close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Únor 2007

Bláznivá trojka I. [new ff]

12. února 2007 v 17:04 | Werča |  ╬Bláznivá trojka
Najprv ,ako skoro v každej ffčke sa vám predstavím. Volám sa Weronika ,ale všetci mi hovoria buď Blázonko alebo Werča. Tohto roku som nedávno oslávila 15 narodky. Mám dve super kámoški ,ktoré úplne milujem a neviem bez nich žiť. Romee ,alebo Sendy má 17 rokov a je z nás najstaršia .Spoznala som sa z ňou po nete a poznáme sa už asi rok. Ajka , alebo Iwqa má 16 rokov a je moja najlepšia kamoška . Taktiež som ju spoznala na nete ,ale chodíme na tú istú strednú umeleckú školu ,len Ajka je o rok staršia a spieva ,ja tancujem ,takže ju poznám lepšie a dlhšie ako Sendy. Každá z nás má iný štýl života ,ktorým žijeme. Ajka tá počúva najmä Killerpilze a žije všetkým ,je to normálna baba , Sendy tá zase uznáva hip-hop a všetko okolo toho a ja ... Ja žijem emociálnym životom pocitov - emo .Všetky tri bývame vo veľkej Prahe ,ale dosť ďaleko od seba ,čo je blbé. Ale neprekáža nám to ,lebo keď sa na niečom zhodneme musíme to mať. No nie vždy súhlasime všetky tri s tým istým ...
"To tam naozaj musím ísť?" hovorila som nezaujímavo a maľovala si oči ,aby som mala správny look. Už to skoro dostáva červenú farbu ,ako moje prúžkované tričko a podkolienky.
"Áno musíš!" vyplazila na mňa Sendy jazyk a Ajka ma buchla slabo po chrbte ,aby som uhla. Ide totiž teraz ona na rad ,ktorá bude pri zrkadle hodinu. Na takú mimoriadnu príležitosť a neísť správne upravená. A ešte keď tam bude jej idol a jej láska...
Keď sme boli všetke úplne pripravené ,počkali sme si už len na môjho "milovaného" otecka. Vždy mešká. No čo už. Mám len jeho a musím sa s tým nejako zmieriť.
Keď už konečne prišiel ,všetky sme sa napakovali do auta a odviezol nás do Sazka Areny ,kde bol koncert. Pri vstupe doň ,bolo kopu fanyniek nalepených na seba a čo najrýchlejšie sa tlačili do vnútra. My môžeme byť pokojné ,máme lístky hneď v prede ,pretože nám to Ajkin oco zacvakal. Čo by neurobil pre svoju dcéru.
"Tak dávajte si pozor a žiadne výtržnosti." Upozornil nás oco. Ja som mu len nudne zamávala a vystúpila z dievčatami z auta.
"Bude to super neboj." Chytili ma obe za ruku a ťahali medzi ten dav. Dali sme ochrankárom lístky a tí nás zaviedli cez tie fanyny celkom do predu. Mali sme to všetko pred nosom ,až som s toho nemohla dýchať ,aké to bolo neuveriteľné.
"Ale keď ten sexoš víde ,tak ja odpadnem. Môžem po ňom hodiť aspoň vrecúško z nápisom DAJ SI TO NA HLAVU?" uškrnula som sa na Ajku. Takto ju vždy znervózňujem ,keď hovorím o jej veľkej láske.
"To vôbec nebolo smiešne Blázon." Buchla ma Sendy a dusila v sebe smiech. Ja si nikdy nemôžem odpustiť narážku na ich miláčikov. Sendy zase miluje toho dredáča . Sú nimi totálne posadnuté. Akoby ja som nebola.. Teda už niesom. Asi som dostala rozum :D
Ešte sme tam asi tak hodinu postávali ,až kým nezatvorili v zade veľké dvere a po celej hale sa ozval nemecký dosť známy hlas . Keď sa na pódiu zjavili 4 "mušketieri" všetke dievčatá ,aj Sendy a Ajka začali pišťať a skákať od radosti. Tak toto je naozaj úžasne. Asi ohluchnem.
"Ahooooooj Praha!" hovoril Bill nemecky a krúžil stále dookola. Gustav si sadol za svoje bubny , Tom sa ujal svojej gytary a Georg svojej basgytary. Tak a hulákanie sa začína.
"On je nádherny." Chytila ma pevne Ajka za ruku a takmer odpadla. Nanešťastie som v strede ,takže to isté povedala aj Sendy a taktiež ma chytila za ruku. Že som sa nehodila pod auto...
Tak a začali hrať ,nejaké ich pesničky . Prvý som spoznala začínal sa na U ,ale neviem jeho názov. Všetci spievali z Billom a šialene pišťali.
Ja som tam len tak nudne stála a držala tie dve za ruky ,ako ich mama. Takto som strávila ešte dobrú pol hodinu ,až kým nebola posledná pesnička. Tú som tiež poznala ,myslím že sa volá Hilf mir fliegen ,alebo tak nejak... Tá sa mi celkom pozdávala ...
V tom sme to všetci zbadali ,ako sa Bill zadíval na Ajku a ona na neho. Najprv sa usmiala prvá a potom na ňu Bill žmurkol. No to ste mali vidieť ,ako sa jej podlomili kolená. Ešte dobre ,že som ju držala.
Po skončení tohto pekla ,som ich stadeto ťahala čo najrýchlejšie preč ,aby som sa mohla nadýchnuť čerstvého vzduchu. Tu to je ,už vydýchane a nedá sa to vydržať.
"Ach bože ,zabite ma!" vykríkla Ajka keď sme vyšli z haly.
"Hej kľud." Smiala sa z nej Sendy.
"On na mňa žmurkol!" posadila sa na kraj cesty a my k nej.
"To určite nebolo na teba. Vieš koľko tam bolo dievčat?" snažila som sa ju od toho odhovoriť.
"Bolo to na mňa. Veď som sa na neho usmiala a on hneď žmurkol. Úplne sa na mňa zadíval. Ale ty si také veci nevšímaš!" zamračila sa na mňa besne.
"Dobréééééé maš pravdu ,bolo to na teba. Veď ani sa mu nedivím!" vyplazila som na ňu jazyk.
"To teda ani ja. Kto by na teba nežmurkol." Podtiahla ju za tričko Sendy.
"Na teba sa zase díval Tom ,všimla som si to." Uškrnula sa na ňu Ajka.
"No to iste a na mňa zízali všetci ,pretože sa to nedalo počúvať." Vstala som a otrepala si zadok.
"Kašlime na to ,bolo to mega! Kam ideme?" zmenila Sendy tému. To som si spomenula na jeden klub ,kde ma raz zobrala nevlastná matka. Musíme tam ísť!
Autor: Blázonko

VáLkA dVoJčAt XXVII.

11. února 2007 v 23:59 | Sandra=) |  ╬Válka dvojčat
AuToR: Sandra=)
"Co ti tělocvikář chtěl ??" zeptal se mě Tom a bedlivě pozoroval jak se převlíkám. "Ále, hustil do mě abych začla s nějakym sportem, že prej mám velkej talent," řekla jsem bez zájmu a natáhla si na sebe tričko. "A co jsi mu na to řekla??" zeptal se Bill. "Že nejsem sportovní typ a nemám zájem," odpověděla jsem mu a přibouchla skříňku. "Jdem??" mrkla jsem na ně. "Jasně," přikývli oba a tak jsme se vydali pryč ze šatny.
"Takže s žádnym sportem začínat nebudeš??" zeptal se Tom, když jsme pomalu kráčeli na busovou zastávku, která byla hned u školy. "Ne. Kromě streetu mě k ničemu nedonutíte," zavrtěla jsem hlavou. "Ale vidíš. Málem bych zapomněla. Nevíte o nějaký dobrý tělocvičně??" rovzpomněla jsem se a nalezla do stojícího busu. "Tělocvična??" zopakoval Bil la zamyslel se. "No jasně!! Nejlepší tělocvičnu v celym Magdeburgu vlastní táta Angel," vyhrkl hned potom. "Vážně??" zadívala jsem se na něj. "Jo," přikývl Bill a Tom vedle něj kývla na souhlas. "No super," zakřenila jsem se. Hned mi bylo jasný, že pokud to patří otci Angel, dřív nebo pozdějc se tam s ní potkáme. "A proč to vůbec chceš vědět??" zajímal se Bill. "No pro začátečníky je tělocvična základ," odpověděla jsem jednoduše. "Pro začátečníky??" zopakoval nechápavě Bill. "Jj," přikývla jsem a mrkla na Toma. "Takže v půl pátý tě očekávám u nás. Vem si věci a zajdem tam," řekla jsem a dala se na výstup z busu, kterej právě dorazil do naší čtvrti. "Na co věci??" nechápal pořád Bill. "Aby moh začít trénovat. Budu ho učit street," zakřenila jsem se a vylezla ven. Společně se mnou vystoupila i Alex, která celou dobu seděla úplně vzadu s Angel a tak jsme se mlčky vydali domů.
"Ty se budeš učit street??" zadíval se Bill na bratra. "Jo," přikývl Tom. "Jseš normální?? To se chceš někde na střeše zabít??" vykřikl Bill naštvaně. "Uklidni se," sykl Tom a rozhlídnul se po lidech, který se na ně zvědavě otočili. "A jak se mám asi uklidnit, když se chce moje dvojče zmrzačit??" řekl Bill už tlumeně. "Já se přece nechci zmrzačit. Nebudu dělat to co Sendy," vysvětlil mu Tom. "Cože?? A proč se t oteda budeš učit??" nechápal Bill. "Je to výměnou za to, že naučim Sendy hrát na kytaru. Jak byla u nás, všimla si mojí kytary a chce, abych jí naučil hrát," osvětlil mu Tom. "Takže ty ji naučíš hrát na kytaru a ona tebe street??" ujistil se Bill. "Přesně," kývl Tom. "Ježiš a to sis nemoh vymyslet něco jinýho?? Třeba aby ti udělala striptýz nebo něco podobnýho??" vytřeštil Bill oči. "To jsem mohl, ale pochop... když budu učit Sendy hrát na kytaru a ona mě bude učit street, budeme často spolu a tak budu mit šanci líp ji poznat a zjistit jaká vlastně je," vysvětlil mu Tom svůj záměr. "Ahaaa. Takže ty se budeš učit street proto, aby jsi Sendy poznal a zjistil, jestli se ti líbí víc ona nebo Alex," schrnul si to Bill. "Tak nějak," přikývl Tom na souhlas. "No tak to jsem zvědavej na co přijdeš," řekl Bill a vystoupil z busu ven. "Tak to já taky," kývnul Tom a šel hned za Billem. Já s Alex jsme mezitim dorazili domů.
"Jsem doma!!" zakřičela jsem přes celej dům jak jsem měla ve zvyku. "Rodiče doma ještě nebudou," upozornila mě Alex. "Hmmmm," zahučela jsem bez zájmu a vydala se k sobě do pokoje. Tam jsem praštila s taškou na zem a vydala se zpátky dolů, kde jse mzamířila rovnou do kuchyně. Tam byla i Alex a zrovna si ohřívala jídlo. "Co to je??" zadívala jsem se přes sklo mikrovlnky. "To uvařila včera máma, aby jsme měli co jíst, když přijdem z školy," vysvětlila mi Alex. "Chceš taky??" zeptala se. "Ne díky. Obsloužit se dokážu sama," ušklíbla jsem se, nandala si na talíř a začala se cpát. "Ty si to neohřeješ??" zeptala se Alex nejistě. "Ne... já jsem... zvyklá na... studený..." zahuhňala jsem s plnou pusou. "Aha. To ale neni moc zdravý," usoudila Alex a usadila se naproti mě. "Já dělám hodně nezdravejch věcí. Zvykni si," učšklíbla jsem se a dál s cpala. "Hmmmmm fajn," odfrkla Alex a začala jíst. "Proč tě vůbec těch pět otravuje??" zeptala jsem se, aby nebylo tak trapný ticho. "Nevim. Prostě se jim nelíbim," pokrčila Alex rameny. "No tak to mě taky ne," pomyslela jsem si okamžitě. "Jak dlouho tě už šikanujou??" zajímala jsem se. "Od začátku letošního roku, ale to se nedá nazvat šikanou," odpověděla Alex nejistě. "No jasně," ušklíbla jsem se. "A ta tvoje rádoby kamarádka o tom ví??" zeptala jsem se. "Ne neví a nevidim jedinej důvod, proč by měla," řekla Alex důrazně. "Faaaaajn. Neměj obavy. Já s tim za ní určitě nepoletim," zašklebila jsem se, odstrčila prázdnej talíř a vydala se do obývačky, kde jsem si zapla bednu. "Aaaaaaaaaa Tokio Hotel... tak se myslim jmenujou kluci.... No tak se aspoň mrknu jak jim to jde," pomyslela jsem si, když moderátorka oznámila hodinovej záznam z nějakýho koncíku TH. Než začali hrát, přidala se ke mě i Alex a okamžitě to začala bedlivě sledovat.
"Páni, Tom s tou kytarou vypadá fakt sexy," začala jsem asi po deseti minutách prudit. Celou hodinu jsem vypouštěla podobný hlášky a bavila se ksichtama, který Alex dělala. "Hele Alex, tahle holka ti je docela podobná," prohlásila jsem těsně před koncem, když kamera zabrala nějakou šíleně hysterickou faninku, celou zmalovanou srdíčkama a Tomovym jménem. "Jseš fakt vtipná," vyhrkla Alex a nasupěně odkráčela. Já jsem se smíchem vypla televizi a vydala se do pokoje. Tam jsem v rychlosti zbalila do batohu věci do tělocvičny a potom si to zamířila rovnou do pokoje Alex, odkud se linula neuvěřitelně protivná muzika. "Jdu s Tomem do tělocvičny. Nevim, kdy se vrátim," oznámila jsem jí, když jsem bez zaklepání rozrazila dveře jejího pokoje a s úšklebkem se vydala dolů. Jakmile jsem otevřela hlavní dveře, zjevil se před nima Tom.
"No ne, přesně na čas," usmála jsem se. "No jo, Nechtěl jsem hned napoprvý přijit pozdě," usmál se Tom mile a tak jsme se vydali na busovou zastávku, odkud nás bus zavezl do slušně vypadající čtvrti blízko centra. Tam jsme vystoupili a šli rovnou do tělocvičny. Po cestě jsme se bavili o všem možnym a přitom se dobře bavili.
Pokračování příště =D

Len nevlastná sestra XX.

11. února 2007 v 17:10 | Werča |  ╬Len nevlastná sestra
"Čo rob...." vbehla som do kuchyne ,ale skôr než som dokončila slovo ,radšej som zmĺkla. Okolo Toma boli samé porozbíjane taniere a hrnčeky. Skrínka kde boli ,bola otvorená do korán a z nej ešte spadla jedna šálka.
"Ktorý magor nechal otvorenu skrínku?" mračil sa a ani sa nepohol. To pribehol aj Bill ,chcel niečo povedať ,ale keď uvidel ten bordel radšej zmĺkol.
"No vieš ,ja som na to zabudla..." začervenala som sa. Včera večer ,keď som brala taniere na tie dobroty ,nejako som na tu skrínku zabudla a nezatvorila ju. Úplne mi vypadlo ,že Tom stále do toho udrie hlavu a všetko s tamade popadá. Vždy to tak bolo ,pretože si to nestihne všimnúť.
"Aha. Ja sa tu môžem pozabíjať pre váš včerajší večer!" vykríkol naštvane ,odhádzal zo seba kúsky taniera a odpochodoval do obývačky ,kde si naštvane sadol a čumel na telku.
"Hups." Uškrnula som sa na Billa. Ten sa len zasmial a kývol rukou ,akože ho to prejde. Tom sa vie duť aj niekoľko hodín a ťažko ho to prechádza. Veď ho poznám ,je to môj nevlastný brat. Toto sa stáva každý rok !
"Neboj to ho prejde. Choď za ním ,ja to poupratujem." Pobozkal ma na líce a ja som bez slova ,šla za Tomom do obývačky.
"Tomí?" zahryzla som sa do spodnej pery (nevinne) a prisadla si k nemu. Ten sa len posunul ,aby nemusel byť v mojej blízkosti. Ten je ale nahnevaný!
"Daj mi pokoj! Každý rok! Mám na tej skrinke nechať odkaz ,aby si na to nezabudla ,alebo tu skrinku zalepiť ,alebo čoo!" zjapal na mňa.
"Hmm .. Ten odkaz by bol fajn." Nevinne som sa usmiala ,ale bolo mi do smiechu.
"Len si sranduj! Krava..." odfrkol a čo najrýchlejšie vybehol do svojej izby ,kde bolo počuť silné buchnutie dverí.
Tak toto bude zrejme na dlho.... No nevadí ,aspoň bude mlčať a netrepať tie svoje blbosti.
"Ach..." vydýchla som si a šla za Billom ,pomôcť mu ,nech na to nieje sám. Ja som to nakoniec zapríčinila ,tak musím aj pykať. Hoci teraz pykam viac než dosť ,pretože sa na mňa Tom hnevá.
"Tak čo? Ešte sa duje?" spýtal sa ma ,keď som vošla do kuchyne. Všetko tu je už takmer čisté ,už len zopár trosiek.
"Nie ,hnevá sa ešte viac. Kašľem nato." Milo som sa usmiala a pomohla mu. Potom sme sa spoločne najedli a šli kuk na telku.
"Mimochodom dnes ideme do toho kina. A nehovor že nie !" drgol do mňa.
"Ale ja nechcem. Chcem ostať doma a nikam nechodiť." Hoci to nechcem ,ale nechcem ísť nikam z Andym.
"Prosííííím Niky ,poďme dnes do kina. Odvďačím sa ti ,ako len chceš. Urobím čokoľvek len budeš chcieť ,len netrčme doma a neseďme tu ako vo vezení." Tak počkať... Čokoľvek budem chcieť? To mi teda vyhovuje.
"Tak teda fajn. Dnes pôjdeme do kina ,ale zajtra pôjdeme do nemocnice ,navštíviť dievčatá a Chika ,fajn?" nadvihla som obočie. Som zvedavá čo odpovie. Určite sa na to dá.
"Tak fajn ,ako chceš.. Tak poď sa obliecť." Uchmatol ma za ruku a ťahal ma hore, kde sme sa zamkli v mojej izbe.
"Momentík. To sa budem obliekať pred tebou?" dusila som v sebe smiech ,keď sa Bill posadil na posteľ ,akoby čakal na predstavenie.
"Noa? Včera som ťa predsa videl nahú." Pamätá si to. Bože ,kto by si toto nepamätal. Ja som ťava ,no nevadí.
"Včera bolo včera." Vyplazila som na neho jazyk a chcela ho poťiahnuť ,aby sa stadeto vypakoval ,no je silnejši a tak ma potiahol rovno na seba. Zvalili sme sa na posteľ a zamilovane na seba zízali.
"Vieš ,hoci si s "toho" veľa nepamätám ,bolo to krásne." pobozkal ma jemne.
"Na moje prvé ,tiež myslím." Vyplazila som na neho jazyk a zasmiala sa.
"Ľúbim ťa." Pritiahol si ma k sebe a znovu ma začal bozkávať. Ach to bude zase na dlho a nakoniec do žiadneho kina nepôjdeme. Musím sa od neho odtrhnúť.
"Tak choď sa namachliť a obliecť ,fajn?" pošeptala som mu a dvihla sa z neho.
"Tak fajn ,za pol hodinu dole ,oki?" usmial sa na mňa odomkol a zmizol.
Ja som si čo najrýchlejšie vybrala niečo na sebe a zamkla sa v kúpeľni ,aby som sa mohla namaľovať.
Zatiaľ čo ja som trčala v kúpeľni, Bill bol u Toma a rozprávali sa.
"Prečo sa na ňu stále hneváš?" zamračil sa na neho a posadil sa k nemu na posteľ.
"Pretože stále robí niečo zlé. Sa divíš? Dnes mi to kľudne mohlo rozbyť hlavu!" kričal .
"A bol by pokoj. Inak ju to ani netrápi. Chcel som sa len spýtať ,kde si bol v noci!"
"To je moja vec nie?" zamračil sa a hodil rukou.
"Je ,ale ak si mal niečo zo Susi ,môžeš mi to povedať nie?" buchol do brata.
"Môžem ,ale neboj z ňou som nič nemal. Michelle sa mi chcela ospravedlniť po svojom..." pogulil očami.
"Ty si z ňou spal? Tooom! Povedal si ,že Susi máš rad ,nie?" zamračil sa na neho a mal sto chutí mu za to rozbiť hubu.
"No nedá sa to povedať spal... Len som si vypil a nemal som kde prespať." Začervenal sa.
"Opil? Prečo?" nechápal Bill.
"Pretože Susi nechcela výjsť kúpeľne a bojím sa ,že si niečo urobila ,alebo tak nejak. Stále tam iba sedí a nič nerobí. Hovorí ,že dokiaľ sa nevráti Niky nevíde stamade. Neviem čo robiť." Vydýchol si Tom a položil hlavu do dlaní.
"Ju to prejde neboj. Mimochodom zajtra idem z Niky do toho blázinca...." v tom som vyšla z kúpeľne .
"JE VOĽNÉ" zarevala som a zabúchala Billovi na izbu. Ten však vyšiel do Toma a bez slova ,zo sladkým úsmevom ,sa nahrnul do kúpeľne. Ja som na neho počkala v obývačke pri telke.
Autor: Werča

