Autor: Sandra=)
"Teeda. To už je zase ráno??" protřela jsem si oči a posadila se. K mýmu překvapení byli kluci už vzhůru a koukali na televizi.
"Dobrý ráno," zakřenil se na mě Bill. "Dobrý," odpověděla jsem a mrkla, co to sledujou. "Proč se na to díváte, když tomu stejně nerozumíte??" zeptala jsem se, když jsem zjistila, že koukaj na nějakou telenovelu nebo co to bylo. "No protože my jsme na televizi závislí," odpověděl mi Tom. "A protože je to hrozně napínaví. Oni tu holku právě unesli a chtěj počkat, až porodí a potom jí ukrást dítě, aby se zcvokla," dodal Gustav. "Ehh, cože??" vykulila jsem na něj oči. "No fakt. Je to hrozně zajímavý," přikývl Tom a dál sledoval televizi. "Hele, ale vždyť vy neumíte česky," zarazila jsem se. "To neumíme. No a co??" zeptal se mě Bill. "No tak jak může Gustav vědět, co maj v plánu s tou holkou?? Vždyť to přece nemohl poznat jen z obrázků," odpověděla jsem a zvědavě se podívala na Gustava. "No víš, já si to domyslel. Já tyhle blbosti dřív sledoval dost často s mámou, takže mám představu, co se tam tak asi děje," vysvětlil mi Gustav. "Áha. Tak to jo," kývla jsem hlavou a začala se křenit. "Teda v životě by mě nenapadlo, že by mohla telenovela tak zaujmout kluky," pomyslela jsem si, když jsem sledovala jak to kluci úplně žrali. Mě to narozdíl od nich připadalo jako hrozná blbost a to jsem to sledovala jenom chvilku.
"No slááááva. Konečně to skončilo!!" zajásala jsem, když se objevily titulky. "Teda to bylo ale zajímavý. By mě zajímalo jak to skončí," prohlásil Georg. "No jako každá telenovela. Všechno dobře dopadne," odpověděla jsem. "No zejtra se musíme dívat na pokračování," oznámil Bill. "Ježiš marja. Vždyť to byla taková blbost," zvrátila jsem oči v sloup. "No to teda nebyla!!" ohradili se na mě kluci. "Ok, ok tak nebyla," pokrčila jsem rameny a vylezla z postele. "Nevim jak vy, ale já se jdu najíst. Mám hlad," prohlásila jsem a vyšla z pokoje. Kluci se hnali hned za mnou. "Tak od televize nás odtrhne jedině jídlo," poznamenal mi Tom za zádama. "No neeeeee. Máma nám přivezla čerstvý pečivo," podivila jsem se, když jsem vešla do kuchyně. "No tak si vemte co chcete," položila jsem na stůl všechno možný a kluci se dotoho okamžitě pustili. "Tyjo, to je dobrýýýý," mlaskal Tom, když do sebe ládoval koblihy. "No aby nebylo, když jsou čerstvý," začala jsem se smát. "Nj fakt super," zahuhlal Tom s plnou pusou a už si do ní rval další. "Ježiši Tome uklidni se," strčil do něj Bill a nevěřícně zíral jak se Tom cpal. "Jo, Bill má pravdu. Nikdo ti to nesní," přikývl se smíchem Gustav. "No... tim si teda nejsem... tak... jistej," huhňal Tom s plnou pusou a dál se cpal. "Žereš jak prase," oznámil mu Bill a sám se začal cpát loupáky. "Hmmmf," hekl Tom a mermomocí se snažil kousat. Já to všechno pozorovala se smíchem a ládovala se cereáliema v mlíce.
"No tak jak to dneska provedem??" zeptal se Gustav, když dojedl. "No, nejdřív skočíme k tý kadeřnici a potom půjdem nakupovat," odpověděla jsem. "A potom do kina," doplnil mě huhňající Tom. "Jo. Potom do kina," přikývla jsem. "Super, ale nebudeš u tý kadeřnice moc dlouho, že ne??" podíval se na mě tázavě Bill. "Proč??" nechápala jsem ho. "No protože tam bude určitě hrozná nuda a já strašně nerad čekám," vysvětlil mi Bill. "Hmmm... Tak si tam můžeš zatim nechat udělat nehty," zasmála jsem se. "Nehty?? Oni je tam dělaj??" podíval se na mě Bill překvapeně. "Jj dělaj a docela dobře," přikývla jsem. "No tak fajn. Aspoň se nebudu nudit," zakřenil se Bill. "To seš celej ty. Jen jak slyšíš o nakupování a manikůře, můžeš se zbláznit," zavrtěl Tom nechápavě hlavou. "No a??" podíval se na něj Bill tázavě. "No já se už nedivim, když si myslej, že seš holka. Kolik kluků chodí na manikuru??" popíchl ho Tom. "A co je na tom špatnýho?? Podle mě je lepší, když kluk chodí na manikuru, než když si nehty kouše," zapojila jsem se do hovoru. "Vidíš??" vyplázl Bill na Toma jazyk. "Hmmf," zabručel Tom a dal si ruce do kapes. "Ty si je ale nekoušeš ne??" podívala jsem se na něj zvědavě. "Ne, nekoušu," přikývl Tom a znova ruce vyndal. "My si je nikdo nekoušem, akorát Bill," řekl Gustav a drcnul do Billa, kterýmu vypadl z ruky loupák na zem, po kterym se okamžitě vrhnul Tom. "Heeej co děláš??" strči Bill do Gustava a pozoroval Toma, kterej začal loupák okusovat. "Teda, ještě nikdy jsem neviděl kočku, co by jedla něco takovýho," zakroutil hlavou při pohledu na pochutnávajícím si Tomovy. "No jo. On sní úplně všechno, co mu dáš. Dokonce i pomeranč," usmála jsem se. "No tak to jsi mu to jméno dala vážně výstižně. Tady Tom taky sní všechno na co přijde," zasmál se Georg a poplácal Toma po zádech. "Hele to neni pravda. Třeba takový brokolice bych se nedotk ani kdybych hlady umíral," zaprotestoval Tom. "Fuuuuj, brokolice," ušklíbnul se Bill. "No pořád lepší brokolice než nehty," ozval se Gustav. "Náhodou teď už si je nekoušu. Co jsem si je začal lakovat, přestal jsem s tim," ohradil se Bill. "Tak to pěkně kecáš!! Já tě nedávno viděl jak sis je potají okusoval a tos je měl i nalakovaný," drcnul do něj Tom. "Ale to bylo jen jednou, protože jsem byl nervozní," bránil se Bill. "Ty tak kecááááš," zašklebil se Georg. "Teda to je debata," zasmála jsem se při jejím poslouchání. "To víš. My debatujem pořád a o všem," usmál se Bill. "To teda jo. Někdy i o úplnejch kravinách," přitakal mu Gustav. "To věřim," přikývla jsem a vstala. "Kam jdeš??" zajímal se Tom. "Jdu se oblíct a musim tu uklidit. Když už nechodim do školy, aspoň něco udělat musim," odpověděla jsem mu a vydala se do pokoje. "No ale co my tady??" křiknul za mnou Bill. "No buď si zapněte bednu a nebo můžete jit třeba na komp. Jak chcete!!" křikla jsem na něj z pokoje. "No tak pudem na komp ne?? Ohlídnem si, co je tam o nás novýho," navrhl Bill. "Jasně. Jdem," přikývli kluci a vydali se za mnou do pokoje.
"Tak mi jdem na ten komp," vpadli všichni čtyři dovnitř, zrovna kyž jsem si na sebe natáhla tričko. "Teda vy to ale máte vypočítaný. Přijit o minutu dřív, je po vás," zasmála jsem se. "No jo, promiň," zarazil se Bill. "Když my si pořád nemůžem zvyknout," doplnil ho Tom. "To je v poho. Klidně běžte a já se jdu dát do práce," usmála jsem se a vypadla z pokoje pryč. Zatímco já jsem se pustila do úklidu, kluci se nahrnuli k počítači a začali na netu zkoumat svoje nový fotky. "Ježiš co to je??" vykulil oči Tom, když narazili na fotku, kde stáli čtyři chlapy převlečený za ně a ten co předváděl Toma měl na hlavě bílej mop. "Asi nějaký zapálený fanoušci," chechtal se Georg při pohledu na obézního Billa. "Teda to je děs. Kdybych vypadal takhle, nikdo nás nebude poslouchat," prohlásil Bill a naklikl článek se svym jménem. "Hele?? To- to sem já??" zeptal se okamžitě, když se před nim zjeili dvě fotky, kde se něco jemu hodně podobný líbalo s nějakou holkou. "No vypadá to jako ty," řekl Tom a nahnul se blíž k monitoru. "A já sem se s někym líbal??" rozhlídnul se Bill tázavě po klukách. "Jak mi to asi jako máme vědět?? To bys nám spíš měl říct ty ne??" řekl Gustav a podíval se na Billa jako na totální pako. "No asi jo, ale já teď fakt nevim... Jsem to já nebo nejsem..." kývnul Bill a usilovně se snažil vzpomenout, jestli se s nějakou takovou holkou líbal nebo ne. "Hele tak se zeptáme Sandry. Ta to třeba bude vědět," navrhl Tom, doběhl pro mě a už mě táhnul i s koštětem v ruce do pokoje. "Co jeeee?? Hoří??" zeptala jsem se, když mě přistrčil ke kompu. "Nehoří, ale chceme vědět, jestli je tohle Bill nebo neni," odpověděl mi Georg a ukázal na monitor. "Cože?? A proč se ptáte mě, když se můžete zeptat Billa??" nechápala jsem je. "No protože já nevim, jestli jsem to já nebo nejsem," odpověděl mi Bill potichu. "Aha. Takže ty ani nepoznáš sám sebe jo??" zeptala jsem se se smíchem a mrkla na fotky, který mi ukazovali. Chvíli jsem si je pečlivě prohlížela a potom se usmála. "To přece nejseš ty," konstatovala jsem. "Fakt ne??" podíval se na mě Bill a ulevil si. "Fakt ne. Tohle je přece holka," kývla jsem a začala se smát. "Holka??" opakoval po mě překvapeně Tom a znova se zadíval na fotky. "Jo, holka. Copak nevidíte ty rozdíly??" rozhlídla jsem se po nich. Kluci ale jen zavrtěli hlavama. "No jo. Kluci," povzdechla jsem si a zadívalal se na Billa, kterej pořád civěl na ty fotky. "Ty by ses měl teda ale stydět," prohlásila jsem. "Já?? Proč??" podíval se na mě Bill nechápavě. "No když si ani nepamatuješ, kde ses s kym líbal a nelíbal..." odpověděla jsem mu s úšklebkem a podívala se na koště, který jsme pořád držela v ruce. "No tak já zase pudu uklízet. Nebo snad potřebujete, abych vám ještě u něčeho řekla jestli jste to vy nebo ne??" rozhlídla jsem se po klucích. "Ne, ne nepotřebujem. Klidně můžeš jít," zakřenil se Tom a tak jsem se vydala pokračovat tam, kde mě Tom vyrušil.
Pokračování příště =D