AuToR: Sandra=)
Cesta nám trvala asi patnáct minut, který jsem ztrávila poslouchánim iPodu a znuděnym zíránim z okna. "Všechno tu vypadá tak stejně," pomyslela jsem se při pohledu na obrovský luxusní domy. "Hmmm ty by asi nadávali, kdybych se na nich vyřádila se sprejema," napadlo mě a hned jsem se musela tý představě zašklebit. Dokázala jsem si živě představit křik a zhrozený pohledy zazobanejch paniček, který by ráno šly vyvenčit svoje domácí plyšáky a na bělounký zdi by uviděli nahou ženskou...
"Jsme tady!!" zahlásil táta a zaparkoval těsně před velkym dvorem patřícímu k rozlehlý škole. "Hmmm super," ušklíbla jsem se a vylezla z auta ven. "No tak si to dneska užijte a Alex ti to tady všechno ukáže," usmála se na mě máma z okýnka. "Už se těšim," řekla jsem sarkasticky a rozhlídla se kolem sebe. Stála jsem těsně před plotem, kterej ohraničoval školní půdu skládající se z velkýho nádvoří, kde se to jenom rojilo lidma a školní budovy. "Tak můžem jit??" stoupla si ke mě Alex, když naši odjeli. "Hmmmf," kývla jsem a dala se do chůze. Alex za mnou začala cupitat, aby moje tempo stíhala. Jakmile jsme obě vlezly do školního dvora, veškerá pozornost se na nás strhla. "Asi tady máte zvědavý lidi co??" podívala jsem se na cupitající Alex, když se po nás všichni otáčeli a něco si šeptali. "Asi jako všude. Už se tady ale rozneslo, že seš moje ztracený dvojče a tak jsou na tebe všichni zvědaví," odpověděla mi Alex rychle. "Jaká čest," ušklíbla jsem se a trhnutim rozevřela dveře vedoucí do budovy. "Tak kudy??" rozhlídla jsem se po prostorný škole. "Tudy," řekla Alex a začala mě víst jednou prostornou chodbou, kde na nás všichni zírali úplně stejně jako venku.
"A tohle je naše třída," oznámila mi Alex, když jsme stanuli před jedněma dveřma. "Fajn," kejvla jsem a napochodovala dovnitř. Jakmile jsem vešla a za mnou v těsnym závěsu Alex, všichni jak na povel ztichli a tupě na nás zírali. "Nějaký retardovaný ne??" pootočila jsem lehounce na Alex hlavu. "Cože??" vyhekla Alex překvapeně. "A jeje. Ty k nim asi patříš viď," zvrátila jsem oči v sloup a vydala se k jedný zadní lavici, kde bylo prázdno. Aniž bych se kohokoliv zeptala, dřepla jsem si tam a rozhlídla se po ostatních. Ti na mě jenom vyjeveně zírali a přeskakovali pohledem ze mě na Alex. "Hmmm asi taky nevěřej, že jsme dvojčata," pomyslela jsem si a sledovala Alex, která usedla do vedlejší lavice nalevo a začala si chystat učení na hodinu. V tom se do třídy nahrnul s velkym povykem Tom, za nim Bill a nakonec Angel. Angel okamžitě zamířila do lavice k Alex, kde se usadila a začala se s ní vítat. Bill se usadil do lavice přede mnou a začal se taky chystat na němčinu. Tom se nejdřiv přivítal s pár kámošema a potom sebou praštil na židli vedle mě. "No čau," pozdravila jsem ho s úsměvem. "Hmm??" otočil se na mě Tom. "Jeeeeeeej Sendy!! Co tady děláš??" vyhrkl okamžitě. "Sedim," odpověděla jsem a zakřenila se. To už se na nás otočil Bill. "Sendy!! Tak tě tady vítám," usmál se na mě. "No dík," zakřenila jsem se. "Tak konečně budu mit nějakýho souseda," zakřenil se Tom spokojeně. "Na to bych moc nespolíhal. Vsadim se, že Sedny během pěti minut od tebe přesadí," zavrtěl Bill hlavou. "No jestli jo tak se už vážně naštvu," zamračil se Tom okamžitě. "Ale copak?? Ty musíš sedět sám??" podívala jsem se na něj se smíchem. "Hmm bohužel," přikývl Tom a ušklíbnul se. "Proč??" zajímala jsem se. "Protože pořád vyrušuje. Jakmile s nim někdo sedí, pořád dělá bordel," odpověděl mi Bill. "Aha. No tak to by z nás asi chcíply, protože já jsem úplně to samý," zasmála jsem se a v tom do třídy napochodovala nějaká profesorka. Byla malá, scvrklá a zírala na nás přes obrovský brejle.
"Sakra co to je??" podívala jsem se tázavě na Toma, když ke mě přišla a s přimhouřenejma očima si mě prohlížela. "To je němčinářka a naše hlavní," odpověděl mi se smíchem. "Tak vy jste slečna Winterová??" promluvila na mě profa pisklavym hlasem, ze kterýho jsem dostala okamžitě záchvat smíchu. "Čemu se smějete??" zeptala se mě ostře. "No vám přece," vyhekla jsem a začala se smát ještě víc, když v obličeji zrudla. Tom vedle mě jenom slabě poprskával a snažil se udusit v sobě smích. "Vidim, že jste pěkně drzá... No co bych taky mohla čekat od holky s takovouhle vyzáží a z Berlína že," změřila se mě profa pohrdavym pohledem. "No tak moment. Co si o sobě myslíte?? Se nejdřiv podívejte doma do zrcadla a potm mi něco řikejte o vyzáži," ohradila jsem se prudce. "Hmmm. Vidím, že nejste s Alex rozdílné jenom vzhledově, ale i chováním..." prohlásila profa a zadívala se na Alex, která ten rozhovor zděšeně sledovala. "No blik. To by si všim i slepej," zahučela jsem. "Tedy Alex, musím říct, že jsem velice zklamaná. Čekala jsem, že když je to vaše dvojče, bude stejná jako vy, ale tohle... to je hrůza..." promluvila profa na Alex, jako bych tam vůbec nebyla. "Hele ty tresko!! Kdo je u tebe hrůza?? Viděla ses v poslední době v zrcadle?? To je teprv hrůza," ozvala jsem se a v tu chvíli Tom vyprskl smíchy a s nim polovina třídy. "Tak to by stačilo!! Nehodlám tady s váma diskutovat, takže se seberte a odsedněte si od pana Kaulitze ke svojí sestře. Angel si přesedne, aby vám mohla být Alex po začátcích nápomocna," řekla suše profa. "Ne díky. Ať si Angel zůstane kde je. Já jsem slyšela, že neni dobrý, když seděj sourozenci spolu," ušklíbla jsem se. "Ale s Tomem sedět nebudete!! To by to dopadlo. Jste stejnej zmetek jako on!!" vypískla na mě, čemuž jsem se začala znova smát. "Ok, žádnej problém. Tak já si prostě sednu tady k Billovy a hotovo," pokrčila jsem rameny, kopla svoji tašku o lavici do předu, přeskočila ji a dopadla hned vedle Billa. "Nu dobrá. Tak si tam seďte, když nechcete vedle svojí sestry," kývla profa a vydala se k tabuli. "Fajn," kejvla jsem a vesele se na Billa zakřenila. "Jo a mimochodem..." otočila jsem se ještě na profu "toho zmetka si příště nechte od cesty," řekla jsem tvrdě a spařila ji chladnym pohledem. Profa se jenom zamračila a potom začala na tabuli škrábat nějaký zadání. "Teda tys jí setřela," pošeptal mi Bill s úsměvem. "To umim nejlíp. Dalo by se na prstech jedný ruky spočítat, kolik profů mě mělo rádo na starý škole," zakřenila jsem se. "Tak to věřim," zasmál se Bill a začal makat na zadanym úkole. "Tak. První hodina, hnedka hlavní profa a během prvních deseti minut je ze mě její neoblíbenec. To je můj rekord," pomyslela jsem si v duchu a zašklebyla se. Za tohle by mě Alp, Jer a Jed určitě pochválili. Vždycky jsme soutěžili, kdo z nás vytočí profu jako první a koho z nás budou nejvíc nesnášet. No musim uznat, že v tomhle byl Jer nepřekonatelnej. Jeho způsoby vytáčení profesorů byly neuvěřitelný...
Pokračování příště =D
toe bombove ty brdo uzasne jak si tam s ucou pyskovala ste daj jednu cast