Blbec Kaulitz 5

11. února 2007 v 14:18 | AjušQa |  ╬Blbec Kaulitz
Zatiaľ čo ja som si opisovala poznámky z fyziky z vedľajšieho bytu sa ozývali výkriky a plač x).Potom som šla spať a zbudila som sa až ráno a strašný krik a padanie omietky na moju hlavu.
,,Oci?"prišla som k nemu so "zasneženou" hlavou
,,no?"čítal noviny a hrýzol do spečenej hrianky natretej marmeládou
,,kto to tak vrieska?"
,,to sú naši susedia,bývajú nad nami a tieto hádky sú tu pravidelná.Časom si zvykneš"milo sa usmial a hodil si do úst 2žuvačky.
,,aha už ideš?"pozrela som naňho vyhukane keď si už obúval topánky"
,,áno.Peniaze máš na stole dobre sa zabav"
,,si normál?V škole sa mám zabávať?" pozerala som na neho vyjukane
,,noa nepamätáš?Škola hrou!"
,,to sme robili keď som mala 6rokov a boli sme na kanárskych ostrovoch to bolo dávno"buchla som mu do ramena a on sa zamyslel.
,,Veď to nebolo až tak dávno"
,,že nie veď odvtedy uplinulo už 11rokov"
,,čože?Jedenásť rokov?Ja som prakticky zmeškal celé tvoje detstvo"sadol si na botník
,,no asi tak nejak ale to nič s mamou to nebolo o nič lepšie"utešila ho a otvorila dvere aby už vypadol"
,,tak ja idem ahoj"zakíval mi a odyšiel.Toe deň.Môj otec konečne zistil že premeškal 11rokov mojho trápneho detstva.
Rýchlo som sa nasúkala do ryflí a zeleného trička s nápisom "Green Day"moje naj tričko.Obula som si tenisky a vlasy do copu.Dala som si maskaru a zelené tiene a vydala sa do kuchyne.
,,Tie hrianky sú nebezpečné"povedala som si a vyhodila ich do koša.Zrazu niekto zazvonil a ja som šla otvoriť.Bol tam Nik,Kiki a Sam
,,Ahojte čo vy tu baby?"opýtala som sa a pustila ich dnu.
,,No ja bývam vo vedľajšom vchode a Kiki u nás prespala"vyjasnila mi to Sam
,,aha tak čo ideme?"opýtala soms a a dala si vak na chrbát
,, kam?Veď náš ročník dnes začína až druhou hodinou máme času a času"usmial sa Nik a niečo vyberal z chladničky
,,máte to tu pekné.....áááá potkan"zvreskla Kiki a skočila na stôl keď zbadala Ediho ako pozerá telku z gauča.
,,fuuuuj!!!" pridala sa Sam
,,Ach ja som vás nepredstavila toto je Edi môj miláčik"povedala som milo a dala si ho na rameno
,,ty máš potkana?"pribehol kumne Nik a smial sa
,,noa"
,,potkany sú odpornééééé"jačali baby a stáli na stolíku ktorý to pravdepodobne už dlho nevydrží x).
,,Ježiš zlezte a podte si ho pohladiť veď ten by neublížil ani muche nie to ešte vám.Predstavte si že je to šteniatko"
,,dosť odporné šteniatko nemyslíš?"jačala Kiki a v tom sa Sam zdekovala dolu stolíkom.
,,Je ti niečo?"pribehla k nej Kiki
,,ne v pohode"rehlila sa Sam
,,tak ja to skúsim"povedala odvážne Kiki
,,čo?"pozerali sme ako keby spadla z marsu
,,no pohladkať to ´šteniatko´ "vyjasnila nám to
,,tak fajn aj ja to teda skúsim"pridala sa Sam a pomali sa obe priblížili k Edimu,ktorý nehybne pozeral na nejakú rozprávku v telke.
,,Nieje to až taká strašné"povedali po chvýlke hladkania Ediho
,,ja som vám to vravela"usmiala som sa no z mojho cool pocitu nás vytrhol nik
,,Budeme tu ešte dlho alebo už pojdeme?"
,,ideme ideme"povedali sme a vybrali sa z bytu.Po ceste do školy si Sam neodpustila pár podpichov k Nikovi
,,Ten Edi je dokonca krajší a prítulnejší ako Nik"
,,to si myslíš?"urobil Nik diabolsky kukuč
,,no to si myslím" sebavedome prikívla
,,takže krajší?"rozbehol sa k nej a dvihol ju do vzduchu
,,no nejak tak "
,,to sa uvidí"rozosmial sa a ešte minútu ju držal vo vzduchu.
,,už zvoní daj ma dole!"naliehala Sam
,,nie!"
,,prečo?"
,,lebo som strašný netvoooooor"zvreskol pustil Sam a začal ju aj nás nahánat až k dverám triedy kde už bola učka.Baby šli do svojej triedy a mi do svojej.Keď sme vošli naša stará fyzikárka nadvihla obočie a nudným ale odporným hlasom povedala
,,Ale ale pán Nikolas a slečna...ehm..."
,,ja som Alexia"milo som sa usmiala
,,to je jedno čiže pán Nikolas a slečna Alexia prečo ste prišli 5minút po zvonení?"
,,no viete...my..."snažili sme sa jej niečo povedať no ona dodala
,,odpustím vám to ale ostanete odpovedať"
,,fajn"sklonili sme hlavy a čakali čo bude.
,,každému dám jeden príklad a musí ho do 5minút vypočítať"zavelila a dala nám do rúk nejaké testy a ukázala nám že ktorý príklad máme počítať.
Nik na to nechápavo pozeral a ja som sa začala smiať.
,,čo je vám smiešne?"
,,no tak ten príklad vám vypočítam aj z pamete milá pani...či slečna? to je jedno"
,,tak povedzte výsledok"
,,45 864"
,,ako ste na to prišla?"
,,no tak toto u nás počítali prváci z pamete nie to ešte druháci."
,,a kam ste chodila na školu?"
,,no na Gymnázium A.B Sichtenvera"
,,čože?"vygulila oči a dala ma sadnúť.Hodina pokračovala v pohode len učiteľka bola nejaká znepokojená ale milá.Asi sa jej niečo stalo x).Potom zazvonilo a to hneď k nám prišiel Tom a neskôr aj Bill s Kiki a Sam.
,,čo ju tak uzemnilo?"nechápal Tom
,,neviem"
,,koho uzemnilo čo?"nexápal Bill.Vidno že sú bratia
,,no starú Kušerku"zasmial sa
,,aha"povedal s nezáujmom Bill a pobozkal Kiki.
,,ste nechutný"povedala som,vyplazila znechutene jazyk a Tom len pritakal
,,závidíš!"povedal Bill a vyplazil jazyk
,,a čo závidím?"
,,no Kiki že ma má!"
,,toe ale blbosť"zakívala som hlavou a Tom sa rozosmial
,,brácho to je fakt brutalna kravina.Kiki by mala byť s ...."to nedopovedal lebo zazvonilo a oni sa spakovali z triedy.

Len nevlastná sestra XIX.

10. února 2007 v 21:25 | Werča |  ╬Len nevlastná sestra
Musím teraz veľmi premýšľať ,čo robím ,inak to nemusí skončiť práve najlepšie. "Bill..." prebrala som sa s toho a odstrčila Billa od seba. Bill sa na mňa vyhukane a prekvapene pozrel ,akoby bol v traume a nemal o ničom ani páru. Ja som si radšej zakryla prsia rukami a vyšla celá červená z bazénu. A alkohol doučinkoval. Teda ešte vo mne je ,ale už to nieje také ako pred dobrými 20timi minútami. Bill vyšiel bez jediného slova za mnou. Ja som si zobrala len bundu a šla do vnútra. Cítim sa tak nejak dosť divne. Keby som neuvažovala rozdala by som si to tam z ním v bazéne. Neviem ani či som na to pripravená. Sadla som si na schody a položila si hlavu na kolená. V tom som začula kroky a vodu kvapkajúcu na podlahu. "Stalo sa niečo?" prisadol si ku mne a keď sa ma dotkol ,bolo cítiť ako sa trasie od zimy. Ani sa nedivím ,ma na seba len tie trenky. "Alkohol asi neučinkuje." Zasmiala som sa pre seba. Bill sa len milo usmial a naklonil sa ku mne ,aby ma pobozkal. Ja som sa však uhla. "Som tvoja sestra." Chytila som sa za čelo. "Nevlastná...." opravil ma. No vlastne je to pravda. Ale keby nám na to prišli ,nebolo by to práve najružovejšie. Kašľem na všetko ... Mám už 15 a mám právo to robiť. "Máš pravdu." Naklonila som sa k nemu a znovu ho začala bozkávať. Už zase ako prvá. Nevadí. Pri bozkávaní som si na neho obkročmo sadla a bozkávala ho ďalej. Nenechávala som jeho ústa ani jazyk bez zábavky ani na jedinú sekundu. Bill ma silno chytil za zadok a pomaly sa zo mnou dvihol. Neviem ako je to možné ,ale ideme smerom na hor a Bill ma nesie. Teda to je ale silák. Keď sme už boli na poschodí ,zabočili sme do ľava a Bill kopol do dverí svojej izby ,ktoré sa hneď otvorili. Tak ma hneď hodil na posteľ a ľahol si na mňa ,celý mokrý. Rozopol mi bundu a pomaly ju zo mňa dával dole. Potom si to namieril rukou smerom na moje podbruško a ešte pred ním ,než mi dal dole spodný diel plaviek ,sa ma opýtal dôležitú otázku. "Naozaj to chceš?" zízal mi do očí . "Určite!" pritiahla som si ho k sebe a ďalej ho bozkávala. Bill si už robil svoju prácu. Dal mi dole spodný diel a ja som mu čo najrýchlejšie stiahla trenky. Takto to pokračovala ,až viete k čomu došlo... Po všetkom som len tak ležala vedľa Billa ,ktorý spal a rozmýšľala som nad tým ,čo sa pred malou chvíľou stalo. Nikdy sa to nemôže nikto dozvedieť. Ani Tom ,ani Susi ,vôbec nikto. Práve som stratila svoje panenstvo ,z nevlastným bratom . Z milovaným nevlastným bratom. Som odporná ,hnusná... Necítim sa najlepšie  Radšej zmiznem čo najrýchlejšie . Čo najrýchlejšie a najtichjšie som sa obliekla a vypadla od Billa i z izby. Ešte som sa poobzerala ,či tu niekde nieje Tom a zabuchla som sa do svojej izby ,kde som sa čo najrýchlejšie hodila na posteľ a unavene zaspala. Nemala som už silu ani rozmýšľať. Ráno ma zobudilo niečo čo po mne skočilo zo smiechom. Najprv som otvorila jedno oko a keď som uvidela priblbo usmievajúci sa Tomov xicht ,radšej som ho zatvorila. "Vstávaj ! Dnes sa ide nakupovať a je už 2 hodín poobede ségra." Šprtal do mňa. "Tom nechaj ma ,prosím. Som unavená a nevyspatá." dudrala som si a nevnímala čo sa deje. To som na hlave zacítila studenú vodu a hneď som vyskočila z postele ,ako šíp. "Ty idiot!" zakričala som a až ma striaslo. "Sorry ,ale nevnímala si. To ste museli z Billom ale poriadne vystrájať." Vyplazil na mňa jazyk. "Prečo si to myslíš?" poškrabala som sa za hlavu. "No lebo na toho som tiež musel použiť taku metódu ,aby sa prebral a k tomu bol.. Nahý!" uškrnul sa. No do riti... "Ty si myslíš že som z nim spala?" hrám sa na nevinnú. "Prázdna fľaša šampusu a deka pri bazéne . Billove oblečenie porozhadzované po celej záhrade. A ak ďalej. Všetko naznačuje tomu ,že ste si to rozdali:" žmurkol na mňa a dusil v sebe smiech. "Ale to neznamená ,že sme spolu spali. Keby to tak bolo ,spala by som teraz v jeho náruči. Len sme si včera trochu vypili a vystrájali nič viac. A čo sa toho týka ,kde si ty bol celú noc?" vytiahla som obočie a vyberala si zo skrine čisté veci a bielizeň. "Ja som bol predsa zo Susi. Nejako som pri nej zaspal ... vieš..." vyplazil na mňa jazyk. Ja som sa zamkla do kúpeľne a prezliekala. "Aha chápem... Zaspal..." že ju dostane tak rýchlo do posteľe ,som o nej nevedela. Ak jej ublíži ,uvidí čo to bude! "Fakt. Neboj nechcem ju do postele ,na to je až príliš skoro ,nemyslíš?" povedal ,keď som vyšla prezlečená a vyzerajúca ako človek. "To si myslím. Lebo ak ju zraniš ,budeš mať dočinenia zo mnou!" nastavila som päsť ,slabo do neho kopla a utiekla z izby ,kde som narazila do Billa a buchli sme si hlavy. Nejak sa mi v nej otriaslo a tak som skončila na zemi. Bill sa len oprel o zábradlie . "Čo to sakriš bolo?" chytil sa za hlavu. To vošiel z izby Tom a keď nás zbadal ,ihneď dostal záchvat smiechu. "Škoda ,že som toto nevidel a nenatočil si to." Smial sa ďalej a utekal do kuchyne . "Prepáč ,nechcela som tak vyletieť." Postavila som sa a chytila Billa za ruku. "To je v pohode. Si ok?" usmial sa na mňa. "Jasnačka ." milo som sa usmiala a pri ceste dole ,bolo počuť veľký hlukot ,akoby sa niečo rozbíjalo. "Do riti ,ktorý debil...." kričal Tom z kuchyne.... Autor: Werča

VáLkA dVoJčAt XXVI.

9. února 2007 v 19:11 | Sandra=) |  ╬Válka dvojčat
AuToR: Sandra=)
"Bod!! Konec hry!!" křiknul profa, když jsem znova zaskórovala. "No super. Už mě to nebaví," vydechla jsem spokojeně a odhodila míč za sebe. "Auu!!" vykřiknula nějaká holka okamžitě, když jí spadnul na hlavu. "Postřech kotě," ušklíbla jsem se na ni a se smíchem se vydala k profovy, kterej na mě kýval, abych k němu šla.
"Co je??" zeptala jsem se, když jsem k němu dorazila. "Děláš nějakej sport??" zajímal se tělocvikář. "Kromě streetu nic nedělám," odpověděla jsem stroze. "Co je to ten street kruci??" zeptal se profa. "No to je taková adrenalinová zábava, při který skáčete po střechách, z mostů, šplháte po balkonech, přeskakujete auta a popelnice a další a další věci," vysvětlila jsem mu to ve zkratce. "A to vy děláte??" vytřeštil na mě profa oči. "Nj. Je to fakt prdel," přikývla jsem s úsměvem. "Hm, aha. No... a kromě toho teda nic jiného neděláte??" zeptal se lehce otřeseně. "Řikám že ne," zakroutila jsem hlavou. "Ale měla by jste. Máte velkej talent a ten by se dal ve sportu uplatnit," začal do mě hustit. "Hmmm," zabručela jsem bez zájmu a rozhlídla se po tělocvičně. Pohled se mi zastavil na nápadnym hloučku stojícim u basketbalovýho koše. Stály tam asi tři holky s dvouma klukama a na něco se podivně mačkali. Hned jsem dostala špatný tušení, že to něco je Alex, protože nikde jinde nebyla vidět a když jsme se dělili na rugby a basket, šla právě tam.
"Tak co Alex?? Jaký to je mit dvojče??" zeptal se jeden z kluků a přitom pevně svíral její zápěstí. "Normální jako mit sourozence," odpověděla Alex klidně. "Fakt?? No mě se nezdá, že by tě tvoje sestřička měla zrovna v lásce," ušklíbnul se. "Proč myslíš??" zeptala se Alex. "No podle toho, co jsem slyšel, tě spíš nemůže vystát a tu tvoji rádoby kamarádku Angel taky," odpověděl jí ten týpek. "A to jsi slyšel kde??" snažila se pořád o klidnej ton Alex. "Tohle je malí škola a už se k nám doneslo to s tou fotomontáží," řekl s úšklebkem. "Já jsem nevěděla, že si děláš zálusk na Toma," ozvala se plavovlasá holka posměšně. "No jestli jo tak se stejně nemusíš namáhat, protože Tom nestojí o takovýhle trosky jako seš ty," přidala se nějaká blondýna. "To je moje věc, jestli o něj stojim nebo ne a vám je dotoho kulový!!" zvýšila Alex hlas. "Tak to se šeredně pleteš. Co se týká Toma, týká se i mě," sykla blondýna. "A co se týká jí, týká se i nás," dodal te ntýpek a zvýšil tlak na Alexiino zápěstí, až lehce sykla bolestí. "Proč mi už nedáte sakra pokoj?? Co proti mě máte??" vydechla Alex. "Nic moc. Jenom seš prostě skvělej bod, na kterym se dá pobavit," odpověděl jí se smíchem druhej kluk. "Konec řečí. Tak jak je to teda s tim Tomem??" ozvala se znova blondýna. "Nijak. Tom je můj kamarád a pokud to chceš vědět, Sendy se líbí," odpověděla Alex potichu. "No a?? Co já s tim??" pokrčila blondýna ramenama. "To na ni by sis měla dávat pozor. Je tu sotva pár dní a už se s nim několikrát líbala. Dokonce u něj doma," odpověděla jí Alex. "Hmmm a co má bejt?? Tvoje sestra má narozdíl od tebe aspoň styl a osobnost. To ty bohužel ve všech směrech postrádáš, takže se nedivim, že o ni Tom má zájem," mrkla na mě. "Ale ani ona pro mě neni žádnej soupeř. Tom si s ní jenom užije a potom ho už zajmat nebude. Zato s tebou by si začla leda tak z lítosti," dodala uštipačně. "Jseš odporná," procedila Alex mezi zuby. "Tak hele sklidni. Asi zapomínáš, s kym mluvíš," syknul na ni týpek a pevně jí sevřel i sruhý zápěstí. "Jo, Mark má pravdu. Radši se sklidni nebo by se ti mohlo stát zase něco nepěknýho jako tenkrát," přitakala blondýna a Alex hnedka ztichla. Jakmile to vyslovila, naskočili Alex děsivý vzpomínky, ve kterejch figuroval Mark s tim svym kámošem v těch nejhorších rolích...
"Tak neskusíte něco??" zeptal se mě profa. "Co??" otočila jsem se na něj. "No ptám se, jestli něco nevyskoušíte. Nějakej sport," zopakoval mi to. "Ne díky. Já jsem nesportovní typ," odpověděla jsem suše a rychle se vydala k tomu podezřelýmu hloučku. "Tak co je to tady??" stoupla jsem si jim za záda. Mark okamžitě pustil Alex zápěstí a otočil se s ostatníma na mě. "Tak dozvim se to nebo jste všichni tak retardovaný, že neumíte mluvit??" houkla jsem tvrdšim tonem. "Hej klid kotě. Nikdo tady neni retardovanej," ujal se slova Mark. "Jseš si jistej?? Mě to tak totiž nepřipadá," ušklíbla jsem se. "No fajn. Tak lepší bude, když se ti představíme ne?? Já jsem Mark, tohle tady je Josh, Ketty, Kely a Kessy," ukázal mi postupně na všechny kolem. "No ne. To bude asi náhoda, že jsou všechny od K co?? Nebo že by měli stejný tatínky, ale jenom maminky o tom jakože nevěděli??" sjela jsme je posměšně pohledem. "Cože??" zeptala se nechápavě Kessy. "Ale nic. To je na tvůj mozek moc složitý," mávla jsem rukou. "Teď bych se ale ráda dozvěděla, co se to tady děje," zadívala jsem se znova na Marka. "Nic. Co by se dělo?? Jenom si tu povidáme s Alex," odpověděl mi s odpornym úsměvem. "A já jsem anglická královna. Nedělej ze sebe aspoň debila," zamračila jsem se. "Kotě prrrr. Všechno je ok tak se nerozčiluj," klidnil mě Mark. "Jo všechno je ok. Že je všechno ok Alex??" otočil se na Alex Josh. "No Alex??" zadívala jsem se na ni taky. "No... já..." začala Alex koktat a lehce zděšenym pohledem na mě zírala. "Jo, všechno je ok," hlesla nakonec. "Vidíš?? Všechno v pořádku, takže můžeš bejt naprosto klidná. Tvoje sestřička je naprosto v pohodě," usmál se na mě Mark. "No jasně," ušklíbla jsem se a vpálila mu pěst přímo do obličeje. "Co děláš ty krávo??" vykřikla okamžitě Kessy a hned schytala další. "Jseš zdravá?? Nepřeskočilo ti náhodou??" křiknul na mě Josh. "Mě vždycky," zakřenila jsem se a taky mu jednu vrazila. "Vstávej," podala jsem Alex ruku, abych jí pomohla zvednout se ze země, na který seděla. "Díky," vydechla Alex a rychle se zvedla. "O co ti jde sakra??" křiknul na mě Mark a přidržoval si u krvácejícího nosu ruku. "O to, aby jste jí dali pokoj!! Opovažte se na ni jenom šáhnout!! Jestli se jí někdo z vás ještě dotkne, dozvym se to a bude mit co dělat se mnou!!" odpověděla jsem mu výhružně. "Fajn kotě. Nikdo se tvojí sestry ani nedotkne," odfrkl Mark. "Fajn," kývla jsem a vrazila mu ještě jednu. "To máš za to kotě debile. Jmenuju se Sendy," dodala jsem na vysvětlenou a společně s Alex odkráčela do šatny.
"Sendy... já..." chtěla mi Alex něco říct, když jsme dorazili do šatny, ale přerušila jsem ji. "Tak hele. To že sem ti teď zachránila zadek neznamená, že jsem tě začala mit ráda. Nesnášim tě, ale nedovolim, aby tě někdo šikanoval, protože si nehodlám nechat pošpinit meno takovouhle slabošárnou," vysvětlila jsem jí rázně, otočila se a vydala se ke svojí skříňce, kde se už převlíkal Bill s Tomem. Alex na mě chvíli jenom tiše zírala, ale potom se s velkym povzdechnutim vydala ke svojí skříňce, kde na ni čekala Angel. "Co jsi tam tak dlouho dělala?? A proč jsi přišla se Sendy??" vyptávala se Angel hnedka. "Ale jen jsme spolu o něčem mluvili," odpověděla Alex vyhejbavě. "Mluvili?? O čem??" zajímala se Angel. "O ničem důležitym. Jenom mi řekla, že mě nesnáší," utrousila Alex a začala se pomalu převlíkat. "No to ti teda řekla novinku," ušlíbla se Angel. "A co nos?? Už je to dobrý??" zavedla Alex řeč na něco jinýho. Angel byla sice její nejlepší kamarádka, ale o problémech s Kelyinou partou neměla ani ponětí, protože se jí s tim Alex nidky nesvěřila. Bylo to její tajemství, o kterym nikdo nevěděl. Nebylo to ale jediný její tajemství. Alex měla ještě jedno velký tajemství, který si pečlivě střežila.
"Jo už je to dobrý. Chvíli to krvácelo a docela to bolí, ale nejsem zrovna z cukru, takže už pohoda," přikývla Angel. "Tohle mi ale zaplatí. Nedaruju jí, že mě takhle ztrapnila," mrskla po mě nenávistnej pohled. "Ok. Tak už pojď, ať stihnem autobus," zavřela Alex skříňku a vydala se s Angel pryč ze šatny.
Pokračování příště =D

Len nevlastná sestra XVIII.

7. února 2007 v 21:55 | Werča |  ╬Len nevlastná sestra
"Ty si naozaj hrozná. V tom blázinci sme ťa mali radšej nechať." Smial sa a snažil sa odstrániť si z očí špirálu. Ja som tam okolo neho plávala a sem tam ho špliechla.
"Ja som vám hovorila ,že nechcem ísť domov." Smiala som sa na ňom.
"Ale bez teba by som nevydržal ani sekundu." Nečakane ma chcel zo zadu chytiť ,ale to sa mu podarilo akurát tak potiahnúť šnúrku z vrchných plaviek ...
Pohotovo zo mňa tie plavky spadli a ja som spanikárila. Hneď som si prsia zakryla rukami ,aby ma Bill nevidel. Ten sa však dusil od smiechu vodou...
"Len sa smej magor." Hneď som si plavky zaviazala a na Billa skočila. Ten klesol pod vodu a tam som ho držala dosť dlho ,až kým mi ,znovu nechcene ,jednu tresol po papuľke ako mával tými rukami. Tak som ho radšej pustila.
"Ty si beštia." Kašľal a pritom sa smial. Ja som sa k nemu priblížila a pozrela na neho. Hneď si to všimol ,ale to ma totálne ignoroval a ďalej si čistil oči.
"Už zapadá slnko!" spozornela som. Sme tu tak dlho ,že sme si to ani neuvedomili.
"Tak to by sme mali ísť dnu ,začína mi byť zima a mám zmeknuté prsty." Ukázal mi svoje prsty a vyplazil na mňa jazyk.
"A nemôžeme tu ostať i cez večer? Prinesieme si tu rádio ,oblečieme sa a urobíme si fakt skvelý večer. Hmmm?" urobila som na neho veselé očká. Je úžasne ,byť takáto šťastná z takýmto človekom... Asi ho už len nemám rada. Asi ho už .. ľúbim ...
"Ja ti neviem ,cez noc je zima ,nemali by sme tu ostávať. Urobíme si ten večer pri telke ,čo povieš?" to som ho začala špliechať a vykrikovať že nie! Až som ho pritisla k okraju bazénu ,zľahka pobozkala zo slovami "Nebude to lepšie tu?" a znovu pusinka.
"Tak fajn...." pogúlil očami a ruka v ruke sme vyšli z bazénu. Už je skoro tma a začína byť chladno. Ale mne to nevadí. Vezmem si deku a niečo teplé a bude to super!
"Ja idem do kúpeľne ,ty zober deky a nejaké jedlo ,som hladný ako vlk." No bože. Začína sa podobať na Toma. Vlastne som aj ja hladná a to dosť!
Postupne som vonku k bazénu vynášala všetky veci ,ktoré budeme potrebovať a potom na seba navliekla Billovu mikinu ,ktorá bola zavesená na stoličke v kuchyni. Tak som vyšla vonku ,kde sa Bill už napchával keksíkmi.
"Teda super." Vyšlo zo mňa keď som si ľahla a položila si hlavu na jeho nohy.
"Čo je supeľ?" napchával sa ďalej.
"No to ,že som s tebou .... Vlastne to nieje super..." zamyslela som sa. To som si zase spomenula na Susi ,Katrin a Chika. Čo asi teraz robia? Ach ...
"Teda ty meníš tie názory.. Chceš?" ponúkol mi keksík ,ktorý som mu uchmatla z ruky a pokračovala ďalej.
"Hmm... Čo asi teraz robí Susi...." premýšľala som nahlas.
"Tá sa niekde zabáva z Katrin a tým ... ehm Chikom." Usmieval sa ako slniečko na hnoji.
"Inak čo si o nej myslíš?" prešla som na inú tému.
"No ... Je to fajn dievča. Pekná ,milá ... Rád by som z ňou ...." to som sa začala dusiť. Úplne som zaskočená ,tým čo hovorí. Teda ! Susi u neho možno má šancu a ja tu robím také hnusotinky.
"Si okay?" vygulil oči. Ja som len zakrútila na znak ,že je všetko okay a Bill pokračoval.
"Rád by som z ňou bol dobrý kamoš." Usmial sa a to som prestala keksík žuvať.
"Kamarát?" dvihla som sa z neho.
"No. Keď ste kamoški ,nemôžem byť aj ja jej kamoš?" usmial sa a tlačil do seba banán. Tak to som sa sekla. Nemá u neho šancu ,takže je to smola. Môžem robiť naďalej hnusotinky.... Teda primerane!
"Môžeš samozrejme." Odkúsla som z banánu a obkročmo si na neho sadla.
"Teda ty si dnes taká... hmm.. iná." Zasmial sa a dal mi ukusiť z banána.
"Noa? Uvedomila som si ,že môžem byť šťastná aj s tebou ! A aj to ,že ťa zrejme ľúbim." Do riti! To som nemala povedať! Vyšlo to zo mňa. Dnes som naozaj nejaká čudná. Až príliš sa smejem a som až príliš šťastná. Možno som fakt zaľúbena ... Ale.... Nemôžem! Veď ho ľúbi Susi a ja jej to nemôžem urobiť. Ja už naozaj neviem ,čo robiť aby som všetkým vyhovela.
"To naozaj?" pustil banán z ruky a zadíval sa mi do očí.
"Ehmmmm." Začervenala som sa a začala ho bozkávať ,čím som zavinila ,že sme sa prevrátila a to nám ani trochu nevadilo. Bill trochu sykol ,pretože si udrel hlavu do rádia a tým som si uvedomila ,že ho nemáme zapnuté. Tak som sa od Billa čo najrýchlejšie odlepila ,vstala z neho bez slov a zapla ho.
"Poviem ti to dnes po neviem akom....ale...." to som ho dokončila.
"Som hrozná ja viem." uškrnula som sa na neho a zobrala si fľašu šampusu ,ktorú som priniesla.
"Budeme piť?" vykulil prekvapene oči. Ja som sa znovu napila a podala mu fľašu.
"Budeme piť!" zasmiala som sa a skočila na neho . Hneď som ho začala bozkávať a to stále bláznivejšie. Takto to i z prestávkami trvalo asi hodinu a pól ,no už ma to unavovalo a tak som dala dole mikinu ,aj vrchný diel plaviek a skočila si do bazénu. Bill na mňa zízal z otvorenými ústami .
"Nepozeraj a poď do vody." Smiala som sa a mávala na neho.
"Tak .... jA.... Idem...." zhodil zo seba bundu a gaťe a tiež ,len v trenýrkach ku mne skočil.
Hneď som mu nohy obmotala okolo pásu a pritlačila ho k okraju bazéna . Najprv som na neho len tak bláznivo zízala ,no potom som ho začala bozkávať.
Konečne som mu dovolila dotknúť sa ma ,ale to vo mne robil ten alkohol ...
Autor: Werča

Válka dvojčat XXV.

7. února 2007 v 19:24 | Sandra=) |  ╬Válka dvojčat
AuToR: Sandra=)
"Aaaaaaaa konečně," zajásal Tom, když zazvonilo na konec matiky. "Teď je tělák co??" mrkla jsem na Billa. "Hmm bohužel," přikývl Bill otráveně. "Co je?? Ty nerad tělák??" zajímala jsem se. "No tak Bill určitě ne. Pokaždý vymejšlí nějaký výmluvy jak se z něj vykroutit," odpověděl mi za něj se smíchem Tom. "Nj ale teď už mám po, protože mi posledně profesor oznámil, že jestli chci prolíst, musim začit pravidelně cvičit," oznámil Bill zničeně. "Ále vždyť tělák je prdel. Aspoň se můžeš pořádně vyblbnout," zasmála jsem se. "Hmmm to jo teda. Akorát mám vždycky plno modřin," ušklíbl se Bill. "Jo a víš jakou mu to dá potom práci, než to zamaskuje make -upem, aby to nebylo vidět na fotkách??" dodal se smíchem Tom. "Vtipe," dal mu Bill loktem do břicha. "Ufff, auuu," vyhekl Tom a chytil se za trefený místo. "Vy jste fakt sladký," zasmála jsem se a pokračovala po cestě k šatnám.
"Jak to tady máte s převlíkánim??" zeptala jsem se, když jsme dorazili na konec chodby k nějakejm dveřím. "No teď se převlíkáme všichni dohromady, protože klučičí šatna se opravuje," oznámil mi Bill. "Ahaaaa. A to to vašim holkám nevadí??" zajímala jsem se. "Popravdě protestujou jak můžou a vždycky se převlíkaj až po nás," zasmál se Tom. "Hmmm. No fajn tak jdem," kývla jsem a rozevřela dveře vedoucí do prostorný šatny, kde se pár kluků už převlíkalo. "Kde mám skříňku??" otočila jsem se na Billa. "No můžeš si vzit třeba tuhle. Ta je prázdná," odpověděl mi a na jednu ukázal. "Fajn," přikývla jsem, hodila batoh na lavičku stojící před skříňkama a začala se pomalu odstrojovat. "Ty nepočkáš??" zeptal se mě Bill, když jsem si sundala boty a stáhla ze sebe kšiltku. "Ne, proč??" podívala jsem se na něj a přetáhla si přes hlavu tričko. "No... já jen... že," začal Bill něco blekotat, ale nakonec zmlknul a tupě na mě zíral. "To chce klid Bille. Vždyť se jenom převlíkám," zasmála jsem se jeho vyjukanýmu pohledu a natáhla na sebe mikinu. "Jo já vim. Vždyť nic... neřikám. Nebo jo??" vzpamatoval se Bill konečně. "Neřikáš, ale koukáš hrozně vyděšeně," rozesmála jsem se a vyměnila svoje volný džíny za krátký upnutý kraťasy. "To se nediv. Bill viděl naposled holku ve spodnim prádle, když mu byli čtyři a my se společně převlíkali s holkama ve školce," drcnul do Billa Tom se smíchem. "Teda ty dneska zase sršíš vtipem co??" ušklíbnul se Bill na Toma a radši se začal převlíkat. "To já přece vždycky," zakřenil se Tom a se zájmem si mě prohlídnul. "Copak?? Něco hledáš??" zeptala jsem se, když si mě prohlížel už dobrejch pět minut. "Ne nehledám. Jenom obdivuju umělecký dílo," zakřenil se Tom. "Umělecký dílo jo??" zopakovala jsem s úsměvem. "No jasně. Se koukni," zasmál se Tom. "Nemusim. Já a Alp to známe nejlíp," zakřenila jsem se. "Hmm... a nemoh bych se taky stát jednim ze zasvěcenejch??" nahodil svůdnej kukuč. "Uvidíme... Možná jo,." zakřenila jsem se a vydala se společně s převlečenym Billem do tělocvičny.
"Tak nástup!!" zakřičel někdo přes celou tělocvičnu, když zazvonilo na hodinu a všichni ostatní už byli taky v tělocvičně. "Tak tohle je náš tělocvikář," pošeptal mi Bill, když jsme se seředili do dlouhý fronty a před náma se zjevil mladej, vysportovanej chlapík, kterýmu mohlo bejt nanejvíš dvacet pět. "Hmmm," kývla jsem a zkoumavě ho sjela pohledem. Nevypadal špatně a podle vzrušenýho šuškání holek, který nastalo po jeho příchodu jsem usoudila, že je mezi nima asi hodně oblíbenej. "Koukni na to jeho tělo... Bože ten je tak krásnej... Já ho chci..." ozývalo se všude kolem mě. "Ježiši co s nim všichni máte??" vypadlo ze mě nahlas, když okolo mě procházel. "Prosím??" zastavil se a vrátil se ke mě. "Ale nic. To nebylo na vás," mávla jsem rukou. "A na koho, smím- li se zeptat??" zajímal se. "To klidně smíte, ale já nemusim odpovídat, že jo," ušklíbla jsem se. "To nemusíte," přikývl a sjel mě pohledem. "Vy jste ta nová?? Dvojče Alex??" zeptal se. "Nj už je to tak," přikývla jsem. "Hmmm, slyšel jsem o vás pěkné věci..." pokýval hlavou a pátravě se na mě zadíval. "To je u mě normální," kývla jsem bez zájmu. "No uvidíme. Já si vás rád oskoušim. Většinou totiž nedám na řeči druhých, ale rád si udělám sám obrázek," usmál se. "Hmmm, fajn," odfrkla jsem a profesor se dal na obhlídku ostatních.
"Takže dneska by jste si mohli zahrát někteří rugby a zbytek basket. Co vy na to??" rozhlídnul se po nás profa, když si nás zkontroloval. "Supeeeeeeeer!!" zajásali všichni kromě mě a Billa okamžitě. "Cože??" otočila jsem se tázavě na Toma. "Nj. Zahrajem si rugby??" zeptal se mě nadšeně. "Rugby??" zopakovala jsem. "Jo, rugby," přikývl. "No fajn. Mě je to jedno. Budu dělat cokoliv kromě nablblýho basketu," pokrčila jsem rameny a vydala se s Tomem k profesorovy, kterej nás přidělil do jednoho ze dvou týmů. "Takže fajn. Všichni vědi jak se to hraje??" zeptal se profa, když jsme stáli nastoupený naproti sobě. "Já ne," ozvala jsem se. "Ne?? Vy jste nikdy nehrála rugby??" zadívla se na mě profa překvapeně. "Ne, nikdy," odpověděla jsem jednoduše. "A co jste teda dělali o tělocviku??" zeptal se nevěřícně. "Nemám páru co dělali ostatní. Já jsem měla vždycky zabranou trampolínu s boxovacim pytlem, kde jsem se procvičovala na street," pokrčila jsem rameny. "Na co??" zeptal se nechápavě. "Ale na nic. To by bylo na dlouho," mávla jsem rukou. "Aha. No dobře, to nevadí. Rugby pochopíte při hře," řekl nakonec a skontroloval naše postavení. Já jsem stála hned ve předu a na proti mě se s velkym úsměvem postavila Angel, oblečená v těsnejch kraťasech a tílku. "Takže všichni připraveni??" rozhlídnu lse po nás profa. "Jooooo," zahučeli všichni. "Tak hra!!" křiknul a v ten okamžik se na sebe všichni ze předních řad vrhli. "Ty blbá krávo!! Proč uhejbáš??!!" ozvala se okamžitě Angel, když jsem v rychlosti uskočila, aby do mě nevrazila a ona přistála obličejem přímo na zemi. "No proč asi?? Přece se nenechám dobrovolně složi na zem," odpověděla jsem jí nechápavym tonem. "To je ale přece účel hry ty huso!!" vřiskla na mě Angel a rychle se vyhrabala na nohy. "Nechat se srazit na zem?? To je účel hry??" zadívala jsem se na ni jako na totální pako. To už se do hovoru vmísil profa. "Ale ne. Účelem hry neni nechat se srazit na zem, ale srazit svýho spoluhráče k zemi," snažil se mi vysvětlit. "Ahaaa. Tak proč to neřeknete hned??" kývla jsem hlavou a postavila se na svoje místo. "No fajn. Takže můžem pokračovat??" zeptal se profesor znova. "Jooo," zahučeli opět všichni. "Hra!!" vřísknul a všichni se na sebe znova vrhli. "Aaaauuuuuuu!!" vykřikla Angel, když se na mě rozběhla a já jí vrazila pěstí. "Stooooooop!!" zakřičel profa a vrhnul se k Angel sedící na zemi. "Takhle se to ale nehraje!!" křiknul na mě. "Řikal jste přece srazit ji k zemi ne?? A ona teď je na zemi," nahodila jsem sladkej kukuč. "Ale ne takhle!! V rugby se nepoužívají pěsti ani kopance a ani nic podobného. Spoluhráč se sráží celou vahou těla, aby se nezranil!!" vyvětlil mi a přitom zbíral Angel ze země. "A jak sem to asi měla vědět?? Řekl jste srazit, tak jsem ji srazila," usmála jsem se. "Ach bože," povzdechl si profa, usadil Angel na lavičku a vrátil se ke mě. "Víte co?? Radši se z místa obránce přesuňte na místo chytače. S míčem vám to snad pude líp," vyhekl a ukázal mi, kam si mám stoupnout. "Ok, ok. S koulema to umim," prohlásila jsem a všichni dostali okamžitě záchvat smíchu. "S jakejma koulema zase??" zadíval se na mě profa nechápavě. "Co já vim?? To se jen tak řiká ne??" pokrčila jsem rameny. "No tak radši hra," zakroutil profa hlavou a předek se po sobě znova vrhnul. "Chytej!!" křiknul na mě najednou někdo a hodil mi míč. "Ha a co s tim jako??" podívala jsem se na míč ve svejch rukách. "No zdrheeeeeeeeeeeeej!!" zařval někdo na odpověď. "Prooč??" zvedla jsme hlavu a v tom si všimla asi tří lidí hrnoucích se na mě. "A do pr..." vylítlo ze mě, rychle jsem se otočila a začala zdrhat. "Tam neeeeeee!! Musíš přez ně!!" zakřičel na mě zase někdo. "Ok!!" zastavla jsem se, rychle se otočila a rozeběhla se naproti těm třem, ze kterejch už teď bylo pět. "Pane bože, já to nechci vidět," zakril si Bill rukama oči, když jsem se blížila k rozběsněný pětici. "Juchuuuuuuuuuu!!" výskla jsem nadšeně, když jsem se těsně před srážkou prudce odrazila, saltem všech pět přeskočila a rozeběhla se ke svýmu cíli.
"Bod!!" zakřičel někdo, když jsem s míčem praštila o zem. "Yeaaaaaaaaaaah!!" křikla jsem spokojeně. "Tak tohle jsem ještě neviděl," zakroutil tělocvikář hlavou a drcnul do Billa na znamení, že se už může podívat. "Žije??" rozhlídnul se Bill kolem sebe. "Žije a dokonce se s nima nesrazila," kývnul Tom. "Jakto??" nechápal Bill. "Ona je přeskočila. Normálně je přeskočila," odpověděl mu Tom a užasle na mě zíral. "Aha. Nj, on ten street asi k něčemu bude dobrej," pokýval Bill spokojeně hlavou a zamrkal na mě. Já jsem se jenom zakřenila a dál poslouchala otravný breptání užaslejch spolužáků.
Pokračování příště =D

Len nevlastná sestra XVII.

7. února 2007 v 18:09 | Werča |  ╬Len nevlastná sestra
"Au." Vyšlo zo mňa a celá červená som nadvihla vankúš zo zeme a pozrela na Toma a Billa. Bill si čo najrýchlejšie skryl ruky za chrbát a tváril sa nevinne.
Takže máme tu vinníka.
"Ďakujem." Odfrkla som ,položila vankúš na pohovku a šla do kuchyne ,kde som si naliala čaj. Obidvaja hneď priklusali za mnou a posadali si za stôl ako malý. Ja som si tiež prisadla.
"Hmmm? Čo dnes budete robiť?" spýtal sa Tom a hral sa zo špáratkami.
"Čo keby sme sa hrali na 3 prasiatka?" navrhla som normálne.
"Niky?" vypulil na mňa Bill oči.
"Čo je?" zamračila som sa nechápavo.
"Bola si v blázinci nie? Mali ťa predsa vyliečiť na normálneho človeka a nie na väčšieho blázna ako si bola." To sa Tom začal smiať a ja som sa len uškrnula.
"To mal byť len pokus o žart. Čo keby sme išli do nemocnice..." navrhujem ďalej.
"Za Chikom ,Susi a Katrin? NIE!" mračil sa Bill a to bol Tom už pred chladničkou a vyberal si z nej niečo.
"Ale no ták! Nechápem načo ste ma sem priviedli ,keď som si tam našla normálnych kamošov. Vtedy keď to najmenej potrebujem ,tak ma tam zatvoríte ,akoby som bola naozajstný blázon a teraz keď som už naozajstný blázon tak ma necháte doma ,aby som vám robila spoločnosť?" mumľala som čo najrýchlejšie ako som mohla.
"Ale nie! Veď sme oľutovali že sme ťa tam zatvorili ,no teraz keď je Bill do teba a ty do neho ,tak by ste mali byť spolu ,nie?" hovoril Tom z plnými ústami.
"Tak potom nech prepustia aj Susi. Ty z ňou predsa tiež musíš byť ,či nie?" pozrela som sa na neho. Tom preglgol a pokračoval.
"Áno musím ,ale ju vonku musí dostať rodina a nie ja. Veď ja som len obyčajný gytarista ... Žiadna jej mamička." Uškrnul sa.
"Keď myslíš. Ja dnes ostávam doma a kresliť si!" rozhodla som sa ,dopila čaj a začala umývať šálku.
"Ja idem za Susi. Viete vy dvaja čo? Urobte si pekný večer ... ROMANTIKU!" zasmial sa a vybehol z kuchyne. Ja som len neveriaco kývla hlavou a odložila umytú šálku. Otočila som sa k Billovi ,ktorý sa pozeral na svoje dlane a prsty.
"Deje sa niečo?" bola som zvedavá.
"No vlastne áno. Chcel som ísť dnes do kina ... Myslel som ,že pôjdeme všetci traja..."
"Traja? To čakáš dieťa?" prisadla som si k nemu.
"Ale nie. Andy dostal lísty zadara ,tak nás pozval na nejaký horor." prestal sa hrať a pozrel na mňa.
"Tak ak chceš pozvi nejakú babu a chodťe tam." Usmiala som sa. Keby bola tak Susi vonku a šla z Billom do toho kina ,bolo by to naozaj skvelé.
"Ale ja nechcem žiadnu inú babu. Ja chcem teba." Chytil ma za ruku.
"Aha ,tak to mi naozaj nedošlo!" Začervenala som sa. To sa Bill prisunul zo svojou stoličkou ku mne ,prisunul si ma bližšie a začal ma bozkávať. No tak to je super. Znova rozmýšľam na Susi ,ako sa na nás dnes ráno dívala. Podľa mňa jej Katrin o mne a Billovi povedala ,inak by sa už zatvorila do kúpeľne ....
Zatiaľ v nemocnici - Susina izba!
"Susi upokoj sa! Veď ona sa vráti!" upokojovala ju Katrin ,čo sa jej veľmi nedarilo ,pretože Susi sa vydrápala na okno a tam sa posadila a plakala.
"Nevráti sa! Bill ju sem už nepustí, ani keby neviem čo sa stalo! A čo sa týka Billa ,toho tiež už nikdy neuvidím." Plakala ďalej .
"Ale uvidíš. Hovorím ti ,že tá bez nás byť nemôže a vráti sa! A Bill ju stále bude navšťevovať a ty ho budeš vidieť!" usmiala sa ,hoci jej tak nebolo.
"Zavri hubu!" utierala si slzy.
"Zatvorím ,ale až keď stamadiaľ zídeš. Lebo ak nie ,tak ti prisahám ,že pôjdem za sestrou a poviem jej o všetkom." Kričala beznádejne Katrin a mala v očiach slzy. Nemohla uveriť ,čo sa zo Susi porobilo.
Po týchto slovách však Susi zišla z okna ,ale skôr než sa na stihla pozrieť Katrin do očí ,zatvorila sa do kúpeľne a zamkla za sebou.
"Tak to snaď nemyslíš vážne! Myslela som ,že ma máš aspoň trochu rada. Mňa i Chika." Búchala jej Katrin na dvere.
"Mám a hrozne. Ale už aj Chik odišiel! Chcem všetkých naspäť. Chcem späť svojich kamarátov. Chcem všetko späť!" plakal ďalej. Katrin si len vydýchla a tak si sadla na jej posteľ.
"Ako myslíš! Budem tu ,ak niečo budeš potrebovať." Oprela sa o stenu a počúvala ako Susi plače a vzlyká od toľkých sĺz.
A znovu sa vrátime k Billovi a ku mne.
"Hej vy dvaja. Bozkávate sa tu už dobrú hodinu. Ja idem za Susi. Vrátim sa tak ako vždy. Čaaaw." Kričal nám Tom do uší a zabuchol za sebou dvere domu.
"Bill ...." konečne sa mi podarilo od neho odlepiť. Ale stále sa hral z mojimi perami a nedal si pokoj. Nejako nám nejde odlepiť sa od seba.
"Hmmmm?" z úst mi prešiel na krk a jemne ma tam začal hrýzť.
"Bill to by stačilo." Šeptala som a chcela sa od neho vzdialiť ,lenže to nejak nešlo. To mi dal ešte malý bozk na krk a na pery a konečne sa odo mňa odlepil na viac ,ako 30 sekúnd.
"Čo to bolo?" zasmiala som sa a konečne vstala ,pretože ma od toho nakláňania a sedenia bolel zadok i chrbtica.
"Žeby bozkávanie?" začervenal sa.
"Niesom na niečo také zvyknutá! Je to pre mňa niečo nové." Zamyslela som sa .
"Tak to aj pre mňa. Nejdeme si zaplávať?" napadlo ho. Vonku je okolo 30 stupňov ,takže super.
"Ak som nezabudla plávať ,tak fajn." Zasmiala som sa a z Billom som šla hore a do svojej izby ,prezliecť sa do plaviek. Bill sa tiež prezliekol a tak sme vyšli na záhradu ,kde sme malí bazén a pri ňom sa ohrieval Scotty na slniečku.
"Teda to je paráda. Nebola som doma týždeň aj niečo ,ale toto mi rozhodne chýbalo celú tú krízu ,čo bola s Tomom." Zasmiala som sa a chcela vojsť rebríkom do bazénu ,no to ma Bill postrčil a už som bola vo vode. Voda bola studená a ja to nenávidím!
"Ďakujeeeeeeeem." smiali sme sa obaja. Bill si ešte odbehol dnu po nafukovačku ,aby sa mu nerozmazal make-up a tiež si vliezol do vody.
"Si sráč." Vyšlo zo mňa a snažila sa nenápadne dostať na Billovu nafukovačku.
"Prečo by som mal byť sráč?" smial sa nechápavo.
"Pretože si veliký a táto nafukovačka je malá a ja sa k tebe nezmestím." Drala som sa na ňu.
"Neblbni ,prevrátim sa." Držal sa jej pevne a snažil sa ma odstrčiť. Ja som s toho mala len srandu.
"Ale neprevrátiš. Len ma dostaň hore." Urobila som psie očká.
"Tak fajn ,poď." Podal mi opatrne ruku a snažil sa ma dostať hore ,ale to nejako nešlo. Asi po takej pol hodine ,som na nej už skoro bola ,ale to Bill neudržal rovnováhu a nechcene som ho potiahla zo sebou do vody.
"NIKYYYYYYYYYYYYYY!" kričal a mal zatvorené oči. Vyzeral tak milo z rozmazaným make-upom a z mokrými vlasmi. Videla som ho tak už mnoho krát ,ale ešte ani raz som si neuvedomila ,že je taký krásny a milý.
Autor: Werča

Len nevlastná sestra XVI.

6. února 2007 v 17:07 | Werča |  ╬Len nevlastná sestra
Susi ešte nespala a niečo si čítala.
"Ehm... Niky?" prestala čítať ,keď som si ľahla na posteľ a chystala sa spať.
"Čo je?" otočila som sa na ňu.
"No ja lenže ,čo si myslíš o Tomovi?" milá otázka...
"Že je to hrozná sviňa. Počuj! Chce ťa iba využiť ,aby bol frajer. Vieš chce aby sme sa k sebe správali ako súrodenci ,čo sa už deje a preto si vybral teba ,že sa s tebou vyspí a bude mi proste robiť napriek. Ale mňa to netrápi ,takže si s tým netráp hlavu." Uškrnula som sa.
"Takže ma len využíva?" spustila oči.
"Mne sa zdá že áno ,inak by sa tak nevyškieral a nepovedal by ti predo mnou a Billom LÁSKA." Vydýchla som si.
"Ale okrem jednej jedinej pusy na líce ,naozaj nič nebolo. Vieš keď sme boli včera von ,povedal mi že ma má rád . Nejako ti neverím s tým ,že ma chce iba využiť!" zamračila sa.
"To myslíš vážne? To ho ešte nepoznáš! Ale ak myslíš ,že je do teba "zaľúbeny" tak rob ako chceš. Potom neplač ,ak ti zlomí srdce." To som sa zakryla perinou aby na mňa už neprehovorila.
"Ale ja ti chcem veriť ,len to jeho správanie je iné ,než akoby ma naozaj chcel len do postele!" povedala nakoniec a zhasla lampu. Tak som radšej ostala ticho. Mlčala som ako rybička ,ani som sa len nepohla ,pre to uvažovanie.
Čo ak sa Susi Tomovi naozaj páči a má ju rád? Ale prečo by sa pri nás správal ako totálny debil? Je toho hrozne veľa ,radšej to už nerozoberám.
Ráno ma niekto búchal po chrbte ,ako divý.
"Nechaj ma ty potvorááááááááá!" kričala som a hodila po ňom vankúš.
"Potvora hej?" ten hlas z niekadiaľ poznám.
"Biiiiiiiiiiiiiiill." Skočila som mu okolo krku. Som si ale nevšimla Susi ,takže som sa znovu vrátila na svoju posteľ. Správam sa ako debil ,ale keď som taká šťastná ,že tu je Bill a že ma práve on zobudil.
"Čo tu robíš tak skoro ráno?" pretrela som si oči a zadívala sa na ležiacu Susi zo slzami v očiach. Čo jej je?
"No prišiel som ti po teba! Ideš domov!" usmial sa. To moja mega náladička klesla.
"Domov?" zopakovala som klesle a sklopila oči.
"Áno domov. Doktor ťa pustil ,viem že to je skoro ,ale vybavili sme ti to." usmieval sa naďalej.
"Aha ... Takže idem domov." Stále som hovorila smutne a zízala na smutnú Susi.
Bill sa uškrnul a bez slov šiel na chodbu.
"Ja nechcem." Skočila som k nej na posteľ ,aby som ju objala. Spustili sa mi slzy ,tak isto ako aj jej.
"Nemôžeš od nás odísť ,patríš k nám." Plakala ďalej a ja z ňou.
"Ja viem ,ale Bill ... Bill to chce ,tak ja musím. K tomu mi chýba net ,telka ... Ale na vás mať nič nebude." Objala som ju znova.
"Mám ťa rada." Pošeptala mi. Utrela som si slzy ,chytila ju za ruku a vybehla z ňou bez slov , z izby . Namierili sme to hneď do Katrinej izby . Katrin sa akurát obliekala ,našťastie nemala len tričko.
"Čo sa deje?" vyhukane na nás čumela a natiahla na seba tričko.
"Tuto Niky dnes odchádza." Nadýchla sa Susi. Katrin len natiahla obočie a pritom sa zasmiala.
"To už je 1. Apríl?" to som ju objala . Katrin len nechápavo pozrela na Susi a potom ma pevne stísla.
"Fakt ideš?" odtlačila sa odo mňa a bolo vidieť ,ako jej žiaria oči a udržuje v sebe slzy.
"Ehm... Vieš ,pustili ma domov ,že vraj som okay." Hovorila som smutne.
"Kde je Chik?" dodala som ešte.
"No ... Jeho ... Je na vyšetreniach ..." povedala to tak čudne.. Akoby si vymýšľala ... Ale verím jej ,pretože ona nevie klamať. Škoda ,že sa z ním nemôžem rozlúčiť .
"Tak ho pozdravte a že ho mám rada." Objala som ich ešte raz a naposledy ,pretože to už prišla sestrička z Billom i mojimi pobalenými vecami.
"AJ MY Ťa máme radi." Povedala Susi a zakývala mi. Ja som šla k Billovi ,chytila ho za ruku a bez toho aby som sa otočila ,sme odišli.
Chcete vedieť prečo som sa neotáčala? Pretože nechcem vidieť ich žiaľ a nechcem aby mi za nimi bolo smutno.
"Neboj prídeš ich niekedy navštíviť." Pobozkal ma nenápadne za líco a tak sme nastúpili do auta ,ktoré nás odviezlo rovno domov.
Bill mi pomohol z auta a šofér nám vybral tašky a poniesol ich dnu.
"Prečo som tam nemohla ostať?" zachmurila som sa na neho.
"Pretože je to blázinec a ty tam rozhodne nepatríš. Je mi ľúto ,že som ťa tam zatvoril. Chcela si ísť domov predsa..." usmial sa na mňa milo.
"Chcela ale ... Mám tam kamošov." Urobila som papuľku.
"Ale ja ťa chcem mať blízko seba. Nechce sa mi stále jazdiť 40 km do tej nemocnice." vyplazil na mňa jazyk.
"Aha ..." a tak sme obaja ruka v ruke vstúpili domov. V obývačke bola pustená na plno telka a pri nej sedel ten magor ,môj nevlastný bratček - Tom.
Hneď som sa Billa chcela pustiť ,lenže ten na mňa žmurkol ,akože je všetko okay a držal ma pevne ďalej.
Myslí tým ,že Tomovi o nás ,teda o včerajšku niečo povedal? Určite ,inak by ma pustil a robil by ,že sa nič nedeje.
"Čaw séégra." Pribehol ku mne a vystískal ma.
"Čaw...." odsekla som chladne a snažila sa od neho čo najrýchlejšie dostať.
"Vitaj znovu doma. Vidíš neprešli ani dve týždne a už si späť." Usmieval sa ako slniečko.
"Hmmm...." vôbec ma nezaujímalo čo trepe. Chcem sa vrátiť späť ,len na tom jedinom mi záleží ,na ničom inom. Vlastne mi záleží aj na Billovi ,aby bol konečne šťastný.
To mi ten šofér a boh vie ,čo to ešte bolo vyniesol veci hore ,bez jediného slovka som sa zatvorila do izby a hodila sa na posteľ. Potom som sa hneď prezliekla a zapla svoj notebook.
Zapla som si icq a chatovala z ľuďmi ,ktorých hoci vôbec nepoznám ,ale vedia mi stále pomôcť.
Zatiaľ čo ja som chatovala , Tom z Billom sa rozprávali ...
"Už vie o tom ,že to viem?" posadil sa Tom späť na pohovku a vyložil si nohy ,takže si Bill nemohol sadnúť.
"Asi jej to došlo..." pogulil Bill očami a posadil sa na kreslo.
"Aha ,takže začíname od znovu? Znovu s tou našou bláznivou ségrou?" zývol si Tom a sledoval telku.
"Nieje bláznivá ,tak nezačínaj. Vieš ,že mala s tebou problémy ,ktoré sa už nevrátia! Tak si to prosím ťa uvedom!" zamračil sa na neho Bill.
"Jasne ,jasne. Teraz bude šťastná ,pretože má teba a ste šťastný milujúci párik o ktorom viem ... Ty vole ... Mám chuť na teba žiarliť!" uškrnol sa.
"Ach bože ,ty sa nikdy nezmeníš." Zasmial sa a hodil po ňom vankúš ,ktorý Tomovi pristál rovno na hlavne. Ten sa naštval a Billovi vrátil dvakrát silnejšiu.
To som počula veľký krik a smiech ,tak som vypla comp a zišla dole ,do obývačky. Po celej izbe boli porozhadzované vankúše a nestihla som sa ani otočiť na chalanov a to som mala jeden vankúš v xichte ...
Autor: Werča

Život si nevybírá 46.

5. února 2007 v 19:05 | Sandra=) |  ╬Život si nevybíra
Autor: Sandra=)
"Čau ve spolek," pozdravila jsem s úsměvem, když za náma zaklapli dveře. "Ahoj," pozdravili mě dvě kadeřnice a zvědavě si prohlíželi můj doprovod.
"Už tady na tebe čekám. Nebyla jsem si jistá, jestli dorazíš," usmála se na mě Majka. "Proč bych neměla dorazit?? Sem já přece chodim pravidelně," zajímala jsem se. "To já vim, ale potom, co bylo v novinách jsem nevěděla, jestli mi nedáš kvůli těmhle týpkům vale," usmála se a hodila hlavou ke klukům, který si vnitřek zvědavě prohlíželi. "Tak to nemusíš mit vůbec obavi. Tobě bych vale nedala nikdy. Ani kvůli nim," zakřenila jsem se. "To sem ráda, že to vim. Tak se posaď a můžem začít," usmála se Majka a pobídla mě do křesla. "Takže jako obvykle??" zeptala se mě, když jsem se usadila. "Jo, akorát s malou změnou," přikývla jsem. "No tak povidej," vybídla mě. "Dneska chci do bíla i konečky," usmála jsem se. "Ok, neni problém," kývla Majka, odběhla si pro svoje věci a hned se dala do míchání barvy. "Hele Majko, je tady dneska i Andrea??" otočila jsem se na ni. "No jasně," kývla Majka. "A má teď volno??" zajímala jsem se. "Tak to nevim, ale můžem zjistit," řekla Majka, odhrnula závěs do druhý místnosti a zavolala na Andreu, která okamžitě přišla.
"Copak?? Někdo se po mě schání??" zeptala se Andrea. "Dá se říct, že jo," usmála jsem se. "Máš teď volno??" zeptala jsem se hnedka. "Jo. Další zákaznice má přijít asi za hodinu," odpověděla Andrea. "No super. Nevzala by jsi tady toho?? On nesnáší čekání a má rád manikuru," chytila jsem procházejícího Billa a strčila ho před Andreu. "Kluk a má rád manikuru jo?? To se teda často nevidí," zakroutila Andrea se smíchem hlavou a pečlivě si Billa prohlídla. Ten se jenom nechápavě culil. "Tak vemeš??" zeptala jsem se znova. "No jasně že jo," kývla Andrea, popadla Billa za ruku a už si ho táhla k sobě. "No tak můžem začit" oznámila mi Majka, hodila přeze mě plachtu a začala mi plácat barvu na hlavu. "No a co vy čtyři?? Vy nic nepotřebujete??" podívala se Monika na Martina, Toma, Gustava a Georga. "Já ne," zavrtěl Martin s Tomem a Georgem hlavou. "Nooo já bych možná potřeboval ostříhat..." řekl váhavě Gustav. "Fajn. Tak si tady dřepni," nakázala mu Monika okamžitě. Gustav se nejdřív překvapeně rozhlídnul, ale potom se poslušně usadil. "Hele Moniko, ale vždyť vy jste jenom dámský kadeřnictví ne??" zeptala jsem se jí se smíchem, když Gustavovy myla hlavu. "Jsme ale nevadí. Já nemám co dělat a když už jsou slavný, tak můžu udělat vyjímku," uculila se Monika mile. "Ok," zasmála jsem se a mrkla na Toma, kterej s Georgem studoval paletu odstínů barev. "Copak?? Chceš se nechat obarvit na modro??" zeptala jsem se ho se smíchem, když právě zaujatě prozkoumával sitě modrou barvu. "Ehh, cože??" otočil se na mě. "Ptám se, jestli se chceš nechat přebarvit na modro," zopakovala jsem to. "Na modro?? Proč myslíš??" zajímal se Tom. "No že to tak zaujatě zkoumáš," zasmála jsem se. "Nj je to docela zajmavý, když tohle někdo nosí," kývnul Tom. "Takže se chceš taky přidat??" smála jsem se. "Neeeeeeee to nikdy!! Takhle je to myslim dobrý," zamávla Tom rukama a prohlídnul si v zrcadle svoje dredy. "Nebo neni??" podíval se na mě tázavě, když jsme se začala smát. "Ale jo je. Jenom ta modrá by mohla bejt fakt zajmavá," smála jsem se. "No to jo. To by mě asi doma zabili a faninky by kleplo," ušklíbnul se Tom. "Tomu nevěř. Ty by tě zbožňovali, i kdyby jsi byl celej zelenej," zasmála jsem se. "Myslíš??" podívla se na mě Tom nedůvěřivě. "To si piš," mrkla jsem na něj. "Hmmm, tak uvidíme. Třeba se jednou objevim s modrou hlavou," zakřenil se Tom a mrknul na Gustava, kterej pečlivě kontroloval Martinino počínání v zrcadle.
"Tak hotovo," ozval se asi za hodinu Bill, když vylezl od Andrei. "Tady taky," prohlásila Majka a sundala ze mě plachtu. "No super. To se ti povedlo," zakřenila jsem se spokojeně do zrcadla. "Dík. Já se vždycky snažim," zasmála se Majka a začala poklízet. "No co řikáte??" podívala jsem se na kluky. "Je to super," přikývli všichni na ráz. "Hmmm díky," zakřenila jsem se a znova se prohlídla v zrcadle.
"No tak my už pudem," řekla jsem, když jsme podala Majce peníze a dosyta se na sebe vynadívala. "Ok. Takže zase za dva měsíce??" mrkla na mě Majka. "No jasně," usmála jsem se a společně s kluky vylezla ven. "Takže kam teď??" zeptal se Tom. "No teď pudem nakupovat, ale nejdřiv si ještě musim něco zařídit tady vedle, takže tu na mě počkejte jo??" ukázala jsem na malinkej krámek hned vedle kadeřnictví. "Jasně," přikývli kluci a tak jsem se do něj vypravila. "Dobrej," pozdravila jsem, když za mnou zapadly dveře. "Aaaaaaa dobrý den," usmála se na mě prodavačka. "Tak co to bude dneska??" zeptala se, když jsem došla k pultu. "Potřebuju prstýnky," odpověděla jsem jí. "Jistě a jaké??" přikývla prodovačka. "Čtyři pánský, čistý a chci do nich nechat něco vyrýt," odpověděla jsem. "Neni problém. Do dvou dnů to bude hotové. Stačí si jenom vybrat co chcete vyrýt a do jakého prstýnku," oznámila mi a vyndala na pult plakety s pánskejma prstýnkama. "Fajn. Tyhle čtyři a vyryjte do nich tohle," napsala jsem jí na papírek krátkej text a podala jí to. "Hmm jak si přejete. Ve středu si je budete moct vyzvednout," kývla prodavačka. "Super. Tak naschle," usmála jsem se a vydala se za čekajícíma klukama.
"Tak co?? Vyřízeno??" zeptal se Bill, když jsem si k nim stoupla. "Jasně," přikývla jsem s úsměvem. "A co jsi tam zařizovala??" zeptal se zvědavě Georg. "Takový malý překvápko pro vás," zakřenila jsem se tajemně. "Překvápko?? Pro nás??" opakoval Gustav. "Jj pro vás," kývla jsem. "Juuuuuuu a co je to??" vyzvídal okamžitě Tom. "No tak to ti teda neřeknu, protože pak by to už překvápko nebylo," zašklebila jsem se na něj. "Hmmm tak fajn," kývnul Tom otráveně. "Tak pudem nakupovat??" ozval se nedočkavě Bill. "No jasně. Jdeme," usmála jsem se a tak jsme se vydali do středu města, kde byly nejlepší krámy. Okamžitě jsme zalezli do toho největšího, ve kterym měli všechno možný, takže si tam každej z nás mohl něco najit.
"Hele Tome tahle je perfektní!!" výskla jsem nadšeně, když jsem vyhrabala jednu naprosto skvělou kšiltovku. Rychle jsem ji popadla, přiběhla s ní k Tomovy, kterej si právě prohlížel nějaký trička a strčila jsem mu ji přímo pod nos. "Co to..." chtěl se na ni podívat, ale než to stihl, strhnula jsem mu jeho kšiltku z hlavy a naštelovala mu tam svůj objev. "Noooo??" strčila jsem ho k zrcadlu, aby se na sebe mohl kouknout. "Hmmm pěkná..." kývnul Tom a začal se v zrcadle prohlížet jako manekýn. "Takže líbí??" zakřenila jsem se. "Jasně. Je skvělá," přikývl Tom s úsměvem. "Super!!" zaradovala jsem se, strhla mu ji znova z hlavy a vydala se pryč. "Heeeeeeej," zavrtěl Tom jenom nechápavě hlavou a vrátil se k prohlížení triček. Já jsem se už angažovala u Billa, kterýmu sem pomáhala vybrat nějakej pásek. "Tenhle!!" rozhodli jsme nakonec oba. "Fajn," zašklebila jsem se, popadla pásek a už mizela ke Gustavovi, kterýmu jsem po chvilce rozmejšlení ukradla z ruky tričko a s tim se vydla za Georgem a potom za Martinem. Nakonec jsem s plnou náručí věcí vyrazila k pokladně, kde jsem to všechno vyložila prodavačce, která to začala okamžitě napočítávat. Všechno jsem to zaplatila a s vekym úsměvem se vydala zpátky za klukama, který si ještě pořád vybírali nějaký věci...
Pokračování příště =D

Válka dvojčat XXIV.

5. února 2007 v 19:03 | Sandra=) |  ╬Válka dvojčat
AuToR: Sandra=)
"No tak slez ze mě!!" nakázal Tom Billovy a konečně ho ze sebe setřásl.
Mot: škoda, už musim =/
Popo: jo já taky
Mot: byla to ale sranda =D
Popo: to teda byla =D
Mot: možná by jsme to mohli někdy dokončit...
Popo: no jasně. kdy??
Mot: dneska večer??
Popo: ok. v kolik??
Mot: kolem desátý??
Popo: fajn
Mot: yeah. tak zatim =)
Popo: čau
"Mazec," vypustila jsem ze sebe a vypla komp. "Tak co, jdeš nebo tu zůstaneš sedět??" zastavila jsem se u Billa dřepícího na zemi. "Jj jdu jdu," přikývl Bill a s mojí pomocí se zvednul. "Co jste to tam vy dva vůbec dělali??" zajímala jsem se na oko. "No my jsme cha..." "my jsme jenom tak blbli a Tom zase provokoval," přerušil bratra Bill. "Ahaaaa," přikývla jsem a zadržovala v sobě neuvěřitelnej smích. Společně jsme vyrazili zpátky do třídy, kde jsme měli dvě hodiny otravný matiky. Jakmile jsme dorazili do třídy, nemohla jsem si nevšimnout lavice Angel a Alex, která byla obsypaná polovinou třídy.
"Hmmm... ty dvě jsou tady asi docela oblíbený coooo??" podívala jsem se na Billa, když jsme dosedli do lavice. "No docela jo. Angel má spousty kamarádek mezi holkama a Alex je oblíbená u kluků, protože je moc milá a vždycky všem pomáhá s úkolama a tak," přikývl Bill a zadíval se k jejich lavici. "A to nemaj Angel rádi kluci?? Vždyť je to takovej ten typ, co se všem líbí ne??" zeptala jsem se zvědavě. "Nj to je, ale ona od sebe všechny kluky hrozně odhání. Nějakej jí jenom pozdraví a ona ho hned pošle někam," odpověděl mi Bill a nepřestával k jejich lavici zírat. "Aaaaaaa takže nedobytná barbie..." pomyslela jsem si v duchu a škodolibě se zakřenila. Okamžitě mi totiž dokáplo, že to Angel dělá jenom kvůli tomu, že se jí Bill líbí a tak si před ostatníma hraje na netykavku. "Hele Sendy??" otočil se na mě konečně Bill. "Jo??" mrkla jsem na něj. "Myslíš.... že je to pravda??" vykoktal ze sebe. "Co myslíš??" nachápala jsem. "No to s tim, co jsi dneska vytvořila na kompech," vysvětlil mi stišenym hlasem. "Myslíš to, že o tobě a Tomovy sní Angel s Alex??" podívala jsem se na něj se smíchem. "Jo," přikývl. "To si piš, že je to pravda," zasmála jsem se. "Fakt??" ujistil se Bill. "No jasně," kývla jsem. "No super!! Díky Sendy," rozzářil se jak měsíček na hnoji, vlepil mi vděčně pusu na tvář a znovu se zadíval k lavici Angel a Alex, která byla ještě pořád v obložení. "Heleeeeee, že tobě se Angel líbí..." šťouchla jsem do Billa se smíchem. "Cože??" otočil se na mě Bill. "No jasně. Tobě se ta barbie líbí," rozesmála jsem se. "Pšššššššt," vykulil na mě Bill oči, když se po nás pár lidí zvědavě otočilo. "Ok, ok," přikývla jsem a dál se smála. "Takže se ti fakt líbí??" řekla jsem tlumenym hlasem. "Nj líbí. Je moc hezká, chytrá a je fajn, i když ti tak zrovna nevypadá," přikývl Bill a znova na Angel krátce mrkl. "No tak to máš pravdu, že tak nevypadá..." přikývla jsem a podívala se na Angel, která právě horlivě diskutovala s nějakou blonďatou holkou. "Spíš vypadá jako dvouhlavá saň," dodala jsem s úšklebkem a Bill se začal smát. "Ty jseš hrozná," smál se na celý kolo. "Já vim. To už mám od narození," zakřenila jsem se a Bill se rozřehtal ještě víc. "Angel ale vážně neni zlá. Jenom ji musíš líp poznat," řekl Bill, když se trochu sklidnil. "Ne díky. Myslim, že mi to takhle vyhovuje dokonale," zavrtěla jsem hlavou. "No jak chceš, ale bylo by to fajn, kdyby jste se spřátelili. Angel i Alex jsou skvělí, ale je těžký dostat se k nim a získat si jejich důvěru," vyložil mi Bill. "No tak potom myslim, že už nemám šanci," zasmála jsem se. "Nooo to je taky pravda," přikývl Bill s velkym úsměvem. Na to začalo zvonit na hodinu a po pěti minutách se do třídy nahrnula nějaká celkem slušně vypadající profesorka.
"Aaaaaaaaa slečna Winterová předpokládám," stoupla si ke mě, když mě zbystřila. "Hmmm, bohužel," kývla jsem otráveně. "Proč bohužel?? Copak pro vás je to bohužel, že jste Winterová??" podívala se na mě tázavě. "Pro mě neee, ale pro vás jo," ušklíbla jsem se. "Opravdu??" povytáhla profa obočí. "Noooo nejspíš jo," kývla jsem. "Hmm tak uvidíme. Co jste brali ve škole naposled??" zajímala se. "A to se jako ptáte mě??" odpověděla jsem jí otázkou. "No pokud vím tak mluvím s vámi," přikývla. "Tak to vás asi sklamu ale já nemám páru, co jsme brali," zakřenila jsem se sladce. "Aha. No nevadí, já jsem se už informovala a naposled jste brali lineární nerovnice, takže co kdyby jste nám šla na tabuli vypočítat první příklad??" navrhla a postavila přede mě na stůl křídu. "No fakt soráč, ale to jste na špatný adrese. Já těmhle kravinám absolutně nerozumim," řekla jsem jednoduše, popadla křídu a hodila ji do vedlejší lavice nějaký holce z brejlema. Ta se na mě jenom zděšeně podívala a potom čekala na reakci učitelky. "Tak vidím, že jsem byla varována trefně. Opravdu jste neskutečně drzá," vypdlo z profy. "Nejsem drzá..." ohradila jsem se. "Jenom upřímná," dodala jsem s úšklebkem. "Hmmm to vidim," přikývla profa, vzala si zpátky křídu a poslala ji Alex. "Alex, vypočítej první příklad prosím," nakázala jí mile. "Jistě," přikývla Alex, popadla křídu a vydala se počítat.
"Výborně," pochválila ji profa, když to bez jediný chyby dopočítala a šla si nazpátek sednout. "Vidíte?? Takhle se to počítá," obrátila se na mě. "Hmmmf," zabručela jsem a dál bez jakýhokoliv zájmu čmárala něco do sešitu. "Očividně vás to ale nezajímá..." zvýšila profa hlas při pohledu na moji malůvku. "Popravdě... vůbec," usmála jsem se. "Tak si říkám, jestli se v nemocnici nespletli a nevyměnili vás za opravdové Alexinino dvojče..." prohlásila profa. "Jo tak to jsme dvě, akorát že vy si to říkáte a já se o to denodeně modlym," zašklebila jsem se. "Hmmm. No uvidíme, jakým učebním talentem oplýváte.... Dneska si totiž máme napsat test," oznámila profa, vrátila se k tabuli a začala na ní psát zadání testu. "Noooo tak to se asi podivíš, jakym já oplývám talentem na matiku," utrousila jsem potichu a mrkla na Billa, kterej vypadal stejně nadšeně jako já. "Umíš matiku??" nahnula jsem se k němu. "Minimálně," odpověděl mi Bill. "Hmmm tak to bude sranda. Teď už nebudu mit od koho opisovat," zašklebila jsem se a začala si opisovat zadání. "Hmmmmmmm nevim, nevim, nevim... sakra co to je??" projížděla jsem očima napsanej text. "Hmmm tak to netušim, nemám ponětí, nevim a nevim," dojela jsem až do konce. "Tak tohle byl rychlej test," pomyslela jsem si a mrkla k Billovy, kterje se snažil vykoumat co nejvíc mohl. "Hm kruciiiiiii, potřebuju tam aspoň něco opsat nebo tam budu nucená napsat plno sprostejch vzkazů, aby to nebylo úplně prázdný..." vrtalo mi hlavou a tak jsem se začala nenápadně rozhlížet kolem sebe. "Hledáte něco??" ozvala se profesorka, když si všimla mýho pokukování po celý třídě. "Nj hledám vrtulník," kývla jsem ledabyle. "Prosím??" vytřeštila na mě profa oči. "No vrtulník hledám, protože se mi zdálo, že tady nějakej slyšim lítat," řekla jsem a zadržovala v sobě smích. "Jakej vrtulník sakra??" vyjela na mě profa a celá třída se začala nehorázně smát. "No co já vim jakej?? Prostě nějakej," pokrčila jsem rameny a znova se mile zakřenila. "Radši počítejte," řekla profa s nevěřícnym pohledem a tak jsem se jen s velkym výkřenem znova zadívala na svůj papír.
"No tak končíme!! Odevzdejte svoje práce," vyzvala nás profa na konci hodiny. "Tak co?? Jak jste dopadli??" ozval se nám za zády Tom. "No žádná velká sláva to nebude... za trojku budu rád," odpověděl Bill. "No tak já budu ráda za čtyřku a bez poznámky," ušklíbla jsem se. "Bez poznámky??" zopakoval nechápavě Bill. "No joooooooo. Já totiž vždycky tam, kde nevim, napíšu nějakej peprnej vzkaz, aby to nezůstalo prázdný," zakřenila jsem se. "Teda ty jseš strašná," zasmál se Tom. "Já vždy," udělala jsem sladkej cukrblik. "No a jak jsi pochodil ty??" zajímal se Bill. "No tak nic moc to taky zrovna nebude," pokrčil Tom rameny a mrknul na Alex a Angel, který se tvářily spokojeně a o něčem debatovaly. "Heeej Alex!! Jak jste dopadly??" křikl Tom přes celu třídu. "Já myslim,, že dobře. Tak na dvojku," odpověděla mu Alex. "Takže zase za jedna jako obvykle..." zasmál se Tom a Alex nahodila jenom milej kukuč. "Zase za jedna?? To je taková šprtka??" podívala jsem se na něj tázavě. "No šprtka ani ne, ale je chytrá. Ona a Angel maj nejlepší známky ze třídy. Každej rok procházej se samejma," odpověděl mi Bill. "Aha. No tak koukám, že si vážně nejsme v ničem podobný. Já jsem ráda, že škoulou vůbec prolezu," pohodila jsem rukama a hned se začala smát. "No vždyť to mi skoro taky," zasmál se Tom. "Hele co kecáš?? Vždyť mi na tom nejsme zase tak strašně," strčil do něj Bill. "Žádná sláva to sice neni, ale nejsme na tom nejhůř," dodal. "Tak koukám, že jsem se dostala mezi samý chytrolíny," zasmála jsem se a začala se jakože soustředit na hodinu, která právě začala.
Pokračování příště =D

Here without you

4. února 2007 v 16:35 | Sandra=) |  -JEDNODIELNE-
Thak thudle povídku jsem napsala, když mi bylo mocinky smutno a špatně...=/
Autor: Sandra=)
"Tome. Tome!! Pane bože Tome!!" vykřikla jsem zděšeně, když se Tom skácel na podiu k zemi. "Tome!! Tome!! Neeee!! Tome!! Prosím ne!!" křičela jsem a padla vedle krvácejícího Toma na kolena. Svírala jsem ho v náručí a slzy se mi lily po tvářích jako vodopády.
"Nechte mě!! Slyšíte?? Nechte mě!!" slyšela jsem křičet Billa v tom šíleném šrumu ječíčích faninek a překřikujících se bodyguardů. Rozhlídla jsem se kolem sebe a rozmazaně viděla jak se Bill snaží mermomocí vytrhnout z pevného sevření jednoho bodyguarda, který se ho pokoušel odtáhnout pryč z podia, kde mu hrozilo nebezpečí. Georga s Gustavem už se jim povedlo odvést, ale Bill se nechtěl nechat odloučit od svého postřeleného dvojčete.
"Prosím Tome vydrž. Budeš v pořádku. Všechno bude hned v pořáku!!" opakovala jsem a vrátila se pohledem na ležícího Toma. "Tome!!" vykřikl Bill, vytrhl se bodyguardovy a vrhl se k nám. "Tome, co ti to proboha udělali??" šeptal Bill a po tváři se mu kutálely slzy. "Bille...bolí to...moc to bolí..." řekl s těží Tom a rozkašlal se. "Tome nemluv! Prosím nemluv!! Uvidíš že budeš v pořádku!!" snažila jsem se o tom přesvědčit i sama sebe. "Sandro... já...já...já..." snažil se mi Tom něco říct, ale znovu se rozkašlal. "Prosím nemluv Tome," zaprosil Bill a pevně svíral bratrovu ruku ve svých dlaních. "Umřu. Bille, já umřu..." vydechl Tom. "Ne!! Neumřeš!! Budeš v pořádku!!" vykřikl Bill a stiskl Tomovy ruku. "Ne...Bille...já...umřu.... Cítím.. to..." zakroutil slabě Tom hlavou a zavřel oči pod silou bolesti, vycházející z břicha. "Tome prosím!! Neopouštěj mě!! Nesmíš mě opustit!!" křičela jsem zoufale a tiskla se k Tomovy. "Sandro... nechci tě opusti, ale musím..." zašeptal Tom a znovu otevřel oči. "Nemusíš!! Nesmíš!! Já tu bez tebe nevydržím!! Nemůžu bez tebe žít!!" křičela jsem a dívala se do Tomových hnědých očí. "Já tě miluju. Rozumíš?? Miluju tě!!" řekl Tom a natáhl k mé tváři zkrvavenou ruku. "Ještě jsem nikdy nikoho nemiloval... jsi...jsi první, s kým jsem to pocítil... Miluju tě a...a...a to mi nikdo nevezme..." mluvil Tom a ztěžka oddychoval. "Taky tě miluju. Jako nikoho na světě!!" zašeptala jsem a položila hlavu do Tomovy natažené ruky. "Bille..." otočil hlavu na své dvojče, které všechno tiše pozorovalo. "A-ano Tome?? Copak je??" zeptal se Bill skz silné vzlyky. "Bille... postarej se mi o ni..." poprosil ho Tom. "Ale Tome, ty se uzdravíš!! Neboj! Za chvíli tu bude doktor a ty budeš v pořádku!!" namítl Bill a protřel si oči plné rozmazaného make-upu. "Bille...prosím!! Slib mi, že se o ni postaráš!!" naléhal na něj Tom a tvář se mu křivila velkou bolestí. "Slibuju Tome," zašeptal Bill a Tom mu vděčně stiskl ruku. "A ty..." podíval se na mne. "Postaráš se mi o Billa, viď??" zaprosil slovy i pohledem. "Ano Tome. Postarám se o něj. Slibuju..." přikývla jsem ztěžka, naklonila se k Tomovy a políbila ho na rty. "Děkuju..." vydechl Tom a z posledních sil se usmál. "Vy dva jste to jediný, co na celém světě opravdu miluji a tak musíte zůstat při sobě..." vydechl Tom, zavřel oči a obě ruce mu bezvládně klesly. "Ne, ne, neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!!" zakřičela jsem zoufale, přitiskla si Toma co nejblíž k sobě a rozbrečela se. Bill svěsil hlavu a po tváři se mu tiše lynuli slzy. "Slečno, pusťte ho. Je mrtvý," slyšela jsem mluvit nějaký mužský hlas. "Ne!!NE!! Já se od něj nehnu!!" křičela jsem a tiskla se k Tomovy ještě víc. "Sandro... prosím... pusť ho..." řekl Bill zlomeným hlasem a postavil se ztěží zpátky na nohy. Pomalu jsem otevřela oči a nechala Tomovo tělo volně sklouznout z mého náručí na zem. "Pojď," řekl Bill, chytil mě v podpaží a pomohl mi se postavit na nohy, které se mi okamžitě podlomily a já padla Billovy přímo do náručí. "Bille... proč?? Proč?!! Proč to udělali??" ptala jsem se a neustále plakala. "Nevím. Já... nevím..." šeptal Bill a hladil mě po vlasech.
Dva dny po této hrozivé události se konal Tomův pohřeb. Sešli se tam všichni jeho přátelé, známí, rodina a v povzdálí postávaly věrné faninky, které se přišli s Tomem naposled rozloučit. Nikde na světě neexistoval smutnější a dojemnější pohřeb. Tomova rakev byla poseta tisíci rudýmy růžemi. Po celý obřad jsme s Billem stáli v objetí a plakali. Vlastně jsme nic jiného celé ty dva dny nedělali... Když bylo po obřadu a všichni se rozešli, položili jsme oba na Tomův hrob jednu bílou růži jako symbol věčného života... Po pohřbu jsem se rozhodla zmizet z Billova a Tomova domu, kde jsem ty dva dny pobývala.
"Vážně chceš odejít??" zeptal se mě Bill, když jsem dovřela tašku se svými věcmi. "Ano Bille. Já odsud musím pryč. Už nemůžu být v jeho pokoji ani vteřinu," přikývla jsem smutně, popadla tašku a vyšla z pokoje, který patřil Tomovy a ve kterém jsme s Billem bolestně vzpomínali. "Měj se Bille a ozvy se mi," políbila jsem Billa na tvář a opustila dům plný nádherných vzpomínek, které mě teď trhaly na kusy.
Další dva týdny jsem ztrávila zamknutá ve svém pokoji. Odmítala jsem chodit do školy a s nikým jsem nekomunikovala. Bylo mi moc špatně. Každé jídlo, které jsem do sebe dostala, okamžitě skončilo v záchodě a já na tom byla pořád hůř. Pohubla jsem a celé dny trávila prohlížením mých a Tomových fotek. Při životě mě už přidržovaly jen každodení telefonáty s Billem, kdy jsme spolu mluvili i několik hodin. Nejčastěji jsme se bavili o Tomovy, protože Bill byl jediný, s kým jsem se o něm mohla bavit a já byla jediná, s kým Bill snesl rozhovor o svém bratrovy. S nikým jiným taková konverzace nepřicházela v úvahu.
"Dobrý den, paní Kaulitzová. Děje se něco??" zeptala jsem se, když mi jednoho stejně příšerného dne zazvonil mobil a já s velkym překvapenim zjistila, že mi volá Billova a Tomova mamka. "Sandro..." vydechla. "Můžeš sem přijít??" zeptala se mě a její hlas zněl ustaraně. "proč?? Stalo se něco??" otázala jsem se, ale někde uvnitř jsem už tušila odpověď. "No, já... nejsem si jistá, ale myslím... něco se děje s Billem," koktala rozčilením Simon. "S Billem?? Co je s ním??" vyskočila jsem okamžitě z postele, přešla ke skříni a rychle z ní vyndala pár věcí. "Nevím co se s ním děje, ale poslední dny se chová podivně. Je skleslejší než kdy předtím... Chodí jako tělo bez duše, nemluví, nejí a teď je už přes hodinu zamknutý v koupelně...... já...já...já mám strach, že...že by....že by si mohl ublížit..." vzlykla do sluchátka Simon. "Nebojte se paní Kaulitzová. Hned budu u vás!!" křikla jsem a zavěsila. V rychlosti jsem na sebe naházela pár kusů oblečení a vyběhla z domu ven. I když jsem byla strašně zesláblá, strach o Billa mě celou cestu nutil utíkat...
"Sandro!!" vyhrkla šťastně Simon, když jsem stanula před jejich prahem. "Rychle pojď. ty jsi jediná, s kým ještě mluví a jenom ty ho dokážeš přemluvit, aby vylezl ven..." mluvila paní Kaulitzová rychle, zatímco jsem si rychle sundávala boty a bundu. "Počkejte prosím tady," řekla jsem a rozeběhla se nahoru po schodech. Přiběhla jsem ke dveřím koupelny a vzala za kliku. Bylo zamčeno. "Bille, otevři. To jsem já, Sandra," zaťukala jsem na dveře. Nedostalo se mi ale žádné odpovědi. "Bille!! Otevři!!" zvýšila jsem hlas a zabušila na dveře. Znovu mi nikdo neodpověděl. Skrz zamčené dveře bylo slyšet jen slabý pláč. "Bille!!" zakřičela jsem a znovu udeřila do dveří. Pořád bez odezvy. "Bille otevři. No tak. Promluvíme si," pokusila jsem se uklidnit a zaplašit šílené představy, které mě děsily už od momentu, kdy jsem položila telefon. Místo odpovědi se ozvala tichounká rána, jakoby na zem spadlo něco lehoučkého. Najednou přestal i tichý pláč. "Bille??" zeptala jsem se nejistě a zaťukala na dveře. Žádná odpověď, žádný pláč. Jen to tísnivé ticho. "Bille!! Bille!! Otevři!! Slyšíš?? Otevři!!" začala jsem bušit do dveří a po tvářích se mi pomalu začaly spouštět slzy. Myslela jsem si, že jsem už všechny slzy po Tomově smrti vypotřebovala, ale náhlý strach o Billa mi je znovu vehnal do očí. "Bille!! Otevři!! Bille, prosím!! Otevři!!" mlátila jsem do dveří a slzy mi tekly čím dál tím víc. "Bille!! Bille, prosím... otevři mi!! Nedělej to... Prosím... nedělej!!" praštila jsem pěstí do dveří a naplno se rozbrečela. "Nedělej to. Neopouštěj mě jako Tom..." šeptala jsem zničeně a před očima se mi zjevovala Billova silueta v kaluži krve. Najednou ale cvaknul zámek a dveře se rozevřely. "Bille!!" vyhrkla jsem a hned si všimla žiletky, kterou svíral v pravé ruce a levého krvácejícího zápěstí. "Pane bože Bille!!" vykřikla jsem a zatlačila Billa zpět do koupelny. Rychle jsem popadla čistý ručník a obvázala s ním Billovo krvácející zápěstí. "Proč?? Bille, proč?? Proč jsi to chtěl udělat??" zeptala jsem se ho a zadívala se mu do uplakaných očí. "Chybí mi... Moc mi chybí... Chci být zase s ním. Já to tu bez něj nezvládnu..." zašeptal Bill a ukápla mu veliká slza na podlahu. "Taky mi chybí. Víc než cokoliv jiného..." řekla jsem tiše. "Taky bych si přála být zase s ním, ale Tom by to takhle nechtěl..." dodala jsem a znovu vyhledala Billův skelný pohled. "Proč jsi em vůbec přišla??" zeptal se mě najednou Bill. "Slíbila jsme Tomovy, že se o tebe postarám a svůj slib taky dodržím. Nikdo na světě mě nedokáže zastavit, abych nedodržela slib milované osobě," řekla jsem rozhodně a v očích se mi zajiskřilo. "Máš pravdu... Slíbil jsem Tomovy, že zůstanem spolu a musím to dodržet," přikývl Bill a upustil žiletku na podlahu. "Sandro...děkuju..." zašeptal Bill a pevně si mě k sobě přitiskl. "Nesmíš mě opustit. Nemůžeš mě tady nechat úplně samotnou. Nepřežila bych, kdyby jsi odešel i ty..." šeptla jsem a objala ho...
Už jsou tomu dva roky, co se to všechno stalo. Teprv po takové době jsme se s Billem odvážili zajít na Tomův hrob. "Ahoj bráško..." pozdravil Bill a položil na hrob bílou růži. "Ahoj Tome," pronesla jsem plná emocí a položila vedle stejnou růži. Teprv po dvou letech jsme se Billem odvážili přijít Tomovy oznámit, že se z nás stal před rokem pár a že spolu čekáme dítě. Chlapce, který se bude jmenovat jak jinak než Tom. "Vždycky na tebe budu vzpomínat bráško," řekl Bill a přejel mi dlaní po vystouplém břiše. "A já tě budu vždycky milovat," zašeptala jsem a ukápla mi slza, která dopadla přímo na Tomův hrob. V ten okamžik se zvedl lehký vánek, který si lehce pohrával s našimi vlasy a hladil nás po tváři. "Tom..." zašeptal Bill a usmál se. "Tom," přikývla jsem šťastně a ruku v ruce odešla s Billem pryč...
Konec

Válka dvojčat XXIII.

4. února 2007 v 16:30 | Sandra=) |  ╬Válka dvojčat
AuToR: Sandra=)
Mot: čau =)
Popo: ahoj
Mot: co ty tady??
Popo: nudim se a ty??
Mot: taky tak
Popo: to nemáš nic na práci??
Mot: teď už ne =) a ty??
Popo: taky ne. už je hotovo =D
Mot: a co je novýho??
Popo: spousty věcí =D
Mot: fakt?? povidej
Popo: nějak zvědavej ne?? =D
Mot: jenom trošku =)
Popo: hmmm to vidim. jsi ve škole??
Mot: jasně. kde jinde taky v týhle době můžu bejt že jo =D
Popo: a kam chodíš??
Mot: a prej že já jsem zvědavej =D
Popo: tak kam??
Mot: u Magdeburgu na jedno gymnázium. znáš??
Popo: jj znám =)
Mot: taky odsud??
Popo: dá se říct
Mot: super. to se možná známe =D
Popo: možná jj
Mot: a jak se jmenuješ??
Popo: zase ta zvědavost... a jak ty??
Mot: neřeknu
Popo: ok. tak zůstanem u přezdívek
Mot: ok =)
"Teda co je tohle za pako..." pomyslela jsem si s úsměvem a rozhlídla se po třídě. "Možná to je někdo z nich..." napadlo mě a zkoumavě jsem všechny přejížděla pohledem. Všichni vypadali zabraně do svojí práce. Pohledem jsem se zasekla u Angel s Alex, který o něčem horlivě debatovaly a přitom něco pečlivě zkoumaly na obrazovce. "Hmmm... kdo by to tak..." pokračovala jsem v sledování, až jsem se zastavila u Toma a Billa, který si něco neustále šeptali a chechtali se. "Mot, mot, mot... Tom!!" trklo mě po chvilce přemejšlení. "No jasně. Mot je Tom. Jeho jméno po zpátku," docvaklo mi. "No supeeer. Tohle bude legrace..." zašklebila jsem se a vrátila se pohledem k monitoru.
Popo: ještě se nudíš??
Mot: jj
Popo: tak co to trochu oživit?? =P
Mot: no jasně =D
Mot: jak??
Popo: zkoušel jsi někdy sex po netu?? =D
Tak u tohohle jsem málem vyprskla smíchy. "To jsem teda zvědavá, co mi na tohle odepíše," pomyslela jsem si a se smíchem se mrkla na Toma, kterej se nejdřiv mrknul na monitor, potom se rozhlíd po celý třídě a nakonec začal odepisovat. Bill ho jenom vyjukaně pozoroval.
Mot: ještě ne =)
Popo: ne?? a chtěl bys??
Mot: možná jj =)
Popo: jaký možná??
Mot: no nerad bych aby mě načapal profa =D
Popo: aha. no tak nehekej nahlas =D
Mot: =D proč myslíš, že hekám??
Popo: no když se bojíš profy tak asi jo =D
Mot: to neni tim
Popo: tak čim??
Mot: sedí mi skoro za zádama =/
Popo: aha =D
Popo: ale i tak to můžem skusit. jen malinko ;)
Mot: ok =)
"No tak tohle bude prdel," zašklebyla jsem se a v duchu si vybavila chatování s Alpem, Jerem a Jedem za zádama, kdy jsme si vždycky vyhlídli nějakou oběť ze třídy a začali jí takhle psát. Pokaždý jsme ji ukecali k sexu přes net a potom celej rozhovor vytiskli a lepili ho všude po škole. Jednou se nám to dokonce povedlo s profesorkou chemie, což byl neuvěřitelnej kotel a všichni z toho měli prdel ještě dva měsíce potom. "No tak dotoho..." protáhla jsem si prsty a začala psát.
Popo: fajn =) tak co máš na sobě??
Mot: no co myslíš, když jsem ve škole?? =D
Popo: nj já vim, ale jen piš =)
Mot: ok. takže to by byla kšiltovka, tričko a džíny =)
Popo: juuu ty budeš hip- hopař co?? =D
Mot: jasně ;)
Popo: no super. já mám ráda hopaře ;)
Mot: tak teď je řada na tobě. co máš na sobě??
"A sakra... Co mám na sobě??" prohlídla jsem se. "Nemůžu mu napsat, co mám jinak by mě poznal... chce to zapojit fantazii...." usoudila jsem a rozhlídla se po holkách ze třídy.
Popo: já mám mini a tričko =)
Mot: ooo mini. ty mám rád =D
Popo: fakt?? mě nevaděj, ale podle mě jsou zbytečný
Mot: zbytečný??
Popo: no jasně. nejsou moc účelný... lepší je to rovnou bez nich ;)
Mot: tak to souhlasim =D
Popo: no ok. sukně jsme vyřešili takže dál... jaký máš rád holky??
Mot: hmmm všechny, co se mi líběj =)
Popo: a to jsou??
Mot: třeba jako ty ;)
Popo: vždyť mě neznáš =D
Mot: to ne, ale líbí se mi, když je holka odvážná a iniciativní
Popo: aha. no tak to já jsem někdy až moc =D
Mot: výborně
Popo: fajn. tak zpátky k tomu sexu =D
Mot: yeah
Popo: tak si mě představ jako nějakou holku, která se ti líbí
Mot: ok, představuju
Popo: fajn. jak vypadám??
Mot: dobře =D
Popo: =D ok. tak si představ, že jseš třeba u sebe doma, sedíš sám v pokoji a já stojim před tebou
Mot: hmmm super představa =D
Popo: mám na sobě jenom tu mini s tričkem a chci něco dělat....
Mot: co?? co?? já chci taky
Popo: uvidíš... prostě něco... chci si hrát.... líbáš se rád??
Mot: yeah ;)
Popo: ok. to já taky, takže k tobě pomalu přijdu, sednu si na tebe a začnu tě zlehka líbat... co uděláš??
Mot: složim tě pod sebe a převedu to do divokýho líbání ;)
Popo: ale já sem ráda nahoře, takže se znova vyškrábu nahoru...
Mot: neni problém, ale dlouho tak nevydržim
Popo: no super. konečně někdo živější =D
Mot: ;)
Popo: ok. takže teď tě přestanu líbat, rychle z tebe sundám tričko a začnu si hrát s tvym krkem... slíkneš si mě??
Mot: teda... my jsme ještě oblečený??
Popo: xD jj jsme
Mot: no tak to je jasný že si tě slíknu a co nejrychlejc
Popo: =D nějak nedočkavej
Mot: to já ne... to ten druhej...
Popo: druhej?? teď myslíš svýho kámoše nebo druhou osobu??
Mot: no původně kámoše, ale druhá osoba tu je taky =D
Popo: fakt?? a nechce se přidat??
Mot: já se zeptám =D
Popo: ok =)
"Tak tohle je čim dál tim lepší," zamumlala jsem si pro sebe a dusila v sobě smích, když Bill vrazil Tomovy pěst do ramene a gestikuloval, že nechce.
Popo: tak co?? přidá se??
Mot: prej jo =D
Tak to jsem se už vážně měla co držet, abych se nezačala řehtat, když Bill schodil Toma ze židle na zem. Ten se jenom rychle zvednul a se smíchem se usadil zpátky.
Popo: no super. a kdo to je?? kámoš??
Mot: brácha
Popo: brácha?? tak to bude zajmaví =D
Mot: nj. dvojče
Popo: ještě lepší... a co má na sobě??
Mot: nooo nějaký džíny a tričko
Popo: taky hopař??
Mot: neeeeeeee ten nikdy. to je rocker =D
Popo: ok. taky fajn. takže ho přiberem??
Mot: jj ale my se nikdy o holku nedělíme
Popo: nevadí. já si podělim vás dva ;)
Mot: =D ok
Popo: tak fajn... kde jsme to skončili??
Mot: u toho slíkání myslim
Popo: no jasně... takže já si hraju s tvym krkem a za mnou se objeví tvůj bratr... co udělá??
"Nic!!" sykl Bill a znova strčil do Toma, kterej to ale tentokrát ustál a s potutelnym úsměvem začal klepat do klávesnice.
Mot: prej z tebe stáhne tričko a začne tě dráždit zubama na krku
"Tome!!" zakřičel Bill přes celou třídu a začal se s Tomem rvát o klávesnici. "Dej mi to!!" křičel nasupěně Bill a tahal klávesnici od kompu. "Nech toho Bille," řehtal se Tom a tahal ji nazpátek. "Naval!! Okamžitě!!" trval na svym Bill. "Mlč a sedni si," smál se Tom a tahal Billa zpátky na židli. Já jsem to celý pozorovala s obrovskym výtlemem.
Popo: tak to si nechám líbit... =)
Mot: jo to on taky, jenom dělá moc caviků =D
Popo: stydlivej?? nevadí... s tim si umim lehce poradit ;)
Mot: jo?? jak??
Popo: stačí pár doteků na správný místa ;)
Mot: yeah... to bych si taky nechal líbit
Popo: jen se neboj. na všechno se dojde ;)
Mot: no super...
Popo: ok, takže se k nám přidal bratříček... a co bude dál??
Mot: nejspíš budeš muset zase dolů =D
Popo: pročpak??
Mot: aby jsme si mohli začít oba hrát =D
Popo: já nejsem hračka
Mot: teď už jo ;)
Popo: =D a jak si chcete hrát??
Mot: znáš hru na doktora?? =D
Popo: aby ne xD
Mot: tak si ji zahrajem
Popo: ok. a kdo je doktor a kdo sestřička??
Mot: já sem doktor, brácha sestřička =D
Popo: fajn. a co budete vyšetřovat??
Mot: sestřička zkontroluje dutinu ústní a já se pustim do odbavování přebytečnejch věcí ;)
Popo: juuu a můžu si se sestřkou hrát??
Mot: yeah, ale nesmíte mě vynechat =D
Popo: jasně ;)
Popo: tak já si budu pěkně odstrojovat sestřičku =D a hrát si s jejim bříškem
Mot: to má prej rád...
Popo: =D a co pan doktor??
Mot: ten taky, ale ten zrovna pečlivě prozkoumává pacientky břicho a podbříšek =D
Popo: jejda a co vršek?? ten nepotřebuje vyšetřit??
Mot: o ten se postará bráška osobně a rád =D
"Já tě zabiju!! Já tě vážně zabiju!!" vyhrkl Bill, skočil po Tomovy a společně se složili na zem. "Co blbnete??" podívala jsem se na ně se smíchem. "Ale nic. Billovy jenom trochu hrabe," zasmál se na mě Tom a snažil se Billa ze sebe setřást, aby ho přestal škrtit. "Vy jste fakt rozkošný," rozesmála jsem se na celý kolo. "Pánové... co je to tam?? Je vám snad deset??" ozval se profesor od stolu. To už začalo zvonit na přestávku.
Péokračování příště =D

Blbec Kaulitz 4

4. února 2007 v 13:55 | AjušQa |  ╬Blbec Kaulitz
Cestou na ihrisko sme kecali
,,no takže odkiaľ poznáš Toma?"vyzvedal Nik
,,No vieš v sobotu som bola na párty a...no chcel ma do postele"
,,to je čitý Tom"rozrehotal sa
,,hmm mne sa to vtedy nezdalo smiešne"zabručala som
,,vyskoč si!"
,,čo?"
,,no skoč mi na chrbát odnesiem ťa"
,,to jasne veď ťa zlomím!"smiala som sa
,,neverím veď si chudá ako špilka"naliehal
,,tak fajn"prikívla som a skočila mu na chrbát.Tak ma niesol na chrbte asi minútu a už sme boli na ihrisku.Rýchlo som z neho zoskočila a všetci prišli k nám,no bol tam aj ten Tomov brat čo som si myslela že je to baba.Bill či ako sa vola
,,čaw Bill"pozdravila som sa sebavedome
,,a-ahoj"zakoktal
,,ty tu poznáš hádam viac ľudí ako ja"smial sa Nik
,,to si píš"no a zas sa smejeme ako šibnutý.
,,Tak ja idem hrať a vy sa kochajte"drgol do Andyho a odyšiel.My sme si šli sadnúť na tribúnu a odtial sme sledovali nášho "borca" x).
V tom k nám prišli také dve baby....
,,Ahoj Bill..."pozdravila ho tá nižšia baba čo vyzerala ako tý emo čo teraz tak letia.Kopa farebných náramkov,make-up a super oblečko celkom cool baba a tá druha?Vyzerala ako nejaká modelka z časáku.Veľké modré oči a dlhé,vlnité,blond vlasy.
,,Toto je kto?"pozrela sa namňa tá modelka
,,to je Alexia je tu nová"povedal Andy
,,aha...ahoj ja som Samanta ale hovoria mi Sam a toto emo čudo ktoré má právomoc mojej naj kamošky je Kristin ale voláme ju Kiki.Teší nás"
,,aj mňa"
,,a kam chodíš do školy?"sadla si kumne Kiki
,,no tu na gympel s Tomom a Nikom do triedy"
,,ježiš akoto že sme si ťa nevšimli?My sme z vedľajšej triedy."
,,tak to je nahoda" som z nich upa vyhukaná
,,Ježiš on je tak sexi..."povzdichla si Sam a nahodila zamilovaný výraz
,,kto?"nexápem
,,no Nik....Sam je doňho buchnutá už od šôlky no on si ju nevšíma"vysvetlil mi Tom a v tom schytal poriadny kopanec od Sam
Tak ako my sme tam rozoberali Samantin osobný život,Kiki kecala s Billom.
,,Povieme im to?"opýtala sa ho a chytila ho za ruku
,,fajn ale až keď tam budú všetci"usmial sa a dal jej bozk
Asi po pol hodine kecania a sledovania Nika chalani dohrali a my sme si šli sadnúť do nejakej kaviarne či čo to bolo.
,,ehm..ja a Bill vám chceme niečo povedať"začervenala sa Kiki a Bill ju chytil za ruku
,,čo také?"usmieval sa Andy
,,no ja a Bill...my spolu chodíme"usmilala sa Kiki a Bill len prikivoval ako baránok
,,to vážne?Gratulujem!"zvreskla Sam,skočila na Kiki a objala ju.Keď to povedala zdalo sa mi ako keby mi puklo srdce e ešte po ňom prešlo auto.No strašné.Ako im tam všetci gratulovali cítila som sa byť taká maličká...
,,to musíme oslaviť"vyhlásil Nik a z vaku vytiahol nejaký leták
,,A ja mám 10vstupenie a objednaný najväčší box.Takže..."
,,v piatok idemem do Techno klubu!"zaradoval sa Andy a všetci sme sa začali baviť o tom ako sa oblečieme a podobne.
,,My už pôjdeme"povedal Nik a pozrel sa namňa
,,ano my už ideme"prikívla som
,,ahojtééé!"zamávali nám všetci okrem Billa a Kiki lebo tý sa tam oblizovali.Odpornéééé!!!! Alebo žeby to bola iba závisť???
Po ceste domov som zasa kecala s Nikom
,,Tešíš sa?"pozrel sa namňa
,,jasne že sa teším.Ináč ste super partia!"usmiala som sa
,,čo?"pozrel namňa naštvane
,,či nie?"zaváhala som
,,no je to pravda a prečo ste keď ty teraz patríš k nám?"milo sa usmil a drgol domňa
,,ty chceš bitku?"urobila som xicht ala kačer donald
,,hej chcem!"provokuje
,,máš to mať"uštipla som ho za zadok
,,prestaň"začal sa smiať
,,a ak neprestanem?"
,,tak uvidíš!"vyhrážka
,,beriem!"vískla som a dgla ho
,,ty jedna..."začal ma naháňať.Ja som utekala a stále sme po sebe kričali a rehlili sa.Rýchlo som vbehla do bytu a zamkla dvere.
,,Otvor!"búchal na dvere
,,nie!MAMKA mi zakázala!"rehlím sa
,,ja som tvoja mamka a nesiem ti sladkosti!"dychčal od behu ale neodpustil si smiech
,,nie!"
v tom niekto odomkol dvere
,,čaw ocí!"začervenala som sa
,,máš návštevu"pozrel nechápavo a ukázal na Nika
,,máš to mať!zvreskol a zasa sme sa rozutekali a chytil ma až v mojej izbe.
,,Ty si diablica!"smial sa
,,diki".Kecali sme keď sme dopadli na posteľ.
,,Ale bola to haluz"povedal a sadol si namňa obkročmo
,,ty blbec zlez!ôrehlila som sa
,,nie až keď priznáš že som lepší!"
,,nie to nikdy!"
,,budem ťa týrať"vyhráža sa mi
,,nech...!"
,,fajn!"kívla som a Nik ma uštipol na bruchu
,,jaw!"výskla som
,,tak čo priznáš to?"
,,nie!"
,,dobre"diabolsky sa usmial a začal ma štekliť
,,fajn si lepší!Priznávam"hovorila som so slazami(od smiechu)v očiach
,,no vidíš!"usmial sa a zasa si vedľa mňa ľahol.Pozerali sme sa bezducho do stropu.
,,Kto sa ti páči?"sadla som si a pozerala sa na neho
,,nikto!"
,,nekecaj ale vážne"
,,tak fajn...páči sa mi Kiki ale nieže to dakomu kecneš!"
,,okay a čo Sam?"
,,Sam je fakt super baba ale mám s ňou super vzťah a nechcem si to skaziť"
,,takže..."
,,ja neviem obe sú krásne a milé...asi sa stanem mníchom"
,,no určite"rozosmiala som sa a buchla mu po xichte vankúšom.Tak sme sa ešte šalili asi pol hodiny a potom Nik odyšiel lebo musel strážiť svoju menšiu ségru Olíviu.A ja som sa vrhla do učenia...

Nejlepší přítel

3. února 2007 v 20:47 | Sandra=) |  -JEDNODIELNE-
Autor: Sandra=)
"Já tě nesnášim!! Já tě vážně nesnášim!!" zakřičela jsem přes celej obývák. Už zase se mu povedlo neuvěřitelně mě naštvat. Byli jsme nejlepší kámoši od malička a jenom on mě dokázal buď maximálně rozesmát nebo maximálně rozzuřit, jako právě teď...
"Ty jsi vážně to nejstrašnější, co jsem kdy v životě poznala Kaulitzi!! Vypadni odsud, slyšíš?? Okamžitě vypadni, než tě vlastnoručně vykopu!!" vřískla jsem, když neustále postával mezi dveřma s rukama složenejma přes prsa a přiblble se usmíval. "Ale no tááááááááák, nerozčiluj seeeee," zasmál se na mě. "Jestli okamžitě nevypadneš tak přísahám, že ti něco udělám!!" vřískla jsem podrážděně. "Ok, ok už jdu...." otočil se jako by k odchodu "ale víš, že seš roztomilá, když se rozčiluješ??" podíval se na mě s úšklebkem. "Tyyyyyyyyyyyyy!!" zavrčela jsem, popadla malou skleněnou vázu, kterou jsem měla při ruce a prudce ji po něm mrskla. Ta ho trefila přímo zezadu do hlavy, od ní se odrazila a s velkym třískotem dopadla na zem, kde se rozletěla na tisíc kousků. Tom se odporoučel hned za ní.
"Tome okamžitě přestaň s tou komedií a vypadni!!" křikla jsem. Tom se však ani nehnul. "Slyšíš?? Okamžitě vypadni!! Na tuhle hru ti nenaletim!!" přestala jsem křičet, ale pořád jsem byla naštvaná. Tom se však nepohnul ani o milimetr. "Tome!! Jestli je to vtip tak je pěkně ubohej!!" zavrčela jsem a přistoupila k ležícímu Tomovy. Ten se ale pořád vůbec nehýbal. "Tome??" zeptala jsem se nejistym tónem a klekla si k němu. "Tome! Tome!!" přetočila jsem ho na záda. "No tak Tome!! Probuď se!!" třásla jsem s nim a fackovala ho, aby se probral. Samozřejmě bez jakýkoliv odezvy. "Ježiši Tome... že jsem tě nezabila??" vytřeštila jsem zděšeně oči. "Pane bože to snad ne!! Tome, no tak, prober se!! Prosím, prober se!!" začínala jsem být hysterická. "Ježiši Tome, to nemůžeš!! Nemůžeš umřít!! Co Simone a Bill?? Nemůžeš je tady jen tak nechat!!" hrnuly se mi do očí slzy. "A co já?? Mě tu nemůžeš jen tak nechat!! Já tě mám moc ráda a nemyslela jsem to tak..." zašeptala jsem a po tváři mi sjela slza. V ten okamžik Tom rozevřel oči, rychle se posadil, popadl mě za ramena, převalil na záda a obkročmo si na mě sednul. Já jsem jenom překvapeně zírala do jeho smějící se tváře. "To- Tome!!" vykřikla jsem. "Ty jeden zmetku!! Tys to celý jenom předstíral!!" začala jsem do něj bušit. "Nepředstíral," zavrtěl Tom hlavou a chytil mi ruce. "Aspoň nelži ty malej hajzlíku!! Celý jsi to hrál, aby jsi mě dostal!!" vyškubla jsem mu svoje ruce z jeho a znova do něj začala bušit. "Ale já to vážně nehrál," chytil mi znova ruce a strhnul mi je za hlavu, abych do něj nezačala znova mlátit. "Vážně jsem byl mimo... teda spoň chvilku jo," vyhekl a zblízka mi zíral do obličeje. "Jakou chvilku??" nechápala jsem. "No když si mě trefila tak jsem vážně na chvilku byl mimo. Probral jsem se zrovna, když si mluvila o mojí mámě a Billovy," vysvětlil mi. "A tos mi to nemoh krucinál říct?? Musel sis hrát na mrtvýho??" vyštěkla jsem nasupěně. "Když já jsem chtěl slyšet, co mi řekneš," zašklebil se. "Já tě vážně nesnášim," zasyčela jsem. "Nesnášíš a chtěla si mě zabít co??" zadíval se na mě pátravě. "Jo!! Nesnášim tě a je mi líto, že jsem do tý rány nedala víc síly!!" vyplázla jsem na něj jazyk. "Jako malá," zasmál se Tom a začal mě lehtat. Já jsem si snažila zachovat svůj kamenej výraz, ale nakonec jsem se začala šíleně smát...
"Tak co?? Ještě mě nesnášíš??" zeptal se, když mě přestal lehtat. "To si piš!! Nesnášim tě jak nejvíc můžu!!" kývla jsem rázně a přestala se smát. "Tak proč jsi teda brečela??" setřel mi rukou ze tváře slzu. "To bylo jen z lítosti, že mě zavřou kvůli vraždě takovýho hajzlíka," ušklíbla jsem se. "Vážně?? Proč jsi teda říkala, že si to tak nemyslela a že mě máš ráda??" povytáhl obočí. "Co já vim?? To mi jen tak ujelo..." vyhekla jsem. "Hmmmm," zabručel Tom a zadíval se mi pátravě do očí. Já jsem mu upřenej pohled oplatila jako pokaždý, ale tentokrát jsem se trochu zarazila, protože jsem v nich neviděla tu známou přátelskou jiskru a porozumnění. Tentokrát se v nich zračilo úplně něco jinýho, čemuž jsem vůbec nerozumněla...
"Tome...??" vydechla jsem, když se ke mě sklonil a lehce mi přejel svejma rtama přes moje. "Jo??" zadíval se na mě. "Co to- co to děláš??" vykoktala jsem. "Líbám tě??" odpověděl mi otázkou. "Ale- ale proč??" byla jsem zmatená. "Protože chci," zašeptal a krátce mě políbil. "Ale my jsme- přece- kámoši," vyhekla jsem. "To jsme," přikývl. "Ale já už nechci bejt jenom kámoš. Já chci bejt něco víc," dodal. "Ale... ale..." nevěděla jsem, co říct. Měla jsem v hlavě šílenej zmatek. "Že by ta rána byla moc velká??" napadalo mě, ale Tom mě nenechával dlouho přemýšlet, protože mě znovu a znovu zlehka líbal. "Tome... nepraštil ses moc??" vypadlo ze mě, když se ode mě odlepil. "Ty myslíš, že tohle dělám proto, že jsi po mě hodila vázu??" zeptal se nevěřícně. "No... já- já nevim... možná..." vykoktala jsem. "Tak to je ta největší blbost, co jsi ze sebe kdy vypustila," zasmál se. "Blbost??" zadívala jsem se na něj překvapeně. "Jo, přesně tak. Přece bych tě tady nelíbal jenom proto, že sem se praštil do hlavy..." zakroutil hlavou. "No tak to je další z tvejch vtipů??" začala jsem bejt podezřívavá. "Teda víš, že jseš docela paranoidní??" zasmál se nevěřícně Tom. "Nejsem paranoidní. Jen tě moc dobře znám a vim, jaký máš blbý vtipy," ušklíbla jsem se. "No tak když mě tak dobře znáš, měla by jsi vědět, že tohle vtip neni," vydechl mi do tváře. "Jenomže to by jsi nesměl bejt tak dobrej herec," trvala jsem si na svym. "Ach jo," povzdechl si Tom a místo dalšího slovního přesvědčování se mi vpil do úst. Tentokrát to už ale nebyl jeden z předešlejch krátkejch polibků. Tenhle byl dlouhej a vroucí, kterej mě naprosto odzbrojil a zbavil pochybností...
"Tak už mi věříš??" usmál se na mě Tom, když se ode mě odtrhl. Já jsem ho ale místo odpovědi rychle obejmula kolem krku a přitáhla znova k sobě. "Beru to jako ano," usmál se, když jsem ho na kamžik pustila. "Fajn," šeptla jsem, stáhla ho k sobě a přitiskla se k jeho ústúm. Tom se na mě celou svojí vahou položil a začal se mi prodírat mezi rty svým jazykem, kterej jsem přátelsky uvítala tim svym, takže se z lehkýho líbání stala vášnivá hra jazyků a zubů... "Neni to nepohodlný??" zašeptal mi do ucha Tom, když mi sjel rtama na krk. "Vůbec," vydechla jsem a zaryla mu prsty do zad, když mi silnějc skousnul kůži na krku. "Tak fajn," šeptnul a začal rukou opatrně zkoumat moji kůži pod tričkem. Já jsem mu přitom lehce stáhla z hlavy kšitovku s čepicí a začala se dobývat pod jeho tričko, abych nezůstávala pozadu. Přitom jsem vypouštěla přidušený steny, když mě Tom intenzivě laskal na krku a břichu...
Lehce jsem sebou ale cukla, když začal prstama sjíždět k mýmu podbříšku a okraji kalhot. Tom okamžitě přestal a tázavě se na mě zadíval. "Nechceš??" zeptal se opatrně. "Ne chci, ale..." "Jestli ne tak to nevadí. Já tě do ničeho nechci nutit. Na to tě mám moc rád," přerušil mě a jemně se usmál. "Kdyby jsi mě aspoň jednou nepřerušil tak bych ti stačila říct, že chci, ale ne tady mezi těma střepama," řekla jsem naoko káravym tónem. Tom se jen sladce zakřenil, opatrně ze mě slezl a pomohl mi na nohy. Společně jsme pak došly ke gauči v obýváku, kde jsme se pohodlně usídli do předešlý polohy a Tom začal tam, kde přestal.
"Takže to vážně nebyl vtip??" zeptala jsem se, když jsme leželi vedle sebe v obětí. "Ty o tom ještě pořád pochybuješ??" zadíval se na mě Tom pátravě. "Hmmm možná..." usmála jsem se neurčitě. "Možná?? Jak po tomhle můžeš mit ještě pochyby??" nechápal. Na to jsem se začala smát. "Dostala jsem tě," zakřenila jsem se spokojeně. "Ty seš strašná," zasmál se Tom, dlouze mě políbil a pevně k sobě přitisknul. "Teda víš co??" otočila jsem na něj svoji tvář. "Copak??" zeptal se s roztomilym kukučem. "Kdybych věděla, že po tobě stačí něco hodit, aby to dopadlo takhle, udělala bych to už dávno," prohlásila jsem a oba jsme se začali šíleně smát.
Konec =D

Válka dvojčat XXII.

3. února 2007 v 20:46 | Sandra=) |  ╬Válka dvojčat
AuToR: Sandra=)
"No sláva," vydechla jsem, když zazvonilo na konec druhý hodiny a profa někam odpochodovala společně s Alex. "To tady máte všechny profesory takový seschlý??" otočila jsem se na Toma, kterej si pomalu balil učebnice do batohu. "Ani ne. Tahle tady už přesluhuje. Nějaký jsou i mladý," odpověděl mi s úšklebkem a zvednul se. "No tak to jsem zvědavá," kejvla jsem a dala se společně s Billem a Tomem na odchod ze třídy.
"Tady máte kompy??" zeptala jsem se, když jsme se nahrnuli do malý učebny, kde byla hromada starejch krámů připomínajících počítače. "Nj vítej v našem králoství shitek," zasmál se Tom a padnul na jednu ze židlí. Bill si dřepnul k němu a já zabrala počítač hned vedle. Hned na to zazvonilo na hodinu a do třídy naklusal postarší profa. "Tak si zapněte počítače, vytvořte mi malou grafickou úpravu nějaké fotky a pak si dělejte co chcete," řekl stručně a usadil se za svůj stůl. "Cože?? To je jako celá práce na dvě hodiny??" ozvala jsem se víc nahlas. "Prosím??" vzhlídnul ke mě profa od novin. "Řikám, to je celá práce na dvě hodiny?? Upravit fotku??" zopakovala jsem mu svůj dotaz. "Ano. Nějaký problém??" kývl profesor. "Ani ne, jenom že to je nějak jednoduchý ne??" pokrčila jsem rameny. "Jednoduchý?? Vy jste ta nová že?? Dvojče slečny Winterové..." pečlivě si mě prohlídl. "Hmmm," kývla jsem. "Aha. No tak pokud se vám to zdá lehké tak to udělejte a pak si můžete dělat co chcete," řekl jednoduše a znova se začetl do novin. "Tak tohle bude nuda..." povzdechla jsem si a najela na net. "Hmmm nějakou fotku jo??" zabručela jsem si a rozhlídla se po třídě. Všichni zarytě sledovali monitory a pracovali. "No faaajn," zašklebila jsem se při pohledu na Billa a Toma a začala jsem vyhledávat Tokio Hotel. "Když už jsou slavný, musej tady bejt nějaký jejich fotky," napadlo mě a hned na to se mi rozevřela hromada webů o nich. "Hmmm asi budou vážně slavný..." usoudila jsem a jeden z webů otevřela. Chvíli jsem ho se zájmem zkoumala, přečetla si pár rozhovorů a komentářů, u kterejch jsem se málem položila smíchy a potom jsem se začala schánět po nějaký pěkný fotce Toma a Billa. "Tahle bude perfektní..." zašklebila jsem se na jednu fotku, kde stáli vedle sebe a oba měli nahozenej svůdnej kukuč. Rychle jsem fotku uložila a začala se schánět po webový adrese naší školy. Po chvlce pátrání se mi ji povedlo vypátrat a tak jsem začala vyhledávat fotky naší třídy. "No super!!" vykřikla jsem málem, když jsem najela na jednu fotku, kde byla vyfocená Alex s Angel v přátelskym obětí a Alex dávala jakoby Angel pusu na tvář. "Tak tohle bude mega sranda," šklebila jsem se pro sebe, když jsem si jejich fotku uložila a potom si začala z netu stahovat jeden chytrej prográmek na úpravu fotek.
"Boooooože to je ale dobaaaaaa," zívla jsem otráveně, když se program ne a ne stáhnout. "No... konečně," zajásala jsem po dalších deseti minutách čekání, rychle program nainstalovala, otevřela ho společně s fotkama Alex, Angel, Toma a Billa a začala jsem si hrát. Pečlivě jsem vystříhla Angel a přidělala ji Billovy zezadu kolem krku. Potom jsem vystřihla Alex a postavila ji těsně k Tomovy, takže teď místo Angel pusinkovala Toma. Ještě jsem si pohrála trochu s pozadim a nakonec nad ně dala nápis "Tajné sny našich dívek" a tak jsem to uložila. "Perfektníííí!!" houkla jsem přes celou třídu, když jsem si svůj celkovej výtvor prohlídla na celý ploše monitoru. Všichni okamžitě přestali pracovat a nechápavě se na mě podívali. "Říkala jste něco??" podíval se na mě profa. "Nic. Jenom to už mám hotový," odpověděla jsem jednoduše. "Opravdu?? Tak ukažte," zvednul se ze židle a přistoupil ke mě. "To je ono??" zeptal se mě, když si to pečlivě prohlídl. "Jo," kývla jsem pyšně. "Tak to je opravdu vydařené. Vy jste už tohle někdy dělala??" usmál se. "Nj. Na starý škole jsme se takovejhlema kravinama bavili s klukama pořád," zakřenila jsem se. "Hmmm dobrá. Tak teď si můžete dělat co chcete a vy se pojďte podívat jak by vaše prácě měla vypadat," rozhlídl se profa po třídě. Všichni okamžitě přestali makat a nahrnuli se ke mě. Jakmile ale spatřili můj výtvor, začali se nehorázně smát.
"Tak pustíte mě tam taky??" ozvala se mi někde za zády Angel. "No jasně. Jen se pojď podívat," odpověděl jí někdo a pustil ji, aby taky viděla. "Sakra co to je??" vykřikla hnedka, když se zadívala na monitor. "Máš to tam napsaný," odpověděla jsem jí s úšklebkem. To do třídy vešla Alex, kterou teprv až teď propustila treska. "Co to tu je??" zeptala se zvědavě a přidala se k hloučku. "Koukej," chytila ji Angel za ruku a vtáhla k sobě, aby jí ukázala můj výtvor. "Co- to- co- to- co to je??" vykoktala Alex a zděšeně zírala na monitor. "Už jsem to říkala Angel. Máš to tam napsaný," zašklebila jsem se škodolibě. "Teda A... pěkná fotka," ozval se řehtající Tom. "Cože??" otočila se na něj Alex. "No řikám, že je to pěkná fotka. Jsem nevěděl, že vy dvě sníte zrovna o nás," řehtal se čim dál tim víc a Bill vedle něj jenom se smíchem přikyvoval. Při jeho poznámce se rozřehtala celá třída. "No... já..." chtěla něco říct, ale nakonec se otočila a celá rudá společně s Angel zdrhla na záchod, protože právě zvonilo na přestávku. To se už se smíchem rozešli i všichni ostatní. "Teda Sendyyyyy, tohle se ti fakt povedlo. Takovouhle pěknou fotomontáž jsem už dlouho neviděl," smál se na mě Tom. "Nj my jsme takhle s klukama vždycky předělávali profesory," zakřenila jsem se. Tom jenom se smíchem přikývl a vrátil se pohledem na svoji a Billovu práci. "Takže jedna nula," pomyslela jsem si a spokojeně se usmála. To se do třídy už vrátila Alex s Angel, protože zazvonilo na další hodinu. Pár lidí se okamžitě při pohledu na ně začalo malinko smát, ale obě to ignorovaly. Rychle si sedly k počítači a začaly pracovat. "Hmmm, ale co teď??" podívala jsem se znuděně na komp. "Nj. Mohla bych se mrknout, co je to to EmO nebo Mimo nebo jak to říkali..." napadlo mě po chvilce bezcílnýho čučení a tak jsem začala vyhledávat nějaký informace o EmO.
"Aaaaaaa tady něco je," narazila jsem na nějakej zdlouhavej článek po několika minutách hledání, kde vysvětlovali, co je to EmO. "EmO je emocionální punk rock... blablabla... je charakterizován dlouhými táhlými songy...blablabla.... emo girl bývají často smutné, oblékají se nejčastěji do černé.... blablabla.... používají výrazná líčidla zvláště v oblasti očí, vlasy nosí nejčastěji střižené do EmO stylu nebo v okolí ramen, tmavé barvy, ale i velmy světlé... často pláčou, píšou básničky, řežou si zápěstí, blablabla... ježiš to jsou kecy," prohlásila jsem někde uprostřed článku a radši to zavřela. "Takovou kravinu jsem teda ještě neviděla. To je styl za všechny prachy," myslela jsem si a zběžně si ještě prohlídla několik fotek EmO holek, který tam byly. "No prostě hrůza," konstatovala jsem nakonec, když jsem zjistila, že druhá polovina fotek, na který jsem koukala a u několika se i lehce lekla, nebyly holky, ale kluci. "No radši nechám EmO mimo svoji osobu a bude to fajn. Ještě by mě těma depresama mohla nakazit," prohlásila jsem při pohledu na Alex a stránku o EmO zavřela. Protože do konce hodiny zbejvalo ještě půl hodiny, zabrousila jsem na chat, abych se trošku pobavila. Rychle jsem najela na jednu místnost, vymyslela nějakou trapnou přezdívku a vlezla dovnitř. Nebyla jsem tam ani pět minut, když mi začal psát nějakej týpek.
Pokračování příště =D

Blbec Kaulitz 3

3. února 2007 v 19:45 | AjušQa |  ╬Blbec Kaulitz
Počas celej hodiny domňa niekto šťúchal ceruzkou no nakoniec som sa otočila a to by ste ani neverili kto tam sedel ten zvrhlík čo mi nakecával že má všetky albumi Avril.
,,Čaw kráska" zvodne nadvihol obočie,žmurkol a ja som mu to opätovala svojím perečníkom ktorý mu skončil na xichte x) no a potom zazvonilo.
,,To si akože prečo urobila?"vybuchol smiechom Nik
,,Poviem ti to doma fajn?"
,,Tak ok."kívol a v tom k nám prišiel ten zvrhlík Tom či ako sa to volal.
,,Ahoj ty sa ešte hneváš?"urobil očká
,,odpáľ" som ja ale drsňáčka
,,Nik narazil si si fak super babu len keby nebola taká nedostupná"
,,no vieš ja som si ju nenarazil"začervenal sa Nik
,,ale ale pán Schiller a pán Kaulitz najväčší postrachovia pekných slečien o čom spolu hovoríte?"opýtala sa ich jedna asi 40ročná profa keď vošla do triedy
,,ale o ničom"usmial sa Nik a Tom pritakal
,,neverím,podte mi to povedať spolu aj s novou látkou pred tabuľou"urobila prísny pohľad až chalanov zamrazilo.
Postavili sa pred tabuľu a profa počúvala ako sa chalani všemožne snažia aby nedostali ďalšiu guľu x).
,,No chlapci nová látka...Rozmnožovanie cicavcov"pripomenula im
,,A môžem aj vlasnými slovami?"opýtal sa Tom a diabolsky sa usmial
,,no môžeš"prikívla
,,a môžem spraviť aj pokus?"
,,jasné"prikívla v domienke že niečo nakresli na tabuľu a vysvetli to
,,Fajn..ehm ehm...keďže aj ja som cicavec aj všetci v tejto triede sú cicavci ukážem vám názornú ukážku"povedal Nik a kívol Tomovi na súhlas.Obaja prišli k laviciam a vzali za ruku nejaké dve baby ktoré vyzerali ako nepodarené barbiny.
,,No tak toto je cicavec ženského rodu"povedal Tom a ukázal na jednu z nich
,,a tieto cicavce ženského rodu majú väčšinou krásne postavi a velké prednosti"doplnik Nik a ukázal na druhú kozatú bárby.
,,Ak chcete vidieť rozmnožovanie tak..."to nestihol Tom dopovedať lebo profe došlo o čo sa tam jedná a hneď to zatrhla.Chudáci posadila ich s guľou a aj poznámkou za drzé správanie.
Keď si chalani sadli profa začala vysvetlovať novú látku a ja som sa snažila počúvať aby som sa dostala ku koreňu veci.Musím sa predsa ukázať ako milá baba ktorá všetko vie x).
,,Páčilo?"opýtal sa ma Nik s frajerským úsmevom
,,to bolo oplzlé ale skoro som sa rozsypala od smiechu"odpovedala som mu
,,takže páčilo"vyplazil jazyk a začal sledovať profu ako tam niečo vysvetľuje.
,,Ale,ale my tu máme novú babu a mne to nikto neoznámi?" s týmito slovami prišiel do triedy nejaký blonďák cez prestávku
,,sory Andy toto je Alexia"predstavil nás Nik a ten chalan sa namňa milo usmial.
,,čaw...Andy?"zaváhala som
,,hej pojdeme dnes niekam po škole?"opýtal sa a pozrel sa na chalanov
,,čo ja viem ja mám futbal"povedal Nik
,,ty hráš futbal?"vygúlila som oči
,,hej"začervenal sa
,,takže..."pozrel na nás Andy
,,pôjdeme juknúť na tréning čo vi nato?"navrhol Tom a všetci sme to odsúhlasili.Ani neviem prečo ale už naňho niesom naštvana.Má v sebe poriadny kus diabla ale i toho malého anjelika.
Potom sme ešte dve hodiny tvrdli v triede a potom sme sa vybrali na telesnu.Hodila som na seba kraťasy a tričko a bežala som s babami za profákom.Je to celkom mlady a pohľadný chlap.Čo to táram veď je sexi a ma nanajvýš 23rokov.
,,Ty si tu nová?"usmial sa namňa tým jeho žiarivím úsmevom
,,no.."
,,vidno lebo taky pekný xichtík by som si zapametal"
,,ďakujem"začervenala som sa.Veď on somnou flirtoval ježiš ja som nameko x).
,,Takže baby do telocvične!"zvreskol a zapískal na píšťalke.Všetci sme sa nahrnuli do telocvične.Pár chalanov hralo futbal a ostatny sedeli na lavičke a kecali.A my baby sme začali behať do kolečka jak husy.No aspoň ony lebo čo ja som zabehla kolečko oni prešli 3kroky x).Potom nám učiteľ dal loptu aby sme hrali volejbal no tie kravy sa báli že sa im zlomia nechty a ostatne čo chceli hrať tak boli maximalne nemotorne.
,,Pán učiteľ nemôžem hrať s chalanmi?"opýtala som sa a urobila psie oči
,,fajn"povedal a dal ma do tímu s Nikom.Bola to sranda lebo ja som každého faulovala.Som asi trocha brutálna x).Po telesnej sme šli na obed ktorý bol uplne odporný a potom sme sa pobrali domov s kade sme sa mali o pol hodiny stretnuť pri ihrisku.Rýchlo som skočila do upnutých ryflových šiat a zopla si vlasy,dala si žabky a vydala sa s Nikom na ihrisko...
PLS KOMENTIKY...

Len nevlastná sestra XV.

3. února 2007 v 15:10 | Werča |  ╬Len nevlastná sestra
Je to také ... Také zvláštne ,bozkávať človeka s ktorým si od detstva najlepšia kámoška a pritom je to tvoj nevlastný brat. Ale na druhej strane je to krásne ,pretože ten človek ma ľúbi a nevzdá sa ma tak ľahko ,ako ja som sa vzdala Toma.
Medzi tým mojím premýšľaním ,mi Bill mieril rukou pod tričko a pomaly ho dvihal.
"Počkať ..." zastavila som ho. Tak ďaleko zájsť zase nechcem.
"Prepáč. Mal som sa spýtať." Pozrel na mňa nevinne.
"Ale to nič ,len mi to príde také ... Čudné!" usmiala som sa na neho.
"Tak to aj mne. To po čom som sníval dlhé noci ,tak je to tu. Viem ,že tu to je nepraktické a niesom na to vlastne ani pripravený." Začervenal sa trochu.
"Tak to ani ja ,preto ostaňme len u tohto ..." znova milý úsmev.
Bill len prikývol a znova sme si dali pusu. No čo sme z chodby počuli hlasy ,hneď sme si od seba sadli čo najďalej ,aby im to neprišlo podozrivé. Otvorili sa dvere a do nich vošiel Tom.
"Čaw ... Bill?" zaskočil sa Tom pri pohľade na Billa.
"Čaw Tom." povedal provokatérsky a nahodil úškrn.
"Čo tu robíš ? Predsa si mi povedal ,že sem už nikdy neprídeš." Urobil Tom veľké oči.
To do izby vbehla šťastná Susi ,ale keď uvidela Billa ako sa uškiera ,úsmev jej zmizol z tváre.
"No Tom ,plán sa zmenil. Niky je moja sestra a budem musieť za ňou chodiť. Niečo sa ti na tom nepáči?" nadvihol Bill obočie.
"Ale nie ,iba že maš rozmazané šminky po tvári od sĺz." Milo sa na neho Tom usmial a dal Susi pusu na líce.
"Tak ja už pôjdem LÁSKA ,ahoj." To sa na mňa usmial a zmizol. Že láska? Hmm... Som ticho :X
"Čo to bolo?" obzrela sa za ním Susi a nespustila oči z Billa.
"Žeby tvoj frajer?" natiahla som obočie.
"Ale daj pokoj. Tom nieje môj frajer ,len by ním chcel byť. Neviem čo malo znamenať to LÁSKA" hodila sa na posteľ. Vyzerá tak šťastná .
"No ja už radšej tiež pôjdem . Niky odprevadíš ma?" žmurkol na mňa . Ja som bez slov prikývla a šla z ním na chodbu ,kde nikdy nikto nieje.
"Tak možno prídem zajtra fajn?" šeptal mi do uška.
"Budem dúfať." "odšeptala" som mu a na rozlúčku ho pobozkala.
Celkom rýchlo sa zo mňa stáva zamilovaná baba ,do nevlastného brata. Tým sa to stáva ešte komplikovanejšie a pripomína mi to 13tsku z Tomom.
"Tak ahoj." Zamával mi a odišiel. Ja som sa oprela o stenu a znovu rozmýšľala.
"To bolo milé." Ozvalo sa ,až som sebou cukla. Bola to Katrin z nejakou tyčinkou v hube.
"Katrin ,asi viem čo si o mne teraz myslíš ,ale ja ... To z Chikom ... On ..." Katrin ma len chytila za ruku a pozrela na mňa.
"Ja viem. Chik ma proste raz za mesiac také "absťáky" takže si zvykaj ,keď od teba bude chcieť pusu alebo niečo viac. Jemu sa nedá odolať ,že?" zasmiala sa.
"To teda nie. A .. Už aj teba pobozkal?" vypytovala som sa.
"Keby len to." Oprela sa aj ona.
"Povedz páči sa ti?" vyzvedala som.
"Ehm ... Nie!. Ale dosť o Chikovi ... Čo ty a Bill?" vyzvedala naoplátku Katrin.
"Čo ja viem. Je do mňa celkom buchnutý a teraz som mu určite pomotala hlavu. A vlastne aj sebe ,lebo neviem či som ,alebo niesom." Zasmiala som sa šťastne.
"SI! Si do neho celkom určite buchnutá. Červenáš sa , žiariš ako hviedzička..." hádzala po mne milé úsmevy.
"Ale je to môj nevlastný brat a je to tak trochu blbé ,nie?" uškrnula som sa.
"To teda vôbec nie! Máš šťastie že je to nevlastný brat ,pretože inak máš naozaj smolu. Mne je zase ľúto Susi ,pretože musí byť s tým imbecilom." Naštvane stisla päsť.
"Tomom? Stalo sa niečo?" vyzvedala som ďalej.
"No vieš ako sa vracali ,bola som v jedálni šlohnuť si niečo jesť a oni sa tam zastavili . A proste ten imbecil si bral limonádu a keď išiel k Susi ,podkol sa a všetko na mňa vylial. No a vieš aké ja mam nervy. Tak som na neho použila prvé čo mi padlo pod ruku a to bolo vydlička. Ale to som vážne nechcela....Všetci opatrovníci sa dali do pozoru..." to som sa rozrehotala na plné kolo.
"A čo on? Ako reagoval?" vypytovala som sa ďalej. To som teda zvedavá.
"To si ho mala vidieť. Hneď mi to všetko začal utierať a hrozne ma prosil ,aby som tú vydličku odložila. Tak že ma peknú tváričku som ju odložila. Ale to mi musí teraz oprať tričko. K tomu na mňa všetci tlačili ,tak to bolo aj preto samozrejme!" To som sa začala smiať ešte viac.
"Ty si sa pred ním zobliekla?"
"No ... To čumel ,magor . A Susi vlastne tiež ,ale mne to vôbec nevadilo. Hlavne že ho operie." To som ju radosťou objala.
"Ty si fakt megová." Dala som jej z radosti pusu na tvár a začala skákať od radosti.
"A tebe zase preskakuje." To sme sa obe začali smiať a potom sme šli do izieb .
Autor: Werča

Len nevlastná sestra XIV.

2. února 2007 v 23:06 | Werča |  ╬Len nevlastná sestra
Ráno bolo rovnaké ako všetký.
Obed takisto a večer ,prišiel za Susi Tom. Takto to išlo celý týždeň ,až myslím ,že sa stretávali stále častejšie a častejšie. Trochu ma to štvalo a myslím ,že aj Katrin a Chika ,pretože sa nám Susi stále viac strácala a keď sme z ňou boli ,nehovorila o ničom inom ,aký Tom naozaj je.
Tak a je utorok ,krásny deň ... Momentálne sedím s Chikom pred Katrininou izbou a čakáme na ňu pokiaľ sa oblečie.
"Prečo len Tom musí mať práve Susi?" vyšlo zo mňa ako nič.
Chik sa na mňa len nechápavo pozrel. "Už aj ty? Povedala si ,že už ťa to prešlo nie?" zamračil sa.
"Ach Chik ... Ale láska k Tomovi sa už nevráti! Ja iba ... Tom sa zo Susi len zahráva ,dosť to vidno ,ako falošne sa usmieva a tak."
"Ja myslím ,že je do nej celkom pekne buchnutý. Vieš ako som včera šiel na wecko. Na chodbe boli tí dvaja a normálne sa zhovárali a držali sa za ruky. Pritom sa jej pozeral do očí a normálne z ňou rozprával ,tak ja si to nemyslím." Vysvetlil mi.
"Držali sa za ruky?" vykulila som oči.
"Áno ...Žiarliš že?" vyplazil na mňa špičku jazyka.
"Ale nie. Len som tým unesená." Tak fajn ,možno trochu žiarlil ,ale je mi to predovšetkým ľúto. Ľúto preto ,že ja som nemala to šťastie. Som jeho nevlastná sestra a to už nezmením.
Ale už ho neľúbim ,tak prečo sa tým tak hrozne zabíjam?
"Tak ak nie ,tak mi daj pusu!" nakázal mi Chik. To som na neho len vystrašene pozrela a potom sa rozosmiala ,ako najviac mohla. Neviem prečo ,ale mi to prišlo smiešne . Môj najlepší kamoš chce aby som mu dala pusu.
"Keby si nebol môj najlepší kámoš tak ti ju dám." Smiala som sa.
"Ale iba na líčko." Usmial sa na mňa milo. Ja som na neho len zaskočene hľadela ,akoby som nerozumela jeho reči.
"Haló ,sme doma?" mával mi rukou pred očami ,chytil ma za boky a pritlačil k stene.
"Chik? Si okay?" snažila som sa mu uhnúť ,aby mu nevyšlo - pobozkať ma.
"Iba malú pusu na líce ,prosím." Hľadel mi do očí. Bože Niky ,veď sa nič nestane. Priateľská pusa na líce. Tak fajn ...
Naklonila som sa k nemu a dala mu veľkú pusu na líce . Chik mi chytil tvár do rúk a ešte raz mi pozrel hlboko do očí. Potom prilepil svoje pery na tie moje a začal ma bozkávať. Ani sa od jeho jemných pier nedá odťiahnuť. Je ... Je taký jemný ,sladký a boh vie čo mám ešte povedať. Nedokážem sa od neho odtrhnúť ,aj keby som chcela.
V tom som začula nejaké kroky a navzájom buchot dverí.
"Ehm!" to sme sa z Chikom od seba pohotovo otrhli a pozreli sa ,kto nás vyrušil.
"Katrin." Usmial sa na ňu pohotovo Chik. Katrin na nás čumela len z otvorenými ústami a nemohla uveriť vlastným očiam.
"Wau! To čo bolo?" žasla nad tým čo videla.
"Ahoj..." ozvalo sa z niekadiaľ. Pozrela som sa z miesta ,kde stál čiernovlasý chalan v čiernej bunde z rozmazanými šminkami.. No proste Bill ...
"Bill!" vykríkla som . Ani ja sama som nemohla uveriť tomu ,čo sa stalo ,nieto čo videl Bill.
"Ja... Chcel som ...Ale nič !" vyšli mu ďalšie slzy a chystal sa na odchod.
Čo mám teraz robiť? Mám ísť za ním ,alebo ho nechať tak? Radšej idem za ním.
"Bill stoj." Chytila som ho za rukáv bundy. On si len rýchlo poutieral slzy a otočil sa mi čelom ,aby sa mi pozrel do očí.
"Už ľúbiš jeho?" kvap...
"To nie ..." sklopila som zrak.
"Tak prečo? Prečo mi stále musíš nejak ublížiť?" další kvap...
"Ale ... Bill ja som to nechcela ,to Chik! Nevybavuj si to zle, bola to len hra ,žiadne city." Teda to som ale dosrala. Že vraj iba hra. Teraz si o mne myslí ,že som šľapka.
"Chápem. Sme len súrodenci ,nič viac ... Ale vojnu ako Tom ti nevyhlásim. Nebudem sa tu len pre nejakú blbosť oblizovať z nejakým bláznom. Mám ťa rád a viem ,že to nikdy neprestane! Keby si mi dala možnosť ,len jednu jedinú!" kvap ,kvap ,kvap... Je taký krásny keď plače.
"Vieš že ja ťa mám tiež rada ,ale nemôžem s tebou nič mať Bill! Je mi to ľúto." Sklopila som zrak a všimla si jeho rúk. Rukavice a návleky na oboch. Dám mu šancu ,ako chce....
"Ale poď radšej do izby ,porozprávame sa." Chytila som ho za ruku a šla z nim ,bez jediného povšimnutia Chika a Katrin ,do izby.
"Tak hovor." Posadil sa smutne na posteľ. Nič ma nenapadá. Čo mu mám povedať?
"Nooo .... V prvom rade musíš vedieť ,že ťa mám rada ,tak trochu ako brata a tak trochu ako chalana ." vyšlo zo mňa.
"Tak to si teda mega. To si mi mohla povedať aj na chodbe...." pogulil očami.
"Ale nemohla som ti povedať toto." Sadla som si k nemu ,vzala mu tvár ,ako Chik ,do svojich rúk a jemne mu dala pusu na pery. Potom som sa od neho odlepila a pozrela mu do očí.
"E... Niky..." nevedel čo povedať a to bolo znamenie ,že mám pokračovať . Znovu som sa k nemu naklonila ,a už to nebola len malá pusa na pery ,to už boli normálne bozky.
Medzi tým čo ja som sa z Billom bozkávala v izbe , Chik a Katrin riešili to čo sa pred malou chvíľkou udialo na chodbe .
"Si normálny? Asi nie ... Prečo si to urobil?" vyšla na neho Katrin podráždene.
"Nebuď zlá. Proste mám na to dnes chuť ..." usmial sa na ňu frajersky.
"Tak si zalez pod perinu a choď sa spraviť. Ja som vám len chcela povedať ,že sa idem osprchovať ,pretože neviem čo na seba. Tým pádom zrejme vonku nejdeme!" vyplazila na neho jazyk a zaliezla dnu. Chik ostal stať ako omámený a po minúte sa tiež pobral do svojej izby ...
Autor: Werča