close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Život si nevybírá 42.

27. ledna 2007 v 21:03 | Sandra=) |  ╬Život si nevybíra
Autor: Sandra =)
"Teda já fakt nemůžu. Už dlouho jsem něco takovýho neviděl," smál se jak o život Tom. "Hele Tome?? Nepojmenovala tě máma náhodou po tomhle Tomovy??" drcla jsem do něj se smíchem. "No tak to fakt nevim," pokrčil Tom rameny a zadíval se na Billa. "No na mě se nedívej. Já to nevim," řekl hnedka Bill a všichni jsme se začali smát.
"Buďte zticha!!" okřikla nás sestra a zažraně sledovala nějakou jinou pohádku o fotbale. "No jo pořád," řekla jsem a naznačila klukům, aby byli ticho. Ti jen přikývli a začali se dívat na tu pohádku. Sice jí vůbec nerozuměli, ale celkem je zaujala. "Teda ty jsou jak malí kluci," pomyslela jsem si, když jsem se smíchem pozorovala jak zažraně na to koukali. "To je to tak bere??" zeptala se mě máma, která pobíhala po obýváku a balila sestře věci. "No, nejspíš jo," pokrčila jsem rameny. "A kolik že jim je?? Deset??" ušklíbla se máma. "Nooo, dvojčatům je 17, Georgovy 19 a Gustavovy 18," protáhla jsem. "Hmmm, že se na to ale chovaj," pohodila máma hlavou, když kluci začali něco vykřikovat a div se u toho nepoprali. "Chápej. Oni pořád někde pobíhaj a cestujou a nemaj čas se na takovýhle věci dívat," smála jsem se. "No jo," vzdychla máma a zavřela zbalenou tašku. "Hele, prcku, vypni tu televizi a mazej do koupelny. Už je osm a zejtra musíš vstávat," zadívala se máma na Lindu. "Ale já se chci ještě koukat," začala hnedka odporovat Linda. "Bez keců. Ať už seš tam," ukázala máma prstem na dveře. "Ach jo!" povzdychla si naštvaně sestra a slezla z gauče. "Mazej," pleskla ji máma přes záda a šla za ní. "Hele, nemáte hlad?? Já docela jo," rozhlídnul se po nás Tom. "Jo, já docela taky," přikývl Georg. "No tak si něco dáme," navrhla jsem. "Ale co??" dodala jsem zamyšleně. "Co třeba takhle pizzu??" navrhnul Bill. "Yeaaaaaaaaaaaaaah, pizza!!" vykřikl nadšeně Tom. "Fajn. Tak já nějakou objednám," přikývla jsem a šla k telefonu objednat pizzu.
"Tak do dvaceti minut jsou tady," oznámila jsem, když jsem se vrátila zpátky do obýváku. "Super," zakřenili se kluci. "Ale co budem do tý doby dělat??" podíval se po nás Bill. "Noooo, třeba bych vám mohla ukázat jak šikovný tady máte faninky a jaký o vás dělaj pěkný weby," navrhla jsem. "Dobře. To neni špatnej nápad," přikývli kluci a tak jsme se vydali do pokoje, kde jsem okamžitě zasedla ke kompu a začala vyhledávat různý stránky o TH. "Jeee hele Bille, to je ale pěkná fotka," drcnul do Billa Tom a se smíchem ukazoval na jednu fotku, kde se Bill neuvěřitelně ksichtil. "Ježiš marja, kdy to vyfotili?? To je hrůza!!" vykřikl zděšeně Bill a kluci se začali šíleně smát. "No stejně je nejlepší jak vám tady komolej jména," zasmála jsem se. "Komolej?? Jak je komolej??" podíval se na mě zvědavě Tom. "No tak třeba to je jednou Billik nebo Billík, podruhý Billísek, pak taky Billíšek, Billánek, Billos, no a bacha, taky Billáček!!!" přečetla jsem náhodně několik zkomolenin Billova jména. "Cože?? Tak mi vážně řikaj??" vykulil Bill oči na monitor. "Jo, fakt," přikývla jsem se smíchem. "Hehe, to je fakt dobrý Billáčku," smál se mu Tom. "No bejt tebou tak se moc nesměju Tommy, Tomíku, Tomíčku, Tomíšku, Tomátko, ... mám pokračovat?" podívala jsem se na Toma posměšně. Tomu okamžitě zmrznul úsměv na rtech. "No to je hrozný," vydehl a Gustav s Georgem se začali smát. "No na vás dva bych tady taky něco našla," řekla jsem a začala hledat nějaký jejich zkomoleniny. "Jo, tady je něco. Gustík, Gustíšek, Gusťánek, Gusťošek a Georgík, Georgís, Gergy, Georgíšek, atd..." přečetla jsem jich pár a málem si u toho zlomila jazyk. "No páni. Jsem nevěděl, že se daj naše jména vyskloňovat do tolika podob," zakroutil hlavou Gustav a já se začala šíleně smát. "Hmmm, ale náhodou nám neříkaj jedno vajíčko se dvěma spermiema, že ne?" zadíval se na mě Tom. "Hahaha, cože??" začala jsem se smát jak šílená tý větě. "Počkej já se podívám," smála jsem se dál a začala to hledat. "Ne, nic takovýho tu neni. Akorát vám taky řikaj dvojítka místo dvojčata," řekla jsem, když jsem se přestala konečně smát. "Uffffffffff," oddechl si Tom. "A co je tohleto??" zeptal se mě Bill a ukázal prstem na odkaz, kde bylo 15+. "Nooooo.... to nechceš vědět," vypadlo ze mě po chvilce vykrucování. "Ale chci," řekl Bill. "Ne, to nechceš," odporovala jsem mu. "Ale chci," kývnul rázně Bill hlavou. "Nechceš," stála jsem si za svym. "Chci," přesvědčoval mě Bill. Takhle jsme se tam chvilku dohadovali. "Ok, ok. Tak když chceš, ale já tě varovala," kývla jsem nakonec a klikla na ten odkaz. "To jsou vymyšlený příběhy od vašich faninek," řekla jsem a jednu rozevřela. "Hmmm, ale to neni nic novýho. Těch je i u nás spusta," zabručel znuděně Bill. "Ale tohle nejsou ty klasický příběhy. Tohle jsou příběhy, kde z tebe a Toma dělaj.....noooooo.... ehm.....sakra," nevěděla jsem jak to říct. "No co z nás dělaj??" vyzvídal Bill. "Nooooo....tyyy.... vždyť víš," koktala jsem. "No to nevim," zavrtěl Bill hlavou. "Fajn," vydechla jsem. "Prostě z vás tady dělaj buziky," řekla jsem rychle. "Cože?? Buziky??" podíval se na mě překvapeně Tom. "Jo, buziky. Mohli by jste si to přečíst, ale je to česky, takže tomu rozumět nebudete," přikývla jsem. "Hmmm, škoda. Docela by mě to zajímalo," pokýval hlavou Tom. "No, i když.... možná by to šlo," zamyslela jsem se a rychle vyběhla z pokoje.
Rychle jsem přilítla do kuchyně a popadla telefon. "Halo??" ozvalo se ze sluchátka. "Čau Martine, co děláš??" pozdravla jsem. "Jeeeee, čau Sandro. Teď jsem zrovna vylez z vany," odpověděl mi Martin. "Aha a nemáš teď tak půl hoďky času??" zeptala jsem se. "No jasně. Proč??" přikývl Martin. "Nooo, potřebovala bych přeložit asi dva příběhy do němčiny," odpověděla jsem. "Jo jasně. Hned to udělám. Kde je najdu??" přikývl okamžitě Martin. "Na jedný stránce," nadiktovala jsem mu adresu. "Dobře. Tak já to přeložim a pak ti to pošlu na mail jo??" zasmál se Martin. "Ok. Moc díky a pěknej večer," poděkovala jsem a zavěsila. "Tak asi za půl hoďky si to budete moct přečíst," oznámila jsem klukům, když jsem vlezla do pokoje. "Jakto??" zeptal se Gustav. "Martin nám to přeloží. Zrovna jsem mu volala," odpověděla jsem a v tu chvíli zazvonil zvonek. "Pizza!!" vykřikli kluci nadšeně a já šla otevřít. "Mňam," pomlaskávali kluci, když jsme se do pizzy pustili. "Je fakt výborná," pochvaloval Bill a cpal si ji neuvěřitelnou rychlostí do pusy. "To teda jo," zahuhlal Tom s plnou pusou. "Na pizzu jsem se fakt těšil," přidal se Georg a Gustav jen přikyvoval. "No tak se cpěte a nekecejte nebo vám ji snim," zakřenila jsem se a ukousla Billovy poslední kousek pizzy, kterej držel v ruce. "Heeeej, to bylo moje!!" ozval se okamžitě Bill a čučel přitom do prázdný ruky. "Já vás varovala," zasmála jsem se a ukousla zbytek i Tomovy. "No moment!! Co to má jako bejt??" podíval se na mě nechápavě Tom a já se zakřenila. "Tak ty takhle jo??" podíval se na mě Bill, potom mrknul na Toma a oba se na mě vrhli. "Aaaaaaaa, pomooooooc," pištěla jsem s plnou pusou pizzy, když mi Tom chytil ruce a Bill mě začal lehtat na podbříšku. "Georguuuuuu, Gustaveeeeeee, pomooooooooooc!!" křičela jsem mezi záchvaty smíchu. Gustav s Georgem to však jen se smíchem pozorovali a dál se cpali pizzou. "Pusttě měěěěě, prosííííííííííím," zakňučela jsem, když mě už bolelo břicho od smíchu. "A co za to??" zeptal se mě Tom. "Cokoliv. Hlavně když mě pustíte," kňučela jsem. "Dobře. My tě pustíme, ale.... dneska budeš muset spát mezi mnou a Tomem," řekl Bill a přestal mě lehtat. "Ne to ne. Z mýho místa mě nedostanete," zavrtěla jsem hlavou. "Jak chceš. Tak tě tu budem lechtat tak dlouho, dokud nepovolíš," zakřenl se zákeřně Bill a znovu mě začal lechtat. "Neeeeeeeeeeee," vykřikla jsem a kroutila se jak žížala.
"No tak dobřeeee. Budu spát mezi váma," hekla jsem asi po dalších třech minutách šílenýho lechtání. "Vidíš že to jde," zakřenil se Bill a pustil mě. "Teda, vy jste ale mrchy," vydávala jsem ze sebe z těžka a kluci se mohli umlátit smíchy jak jsem byla rozcuchaná. V tom se ozval příchozí mail. "Aaaaaaa, Martin to už má hotový," řekla jsem a vyskočila z postele. Rychle jsem naklikla mail, kde byly dva přeložený příběhy a u toho byl vzkaz od Martina. "Tak tohle jsem teda ještě neviděl. Nejdřiv jsem myslel, že se umlátim smíchy, a potom jsem to málem vrhnul," stálo v něm a u toho bylo několik řehtajících se smajlíků. "No tak doufám, že jste už dojedli," zeptala jsem se, když jsem to vytiskla. "Jo, dojedli. Proč??" odpověděl mi Tom. "Protože by se vám ta pizza mohla zhnusit," zakřenila jsem se a podala Billovy papíry. Ten je nedočkavě bafnul a začal v nich zvědavě i s klukama číst...
Pokračování příště =D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama