpomínce na to šíleně smát. "Cože??!!" vyhrkl táta s Alex znova. "Ježiš co vám je?? To máte nějaký společný záchvaty nebo co??" zadívala jsem se na ně nechápavě. "Sendy!!" okřikla mě mírně máma. "No co??" otočila jsem se na ni. "Zmírni ten slovník trochu," napomenula mě máma. "Hmmm fajn. Nenapadlo by mě, že budu mit za otce takovýho suchara," poznamenala jsem kysele a začala znova jíst. "Tos myslela vážně??" zeptal se mě táta. "To s tim znásilněnim??" podívala jsem se na něj a spokojeně se dál cpala. "Jo," přikývl táta. "No jasně. Byla to fakt prdel jak jsme se tam váleli po zemi a Tom supěl," zakřenila jsem se. "Ale buď v klidu Maxi. Já si nidky nenechám líbit nic, co bych sama nechtěla," dodala jsem s úšklebkem. "Pane bože... jak z tohohle můžeš mit legraci??" zakroutil táta nevěřícně hlavou. "No normálně. Neni to nic neobvyklího. Kluci vždycky hrozně vyváděj, když se jim pošramotí sebevědomí a tahle reakce byla fakt legrační. Já bych spíš čekala, že mi bude chtit jednu vrazit nebo tak něco, ale tohle... to mě fakt pobavilo," vysvětlila jsem mu se smíchem. "Já ti fakt nerozumim," povzdychnul si táta a pustil se znova do jídla. "No oproti mojí reakci Tom reagoval ještě docela dobře. Já jsem tenkrát rozbila židli a vrazila Jedovy pěstí a to mi byli čtyři," zakřenila jsem se. "Vzpomínáš??" otočila jsem se na mámu. "Jo, na to si pamatuju. Jak jsem Jedovy zalepovala natržený obočí. Doteď nechápu jak se ti to povedlo, když si sotva udržela v ruce tašku," rovzpomněla se máma. "To víš. V zuřivosti máš mnohem větší sílu než normálně," zašklebila jsem se a nacpala si do pusi poslední kus. "Jak bylo dneska vůbec ve škole??" zeptal se táta, než jsem se stačila zdekovat do pokoje. "Pohoda. Třída lehce retardovaná ale jinak sranda," odpověděla jsem stručně. "Retardovaná??" zopakoval táta. "Nj. A ty učitelé tam jsou trochu na nervy," přikývla jsem. "Na nervy??" opakoval pořád dál. "Jo. Nechaj se moc rychle vytočit. To neni taková zábava jako u nás," kývla jsem. "Sendy!! Ty jsi je zase prudila??" ozvala se máma. "Jen malinko," usmála jsem se mile. "Ach bože," povzdechla si máma. "Jo mami, tati??" ozvala se Alex. "Ano??" podívali se na ni oba a já se dala na odchod. "Máte se dostavit do školy," řekla Alex a já se zarazila uprostřed cesty. "Dostavit do školy?? Proč??" zajímal se táta a máma se automaticky otočila na mě. "Chce vás naše hlavní kvůli Sendy," odpověděla mu Alex. "Hned první den??" povytáhla máma obočí. Já jsem se jen sladce zakřenila a pokrčila rameny. "Sendyyyyyyyyyyyy," zahučela máma. "Řikám, že jsou tam na nervy," zakřenila jsem se a vyrazila konečně do pokoje.
"Předpokládám, že to je normální," zadíval se táta na mámu, když jsem odešla. "Jo to je, ale že to dokázala už první den, to zírám," kývla máma. "Tak mám takovej pocit, že právě skončil náš klidnej život a začal ten problémovej," zakroutil táta hlavou a dojedl svůj zbytek večeře. Já jsem mezitim už dávno ležela v pokoji na posteli a vybavovala se s Alpem a klukama. "Teda ty jim tam pěkně zatápíš co??" smál se právě Alp, když jsem jim popisovala dnešní den ve škole. "Ani ne. Zatim je to jenom začátek," zakřenila jsem se. "No právě. Začátky jsou nejlepší," zakřenil se Jer. "Ale mám mnohem lepší novinku," nahodila jsem napínavej tón. "Jooooooo?? A jakou??" zajímali se hned kluci. "Mám nováčka ve streetu," zakřenila jsem se. "Cože?? To jako fakt??" vyhrkli všichni tři najednou. "Jo a hádejte, kdo to je," kývla jsem se smíchem. "No kdooooooooooooooooo??" začali hned vyzvídat. "Dredáč," zakřenila jsem se. "Ten Tom??" ujistil se Alp. "Jj, přesně on," kývla jsem. "No to si děláš prdel," vyhek Alp a já se začala šíleně smát. "Kotel co??" smála jsem se. "To teda jo," přikývl. "Ale neni tak nešikovnej. Myslim, že kdyby fakt chtěl, docela by mu to šlo," zamyslela jsem se. "Fakt jo?? No jak jsem si ho tak prohlížel na netu ve šěkole tak bych se docela divil, že by s tou svojí postavou moh někde skákat z mostu nebo po střechách," zabručel Alp nesouhlasně. "Ty sis ho prohlížel jooo??" zpozorněla jsem. "Nj. Byl jsem zvědavej tak jsem si ho vomrk," kývnul Alp. "Teda ty tak kecáš... Prej omrk... studoval ho tam půl dne," zasmál se Jer. "Joooooooooooo?? Teda Alpeeeeee přiznej se. Že ty žárlíš!!" rozesmála jsem se. "Já?? Žárlit?? To neznám," řekl Alp okamžitě. "Hehe no ty fakt žárlíš," smála jsem se dál. "Já nežárlim, ale musim si ho omrknout, abych věděl, kdo se kolem tebe motá ne??" zakřenil se Alp. "No jo já vim. Ty seš můj bodyguard," usmála jsem se. "No jasně že jo," zasmáli se kluci. "Teda ale co se dneska zase dělo, to nemělo chybu," zasmála jsem se. "No jeje. Pochlub se, co jsi zase ještě vyváděla," pobídli mě kluci a tak jsem jim začala vyprávět dění v tělocvičně.
"No teda... ten se fakt nezdá," vyhekl Alp, když jsem jim to dopověděla. "Tak to jsem si taky řikala. On je fakt hrozně roztomilej," zasmála jsem se. "Teda Sed.... tak mám takovej dojem, že se ti ten dredáč líbí až nějak moc," zasmál se Jed. "Noooooooo možná jo," protáhla jsem. "No jasně. Tobě vidim až do žaludku," rozesmáli jsme se všichni. "No nic. Budu muset končit. Ještě tu mám totiž jednu takovou spešl prácičku takže se zase ozvu jo??" řekla jsem těsně před desátou. "No jasně. Zatim," rozloučil ise kluci a zavěsili. "Nooooooooo takže hurá na sex po netu. Cheche těš se Mote těš se. Bude legrace..." zašklebila jsem se a přemístila se z postele ke kompu.
Pokračování příště =D
pajada daj uz pokračko