AuToR: Sandra=)
"No tak slez ze mě!!" nakázal Tom Billovy a konečně ho ze sebe setřásl.
Mot: škoda, už musim =/
Popo: jo já taky
Mot: byla to ale sranda =D
Popo: to teda byla =D
Mot: možná by jsme to mohli někdy dokončit...
Popo: no jasně. kdy??
Mot: dneska večer??
Popo: ok. v kolik??
Mot: kolem desátý??
Popo: fajn
Mot: yeah. tak zatim =)
Popo: čau
"Mazec," vypustila jsem ze sebe a vypla komp. "Tak co, jdeš nebo tu zůstaneš sedět??" zastavila jsem se u Billa dřepícího na zemi. "Jj jdu jdu," přikývl Bill a s mojí pomocí se zvednul. "Co jste to tam vy dva vůbec dělali??" zajímala jsem se na oko. "No my jsme cha..." "my jsme jenom tak blbli a Tom zase provokoval," přerušil bratra Bill. "Ahaaaa," přikývla jsem a zadržovala v sobě neuvěřitelnej smích. Společně jsme vyrazili zpátky do třídy, kde jsme měli dvě hodiny otravný matiky. Jakmile jsme dorazili do třídy, nemohla jsem si nevšimnout lavice Angel a Alex, která byla obsypaná polovinou třídy.
"Hmmm... ty dvě jsou tady asi docela oblíbený coooo??" podívala jsem se na Billa, když jsme dosedli do lavice. "No docela jo. Angel má spousty kamarádek mezi holkama a Alex je oblíbená u kluků, protože je moc milá a vždycky všem pomáhá s úkolama a tak," přikývl Bill a zadíval se k jejich lavici. "A to nemaj Angel rádi kluci?? Vždyť je to takovej ten typ, co se všem líbí ne??" zeptala jsem se zvědavě. "Nj to je, ale ona od sebe všechny kluky hrozně odhání. Nějakej jí jenom pozdraví a ona ho hned pošle někam," odpověděl mi Bill a nepřestával k jejich lavici zírat. "Aaaaaaa takže nedobytná barbie..." pomyslela jsem si v duchu a škodolibě se zakřenila. Okamžitě mi totiž dokáplo, že to Angel dělá jenom kvůli tomu, že se jí Bill líbí a tak si před ostatníma hraje na netykavku. "Hele Sendy??" otočil se na mě konečně Bill. "Jo??" mrkla jsem na něj. "Myslíš.... že je to pravda??" vykoktal ze sebe. "Co myslíš??" nachápala jsem. "No to s tim, co jsi dneska vytvořila na kompech," vysvětlil mi stišenym hlasem. "Myslíš to, že o tobě a Tomovy sní Angel s Alex??" podívala jsem se na něj se smíchem. "Jo," přikývl. "To si piš, že je to pravda," zasmála jsem se. "Fakt??" ujistil se Bill. "No jasně," kývla jsem. "No super!! Díky Sendy," rozzářil se jak měsíček na hnoji, vlepil mi vděčně pusu na tvář a znovu se zadíval k lavici Angel a Alex, která byla ještě pořád v obložení. "Heleeeeee, že tobě se Angel líbí..." šťouchla jsem do Billa se smíchem. "Cože??" otočil se na mě Bill. "No jasně. Tobě se ta barbie líbí," rozesmála jsem se. "Pšššššššt," vykulil na mě Bill oči, když se po nás pár lidí zvědavě otočilo. "Ok, ok," přikývla jsem a dál se smála. "Takže se ti fakt líbí??" řekla jsem tlumenym hlasem. "Nj líbí. Je moc hezká, chytrá a je fajn, i když ti tak zrovna nevypadá," přikývl Bill a znova na Angel krátce mrkl. "No tak to máš pravdu, že tak nevypadá..." přikývla jsem a podívala se na Angel, která právě horlivě diskutovala s nějakou blonďatou holkou. "Spíš vypadá jako dvouhlavá saň," dodala jsem s úšklebkem a Bill se začal smát. "Ty jseš hrozná," smál se na celý kolo. "Já vim. To už mám od narození," zakřenila jsem se a Bill se rozřehtal ještě víc. "Angel ale vážně neni zlá. Jenom ji musíš líp poznat," řekl Bill, když se trochu sklidnil. "Ne díky. Myslim, že mi to takhle vyhovuje dokonale," zavrtěla jsem hlavou. "No jak chceš, ale bylo by to fajn, kdyby jste se spřátelili. Angel i Alex jsou skvělí, ale je těžký dostat se k nim a získat si jejich důvěru," vyložil mi Bill. "No tak potom myslim, že už nemám šanci," zasmála jsem se. "Nooo to je taky pravda," přikývl Bill s velkym úsměvem. Na to začalo zvonit na hodinu a po pěti minutách se do třídy nahrnula nějaká celkem slušně vypadající profesorka.
"Aaaaaaaaa slečna Winterová předpokládám," stoupla si ke mě, když mě zbystřila. "Hmmm, bohužel," kývla jsem otráveně. "Proč bohužel?? Copak pro vás je to bohužel, že jste Winterová??" podívala se na mě tázavě. "Pro mě neee, ale pro vás jo," ušklíbla jsem se. "Opravdu??" povytáhla profa obočí. "Noooo nejspíš jo," kývla jsem. "Hmm tak uvidíme. Co jste brali ve škole naposled??" zajímala se. "A to se jako ptáte mě??" odpověděla jsem jí otázkou. "No pokud vím tak mluvím s vámi," přikývla. "Tak to vás asi sklamu ale já nemám páru, co jsme brali," zakřenila jsem se sladce. "Aha. No nevadí, já jsem se už informovala a naposled jste brali lineární nerovnice, takže co kdyby jste nám šla na tabuli vypočítat první příklad??" navrhla a postavila přede mě na stůl křídu. "No fakt soráč, ale to jste na špatný adrese. Já těmhle kravinám absolutně nerozumim," řekla jsem jednoduše, popadla křídu a hodila ji do vedlejší lavice nějaký holce z brejlema. Ta se na mě jenom zděšeně podívala a potom čekala na reakci učitelky. "Tak vidím, že jsem byla varována trefně. Opravdu jste neskutečně drzá," vypdlo z profy. "Nejsem drzá..." ohradila jsem se. "Jenom upřímná," dodala jsem s úšklebkem. "Hmmm to vidim," přikývla profa, vzala si zpátky křídu a poslala ji Alex. "Alex, vypočítej první příklad prosím," nakázala jí mile. "Jistě," přikývla Alex, popadla křídu a vydala se počítat.
"Výborně," pochválila ji profa, když to bez jediný chyby dopočítala a šla si nazpátek sednout. "Vidíte?? Takhle se to počítá," obrátila se na mě. "Hmmmf," zabručela jsem a dál bez jakýhokoliv zájmu čmárala něco do sešitu. "Očividně vás to ale nezajímá..." zvýšila profa hlas při pohledu na moji malůvku. "Popravdě... vůbec," usmála jsem se. "Tak si říkám, jestli se v nemocnici nespletli a nevyměnili vás za opravdové Alexinino dvojče..." prohlásila profa. "Jo tak to jsme dvě, akorát že vy si to říkáte a já se o to denodeně modlym," zašklebila jsem se. "Hmmm. No uvidíme, jakým učebním talentem oplýváte.... Dneska si totiž máme napsat test," oznámila profa, vrátila se k tabuli a začala na ní psát zadání testu. "Noooo tak to se asi podivíš, jakym já oplývám talentem na matiku," utrousila jsem potichu a mrkla na Billa, kterej vypadal stejně nadšeně jako já. "Umíš matiku??" nahnula jsem se k němu. "Minimálně," odpověděl mi Bill. "Hmmm tak to bude sranda. Teď už nebudu mit od koho opisovat," zašklebila jsem se a začala si opisovat zadání. "Hmmmmmmm nevim, nevim, nevim... sakra co to je??" projížděla jsem očima napsanej text. "Hmmm tak to netušim, nemám ponětí, nevim a nevim," dojela jsem až do konce. "Tak tohle byl rychlej test," pomyslela jsem si a mrkla k Billovy, kterje se snažil vykoumat co nejvíc mohl. "Hm kruciiiiiii, potřebuju tam aspoň něco opsat nebo tam budu nucená napsat plno sprostejch vzkazů, aby to nebylo úplně prázdný..." vrtalo mi hlavou a tak jsem se začala nenápadně rozhlížet kolem sebe. "Hledáte něco??" ozvala se profesorka, když si všimla mýho pokukování po celý třídě. "Nj hledám vrtulník," kývla jsem ledabyle. "Prosím??" vytřeštila na mě profa oči. "No vrtulník hledám, protože se mi zdálo, že tady nějakej slyšim lítat," řekla jsem a zadržovala v sobě smích. "Jakej vrtulník sakra??" vyjela na mě profa a celá třída se začala nehorázně smát. "No co já vim jakej?? Prostě nějakej," pokrčila jsem rameny a znova se mile zakřenila. "Radši počítejte," řekla profa s nevěřícnym pohledem a tak jsem se jen s velkym výkřenem znova zadívala na svůj papír.
"No tak končíme!! Odevzdejte svoje práce," vyzvala nás profa na konci hodiny. "Tak co?? Jak jste dopadli??" ozval se nám za zády Tom. "No žádná velká sláva to nebude... za trojku budu rád," odpověděl Bill. "No tak já budu ráda za čtyřku a bez poznámky," ušklíbla jsem se. "Bez poznámky??" zopakoval nechápavě Bill. "No joooooooo. Já totiž vždycky tam, kde nevim, napíšu nějakej peprnej vzkaz, aby to nezůstalo prázdný," zakřenila jsem se. "Teda ty jseš strašná," zasmál se Tom. "Já vždy," udělala jsem sladkej cukrblik. "No a jak jsi pochodil ty??" zajímal se Bill. "No tak nic moc to taky zrovna nebude," pokrčil Tom rameny a mrknul na Alex a Angel, který se tvářily spokojeně a o něčem debatovaly. "Heeej Alex!! Jak jste dopadly??" křikl Tom přes celu třídu. "Já myslim,, že dobře. Tak na dvojku," odpověděla mu Alex. "Takže zase za jedna jako obvykle..." zasmál se Tom a Alex nahodila jenom milej kukuč. "Zase za jedna?? To je taková šprtka??" podívala jsem se na něj tázavě. "No šprtka ani ne, ale je chytrá. Ona a Angel maj nejlepší známky ze třídy. Každej rok procházej se samejma," odpověděl mi Bill. "Aha. No tak koukám, že si vážně nejsme v ničem podobný. Já jsem ráda, že škoulou vůbec prolezu," pohodila jsem rukama a hned se začala smát. "No vždyť to mi skoro taky," zasmál se Tom. "Hele co kecáš?? Vždyť mi na tom nejsme zase tak strašně," strčil do něj Bill. "Žádná sláva to sice neni, ale nejsme na tom nejhůř," dodal. "Tak koukám, že jsem se dostala mezi samý chytrolíny," zasmála jsem se a začala se jakože soustředit na hodinu, která právě začala.
Pokračování příště =D
to nema chybu prosím pokračkoooo