Autor: Sandra=)
"Tohle vážně napsaly faninky??" podíval se na mě tázevě Bill, když si to dočetl. "Jo, psaly," přikývla jsem. "Jseš si jistá?? Neni to náhodou od anti??" zeptal se mě Tom. "Ne, jsem si naprosto jistá, že to je od faninek. Anti by to tak hezky nenapsaly," přikývla jsem.
"No teda. Jak tohle může někdo vymyslet?? Copak si vážně myslej, že by to mohlo bejt reálný??" zakroutil Bill hlavou a znovu přelítnul řádky očima. "No nejspíš asi jo.Když to píšou nebo čtou, musej si to představovat," zamyslela jsem se. "To je ale fakt nechutný. Já si zkusim představit jen kousíček a úplně mi nabíhá husí kůže," oklepal se Tom. "No mě to přijde ujetý. Jsme přece bráchové, dvojčata!! Jak by se něco takovýho mohlo dít??" podíval se Bill na Toma. "No mě se neptej. Já to nepsal," pokrčil Tom rameny. "Já teda tyhle příběhy o vás moc nečtu, protože mi to přijde takový...noooo....jak bych to řekla... divný, ale zase musim uznat, že je to napsaný skvěle," prohlásila jsem. "Napsaný to sice je skvěle, ale ten obsah je humus," řekl razantně Tom a Bill přikývnul. "Ale zlobit se na ně za to nemůžete. Nemyslej to špatně. Prostě jim jen přijde kouzelná představa, že by jste si mohli bejt bližší ještě víc, než jste teď," namítla jsem. "No jim to možná přijde kouzelný, ale mě to přijde na zkaženej žaludek," zaksichtil se Tom. "Ale no ták. Jen si nemyslete, že kdyby to byla pravda, byly by z toho ty holky nějak nadšený. Právě ony by vyšilovaly nejvíc, že jste teplý a oni nemaj šanci," zakřenila jsem se. "Hmmm, na tom něco bude," přikývl Bill. "Ale to neznamená, že musej psát zrovna takovýhle věci. To si nemůžou vymyslet něco normálnějšího??" dodal. "No tak to netušim," pokrčila jsem rameny. "Na a radši to vyhoď nebo se ještě osypu," podal mi Bill papíry a já je hodila do koše.
"Já tě varovala, že to nechceš vědět," zašlebila jsem se. "To jo. Měl jsem tě radši poslechnout," přikývl Bill. "Jenomže to by jsi nesměl bejt tak paličatej," drcnul do něj Tom. "Ale náhodou, mě to přišlo docela legrační," ozval se najednou Georg. "Legrační??" podívali jsme se na něj překvapeně. "Jo, legrační. Docela zajímavý, když si to zkusíte představit," přikývl se smíchem Gustav. "No to nemyslíte vážně!! Vám to přišlo legrační??" zakroutil nevěřícně hlavou Bill. "No když se něco takovýho nepíše o nás dvou tak jo," kývnul Georg a dál se smál. "A jseš si tim tak jistej??" podívala jsem se na něj pátravě. "Nooooooo....eh," heknul zaraženě Georg a podíval se na Gustava, kterýmu taky zmrznul úsměv. "No tak vidíš," ušklíbla jsem se. "No moment. O nás něco takovýho taky je??" zeptal se Gustav s vyděšenym výrazem. "Noooo, na stoprocent to nevim jistě, ale myslim, že jsem už někde něco takovýho o vás dvou taky zahlídla," zamyslela jsem se. "Pane bože," vydechl Georg a Tom s Billem se začali smát. "Hele Bille?? A jste si vy dva úplně jistý, že by se nikdy nic takovýho nemohlo stát??" zeptala jsem se, když se přestali smát. "No to je jasný. Nikdy v životě by se nic takovýho nestalo," přikývl Bill rozhodně. "A jseš si vážně jistej?? Naprosto a neomylně jistej??" zadívala jsem se na něj pátravym pohledem, kterej ho trochu znejistil. "Nooo, jasně....ehm... že jsem si toooo, jistej," kývnul rozpačitě. "Proč se tak vyptáváš??" podíval s na mě zvědavě Tom. "Noooooooooooooo já jen, že jsem dneska ráno udělala pár takovejch fotek, který kdyby se dostaly na oči těm faninkám co to píšou, možná by tomu začaly věřit i ve skutečnosti," zakřenila jsem se tajemně. "Jaký fotky??" nechápal Bill. "Nooo, třeba tyhle," řekla jsem a popadla do ruky svůj foťák. "Ukaž!!" vyhrkl Tom a vytrhl mi foťák.
"Ježiši!!" vykřikl Tom i Bill najednou, když si prohlíželi svoje fotky, kde spali v těsnym obětí. "Dobrý fotky ne??" zakřenila jsem se a nahlížela jim přes rameno. "No to je strašný!! To nesmí nikdo vidět nebo si vážně budou myslet, že jsme buzny!!" vykřikl Bill a začal foťákem mávat ve vzduchu. "Dej to sem!!" křikla jsem a vytrhla mu foťák z mávající ruky. "Vymaž to!! Vymaž to!!" povykoval na mě Tom. "No to teda ne. Takový skvělí fotky se mi už znova nepovedou," zakroutila jsem nesouhlasně hlavou. "No tak nám ale slib, že to nebudeš nikde ukazovat," nahodil Bill i Tom psí kukuč. "Kluci co blázníte?? Kdybych to měla v plánu někde ukazovat, myslíte, že bych vám o nich řekla?? Dávno by už byly na netu," podívala jsem se na ně nechápavě. "No to je pravda," kývnul Gustav. "Ty jseš náš anděl," zakřenil se Bill a objal mě. "To teda jseš," přidal se Tom a nakonec jsme zase skončili v objímací hromadě.
"Ok, ok tak už toho nechte nebo svýho anděla umačkáte," vyhekla jsem a kluci mě se smíchem pustili. "Hele, neměli by jste ale taky zavolat domů?? Vždyť za celou tu dobu, co jsem s váma jste tam ani jednou nevolali. Vašim se přece musí stejskat," napadlo mě najednou. "No vidíš!! Na to jsme úplně zapomněli!!" plesknul se do čela Bill a hned začal hrabat mobil. "To je fakt. S tebou jsme úplně zapomněli, že máme rodiny," přikývl Georg a taky s začal schánět po mobilu. "Ale neni se čemu divit. S tebou je prostě taková zábava, že na všechno ostatní úplně zapomeneš," mrknul na mě Gustav a už vytáčel číslo domů. "Ahoj mami, tady Bill," pozdravil Bill, když se mu v telefonu ozvala máma. "A Tom!!" křiknul Tom, aby byl slyšet. "Nazdar tati, jak se máte??" začal mluvit Georg a nakonec se přidal i Gustav. Chvilku jsem jejich rozhovory na střídačku poslouchala, ale protože mleli strašně rychle, skoro vůbec jsem jim nerozuměla a nakonec jsem to vzdala. Po chvilce znuděnýho čučení do zdi jsem si vzpomněla, že mám vlastně taky mobil a že je už celej tejden vypnutej. Rychle jsem ho vyhrabala z tašky a zapnula. Jamile mi ale naběhl, začal šíleně pípat pod hromadou sms, který mi začaly chodit. Kluci se na mě překvapeně otočili. "Ehm... to... to nic. Jen dál telefonujte...ehm," vykoktala jsem a rychle vypnula zvuk. Byla jsem úplně skoprnělá nad tou hromadou sms, který mi chodily. Ve všech bylo skoro to samý. Byly to sms typu "Čau Sandro, je fakt pravda, že jseš s TH??" nebo "Čau, je pravda, že chodíš s Billem??" a podobně. Většina z nich byla i od úplně neznámejch čísel a lidí, o kterejch jsem nikdy v životě neslyšela. Trpělivě jsem všechny sms četla a vymazávala. Když to ale ani po půl hodině nebralo konce, naštvaně jsem mobil hodila vedle sebe. "Copak?? Někdo tě naštval??" podíval se na mě Bil a posadil se vedlě mě. "Ále, jen mi choděj pořád nový a nový sms od lidí, který vůbec neznám a ptaj se v nich pořád na to, jestli je to pravda, že jsem s váma a tak," mávla jsem rukou. "Tak na tohle znám nejlepší lék," usmál se Tom. "Jo?? A jakej??" podívala jsem se na něj zvědavě. "Tenhle!!" řekl Tom, popadl můj mobil a vší silou s nim mrsknul o zeď, takže se rozletěl na několik kousků. "Ježiši Tome!! To je můj mobil!!" vykřikla jsem zděšeně a začala ty kousky sbírat. "Oprava. Tohle "byl" můj mobil," prohlásila jsem, když jsem v rukách držela kousíčky něčeho, co lehce připomínalo mobil. "Teď tě už ale nebudou otravovat," zakřenil se Tom. "No to nebudou. Teď už mě nebude otravovat vůbec nikdo, protože mám po mobilu," přikývla jsem. "Bože, až tohle naši uviděj, zabijou mě," vydechla jsem a vyhodila ty zbytky do koše. "Tak tohle si přehnal," probodl Toma pohledem Bill. "Ale já se ptal, jestli to chce vidět," namítl Tom. "No jo, ale to netušila, že jí rozemeleš mobil na padrť," drcnul do něj Gustav.
"Ne, nechte ho. Má pravdu. Chtěla jsem to vidět a aspoň mě nebudou otravovat," posadila jsem se znova na postel. "Ty se nezlobíš??" podíval se na mě překvapeně Tom. "Ne. Sice si budu muset na novej vydělat, ale nezlobim. Aspoň mám klid," usmála jsem se. "Teda ty jseš fakt neuvěřitelná," zakroutil hlavou Bill. "To teda jo," přikývl s úsměvem Tom. "Ale víte co?? Než mi Tom roztřískal mobil, stačila jsem si všimnout, že jsem na zítra objednaná ke kadeřnici, takžeeee.... co kdyby jsme si zejtra udělali nakupovací den??" navrhla jsem. "No to je bezva nápad!!" vyhrkl okamžitě nadšeně Bill. "Nakupovací??" opakoval Tom a podíval se po sobě s Georgem a Gustavem. "Jo, nakupovací a mohli by jsme to zakončit nějakym filmem v kině," přikývla jsem. "Kino?? Tam jsem nebyl ani nepamatuju," zamyslel se Gustav. "No právě," zakřenila jsem se. "A nemusíte mit obavy, že by tam na vás útočily hromady faninek, protože do tohohle kina skoro nikdo nechodí," dodala jsem. "No tak skvělí!! Jde se do kina!!" křikl nadšeně Tom. "Super. Takže plán na zejtra je hotovej a já se teď s dovolenim pudu pod sprchu," usmála jsem se a zvedla se z postele. "Hele a můžu jit s tebou??" chytil mě za pas Tom. "Na to zapomeň," praštila jsem ho loktem do břícha a se smíchem odešla. "Ok," hekl Tom a posadil se na postel. Když jsme se všichni vystřídali v koupelně, rozhodli jsme se jit rovnou spát.
"Nenene," zastavil mě Tom, když jsem se začala šinout na svoje obvyklí místo. "Jaký ne??" otočila jsem se na něj nechápavě. "Dneska spíš přece mezi mnou a Billem," připomněl mi Tom. "Ale..." začala jsem protestovat, ale Bill mě přerušil. "Copak jsi zapomněla, co jsi slíbila, když tě přestaneme lehtat?? Jestli jo tak stačí říct a my ti to milerádi připomenem," zašklebil se Bill. "Ale ne, nezapomněla. Jen...jen se mi to nějak nevybavilo," vzdechla jsem a rezignovaně se uvelebila vedle Toma. Bill rychle zhasnul světlo a lehnul si z mojí druhý strany. "Dobrou," popřáli mi kluci sborově. "Dobrou," odpověděla jsem a v ten okamžik na mě Tom položil svoji ruku. To samí udělal po chvilce i Bill. "No jo. Dvojčata," pomyslela jsem si v duchu a za chvíli usnula.
Pokračování příště =D