Autor: Sandra=)
Bill se zašklebil. "Takže uklízečka zvítězila," prohlásil a uložil na spět svoje boxerky do šuplíku. "No jo, jeden den sme sice teď zachránili, ale co ty ostatní??" zeptala jsem se, když se Bill usadil zpátky na svoje místo na posteli. "To je pravda. Tohle měl bejt ten tvůj perfektní plán? Jedny tanga?? Ty toho asi fakt moc nezachráněj..." zašklebil se na něj Tom. "No my už nic nescháníme. K tomu nás nedonutíte!!!" vykřikl Georg a nahodil zděšenej pohled, když si to jen představil. "Ne, tohle byla jen jedna část mýho plánu." řekl Bill na obranu. "Myslel jsem, že na zejtřek něco seženem a pak se vydáme na nákupy spodního prádla," dodal vesele. "Cože?? Na jaký nákupy??" zeptala jsem se překvapeně. "No já si myslel, že by jsme se zejtra šli podívat do místních obchodů a nějaký prádlo koupily," odpověděl prostě. "A nekape ti náhodou na maják??" řekla jsem prudce a kluci z tý hlášky vyprskli smíchy. "Ne, nekape. Proč by mělo??" zeptal se nechápavě Bill. "No...totiž," trochu jsem se zakoktala " já sebou nemám tolik peněz. S něčim takovym sem nepočítala a kreditky zrovna nevlastnim," dořekla jsem a podívala se do země. "No to je přece jasný. To mě hned napadlo. Je přece samozřejmý, že by sme ti je koupili my!!" řekl s úsměvem Bill. To mě ale pořádně dopálilo. "Tak to ani omylem!!" vykřikla jsem a vyskočila z postele takovou rychlostí, až se mi ozvala zraněná žebra a bolavá záda. "Auuu," sykla jsem a chytila se za žebra. "V žádnym případě si od vás nenechám nic kupovat!! Takový milodary nesnášim! Nejsem žádná chudinka, aby jste mě museli za svoje oblíkat a živit!!" křičela jsem rozzlobeně na kluky. Ti ani nedutali. Jen na mě zděšeně koukali. "Páni, ta má ale páru!! To musela bejt pořádná rána, co tý holce uštědřila," odvážil se první promluvit Tom. Jeho poznámka mě překvapila. Zaraženě jsem se na něj podívala a zmlkla. Tom pomalu vstal z postele a přišel ke mě. "Náhodou měl Bill super nápad!!" řekl a lehce se na mě usmál. "Ale já..." chtěla jsem znova začít, ale Tom mě zarazil. "Bill to nemyslel zle. Neměl to bejt žádnej milodar. On je prostě jen na nakupování ujetej a takhle má aspoň záminku jak se dostat tady do krámů, aniž by jsme mu nadávali," řekl a zakřenil se. "On to myslel tak, že se ti teď odvděčíme tím, že tě budem celej tejden tady hostit a tohle ti koupíme jako dárek a ty nám to pak zase vrátíš tím, že nás budeš tejden živit u sebe doma. Že jo Bille?? Myslel si to tak??" otočil se Tom na bratra a ten jen lehce kývnul na souhlas. Byl ještě trochu vyvedený z míry tím mým nečekaným výbuchem. "Vidíš??" zakřenil se na mě znova Tom a dovedl mě k posteli, na kterou mě opatrně posadil a uvelebil se zpátky na svoje vyválený místo. "Teda ten ale umí přesvědčovat!!" řekla jsem si v duchu a s kajícnym pohledem se podívala na Billa. "Bille promiň. Já jsem nechtěla tak vyletět. Já jen nesnášim, když za mě někdo něco platí. Vždycky si pak připadám jak vydřiduch," začala jsem se mu omlouvat. "To je dobrý," usmál se na mě Bill a dodal "takže teda pudem zejtra nakupovat??" "No... teda," podívala jsem se na Toma "tak teda dobře." odsouhlasila jsem nakonec a všichni si oddychli. "Takže je po problému," ulevil si Gustav. "No... vlastně jen částečně," špitla jsem. "Jakto??" podíval se na mě zkoumavě Georg. "No pořád mi tu chybý věci na převlečení. Nemůžu tu chodit celý týden v jedněch džínách a tričku. To je nemyslitelný!" řekla jsem pevně. "No jo. Nato jsme úplně zapomněli," zaúpěl Gustav. "To se zmákne. Ti třeba něco pučíme od sebe," řekl pohodově Tom a převalil se na záda. "No jasně. Moje věci určitě oblíkneš!" rozjasnil se Bill, vyskočil z postele a vyhrabal ze svojí tašky nějaké tričko a džíny. "No to tričko mi bude určitě," řekla jsem, když jsem si ho prohlídla. "ale o těch džínách dost pochybuju."dodala jsem a nedůvěřivě si je prohlídla. "Proč??" zeptal se Tom. "No tak se podívej na mě a na Billa." vstala jsem taky z postele, stoupla si vedle Billa a stáhla si volný tričko dozadu, aby vynikla moje postava. Tom se převalil zpátky na břicho, nadzvedl se na loktech a pečlivě si nás prohlížel. "No, Bill je sice o 15 čísel vyšší, na hrudníku mnohem plošší a nemá takový dívčí tvary, ale jinak žádnej velkej rozdíl nevidim," konstatoval nakonec s úsměvem. "O bože!!" zvrátila jsem oči v sloup a ukázala si na boky. "Boky Tome, boky!! Já mám narozdíl od Billa boky, protože mám širší pánev než on, abych mohla jednou dobře rodit děti. Přes moje boky ty jeho mini džíny nezapnu," vysvětlila jsem mu. "Aháááá. Tak to jooo," řekl Tom a zakřenil se. "No a co s tim uděláme??" zeptal se zvědavě. "Tak jí puč ty svoje džíny," řekl Bill. "No jasně. Ty tvoje XXXXL jí určitě přes boky budou," přisadil si se smíchem Georg. "OK, OK," řekl Tom, slezl z postele a začal si sundávat kalhoty. "No to si dělá prdel ne??" pomyslela jsem si pro sebe. "Dobře, tak nedělá," odpověděla jsem si zároveň, když ke mě Tom natahoval ruku se svýma kalhotama a sám stál v pokoji jen v dlouhém tričku. "Dík," sykla jsem a pomalu si jeho džíny natáhla. "Cvak," ozvalo se, jakmile jsem si je zapla. "Ježiš, novináři!" lekla jsem se a zapnuté džíny pustila. Ty mi přes boky sjeli bez sebemenšího zadrhnutí a spadli mi spátky ke kotníkům. "Cvak," ozvalo se znova a já zjistila, že ten zvuk vychází od Georga a Gustava, kteří mě fotili na svůj digitální foťák. "Na památku!" řekli, když si všimli jak se na ně dívám a začali se smát. "Aha," řekla jsem s úlevou a udělala jsem krok do strany. Tomovy kalhoty zůstali ležet na zemi vedle mě a tak jsem se pro ně schýbla a podala mu je na zpátek. "Díky," řekl Tom, bafl je a rychle si je znova oblíkl. "No tak mám pocit, že tohle nám nevyjde," prohlásil Bill, když sledoval bratra jak se souká zpátky do svých kalhot. "To teda asi ne," přitakal mu Martin. Páni, skoro jsem zapoměnla, že je tady taky. "No tak co s tim budem dělat??" zeptal se Gustav zvědavě. "No coby, nic. Zejtra prostě jen navštívíme o pár krámů víc," zašklebil se na něj Bill a podíval se na mě, co nato řeknu. Nejdřív jsem chtěla začít protestovat, ale pak jsem si řekla, že to nemá smysl, protože by mě stejně zase ukecali. "No jó no," rezignovala jsem nakonec a znova se uvelebila na postel vedle Toma, kterej se tam už zase rozvaloval. "No bezva. Takže tohle už máme konečně vyřešený!!" ulevil si Bill a s úsměvem se znova posadil na postel.
"No jo, ale co budem dělat teď??" zeptal se Tom. "To já nevim," řekl Bill a podíval se na Georga. "Co vy tady takhle večer děláte, když jste někde s přáteli??" zeptal se mě Georg. "Co my děláme??" zopakovala jsem po něm a zamyslela se. "No tak někdy koukáme na telku, jindy hrajem karty nebo pořádáme polštářový bitvy a někdy taky hrajem flašku," řekla jsem po chvilce úpornýho vzpomínání. "No tak karty tady nemáme, polštářovou bitku vzhledem k vašemu stavu hrát nemůžem a koukat na bednu nemá smysl, protože buď jí nebudem rozumět my nebo ty. Takže nám zbejvá jedině ta flaška," konstatoval Tom a zablýsklo se mu v očích. "Jenomže flašku žádnou taky nemáme," schladil ho hned Gustav. "No, já většinou místo flašky hraju radši Pravda či Odvaha. Je to v podstatě to samí jako flaška, akorát bych řekla, že o něco lepší," řekla jsem pomalu. "A jak se to hraje??" zeptal se Tom se zájmem. "No, takže to se zvolí jeden člověk, kterej začne hru. Začne ji tak, že řekne jméno jednoho z hráčů a zeptá se ho Pravda či Odvaha? No a ten tázanej si musí vybrat. Když si vybere Pravdu, musí pravdivě odpovědět na otázku, kterou mu ten člověk položí a když si vybere Odvahu, musí splnit jeden úkol, kterej dostane. A když odmítne odpovědět nebo splnit úkol, musí dát fant." dovysvětlila jsem jim pravidla hry a postupně si je prohlídla. Gustav s Georgem vypadali zamyšleně, Bill měl jeden ze svých neurčitých výrazů a Martin se opět přiblble usmíval, protože tu hru moc dobře znal a věděl, jaký se u ní kolikrát vyskytujou otázky a úkoly. Jedinej Tom vypadal tou hrou velice zaujat. "No tak super. Tak si ji zahrajem!!" řekl nakonec a prolomil tak to ticho.
Pokračování příště=D