close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Válka dvojčat XXV.

7. února 2007 v 19:24 | Sandra=) |  ╬Válka dvojčat
AuToR: Sandra=)
"Aaaaaaaa konečně," zajásal Tom, když zazvonilo na konec matiky. "Teď je tělák co??" mrkla jsem na Billa. "Hmm bohužel," přikývl Bill otráveně. "Co je?? Ty nerad tělák??" zajímala jsem se. "No tak Bill určitě ne. Pokaždý vymejšlí nějaký výmluvy jak se z něj vykroutit," odpověděl mi za něj se smíchem Tom. "Nj ale teď už mám po, protože mi posledně profesor oznámil, že jestli chci prolíst, musim začit pravidelně cvičit," oznámil Bill zničeně. "Ále vždyť tělák je prdel. Aspoň se můžeš pořádně vyblbnout," zasmála jsem se. "Hmmm to jo teda. Akorát mám vždycky plno modřin," ušklíbl se Bill. "Jo a víš jakou mu to dá potom práci, než to zamaskuje make -upem, aby to nebylo vidět na fotkách??" dodal se smíchem Tom. "Vtipe," dal mu Bill loktem do břicha. "Ufff, auuu," vyhekl Tom a chytil se za trefený místo. "Vy jste fakt sladký," zasmála jsem se a pokračovala po cestě k šatnám.
"Jak to tady máte s převlíkánim??" zeptala jsem se, když jsme dorazili na konec chodby k nějakejm dveřím. "No teď se převlíkáme všichni dohromady, protože klučičí šatna se opravuje," oznámil mi Bill. "Ahaaaa. A to to vašim holkám nevadí??" zajímala jsem se. "Popravdě protestujou jak můžou a vždycky se převlíkaj až po nás," zasmál se Tom. "Hmmm. No fajn tak jdem," kývla jsem a rozevřela dveře vedoucí do prostorný šatny, kde se pár kluků už převlíkalo. "Kde mám skříňku??" otočila jsem se na Billa. "No můžeš si vzit třeba tuhle. Ta je prázdná," odpověděl mi a na jednu ukázal. "Fajn," přikývla jsem, hodila batoh na lavičku stojící před skříňkama a začala se pomalu odstrojovat. "Ty nepočkáš??" zeptal se mě Bill, když jsem si sundala boty a stáhla ze sebe kšiltku. "Ne, proč??" podívala jsem se na něj a přetáhla si přes hlavu tričko. "No... já jen... že," začal Bill něco blekotat, ale nakonec zmlknul a tupě na mě zíral. "To chce klid Bille. Vždyť se jenom převlíkám," zasmála jsem se jeho vyjukanýmu pohledu a natáhla na sebe mikinu. "Jo já vim. Vždyť nic... neřikám. Nebo jo??" vzpamatoval se Bill konečně. "Neřikáš, ale koukáš hrozně vyděšeně," rozesmála jsem se a vyměnila svoje volný džíny za krátký upnutý kraťasy. "To se nediv. Bill viděl naposled holku ve spodnim prádle, když mu byli čtyři a my se společně převlíkali s holkama ve školce," drcnul do Billa Tom se smíchem. "Teda ty dneska zase sršíš vtipem co??" ušklíbnul se Bill na Toma a radši se začal převlíkat. "To já přece vždycky," zakřenil se Tom a se zájmem si mě prohlídnul. "Copak?? Něco hledáš??" zeptala jsem se, když si mě prohlížel už dobrejch pět minut. "Ne nehledám. Jenom obdivuju umělecký dílo," zakřenil se Tom. "Umělecký dílo jo??" zopakovala jsem s úsměvem. "No jasně. Se koukni," zasmál se Tom. "Nemusim. Já a Alp to známe nejlíp," zakřenila jsem se. "Hmm... a nemoh bych se taky stát jednim ze zasvěcenejch??" nahodil svůdnej kukuč. "Uvidíme... Možná jo,." zakřenila jsem se a vydala se společně s převlečenym Billem do tělocvičny.
"Tak nástup!!" zakřičel někdo přes celou tělocvičnu, když zazvonilo na hodinu a všichni ostatní už byli taky v tělocvičně. "Tak tohle je náš tělocvikář," pošeptal mi Bill, když jsme se seředili do dlouhý fronty a před náma se zjevil mladej, vysportovanej chlapík, kterýmu mohlo bejt nanejvíš dvacet pět. "Hmmm," kývla jsem a zkoumavě ho sjela pohledem. Nevypadal špatně a podle vzrušenýho šuškání holek, který nastalo po jeho příchodu jsem usoudila, že je mezi nima asi hodně oblíbenej. "Koukni na to jeho tělo... Bože ten je tak krásnej... Já ho chci..." ozývalo se všude kolem mě. "Ježiši co s nim všichni máte??" vypadlo ze mě nahlas, když okolo mě procházel. "Prosím??" zastavil se a vrátil se ke mě. "Ale nic. To nebylo na vás," mávla jsem rukou. "A na koho, smím- li se zeptat??" zajímal se. "To klidně smíte, ale já nemusim odpovídat, že jo," ušklíbla jsem se. "To nemusíte," přikývl a sjel mě pohledem. "Vy jste ta nová?? Dvojče Alex??" zeptal se. "Nj už je to tak," přikývla jsem. "Hmmm, slyšel jsem o vás pěkné věci..." pokýval hlavou a pátravě se na mě zadíval. "To je u mě normální," kývla jsem bez zájmu. "No uvidíme. Já si vás rád oskoušim. Většinou totiž nedám na řeči druhých, ale rád si udělám sám obrázek," usmál se. "Hmmm, fajn," odfrkla jsem a profesor se dal na obhlídku ostatních.
"Takže dneska by jste si mohli zahrát někteří rugby a zbytek basket. Co vy na to??" rozhlídnul se po nás profa, když si nás zkontroloval. "Supeeeeeeeer!!" zajásali všichni kromě mě a Billa okamžitě. "Cože??" otočila jsem se tázavě na Toma. "Nj. Zahrajem si rugby??" zeptal se mě nadšeně. "Rugby??" zopakovala jsem. "Jo, rugby," přikývl. "No fajn. Mě je to jedno. Budu dělat cokoliv kromě nablblýho basketu," pokrčila jsem rameny a vydala se s Tomem k profesorovy, kterej nás přidělil do jednoho ze dvou týmů. "Takže fajn. Všichni vědi jak se to hraje??" zeptal se profa, když jsme stáli nastoupený naproti sobě. "Já ne," ozvala jsem se. "Ne?? Vy jste nikdy nehrála rugby??" zadívla se na mě profa překvapeně. "Ne, nikdy," odpověděla jsem jednoduše. "A co jste teda dělali o tělocviku??" zeptal se nevěřícně. "Nemám páru co dělali ostatní. Já jsem měla vždycky zabranou trampolínu s boxovacim pytlem, kde jsem se procvičovala na street," pokrčila jsem rameny. "Na co??" zeptal se nechápavě. "Ale na nic. To by bylo na dlouho," mávla jsem rukou. "Aha. No dobře, to nevadí. Rugby pochopíte při hře," řekl nakonec a skontroloval naše postavení. Já jsem stála hned ve předu a na proti mě se s velkym úsměvem postavila Angel, oblečená v těsnejch kraťasech a tílku. "Takže všichni připraveni??" rozhlídnu lse po nás profa. "Jooooo," zahučeli všichni. "Tak hra!!" křiknul a v ten okamžik se na sebe všichni ze předních řad vrhli. "Ty blbá krávo!! Proč uhejbáš??!!" ozvala se okamžitě Angel, když jsem v rychlosti uskočila, aby do mě nevrazila a ona přistála obličejem přímo na zemi. "No proč asi?? Přece se nenechám dobrovolně složi na zem," odpověděla jsem jí nechápavym tonem. "To je ale přece účel hry ty huso!!" vřiskla na mě Angel a rychle se vyhrabala na nohy. "Nechat se srazit na zem?? To je účel hry??" zadívala jsem se na ni jako na totální pako. To už se do hovoru vmísil profa. "Ale ne. Účelem hry neni nechat se srazit na zem, ale srazit svýho spoluhráče k zemi," snažil se mi vysvětlit. "Ahaaa. Tak proč to neřeknete hned??" kývla jsem hlavou a postavila se na svoje místo. "No fajn. Takže můžem pokračovat??" zeptal se profesor znova. "Jooo," zahučeli opět všichni. "Hra!!" vřísknul a všichni se na sebe znova vrhli. "Aaaauuuuuuu!!" vykřikla Angel, když se na mě rozběhla a já jí vrazila pěstí. "Stooooooop!!" zakřičel profa a vrhnul se k Angel sedící na zemi. "Takhle se to ale nehraje!!" křiknul na mě. "Řikal jste přece srazit ji k zemi ne?? A ona teď je na zemi," nahodila jsem sladkej kukuč. "Ale ne takhle!! V rugby se nepoužívají pěsti ani kopance a ani nic podobného. Spoluhráč se sráží celou vahou těla, aby se nezranil!!" vyvětlil mi a přitom zbíral Angel ze země. "A jak sem to asi měla vědět?? Řekl jste srazit, tak jsem ji srazila," usmála jsem se. "Ach bože," povzdechl si profa, usadil Angel na lavičku a vrátil se ke mě. "Víte co?? Radši se z místa obránce přesuňte na místo chytače. S míčem vám to snad pude líp," vyhekl a ukázal mi, kam si mám stoupnout. "Ok, ok. S koulema to umim," prohlásila jsem a všichni dostali okamžitě záchvat smíchu. "S jakejma koulema zase??" zadíval se na mě profa nechápavě. "Co já vim?? To se jen tak řiká ne??" pokrčila jsem rameny. "No tak radši hra," zakroutil profa hlavou a předek se po sobě znova vrhnul. "Chytej!!" křiknul na mě najednou někdo a hodil mi míč. "Ha a co s tim jako??" podívala jsem se na míč ve svejch rukách. "No zdrheeeeeeeeeeeeej!!" zařval někdo na odpověď. "Prooč??" zvedla jsme hlavu a v tom si všimla asi tří lidí hrnoucích se na mě. "A do pr..." vylítlo ze mě, rychle jsem se otočila a začala zdrhat. "Tam neeeeeee!! Musíš přez ně!!" zakřičel na mě zase někdo. "Ok!!" zastavla jsem se, rychle se otočila a rozeběhla se naproti těm třem, ze kterejch už teď bylo pět. "Pane bože, já to nechci vidět," zakril si Bill rukama oči, když jsem se blížila k rozběsněný pětici. "Juchuuuuuuuuuu!!" výskla jsem nadšeně, když jsem se těsně před srážkou prudce odrazila, saltem všech pět přeskočila a rozeběhla se ke svýmu cíli.
"Bod!!" zakřičel někdo, když jsem s míčem praštila o zem. "Yeaaaaaaaaaaah!!" křikla jsem spokojeně. "Tak tohle jsem ještě neviděl," zakroutil tělocvikář hlavou a drcnul do Billa na znamení, že se už může podívat. "Žije??" rozhlídnul se Bill kolem sebe. "Žije a dokonce se s nima nesrazila," kývnul Tom. "Jakto??" nechápal Bill. "Ona je přeskočila. Normálně je přeskočila," odpověděl mu Tom a užasle na mě zíral. "Aha. Nj, on ten street asi k něčemu bude dobrej," pokýval Bill spokojeně hlavou a zamrkal na mě. Já jsem se jenom zakřenila a dál poslouchala otravný breptání užaslejch spolužáků.
Pokračování příště =D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 BláZoNkO BláZoNkO | Web | 7. února 2007 v 19:37 | Reagovat

Yééééééééééééé ja s toho normoš nemožem :D ďaleeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeej!

2 AjusQa AjusQa | 7. února 2007 v 21:28 | Reagovat

jezis to si mi musela vrazit?ale je to sranda pis dalej

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama