close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Borec Tom XV.

1. února 2007 v 23:51 | Werča |  ╬Borec Tom
"Ježiš, co je?" leknu se a vyhrknu. Je to nějaká holka. Strašně se culí a je ze mě úplně hotová. A navíc je děsně škaredá.
Bojím se aby mě tady neznásilnila, ale vytáhne papír a tužku, tak se jí podepíšu a vyperu ji ven.
Pak si to už relativně v klidu dozkouším, zaplatím a vyjdu ven.
Jdu přes město, kolem kašny. Zastavím se u ní, opřu se a hledím do vody. Na nic nemyslím, jenom tam tupě zírám. Je to takovej ten stav kdy se na něco díváte a nemůžete se od toho odtrhnout.
Najednou mi někdo do xichtu šplíchne vodu. Chci nadat nějakýmu malýmu parchantovi, co se tím beztak dobře baví, ale uslyším:
"Co tam hledáš? Ryby?" ozve se někdo.
Zvednu hlavu a naproti mně někdo stojí a usmívá se.
"Nikolo!!!" zavřu až se lidi otáčí, ale je mi to jedno a oběhnu kašnu až sem úplně u ní. Otočí se mým směrem a má úsměv na rtech. Mě po tváři stéká slza štěstí. To jsem si přál za poslední dva dny ze všeho nejvíc.
Chce něco říct a užuž otevírá pusu, ale umlčím ji polibky. Bože to je tak krásné. To mi strašně chybělo. Pak se od sebe vzdálíme a ona mi utře mou slzu.
"Kdes byla takovou dobu?" vyčítám jí. "Víš, jak sem se trápil? Sem skoro ani nespal."
"Promiň Tomášku, my sme se narychlo odstěhovali, ani sem to nevěděla, ale taťka našel nějakej lepší a větší byt tady v Berlíně, tak sme to vzali," vysvětluje.
"A pak sem si uvědomila, že nemám tvoje číslo ani nevím kde ste na hotelu," dodává.
"Taky sem si to uvědomil, ale doufal sem, že budeš doma.."
Znovu jsme se políbili. Byl sem tak strašně šťastný, že sem byl přesvědčený, že už nás nic nemůže rozdělit. Tak sem se mýlil..
"Nechceš jít se mnou do hotelu?" zeptal sem se jí.
Divně se na mě podívala a hned mi to došlo.
"Jako za klukama ty tele," zasmál sem se. Zas si o mě myslela to nejhorší.
"Tak to je jiná, za klukama, to jo," usmála se vyzývavě a tajemně a já si vydechl, že se nenaštvala. Teda vlastně sem se dost podivil, že chce tak jít za klukama.
"Počkej, jak to myslíš?" nechápal sem, ale to už přede mnou začala zdrhat.
"No, jak myslíš, že to myslím?" smála se a pak se zastavila a otočila se na mě.
"No to bych se právě rád dozvěděl, takže mi to řekneš buď po dobrým, nebo si pro tebe dojdu a to se pak budeš mít na co těšit," vyhrožoval jsem jí a taky sem zastavil.
"To bych teda chtěla vidět, fakt," nevěřila, ale jak jsem se rozutíkal, zase začala petat. Směrem k parku. Našemu parku.
Když už sme byli v něm, zařval sem na ni:
"Nikolo,"
Posměšně se na mě otočila, asi si myslela, že už nemůžu a volám na ni, aby zastavila, protože bych za chvilu vypustil duši. Ale já sem fakt ještě mohl!! Ještě bych zdolal tak tři kilometry, přísahám!!! Ale tak to co se stalo potom bylo lepší než nějaký kilometry. Aspoň ji to na chvilku zastavilo.
Zakopla totiž o lavičku, myslím, že to byla zrovna ta naše (nějak sem v tom běhu nestačil nic moc registrovat) a překulila se přes ni.
"Tak na tohle ses měla těšit," začal sem se tam drsně chlámat, málem sem se pochcal, ale to bych si u ní dost pokazil reputaci, tak sem se musel ovládat a smát se míň. Ale byla to fakt pěkná podívaná.
Když už se celkem dost dlouho nezvedala, šel sem k ní a čekal, co z ní zas vyleze.. Obešel sem lavičku, trochu nahnutou z toho jejího attacku, a přišel sem k ní blíž a naklonil se nad ni. Jenom tam ležela a vůbec se nehýbala. Ještě chvilku jsem počkal, že na mě třeba vybafne, ale nic…… FURT NIC!!!!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama