close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Život si nevybírá 41.

27. ledna 2007 v 20:52 | Sandra=) |  ╬Život si nevybíra
Autor: Sandra=)
"Páni, už to vůbec nesvědí," řekl Bill a zakřenil se. "To je dobře. Nebyla jsem si totiž jistá, jestli neni už prošlej," zakřenila jsem se ještě víc. "Coože??" podíval se na mě zhrozeně Bill. "Kliid. To byl jen vtip," řekla jsem a oba jsme se rozesmáli.
"Tak co ty náš komáre. Už je to dobrý??" zasmál se Georg, jakmile jsme vylezli z koupelny. "Jo, už jo. A co koníček? Už se vydejchal??" opáčil hnedka Bill. "Jj," kývnul Georg a oba se rozesmáli. "Takže teď vyrazíme do ulic??" zaptal se Gustav a mrknul na hodiny. "Jo, půjdem," přikývla jsem. "Ale předem vás upozorňuju, že tady nic neni a je to tady šílenej zapadákov," varovala jsem kluky při cestě do pokoje. V pokoji si Bill hned zabral kosmetickej stolek a začal se zkrášlovat. Já jsem si stoupla za něj, chvilku ho pozorovala a potom si jenom pár tahy přetřela řasy černou řasenkou a pusu bezbarvym leskem.
"Tak můžem vyrazit!" řekl Bill po chvilce a spokojeně se prohlídl v zrcadle. "Fajn," přikývli kluci a vydali se pryč z pokoje. "Kam půjdeme nejdřív??" zeptal se Tom, když jsme vylezli ven."No já nevím. Nejspíš na náměstí. To je takovej střed tady toho a tam uvidíme, kam se vydáme," pokrčila jsem rameny a zamířila do jedné ulice. Po deseti minutách chůze jsme dorazili na námko a já si okamžitě všimla dvou postav, sedících uprostřed náměstí na jedné lavičce. "Sakra. Doufala jsem, že tu nikdo nebude a už vůbec ne tihle dva," pomyslela jsem si mrzutě. "No nic. Stejně se jim nevyhnem," konstatovala jsem a pokračovala dál v cestě. Kluci kráčeli hned vedle mě a vesele mezi sebou debatovali. "Ale no nééééééé. To je přece Sandra!!" pronesl jeden ze sedících kluků, jakmile jsme procházeli kolem nich. "A má sebou nějakej pánskej doprovod..." dodal hned druhej a oba se začali debilně smát. "Hele, nevolaj náhodou támhleti dva týpci na tebe??" zeptal se mě Bill a ukázal na ty dva. "Bohužel jo," přikývla jsem rozladěně. "A neměla by jsi tam jít??" zeptal se mě Gustav. "No, vlastně jsem spíš měla v plánu je ignorovat," odpověděla jsem a podívala se nevraživě na ty dva, kteří nás z menší dálky pozorovali a pořád na nás hulákali. "Proč??" zeptal se mě hned Tom. "Protože to jsou hrozný blbci a pořád mě jen otravujou," vysvětlila jsem mu. "Aha. No ale teď jseš s náma, takže tě otravovat nebudou," usmál se na mě Tom a už mě k nim táhnul.
"Čau Sandro," pozdravili mě ti dva pitomci zborově. "Nazdar," pozdravila jsem otráveně. "Co to máš za doprovod??" zeptal se jeden z nich a pohodil hlavou směrem ke klukům. "To jsou... kámoši," odpověděla jsem po chvilce zaváhání. "Kámoši jo?? Ale tohle je holka ne??" zeptal se mě přiblble jeden z nich a ukázal na Billa. "Debile, to je kluk," vypadlo ze mě dřív, než jsem to stačila zarazit. "Fakt jo?? Ale vypadá jako pěkná roštěnka," zakřenil se dementně. "Tak to asi potřebuješ víc dioptrií," odpověděla jsem štiplavou narážku na jeho brejle. "Ok, tak fajn. Se nerozčiluj," rozhodil rukama brejloun. "To nám ty svoje "kamarády" ani nepředstavíš??" vmísil se do rozhovoru druhej týpek. "No jasně že jo. Tohle je Georg, Gustav, Tom a Bill," ukazovala jsem postupně na kluky a vyjmenovala jejich jména. "Mimochodem, tohle je David a Mirek" otočila jsem se na kluky a ukázala na ty dva blbce. "Čau," pozdravili kluci německy. "Oni to jsou němčouři??" podíval se na mě nechápavě David. "Jo," přikývla jsem. "Takže to v těch novinách byla pravda!" vyhrkl najednou Mirek. "Ne, to nebyla," vyvrátila jsem mu to. "Ale vždyť tady teď ty buzíci z TH stojej s tebou," oponoval mi David. "To nejsou žádný buzíci. To jste spíš vy dva!!" osopila jsem se na něj. "Hmm, když myslíš..." pokrčil rameny David. "Ale v těch novinách přece nekecali, když tu jsou s tebou," ozval se inteligentně podruhý Mirek. "Něco pravda byla a něco ne," odpověděla jsem suše. "Ok, ok. Tak už ty buzíky neřešte," rozhodil rukama David a vstal z lavičky. "Co kdyby jsme si spolu promluvili o tamtom??" přiblížil se ke mě a já automaticky ucouvla. "O čem??" dělala jsem že nevím. "No přece o tom, kdy to my dva dáme dohromady," odpověděl mi David a znovu přistoupil blíž ke mě. "Bože ten je tak odpornej," pomyslela jsem si v duchu a ušklíbla se. "Už jsem ti asi stokrát řekla, že nikdy!!" řekla jsem pohrdavě. "Ale no tak nedělej caviky. Já vim, že mě chceš," přiblížil se ke mě na vzálenost pěti centimetrů a naklonil se ke mě, až jsem ucítila pach z cigaret, která se z něj linula. "No fuuuj. Ten zase smrdí," blesklo mi hlavou a já se lehce zaklonila, aby se nedotkl mojí tváře tou svou. Když už byla jeho tvář dost blízko a já se nemohla víc zaklonit, protože se mi začala ozývat bolavá páteř, přistoupil k nám Tom, chytil mě kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. "Díky bohu," oddychla jsem si potichu, když se na něj David nevraživě podíval a odstoupil ode mě. "On je tvůj kluk??" zeptal se mě a posadil se zpátky na lavičku. "Ehm... jo, je," přikývla jsem rychle a vlepila Tomovy pusu na tvář. "Hmmm a nedal by si ten "tvůj kluk" cígo??" řekl David a natáhl k Tomovy ruku s krabkou cigaret. Tom pochopil o co jde a už se pro jedno natahoval. "Plesk!!" praštila jsem ho pohotově přes ruku. Tom ji okamžitě stáhnul zpátky a tázavě se na mě podíval. "Žádný cigarety!! Nesnášim kouření a teď jste u mě, takže tady kouřit nebudete!" řekla jsem rázně a kluci jen přikývli na souhlas. "Co je??" zeptal se mě David a sám si strčil cigáro do pusy. "Nic. Jenom nebudou kouřit," odpověděla jsem. "Takže ty mu zakazuješ kouřit?? A on si to nechá líbit??" zasmál se David a zapálil si. "Já prostě nesnášim kuřáky," řekla jsem suše a začala Toma táhnout pryč od nich. Gustav, Bill a Georg mlčky pochodovali za námi.
"Teda díky," vydechla jsem, když jsme těm dvěma zmizeli z dohledu a Tom mě pustil. "Neni zač," zakřenil se Tom. "Ti byli vážně nějaký divný," řekl Bill zamyšleně. "To jo. Pořád do mě hučej a nedaj mi chvilku klidu," přikývla jsem a nahodila mučednickej obličej. "Tak půjdem radši dál ne??" navrhl Gustav. "Radši jo nebo nás ti dva ještě doženou," přikývla jsem a tak jsme se vydali znovu na cestu. Po zbytek naší výpravy jsme už naštěstí nikoho nepotkali a domů jsme to vzali jinudy, aby jsme nešli přes náměstí.
"Domooov," vydechla jsem šťastně, když jsem dopadla na gauč vedle sestry, která ještě pořád sledovala televizi. "Jeeeeeee hele. To je přece Tom a Jerry!!" řekl nadšeně Bill, posadil se do křesla a zadíval se na obrazovku. "No joooo," přikývl Tom a hupsnul vedle mě. Vedle něho se ještě posadili kluci a tak jsme všichni zarytě pozorovali Toma a Jerryho.
"Mamííííííííííííííííííí!!" vykřikla najednou sestra, až jsem sebou trhla jak jsem se lekla. "Aauu," sykl Tom, když jsem do něj nechtíc praštila. "Promiň..." omluvila jsem se mu. "To je dobrý," usmál se Tom a znova se zadíval na bednu. "Čau mami," pozdravila jsem mámu, když jsem si všimla, že stojí ve dveřích. "Vy se díváte na pohádky??" povytáhla máma obočí, když uviděla co tak zarytě sledujem. "Dobrý den," pozdravili hned kluci. "Nazdar," řekla máma, protože jí dokáplo, co říkali. "Tak jak bylo u dědy??" zeptala jsem se a šla jsem za mámou do kuchyně. Kluci zůstali u televize a Toma a Jerryho. "Dobrý. Nic novýho se tam nedělo. Akorát se mi děda moc nelíbí," zamračila se máma. "Proč?? Je mu něco??" vyzvídala jsem. "Ne, ale nějak nemůže na nohy," zavrtěla máma hlavou. "Hmmm a kde je Denisa??" rozhlídla jsem se kolem sebe. "Zůstala u dědy. Radši jsem jí neříkala, že tu budou ty kluci z tý kapely. Vždyť ji znáš, to by bylo k nevydržení," vysvětlila mi máma a já si oddychla. Vůbec jsem totiž nebyla nadšená z představy, že by nás sestra celou tu dobu pronásledovala a tak mě ztrapňovala. "A co tady?? Co Linda??" zeptala se mě máma. "Dobrý. Ráno měla akorát šok, když uviděla u kuchyňskýho stolu polonahý kluky, ale jinak v poho," odpověděla jsem. "Aha. No dobře. Musim jí ještě zabalit," pokývala máma hlavou. "Zabalit?? Proč??" vyzvídala jsem. "No protože Linda zejtra jede na školu v přírodě na celej tejden," odpověděla mi máma. "To je zajímavý. Najednou všichni mizej. Táta jel na školení, Denisa zůstala u dědy a Linda jede se školou pryč...To jsou ale věci," zakroutila jsem hlavou. "A vadí ti to snad?? Já jsem jenom ráda. I takhle nás tu bude až až," zadívala se na mě máma. "Ne, nevadí. Já jsem jenom ráda," řekla jsem rychle a vrátila se za klukama do obýváku. Ti se zrovna šíleně smáli Tomovy, kterej se chytil do obrovský hromady pastiček na myši...
Pokračování příště =D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama