AuToR: Sandra=)
"Božeeeeeeeeeeee," zaskučel Tom, když už asi po dvacátý přistál na zadku. "Bolí co??" usmála jsem se na něj soucitně. "No to si piš, že bolí," přikývnul Tom, vstal ze země a mnul si bolavej zadek. "Já vim. Taky jsem si ho takhle tenkrát pořádně zrasila," zasmála jsem se. "Dala bych ti ale jednu radu... skus si po odrazu dát hlavu mezi kolena a uvidíš, že se přetočíš tak rychle, že to stihneš na nohy," mrkla jsem na něj. "Fajn," kývnul Tom a neochotně se pokusil o další salto.
"Yeaaaaaaaaaaaaaah!!" zakřičel přes celou tělocvičnu, když dopadnul na nohy. "No vida. Tohle vždycky pomáhá," zakřenila jsem se. "Vždycky??" zadíval se na mě Tom pátravě. "Jo, vždycky," přikývla jsem se smíchem. Tom ještě pro jistotu skusil salto několikrát pro ujištění a když pokaždý dopadnul na nohy místo na zadek, znova se na mě zadíval. "Tys to věděla??" zeptal se. "No jasně, že jo," přikývla jsem a začala se smát Tomovu popuzenýmu výrazu. "Takže tys celou dobu věděla, že stačí dát hlavu mezi kolena a neřeklas mi to?? Radši si mě nechala padat na zadek??" zeptal se s lehce naštvanym tonem. "A je to tady. Teď přijde výbuch," pomyslela jsem si pobaveně a vybavila si, jak jsem tenkrát řádila a nadávala já, když mi přesně tohle samý udělali kluci. "Trefa," přikývla jsem s úšklebkem. "Ty seš ale mrcha!!" vyhrkl Tom, skočil po mě a oba jsme spadli na zem. "Ty se chceš prát??" zeptala jsem se ho se smíchem. "Proč jsi mi to neřekla??" prsknul na mě Tom naštvaně a chytil mi zápěstí. "Wow víš jak seš rozkošnej, když se takhle vztekáš??" řekla jsem místo odpovědi a pořád se smála. "Tak proč si mi to neřekla??!" trhnul se mnou trochu. "Tak ty se chceš vážně prát," přestala jsem se smát, prudce ho ze sebe strhla a posadila se na něj. Takhle jsem se vždycky kočkovala s Jerem, takže jsem věděla jak ho ze sebe bezbolestně sestřást. "No tak proč sakra??!!" křiknul Tom nasupěně. "Protože takhle se nejlíp potrénuješ. Vždycky musíš nejdřiv trochu trpět a vyžrat si to nepříjemný. Nic nemůže jit tak snadno," vysvětlila jsem mu klidně. "A buď v klidu. Kluci mi tohle taky udělali. To se dělá každýmu nováčkovy, aby se vyzkoušelo jakou má vůli," usmála jsem se. To mě ale Tom prudce chytil a znova schodil na zem. "No tak to doufám, že ses aspoň pořádně pobavila," řekl uštipačně. "No to si piš. Už dlouho sem se takhle nezasmála. Teď už vim jaký to muselo bejt, když jsem takhle na zadek padala já. A to tebe jsem ještě nechala jenom chvilku," zakřenila jsem se. "Chvilku?? Vždyť jsi mě nechala padat na zadek dobrou hodinu!!" zavrčel Tom. "A mě kluci nechali půl dne," ušklíbla jsem se. "Tak tohle ti ale jenom tak neprojde. Ze mě blbce dělat nebudeš," zasyčel Tom výhružně a já se přestala konečně smát. "Ten si to teda nějak bere... To se chce vážně prát??" napadlo mě a trochu jsem se zarazila. Nenapadlo mě, že by ho to malinký ponížení, který si musel prožít každej, kdo dělal street, tolik vzalo...
"A co chceš dělat?? Prát se?? Já tě ale přeperu," zadívala jsem se na něj znova s úšklebkem. "Ne, prát se s tebou vážně nebudu," sykl Tom a přiblížil svůj obličej k mýmu. "No tak co budeš dělat??" zeptala jsem se, znova ho ze sebe setřásla a obkročmo se na něj posadila. "Vezmu si, co chci," zavrčel Tom, prudce mě schodil a lehnul si na mě tak, abych se nemohla hejbat. "A kurva," stačilo ze mě ještě vypadnout, než mě Tom začal prudce líbat. "To si to tady chce rozdat??" blesklo mi hlavou a začalla jsem ho od sebe tlačit pryč. Tom se ale nedal a čim víc jsem se bránila, tim víc zvyšoval tlak. "No on mě chce snad znásilnit," napadlo mě. "Teda... ten se nezdá," pomyslela jsem si hned na to a začala se smát, čímž jsem se začala dusit Tomovym jazykem. No ani tim se nenechal Tom nijak vyrušovat a dál pokračoval. "No tak fajn. Jak chceš. Chceš to po zlym tak po zlym," přestala jsem se smát, prudce Toma obmotala svejma stehnama a přitiskla si jeho pánev ke svojí. To ho trochu překvapilo, takže na chvilku zastavil, čehož jsem okamžitě využila a rychle ho převrátila na záda. Než se stačil vzpamatovat, usadila jsem se na něj a začala mu oplácet prudký líbání. Přitom jsem se rukama přemístila k jeho opasku u kalhot a začala se přez něj dostávat. To Toma ještě víc překvapilo, takže chvíli úplně zapomněl, co vlastně měl dělat. Jakmile jsem se dostala přes pásek a zip kalhot, přemístila jsem v rychlosti svoje koleno k jeho rozkroku a prudce ho k němu přimáčla. "Na tohle zapomeň. Už jednou jsem ti řekla, že dvakrát nenabízim," dodala jsem hnedka potom, co Tom prudce vydechl a v očekávání se na mě zadíval. Na to jsem se z něj zvedla a s úsměvem si ho prohlídla. "Ty jseš vážně rozkošnej," usmála jsem se a vylezla si zpátky na trampolínu, kde jsem začala dělat salta. Tom zůstal chvíli nehybně ležet a snažil se pobrat, co že se to vůbec stalo. Potom se teprv rychle zvednul, zapnul si kalhoty a mrknul na hodiny.
"Je půl osmý," oznámil mi. "Už??" skočila jsem salto z trampolíny a stoupla si k němu. "Jo. Už by jsme měli asi jit," kývnul Tom. "To jo," přikývla jsem a tak jsme se pomalu vydali z tělocvičny do šaten. V šatně jsem se rychle osprchovala, převlíkla a potom vyrazila ven, kde už čekal Tom. "Půjdem??" zadívala jsem se na něj, když jsem hodila klíče týpkovy v recepci. "Jo," přikývnul Tom a tak jsme se vydali na bus. "Dneska to bylo fajn," řekl Tom nejistě, když jsme se šourali na zastávku. "Jo, byl jsi dobrej," přikývla jsem. "Fakt?? No.. díky," usmál se nejistě. "Ale to potom... no to jsem..." "Buď v klidu. To já jsem tenkrát vyváděla ještě mnohem hůř. Ze vsteku jsem Jedovy dala pěstí a rozbila tam nějakou židli a to my byly jenom čtyři," přerušila jsem ho se smíchem. "Vždyť to byla docela legrace, i když chvilku jsi teda vypadal dost nebezpečně," usmála jsem se mile. "No chvilku jsem si tak i připadal. Fakt jsem byl hrozně naštvanej a chtěl ti něco udělat..." řekl Tom potichu. "No tak to co si mi chtěl udělat by nebylo zase tak strašný," řekla jsem se smíchem a vlezla si do busu, kterej právě přijel. "Ale nemusíš mit strach. Já bych nikdy nedovolila něco, co bych sama nechtěla. Na to se umim prát a zdrhat až moc dobře," dodala jsem a zašklebila se, čemuž se Tom začal smát. "Já bych to asi stejně asi nedotáh do konce. Nejsem takovej," usmál se. "No jasně že ne," přikývla jsem. "I když... je to docela škoda," dodala jsem se smíchem, vlepila mu pusu a vystoupila z busu, kterej zastavil u nás. Tom zůstal překvapeně sedět v buse, kterej ho dovez domů.
"Ahoj Sendy. Už jseš doma??" pozdravil mě táta, jakmile jsem vstoupila do dveří. "No pokud tohle neni můj duch tak jo," odpověděla jsem suše a vydala se k sobě do pokoje. Po cestě jsem se srazila s mámou, která právě vycházela z pokoje Alex. "Sendy. Už jseš doma??" zadívala se na mě máma. "Jak vidíš tak jo," odpověděla jsem znuděně. "Tak fajn. Právě jsem říkala Alex, že je hotová večeře, takže se pojď najíst," oznámila mi máma a Alex právě vylezla taky z pokoje. "Mami já ti pomůžu... čau," začala nadšeně mluvit na mámu, ale když si mě všimla, nadšení opadlo. "No jasně zlato. Budu moc ráda, když mi pomůžeš," usmála se na ni máma. "Tak za chvilku ať jseš dole Sendy," podívala se ještě na mě a potom společně s Alex odešla. "Prej zlato... tak vždycky řikala mě," pomyslela jsem si otráveně a hodila batoh s věcma na postel. "No radši pudu dolů na tu jejich rodinou večeři a pak teprv zavolám klukům, abych jim povyprávěla novinky," usoudila jsem a vydala se pomalu dolů do kuchyně. "A hlavně nesmim zapomenout na ten spešl chat s Motem," pomyslela jsem si ještě s úšklebkem, než jsem se usadila na židli v jídelně, kde už všichni byli a čekali s jídlem na mě.
Pokračování příště =D