close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Život si nevybírá 7.

10. ledna 2007 v 19:35 | Sandra=) |  ╬Život si nevybíra
Autor: Sandra=)
"No a je to tady. Přesně jak jsem řikala," myslela jsem si v duchu a rychle se utírala. "První trapas a celkem kalibrovanej!!" řekla jsem si a v ten moment jsem si něco uvědomila. "Do řiti. Vždyť já tu vlastně nemám žádný jiný oblečení. Žádný čistý spodní prádlo, nic. Mám tu jen to, v čem jsem přijela na koncert a v tom přece nemůžu celej tejden chodit!!" zděsila jsem se. "No tak to musim ještě s klukama probrat," řekla jsem si a omotala si okolo těla krátkou suchou osušku, kterou jsem měla jentaktak pod zadek.
Opatrně jsem otevřela dveře a potichu vyšla z koupelny. Bill seděl zády ke mě v tureckym sedu na posteli, hlavu měl složenou v dlaních, přes které bylo jasně vidět jak je ještě rudý studem a na klíně mu ležela miska plná želatinových bonbonů. "To je zlatíčko!!" pomyslela jsem si a opatrně k němu přistoupila. Vůbec si toho nevšiml a tak jsem mu z lehka položila ruku na rameno, aby si mě všiml. Trochu sebou škubnul, protože se lekl a otočil se na mě. Já se na něj vesele usmála a pokynula na znamení, že je to v pohodě. Bill se na mě usmál a zajiskřilo mu v očích. Zvedl misku ze svého klína a podal mi ji. "Díky," řekla jsem a co nejmilejc se na něj usmála. Vzala jsem si misku a posadila se naproti Billovy na postel. Z misky jsem si vytáhla nějakou potvoru a ukousla ji hlavu. Nabídla jsem Billovy a ten se jen s velkym úsměvem pustil do želé se mnou. Tak sme sděli na posteli, žvýkali gumový potvory a docela jsme si rozuměli i beze slov. Během deseti minut byla plná miska pryč a na dně zůstala poslední žížala. Bill mi pokynul jako že si ji mám vzit a tak jsem po ní šáhla. V ten moment mě ale napad jeden z mých nápadů. Vložila jsem si žížalu z půlky do pusy, nahodila vyzývavej výraz, naklonila jsem lehce hlavu doleva a nabídla Billovy tu druhou půlku. Čekala jsem, že Bill zakroutí hlavou jako že ne, ale on se jen na mě podíval, zablýsklo se mu v očích a pak se bez zaváhání přiklonil a druhou půlku ukousl. Pak se zase narovnal a s velkym úsměvem ji sežvejkal. Docela mě to překvapilo a než jsem stačila jakkoliv zareagovat, vpadli do pokoje zase kluci v patách s Martinem.
"Tak copak tady vyvádíte vy dva??" zeptal se Tom a hupsnul vedle nás na postel. "Nic moc. Jen už za sebou mám první trapas, ale jinak nic," odpověděla jsem jakoby nic, když jsem se vzpamatovala. "No spíš máme," řekl Bill. "Cože?? Jakej trapas??" zeptal se hned Tom zvědavě. "Ále nic zvláštního. Jen jsem zrovna vylejzala ze sprchy a Bill vpadnul do koupelny. Nic hroznýho," řekla jsem klidně a usmála se. "Cože?? To jako fakt??" vytřeštil Tom oči. "Ale no tak Tome nežárli," šťouchnul do něj se smíchem Georg. "Ty se teda nezdáš Bille," zasmál se Gustav a posadil se vedle Billa. "No.... Já zato nemoh. Neslyšel jsem týct vodu a nenapadlo mě, že by... no a tak jsem tam prostě vešel," řekl Bill potichu a zase lehce zrudnul. "Jen aby, jen aby," zasmál se Gustav a lehce do Billa strčil loktem. "Hele a to jste v tom chtěli nějak pokračoval nebo proč jsi zůstala jen v ručníku??" zeptal se najednou Tom a zatahal mě za okraj osušky. "No jo vidíš, ještě žes mi to připoměl," lehounce jsem vykřikla, když jsem si vzpoměla na věc, kterou jsem chtěla klukům říct. "Když jsem se utírala tak mi došlo, že tady vlastně nemám vůbec žádný čistý prádlo," řekla jsem a rozhlídla se po klucích, kteří se nad tím zamysleli. "Nojo, to je vlastně pravda," řekl zamyšleně Gustav. "Nemůžu tady přece bejt celej tejden v jedněch spodkách a ve stejnym oblečení. A ani nemám v čem spát," přisadila jsem ještě. Kluci se po sobě zamyšleně dívali a snažili se na něco přijit. "Už to mám!!" vykřil najednou Bill a vstal z postele. "Tohle je přece velkej hotel ne??" řekl natěšeně. "Jo to je. A co jako??" odpověděl mu Tom a absolutně nechápal jeho nadšení. "No tak přece nemůže bejt takovej problém sehnat tady jedno čistý spodní prádlo na holku ne??" prohlásil. "To nevim. Je to možný," řekl pomalu Georg. "No tak na co ještě čekáme?? Rychle něco musíme splašit!!" popstrčil Bill nadšeně kluky ke dveřím. "Georg a Gustav seženou nějaký spodní prádlo a ty Tome přines něco na spaní," rozdával povely Bill. "A jaký máme asi jako sehnat v tuhle hodinu spodní prádlo??" zeptal se Georg. "To je jedno. Něco co jí bude," řekl rychle Bill a cpal ho ze dveří. "Hele a stačí teda jenom jeden kousek??" zeptal se zamyšleně Gustav. "Jo jasně že stačí. Proč??" zeptal se Bill. "No že já bych o něčem věděl," řekl tajemně Gustav. "Jooo?? A o čem??" zeptali se všichni najednou. "No... totiž..." začal Gustav koktat, ale pak se zašklebil " já mám totiž jedno u sebe. Hodila mi ho jednou jedna faninka." dodal. "Cožeee??" vykřikli kluci zároveň a koukali nevěřícně na smějícího se Gustava. "Ta velikost by ti určitě byla a neboj, ty kalhotky jsou čistý. Dal jsem je pro jistotu vyprat," zakřenil se na mě Gustav, ale v ten moment mu přistál na obličeji polštář, kerej jsem po něm mrskla. "Tak to ani omylem. Žádný prádlo nějaký faninky na mě nenavlíknete!!" křikla jsem na ně a dostala záchvat smíchu. "Ale vážně je čistý. Používám to jako talisman pro štěstí," stačil ještě Gustav říct, než se začal zalykat smíchy. "Ne ne ne Gustave. Žádný talismany v podobě prádla od faninek sem nenoste. Sežeňte něco normálního," řekl smějící se Bill a vystrčil je konečně na chodbu. "A co budeš jako dělat ty??" zeptal se Tom mezi dveřma. "No já tu na vás počkám se Sandrou. Nemůžu tady přece pobíhat po hotelu, když jsem zraněnej a ani se nechci ztrapňovat," zakřenil se na něj Bill a zabouchl dveře."No teda. To jsem zvědavá, co kde teď v půl jedenáctý večer splašej," řekla jsem a znova se začala smát. "To uvidíme," zakřenil se Bill, když v tom do pokoje přiběhl Tom a mával něčím nad hlavou. "Hele něco mám!! V tomhle můžeš klidně spát a můžeš si to i nechat!!" křičel radostně a hodil to po mě. Pomalu jsem ten neidentifikovatelnej předmět začala rozbalovat a nakonec jsem zjistila, že je to tričko o velikosti minimálně XXXXL. "Hele, neni to náhodou tvoje tričko??" zeptal se Bill a podezíravě se na Toma podíval. "No jasně že jo. Snad sis nemyslel, že tu budu pobíhat po hotelu a schánět něco na spaní. Nejsem přece takovej cvok, abych se tak ztrapňoval," zakřenil se Tom a bouchnul sebou znova na postel. "No tak díky. Je to fakt hezký tričko. Nebude ho škoda??" zeptala jsem se, když jsem si ho důkladně prohlídla. Bylo celý černý a uprostřed se tyčil nějaký hiphopařský nápis. "No, kdyby to bylo pro Billa nebo někoho jinýho tak by to škoda byla, ale pro tebe to škoda rozhodně neni," řekl Tom a šibalsky na mě zamrkal. "Tak já se převlíknu," vstala jsem z postele a šla jsem do koupelny. Tam jsem odložila osušku a oblíkla se do Tomova trička. "Pane jo. Vypadám jak když jsem to podědila po hodně velkym bráchovy," konstatovala jsem, když jsem se prohlídla v zrcadle. Rukávy, které měly bejt krátké jsem měla až někam pod lokty, všude mi bylo tričko volné a končilo v půlce mých stehen. "No aspoň mi nekouká zadek a je dost pohodlný a krásně měkoučký," usoudila jsem nakonec a pomalu se vyšourala z koupelny. "Fííííííííííííííííííííí," písknul Tom a Bill se jen zasmál. "Víš že ti to docela sekne??" řekl mi Tom, když jsem se vedle něj znova uvelebila na posteli. "Fakt jo??" zakřenila jsem se na něj. "No fakt. Že jo Bille??" otočil se Tom na svého bratra. "Ale jo. Sluší ti. Teda určitě v něm vypadáš líp jak Tom," posoudil Bill a hodil na Toma posměšnej pohled. "Haha," řekl Tom ve chvíli, kdy do pokoje vpluli udýchaní Georg s Gustavem.
"Tak co?? Našli jste něco??" přivítal je Bill. "Teda...jestli....mě..... ještě.... někdy.... pošleš...... schánět..... něco.....takovýho.....tak...tě..... zaškrtim!!" oddychoval ztěžka Gustav. "Proč?? Stalo se něco??" zeptal se se smíchem Bill. "Hele, neni to náhodou tvoje triko Tome??" zbystřil Georg, když se dostatečně vydýchal. "Jo je. To mám prý na spaní," odpověděla jsem za Toma. "Takže ty ses tomu takhle vyhnul jo??" řekl naoko naštvaný Gustav. "No tak přece nebudu běhat po hotelu a ztrapňovat se jako vy dva," zakřenil se na ně Tom a zamrkal. "No super. A my tady ze sebe dělali blázny," rezignoval Georg, došel ke křeslu a zhroutil se do něj. "No a jak jste teda dopadli?? Sehnali jste něco??" zeptal se nedočkavě Bill. "Ale jo, něco jsme nakonec sehnali," řekl Gustav a něco podal Billovy. "Jůůůůů," řekl Bill, když roztáhl malá tanga. "Copak. Nelíbí se ti??" zeptal se Gustav a hodil po něm vražedný pohled. "Ale né. Jsou pěkný. Kde jste je splašili??" zeptal se Bill a zasmál se. "Ani se neptej," vydechl Georg. "No tak kde??" zeptala jsem se, protože mě to vážně zajímalo. "No," posadil se na postel Gustav a začal vyprávět "nevěděli jsme kam jít a tak jsme sešli dolů do recepce a tam se zeptali recepční, jestli by nám neporadila. Nejdří na nás koukala jak na blázny a pak si nejspíš myslela, že jsme nějaký úchyláci, protože na nás tak pořád blbě čučela. Nakonec nám ale slíbila pomoc a dala nám čísla na všechny pokoje, kde byl někdo s tvojí přibližnou velikostí," řekl Gustav a zadíval se na mě. "Teda v životě jsem neslyšel tolik nadávek," ozval se z křesla Georg já začínala pociťovat nával smíchu, protože jsem tušila, co provedli. "No tak jsme teda začali postupně do těch pokojů volat. Někdo nás seřval hned jak zved telefot, že jsme ho prej vzbudili a ty co nespali, těm když jsme řekli, co by jsme potřebovali, vyrukovali na nás se slovy úchyláci, devianti a mnohem horšími osloveními. Nějaká ženská na nás řvala úplně nepříčetně. Ještě štěstí, že to bylo česky. Aspoň jsme jí nerozuměli, ale nebylo to asi nic pěknýho, protože ta recepční málem praskla smíchy," řekl rozhořčeně Gustav. "To mi povidej. Já jsem z tý baby málem ohluch!!" přitakal mu Georg. "No a kde jste teda vzali ty kalhotky??" zeptal se Tom, který stejně jako já, Bill a Martin potlačoval záchvat smíchu. "No takže jsme teda obvolali všechny ty pokoje a všude nás sjebali. Už jsme to chtěli vzdát, když v tom se u nás objevila nějaká uklížečka a řekla nám, že nám může pomoct, když se jí oba podepíšeme a necháme se obejmout." Gustav se při té vzpomínce lehce zatřásl. "Ta ženská měla aspoň 120 kilo a milion bradavic všude po obličeji," zaúpěl Georg a Gustav pokračoval " no tak jsme teda souhlasili že jo. Teda řeknu vám, že když mě obejmula, lezli mi oči z důlků jakou měla sílu. Ta snad musí každej den vzpírat 100 kilo. No tak nás teda málem umačkala a my jsme se jí podepsali a pak nás dovedla do jedný komory, kde se uchovávaj ztracený věci. Odtamtuď vyhrabala tyhle kalhotky a řekla, že jsou tu asi dva dny. Prej je tu zapoměla nějaká zhejčkaná slepice, která tu dováděla s nějakym starym chlapem nebo co. Ale prej se nemusíš bát. Jsou naprosto čistý a nepoužitý. Ta uklízečka tvrdila, že když je našla, byla na nich ještě cedulka z krámu," dopovídal Gustav a z hluboka si oddychl. Měl skroušený pohled jako kdyby zažil něco neuvěřitelně strašného. Podívala jsem se na Georga, ale ten nevypadal o nic líp. Oba tam seděli jako dvě hromádky neštěstí. Ten pohled mě absolutně dostal a já už se nemohla udržet. Vybuchla jsem v nehorázný výtlem a hned nato i Tom a po chvilce i Bill a Martin. Všichni jsme se tam řezali smíchy, až nám tekly slzy. Georg s Gustavem na nás chvilku dotčeně hleděli, ale nakonec se začali smát taky.
Když jsem se konečně uklidnila, podívala jsem se na ony tanga a všimla si, že žádnou cedulku nemají. "Ale vždyť na nich žádná cedulka neni," otočila jsem se na Gustava. "Jo já vim. To Georg taky řikal, ale ta uklízečka tvrdila, že tu cedulku sundala ona, aby si náhodou někdo nevšim toho, že jsou nový a nešlohnul je. To by byl prej jinak průšvyh," odpověděl mi se smíchem Gustav. "No tak to teda nevim, jestli na mě dostanete," řekla jsem a nejistě si prohlížela to, co držel Bill v ruce. "No myslim že nemáš na výběr. Buď tohle a nebo ty Gustavovy od faninky," zasmál se Tom. "Jj buď to a nebo potom..." řekl tajemně Bill, otočil se ke komodě, která stála za ním a začal něco štrachat v horním šuplíku. "A nebo co??" zeptala jsem se zvědavě. "A nebo potom tohle," zakřenil se Bill, otočil se na mě a v ruce držel jedny ze svých trenek. "Tak na to zapomeň. To si nikdy neoblíknu!!" vykřilkla jsem a mrštila po něm polštář. "Máš na vybranou. Buď tyhle tanga nebo ten Gustavův talisman a nebo moje boxerky," usmál se na mě Bill a pohupoval s prádlem ve svých rukou sem a tam. "A nebo ještě můžeš chodit na ostro," přisadil si Tom s velkym úsměvem. "To teda ne. Na ostro chodit nebudu, protože je to nehygienycký," řekla jsem rázně. "No tak pro co se teda rozhodneš?? Budou to tanga od uklízečky, Gustavův talisman a nebo moje spodky??" škádlil mě Bill a mával mi se spodním prádlem před obličejem. "Dej to sem!" řekla jsem a vytrhla mu z ruky tanga od té uklízečky. "Snad nelhala," říkala jsem si v duchu a rychle si je na sebe natáhla.
Pokračování příště=D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama