close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nejlepší přítel

3. února 2007 v 20:47 | Sandra=) |  -JEDNODIELNE-
Autor: Sandra=)
"Já tě nesnášim!! Já tě vážně nesnášim!!" zakřičela jsem přes celej obývák. Už zase se mu povedlo neuvěřitelně mě naštvat. Byli jsme nejlepší kámoši od malička a jenom on mě dokázal buď maximálně rozesmát nebo maximálně rozzuřit, jako právě teď...
"Ty jsi vážně to nejstrašnější, co jsem kdy v životě poznala Kaulitzi!! Vypadni odsud, slyšíš?? Okamžitě vypadni, než tě vlastnoručně vykopu!!" vřískla jsem, když neustále postával mezi dveřma s rukama složenejma přes prsa a přiblble se usmíval. "Ale no tááááááááák, nerozčiluj seeeee," zasmál se na mě. "Jestli okamžitě nevypadneš tak přísahám, že ti něco udělám!!" vřískla jsem podrážděně. "Ok, ok už jdu...." otočil se jako by k odchodu "ale víš, že seš roztomilá, když se rozčiluješ??" podíval se na mě s úšklebkem. "Tyyyyyyyyyyyyy!!" zavrčela jsem, popadla malou skleněnou vázu, kterou jsem měla při ruce a prudce ji po něm mrskla. Ta ho trefila přímo zezadu do hlavy, od ní se odrazila a s velkym třískotem dopadla na zem, kde se rozletěla na tisíc kousků. Tom se odporoučel hned za ní.
"Tome okamžitě přestaň s tou komedií a vypadni!!" křikla jsem. Tom se však ani nehnul. "Slyšíš?? Okamžitě vypadni!! Na tuhle hru ti nenaletim!!" přestala jsem křičet, ale pořád jsem byla naštvaná. Tom se však nepohnul ani o milimetr. "Tome!! Jestli je to vtip tak je pěkně ubohej!!" zavrčela jsem a přistoupila k ležícímu Tomovy. Ten se ale pořád vůbec nehýbal. "Tome??" zeptala jsem se nejistym tónem a klekla si k němu. "Tome! Tome!!" přetočila jsem ho na záda. "No tak Tome!! Probuď se!!" třásla jsem s nim a fackovala ho, aby se probral. Samozřejmě bez jakýkoliv odezvy. "Ježiši Tome... že jsem tě nezabila??" vytřeštila jsem zděšeně oči. "Pane bože to snad ne!! Tome, no tak, prober se!! Prosím, prober se!!" začínala jsem být hysterická. "Ježiši Tome, to nemůžeš!! Nemůžeš umřít!! Co Simone a Bill?? Nemůžeš je tady jen tak nechat!!" hrnuly se mi do očí slzy. "A co já?? Mě tu nemůžeš jen tak nechat!! Já tě mám moc ráda a nemyslela jsem to tak..." zašeptala jsem a po tváři mi sjela slza. V ten okamžik Tom rozevřel oči, rychle se posadil, popadl mě za ramena, převalil na záda a obkročmo si na mě sednul. Já jsem jenom překvapeně zírala do jeho smějící se tváře. "To- Tome!!" vykřikla jsem. "Ty jeden zmetku!! Tys to celý jenom předstíral!!" začala jsem do něj bušit. "Nepředstíral," zavrtěl Tom hlavou a chytil mi ruce. "Aspoň nelži ty malej hajzlíku!! Celý jsi to hrál, aby jsi mě dostal!!" vyškubla jsem mu svoje ruce z jeho a znova do něj začala bušit. "Ale já to vážně nehrál," chytil mi znova ruce a strhnul mi je za hlavu, abych do něj nezačala znova mlátit. "Vážně jsem byl mimo... teda spoň chvilku jo," vyhekl a zblízka mi zíral do obličeje. "Jakou chvilku??" nechápala jsem. "No když si mě trefila tak jsem vážně na chvilku byl mimo. Probral jsem se zrovna, když si mluvila o mojí mámě a Billovy," vysvětlil mi. "A tos mi to nemoh krucinál říct?? Musel sis hrát na mrtvýho??" vyštěkla jsem nasupěně. "Když já jsem chtěl slyšet, co mi řekneš," zašklebil se. "Já tě vážně nesnášim," zasyčela jsem. "Nesnášíš a chtěla si mě zabít co??" zadíval se na mě pátravě. "Jo!! Nesnášim tě a je mi líto, že jsem do tý rány nedala víc síly!!" vyplázla jsem na něj jazyk. "Jako malá," zasmál se Tom a začal mě lehtat. Já jsem si snažila zachovat svůj kamenej výraz, ale nakonec jsem se začala šíleně smát...
"Tak co?? Ještě mě nesnášíš??" zeptal se, když mě přestal lehtat. "To si piš!! Nesnášim tě jak nejvíc můžu!!" kývla jsem rázně a přestala se smát. "Tak proč jsi teda brečela??" setřel mi rukou ze tváře slzu. "To bylo jen z lítosti, že mě zavřou kvůli vraždě takovýho hajzlíka," ušklíbla jsem se. "Vážně?? Proč jsi teda říkala, že si to tak nemyslela a že mě máš ráda??" povytáhl obočí. "Co já vim?? To mi jen tak ujelo..." vyhekla jsem. "Hmmmm," zabručel Tom a zadíval se mi pátravě do očí. Já jsem mu upřenej pohled oplatila jako pokaždý, ale tentokrát jsem se trochu zarazila, protože jsem v nich neviděla tu známou přátelskou jiskru a porozumnění. Tentokrát se v nich zračilo úplně něco jinýho, čemuž jsem vůbec nerozumněla...
"Tome...??" vydechla jsem, když se ke mě sklonil a lehce mi přejel svejma rtama přes moje. "Jo??" zadíval se na mě. "Co to- co to děláš??" vykoktala jsem. "Líbám tě??" odpověděl mi otázkou. "Ale- ale proč??" byla jsem zmatená. "Protože chci," zašeptal a krátce mě políbil. "Ale my jsme- přece- kámoši," vyhekla jsem. "To jsme," přikývl. "Ale já už nechci bejt jenom kámoš. Já chci bejt něco víc," dodal. "Ale... ale..." nevěděla jsem, co říct. Měla jsem v hlavě šílenej zmatek. "Že by ta rána byla moc velká??" napadalo mě, ale Tom mě nenechával dlouho přemýšlet, protože mě znovu a znovu zlehka líbal. "Tome... nepraštil ses moc??" vypadlo ze mě, když se ode mě odlepil. "Ty myslíš, že tohle dělám proto, že jsi po mě hodila vázu??" zeptal se nevěřícně. "No... já- já nevim... možná..." vykoktala jsem. "Tak to je ta největší blbost, co jsi ze sebe kdy vypustila," zasmál se. "Blbost??" zadívala jsem se na něj překvapeně. "Jo, přesně tak. Přece bych tě tady nelíbal jenom proto, že sem se praštil do hlavy..." zakroutil hlavou. "No tak to je další z tvejch vtipů??" začala jsem bejt podezřívavá. "Teda víš, že jseš docela paranoidní??" zasmál se nevěřícně Tom. "Nejsem paranoidní. Jen tě moc dobře znám a vim, jaký máš blbý vtipy," ušklíbla jsem se. "No tak když mě tak dobře znáš, měla by jsi vědět, že tohle vtip neni," vydechl mi do tváře. "Jenomže to by jsi nesměl bejt tak dobrej herec," trvala jsem si na svym. "Ach jo," povzdechl si Tom a místo dalšího slovního přesvědčování se mi vpil do úst. Tentokrát to už ale nebyl jeden z předešlejch krátkejch polibků. Tenhle byl dlouhej a vroucí, kterej mě naprosto odzbrojil a zbavil pochybností...
"Tak už mi věříš??" usmál se na mě Tom, když se ode mě odtrhl. Já jsem ho ale místo odpovědi rychle obejmula kolem krku a přitáhla znova k sobě. "Beru to jako ano," usmál se, když jsem ho na kamžik pustila. "Fajn," šeptla jsem, stáhla ho k sobě a přitiskla se k jeho ústúm. Tom se na mě celou svojí vahou položil a začal se mi prodírat mezi rty svým jazykem, kterej jsem přátelsky uvítala tim svym, takže se z lehkýho líbání stala vášnivá hra jazyků a zubů... "Neni to nepohodlný??" zašeptal mi do ucha Tom, když mi sjel rtama na krk. "Vůbec," vydechla jsem a zaryla mu prsty do zad, když mi silnějc skousnul kůži na krku. "Tak fajn," šeptnul a začal rukou opatrně zkoumat moji kůži pod tričkem. Já jsem mu přitom lehce stáhla z hlavy kšitovku s čepicí a začala se dobývat pod jeho tričko, abych nezůstávala pozadu. Přitom jsem vypouštěla přidušený steny, když mě Tom intenzivě laskal na krku a břichu...
Lehce jsem sebou ale cukla, když začal prstama sjíždět k mýmu podbříšku a okraji kalhot. Tom okamžitě přestal a tázavě se na mě zadíval. "Nechceš??" zeptal se opatrně. "Ne chci, ale..." "Jestli ne tak to nevadí. Já tě do ničeho nechci nutit. Na to tě mám moc rád," přerušil mě a jemně se usmál. "Kdyby jsi mě aspoň jednou nepřerušil tak bych ti stačila říct, že chci, ale ne tady mezi těma střepama," řekla jsem naoko káravym tónem. Tom se jen sladce zakřenil, opatrně ze mě slezl a pomohl mi na nohy. Společně jsme pak došly ke gauči v obýváku, kde jsme se pohodlně usídli do předešlý polohy a Tom začal tam, kde přestal.
"Takže to vážně nebyl vtip??" zeptala jsem se, když jsme leželi vedle sebe v obětí. "Ty o tom ještě pořád pochybuješ??" zadíval se na mě Tom pátravě. "Hmmm možná..." usmála jsem se neurčitě. "Možná?? Jak po tomhle můžeš mit ještě pochyby??" nechápal. Na to jsem se začala smát. "Dostala jsem tě," zakřenila jsem se spokojeně. "Ty seš strašná," zasmál se Tom, dlouze mě políbil a pevně k sobě přitisknul. "Teda víš co??" otočila jsem na něj svoji tvář. "Copak??" zeptal se s roztomilym kukučem. "Kdybych věděla, že po tobě stačí něco hodit, aby to dopadlo takhle, udělala bych to už dávno," prohlásila jsem a oba jsme se začali šíleně smát.
Konec =D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 AjusQa AjusQa | 3. února 2007 v 22:46 | Reagovat

toe uzasne pis jeste takova jednodilne su super

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama