Autor: Sandra=)
"No tak hotovo," oznámila jsem klukům, když jsem skončila s úklidem a vlezla do pokoje. Kluci byli ještě pořád u kompu a právě zkoumali stránky anti.
"No koukej na tohle. Kdybych si nebyl stoprocentně jistej, že to neni pravda, uvěřil bych tomu jak je to věrohodný," prohlásil Bill při pohledu na svoji a Tomovu fotku, kde stál Tom za nim a měl svoji ruku v jeho kalhotách. "To teda jo. Je to dobře udělaný," přikývl Tom a oklepal se. "Je to ale nechutný. Nechápu, že dokážou ztrácet čas s takovejma kravinama," dodal a mrknul na mě. "Tak to taky nechápu. Neumim si představit, že bych měla svůj čas trávit tim, že tvořim weby o věcech, který nesnášim. Naprostá ztráta drahocenýho času," řekla jsem a kluci na souhlas přikývli. "Nj. Někdo to prostě dělat musí. Nemůžem bejt jenom obdivovaný. Musíme bejt i nenáviděný," konstatoval nakonec Bill a stránku zavřel. "Hele... to je Vin Diesel..." řekl Tom při pohledu na moji tapetu. "Jo je," přikývla jsem s úsměvem. "A proč ho tam máš??" zajímal se. "No protože je moc hezkej," odpověděla jsem a zálibně si Vina prohlídla. "Hezkej?? Co je na něm proboha hezkýho??" zadíval se na něj Tom nechápavě. "Všechno. Třeba to tělo je naprosto dokonalý. Má úžasně vypracovaný svaly," řekla jsem zasněně. "Svaly jo??" zopakoval Tom, podíval se s Billem na sebe, potom se oba sjeli pohledem a znova se zadívali na monitor. Z toho jsem okamžitě dostala záchvat smíchu a Gustav s Georgem taky.
"No nic. Radši by sme se měli přichystat. Za necelou hodinu mám bejt u tý kadeřnice," řekla jsem, když jsme se přestali smát. "Ok," kývli kluci a začali se schánět po oblečení. Já jsem si ze skříně vyštrachala upnutý džíny, černej top s návleky na ruce a vklidu se do toho převlíkla. Potom jsem si zabrala místo u kosmetickýho stolku, kde jsem se v rychlosti namalovala a pročesala si vlasy. Potom jsem tam pustila Billa a uvelebila se s klukama na postel. Mezitim, co se Bill chystal, já jsem se s pošřuchovala s Tomem a Georg s Gustavem zkoušeli, kterej z nich dvou si dá nohu za hlavu. "Aaaaaaaaaa já už nemůůůůžůůůůůů," křičel Gustav, když mu Georg chytil levou nohu a silou mu ji tlačil na krk. "Ježiši co blnete??" začala jsem se smát, když jsem seděla na Tomovy a otočila na ně hlavu. "My neblbnem. Jenom závodíme," zakřenil se na mě Georg a znova zatlačil na Gustavovu nohu. "Eeeeeeeeeee," zavyl Gustav a vypoulil na mě oči. Tomu jsem se začala tak šíleně smát, že jsem z Toma spadla a celá vysmátá se válela vedle něj. Tom toho okamžitě využil, vyskočil na mě a začal do mě šťouchat prstama, čemuž jsem se smála ještě víc. "Teda vy jste jak malý," prohlásil Bill, když vstal od stolu a otočil se na nás. "Hmmf??" zkroutil na něj Gustav tázavě pohled, protože mu srkz Georgovo lámání nerozuměl. "Ale nic," mávnul Bill se smíchem rukou, rychle popadl ze stolu můj foťák a začal nás fotit. "To by- to by stačilo- ne??" řehtala jsem se mezi Tomovym pošťuchováním. "Taky si myslim," hekl Gustav s úplně rudym obličejem. "Ok," kývl Tom s Georgem současně, slezli z postele a stoupli si vedle stojícího Billa. Já jsem se stěží posadila a začala si s odeznívajícím smíchem urovnávat vlasy. "Heeej, nemoh by mi někdo...uf... pomoct??" ozval se po chvilce snažení Gustav. "No jasně," kývla jsem, pomalu se k němu doškrábala a se smíchem mu pomáhala navrátit nohu do původní polohy. "Aaaaaaauuuuuuuu," zavyl Gustav, když jsem po několika neúspěšnejch pokusech prudce zabrala a on si nohou odřel ucho. "Sláva," oddychla jsem si, když mu noha klesla vedle druhý. "No super. Noha je na místě, ale div jsem nepřišel o ucho," zakňučel Gustav a třel si rudý ucho. "Ty chudinkooo," zasmála jsem se, naklonila se k němu a začala mu na ucho foukat. Gustav se jen spokojeně zaculil a držel jako poslušnej pejsek.
"Hele tak už ale jdem ne??" ozval se Tom po chvilce. "Jj jdem," přikývla jsem a vyškrábala se z postele. V tom se ozval zvonek. "Auto je už tady," oznámil mi Bill. "Super. Tak jdem," kývla jsem a společně s klukama vyšla z pokoje. Na chodbě jsme si rychle nazuli boty a vyrazili ven, kde už stálo auto, do kterýho jsme v rychlosti nalezli. "Takže nejdřiv sjedem pro Martina a potom můžem do města," oznámil Bill řidiči. Ten jenom kývl a rozjel se. "Ahooooooooj," zakřenila jsem se, když k nám za deset minut na to nastoupil Martin. "No čau. Vy ještě žijete??" zasmál se, jakmile dosedl. "Proč by jsme nežili??" podíval se na něj zvědavě Bill. "No umim si živě představit jak vás Sandra trápí," zasmál se Martin. "Trápim?? Já?? To spíš oni trápěj mě," řekla jsem a nahodila mučednickej pohled. "My že tě trápíme??" ozval se Tom. "A ne snad?? Kdo mi vyplejtval všechnu teplou vodu a zlechtal mě jenom proto, abych si lehla jinam??" otočila jsem se na něj. "No my," kývl Tom. "Tak vidíš," vyplázla jsem na něj jazyk. "No jo, ale kdo nás nutí chodit na nákupy a všechno nám zakazuje??" ohradil se Tom. "Já vám nic nezakazuju. Jenom kouření," řekla jsem. "No právě," přikývl Tom. "Nj když já prostě kouření nesnášim a je to pro vaše zdraví," pokrčila jsem rameny a nahodila nevinej kukuč. "No tak koukám, že vy se tam trápíte navzájem," smál se Martin. "My se netrápíme. Náhodou si to všechno moc užíváme," vmísil se dotoho Georg. "Jo jasně. My si to užíváme. Asi jako já dneska ráno, když jses mi snažil narvat nohu za hlavu," ušklíbnul se Gustav. "Nohu za hlavu??" opakoval Martin se smíchem. "Jo fakt. Nejdřiv mi ji tam násilim narval a pak mi ani nepomoh. Musela mě z toho rozmotat Sandra," přikývl Gustav a Martin dostal neuvěřitelnej záchvat smíchu.
"Jsme tady," oznámil nám asi po deseti minutách řidič a zaparkoval auto. "Super. Tak vystupujem," zavelel Bill a vyhrabal se z auta ven. Hned za nim jsem se šinula já, Martin, Tom, Gustav a Georg. "Tak kam??" zeptal se mě Bill, když se rozhlížel kolem sebe. "Tudy," ukázala jsem směr a tak jsme se vydali po ulici ke kadeřnictví. Hned jsem si všimla zvědavejch pohledů, kterejma nás časovali chodci kolem. Nebylo to nijak příjemný, ale kluci vypadali, že to absolutně neřešej a tak jsem se snažila působit stejnym dojmem. Naštěstí bylo kadeřnictví jenom kousíček a tak jsme do něj co nejrychlejc zapadli.
Pokračování příště =D