close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Život si nevybírá 6.

10. ledna 2007 v 19:09 | Sandra=) |  ╬Život si nevybíra
Autor: Sandra=)
"Takže co??" zeptal se mě Bill, který seděl v křesle, popíjel RedBul a poslouchal Martinův překlad. "Můžu tu s váma zůstat," řekla jsem a Bill se zakřenil "ale jenom jeden týden. Pak musim domů." dodala jsem. "Jak domů??" povytáhl Bill obočí. "Řekli jsme přece dva týdny," začal dumat. "To sice jo, ale můžu bejt ráda, že mi dovolili aspoň ten jeden tejden," opáčila jsem. "Hmmm. To se ještě uvidí..." řekl tajemně Bill a dlouze se napil. V tom do pokoje vpadli Gustav s Georgem v čele s Tomem. "Tak co?? Jak to dopadlo??" začal se Tom vyptávat hned jak dopadl na postel. "Může, ale jen na jeden týden," odpověděl Bill za mě. "Jakto že jen na jeden týden?? Řeklo se přece na dva!!" začal hned Tom protestovat. "Fakt dvojčata," pomyslela jsem si v duchu. "Na dýl mi to prostě nedovolili. Měla jsem kliku, že mi to povolili aspoň na ten jeden tejden," zopakovala jsem znova. "Ale já už s těma dvouma tejdnama na stopro počítal. Měl jsem to přesně rozplánovaný," zakvílel Tom a převalil se na záda. "Cos měl rozplánovaný??" zeptal se se zájmem Bill. "Ale nic," odsekl Tom. "No tak to jedině, že by jste ten druhej tejden jeli se mnou ke mě domů a celej tejden tam bydleli," řekla jsem v žertu. "To neni špatnej nápad!!" vyhrkl Tom a znovu se mu zajiskřilo v očích. "Ale, ale to byla jen legrace," vykoktala jsem ze sebe, ale Tom se toho žertu chytil jako záchranýho kruhu. "Náhodou je to perfektní nápad. Takhle první tejden poznáš jaký jsme my a jak žijem a druhej tejden poznáme my tebe," uvažoval nahlas v sedě na posteli. "Tom má pravdu," přidal se po chvilce Bill a nakonec i Gustav s Georgem, což mě docela překvapilo, protože oni dva se zatím nikdy moc nevyjadřovali. "Tak mám takovej pocit, že sis právě na příští tejden pozvala domů pár hostů," zašklebyl se na mě Martin. "No super," odpověděla jsem a zvrátila oči v sloup. "Myslim, že mámu z toho klepne," povzdychla jsem, ale pak mě ta představa docela pobavila. "No to jsem teda zvědavá, jak se vy čtyři k nám narvete. Já totiž nebydlim zrovna ve velkym domě," řekla jsem a změřila si pohledem kluky. "Neboj, my se tam nějak srovnáme," zasmál se Georg. "Jo, my jsme docela skladný," přisadil si Gustav. "No to doufám, protože se budeme muset všichni vejit do mojí postele," řekla jsem a všichni se rozesmáli. "No a jak ji máš velkou??" zeptal se Tom. "No mám tam letiště podobný tomu, po kterym se zrovna válíš," řekla jsem s úšklebkem. "Hmmm, tak to budem mit co dělat," konstatoval Bill, když si postel prohlédl. "No tak se trošku zmáčknem no," řekl pohotově Tom. "Řekl bych že trochu víc než jen trošku," rejpnul si do Toma se smíchem Gustav. "No co, mě to nevadí. Já se zmáčknu rád," zašklebil se na něj Tom. "To věřim. Hlavně, když z jedný strany bude zeď a z druhý Sandra viď," pošťouchnul ho Georg a všichni se zase rozesmáli.
"No já si myslim, že nejmíň z toho nápadu bude nadšenej náš manažer," řekl po chvilce Bill. "To asi jo, protože jeho a všechny ty vaše bodyguardy si domů vážně vzit nemůžu. Jestli budete chtit bejt u mě, budete se s tou vaší ochrankou muset rozloučit," konstatovala jsem na odpověď. "A to nebudem vůbec nikam chodit??" zeptal se se zájmem Tom. "Ale to víš že budem někam chodit. Třeba budem chodit do krámu pro pečivo a do lesa se psema na procházku a tak," zašklebila jsem se na něj. "K tomu žádný ochránce nepotřebuješ. V lese tě napadne nanejvíš šiška a v krámě rohlík s pár prodavačkama, který budou chtít podpis," doplnil mě Martin. "Ok, ok. Já jsem ale měl na mysli nějaký pařby a tak," nahodil Tom lehce otrávenej výraz. "Nooo, já na takovýhle akce moc nechodim," řekla jsem a na oplátku nasadila ještě otrávenější výraz. "Vážně?? Vůbec??" ožil Tom najednou. "No zase tak vůbec ne. Chodim jednou tejdně v pátek večer do jednoho mýho oblíbenýho klubu, ale to je asi tak všechno," odpověděla jsem. "Týjo, a co teda potom celý dny a večery děláš, když nikam nechodíš??" ptal se čím dál tím zvědavěji. "No tak třeba se učim a dělám úkoly, protože chodim do školy," řekla jsem a nahodila nechápavej výraz. "Úkoly?? Škola??" Toma to málem položilo. "To víš Tome. Ostatní nemaj soukromýho učitele a musel dělat úkoly narozdíl od nás," řekl zamyšleně Gustav. "Jj. Víš jak dlouho mi třeba trvá udělat jeden výkres??" přisadila jsem si na Tomovu adresu. "Ne, to nevim. Jak dlouho??" zeptal se Tom. "No tak zatim ten nejdelší jsem dělala dva týdny, ale jsou i výkresy, který trvaj půl roku," vzpomínala jsem. "Cože?? Dva tejdny?? Tak to bych u toho asi umřel," převrátil Tom oči v sloup a znova se svalil na záda. "A coto vůbec děláš za školu??" ozval se z křesla Bill. "No já studuju stavební průmyslovku," řekla jsem hrdě. "A co z tebe pak bude?? Něco jako architekt??" zeptal se Georg. "No skoro. Na architekta bych musela na vejšku. Takhle ze mě bude projektant, ale to je dost podobný," pokusila jsem se to co nejjednodušejc vysvětlit. "Hmmm, to je docela zajmavý. Tam asi moc holek neni co??" zabručel Gustav. "No to ne. Ale neni jich tam zase tak málo," řekla jsem po chvilce přemýšlení. "Ježiš lidi!! Nebavte se o škole nebo se osypu!!" zavyl z postele Tom. "Nojo. Vždyť už končíme," hodil po něm Georg polštář. "No proto." zasmál se Tom a přetočil se na břicho. "No a to je všechno co děláš?? Jenom úkoly, učení a jednou tejdně vyrazíš do klubu??" upřel na mě Tom svoje oči. "Tak to zase ne. Nejsem nějaká šprtka!!" osopila jsem se na něj. "Abys věděl, já nejsem zrovna studijní typ. Učim se akorát hodinu denně pro případ, že by mě náhodou zkoušely a jediný co dodržuju je dělání úkolů. Jinak jsem pěkný kvítko." dodala jsem s tajemným úsměvem. "Faaaakt?? To nás zajmá..." zajiskřilo se Tomovy v očích. "No fakt. Mě na škole všichni znaj. Já sem vyhlášenej průšvihář!!" zakřenila jsem se. "Já jsem totiž dost nespoutanej a lehce výbušnej človíček a nesnášim, když mi někdo něco nakazuje, chce mě ovládat a nebo když mi někdo křivdí." přikývla jsem a povyprávěla jim pár veselých příhod, při kterých jsem se dohadovala s profesorem nebo jsem se s někým poprala a nebo jak jsem dělala kanady na jednu protivnou spolužačku. Kluci se tomu dost nasmáli.
"Teda, já nevycházim z údivu," zakroutil hlavou Gustav, když jsem jim dopověděla hystorku, ve který jsem se poprala s hokejistou, protože si bez dovolení půjčil můj oblíbenej míček a nechtěl mi ho vrátit. "Já vim, že někdy jsem docela dost prudká a nechovám se jako typycká slečinka, ale já jsem prostě od mala taková trochu divoká," sklopila jsem trochu oči. "No já si myslim, že Bill za to může bejt jenom rád," usmál se Georg. "Jo to teda jo. Kdybys taková nebyla a nepostavila se za něj, hledali by jsme jeho ostatky ještě teďka," přisadil si Tom a všichni jsme se zase rozesmáli. "To je teda pravda," přikývl na souhlas Bill. "Ale abyste si nemysleli, že jsem jen takovej výlupek, musim říct, že jsem i docela citlivej člověk," usmála jsem se trochu. "Třeba když se dívám na nějakej smutnej film tak se div nerozbrečim," řekla jsem. "No jéje. To seš na tom ještě dobře. To tady Bill a Gustav se vždycky rozbrečej jak malý děti," zašklebil se Georg a Tom se rozesmál. "Hele!! To neni vůbec pravda!!" řekli Bill a Gustav najednou. "No a co to je za ten klub, kam chodíš??" zeptal se mě najednou Georg. "No to je klub, kde se scházej hlavně lidi, který hrozně rádi tancujou a napodobujou různý popový a hiphopový hvězdy v jejich videoklipech," odpověděla jsem a posadila se na kraj postele. "A s kym tam chodíš?? S přítelem??" zeptal se Tom. "Ne to ne. Chodim tam s jednim kámošem ze školy, kterej fakt dobře tancuje a je v tomhle napodobování nejlepší z celýho klubu!!" trochu jsem se zasnila. "Nejlepší?? Jak víš že je nejlepší??" zeptal se Tom a v očích se mu zablísklo. "Vim to, protože jsem ho už stokrát viděla a protože byl už dvakrát zvolenej králem toho klubu," odpověděla jsem rychle. "No tak Tome, nečerti se. To víš no. Nemůžeš bejt ve všem jednička jenom ty," zasmál se Gustav. "Nojo ono se Toma hrozně dotýká, když slyší, že je někdo v něčem nejlepší a neni to on!!" dodal Bill a zasmál se taky. "Tssss, to neni vůbec pravda," řekl Tom a nahodil uraženej výraz. "No vždyť to sami uvidíte," řekla jsem nakonec.
"Víte co?? Já mám docela hlad. Jdete se ještě někdo najíst??" zeptal se po pár minutách Tom. "Jo já jdu," řekl Bill a opatrně vstal z křesla. "Já jdu taky," řekl Georg a vyšel na chodbu. "Já taky," křikl Gustav a vyběhl za Georgem. "No já bych taky něco sněd" řekl Martin a přejel si rukou po břiše. "Tak já tady počkám," řekla jsem a podívala se na hodiny. "Ty nejdeš??" otočil se na mě Tom stojící ve dveřích. "Ne já nemám hlad," řekla jsem a roztomile se na něj usmála. "OK a nechceš sem aspoň něco přinýst??" zeptal se mě Bill. "Ani ne. Jedině kdyby jste tam splašili gumový medvídky nebo něco takovýho," zamyslela jsem se. "Tak já se tam po něčem takovym mrknu jo?" řekl Bill, mrkl na mě a zavřel dveře. Konečně jsem byla chvilku sama, mohla jsem si odpočinout a všechno si promyslet. Natáhla jsem se přes rozválenou postel od Toma a zavřela oči. "No páni. Tak já jsem právě v hotelu s Tokio Hotel, v pokoji Billa Kautlize, budu spát ve stejný posteli jako on a ještě s nima se všema strávim dva tejdny. To je teda bomba!!" výskala jsem si radostí pro sebe. "Jen kdyby tohle věděly ty bláznivý faninky. Asi by pukly závistí. A to mi k tomu ještě sami dopomohli!!" usmála jsem se pro sebe, ale pak mě přepadla chmurná myšlenka. "Páni, až se to rozkřikne tak to bude docela hukot. Takovejch holek mě bude chtít odkrouhnout a jakmile oni odjedou, budu jim dobře na ráně," posteskla jsem si. "No nic. Půjdu se vysprchovat," řekla jsem si po chvíli a vydala se do koupelny. Svlékla jsem se, vlezla si do sprchy a pustila na sebe příjemně teplou vodu. Už od mala jsem vodu zbožňovala. Vždycky mi pomáhala uklidnit se a já v ní dokázala strávit třebe dvě hodiny.
Přes proud tekoucí vody jsem ani nezaslechla, že se Bill vrátil do pokoje. Zrovna jsem sprchu vypnula a rozevřela dveře, abych si vzala ručník, když v tom se otevřeli dveře do koupelny a v nich stál Bill. "Aaaaaaa," zapištěla jsem úlekem a rychle šáhla po ručníku, kterej sem si přez sebe hodila. "Ježiši promiň," zamumlal Bill německy a rychle z koupelny vypadl.
Pokračování příště=D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama