Autor: Sandra=)
Když jsem dopověsila prádlo, sebrala jsem prázdnej koš ze země a otočila jsem se k odchodu. V tom jsem si ale všimla kluků, kteří byli nalepený v pokoji na okně a s úšklebkem mě pozorovali. Jakmile si všimli, že na ně koukám, vesele se zakřenili a zamávali mi. Já jsem na ně vyplázla jazyk a s úsměvem se vrátila dovnitř.
"Tak ty si taky zpíváš??" zeptal se mě hned Tom, jakmile jsem vstoupila do pokoje. "Tak z tebe se stal šmírák??" opáčila jsem drze. "Když my jsme tomu tvýmu pozpěvování a kroucení nemohli odolat," řekl se smíchem Georg. "Hmmm, já si vždycky potichu prozpěvuju, když něco dělám," řekla jsem ledabyle. "A proč jen potichu??" vyzvídal Gustav. "Potichu protože mi to moc nejde," zasmála jsem se. "Ale vždyť to nebylo tak hrozný..." prohlásil Bill. "Fakt?? Tak děkuju," řekla jsem a mile se na něj usmála.
"Tak co?? Vyrazíme nebo ne??" zeptal se po chvilce debatování o mym zpěvu Gustav. "Jj, půjdeme," přikývla jsem a vyskočila z postele, kde jsem se povalovala jako Tom. "Ehm... ty půjdeš takhle??" zeptal se mě Bill a sjel mě pohledem. "A co když jo??" odpověděla jsem mu otázkou, když jsem se podívala na svůj úbor. "No tak já bych rozhodně nebyl proti," vpadl do toho okamžitě Tom a kluci se rozesmáli. "Tak to je mi úplně jasný," řekla jsem se smíchem. "Ale takhle určitě nepudu," dodala jsem, přešla ke skříni a dokořán ji otevřela. "No páni, mrkejte na to!" řekl Tom s otevřenou pusou a ukázal na mojí otevřenou skříň, ve který jsem hledala něco na sebe. "Co je??" zeptal se Bill a zaklonil se, aby přeze mě viděl na to, kam ukazoval Tom. "Fiiiiiiii. Tomu říkám uklizený," pískl Gustav při pohledu do mý skříně. "Nooo, to neni jako ten tvůj binec," šťouchl do vykulenýho bratra Bill a zasmál se. Já jsem si mezitím natáhla volný džíny a upnutý zelený tričko s výstřihem. "No oproti tomuhle máš i ty bordel," řekl na obranu Tom a vrátil Billovy šťouchnutí. "O čem se bavíte??" otočila jsem se na kluky zvědavě. "Řešíme tvoji skříň," vyložil mi Georg. "Moji skříň??" opakovala jsem nechápavě. "No tady Tom je totiž úplně vedle z toho jak tam máš všechno srovnaný. Nikdy v životě totiž takovej pořádek neviděl," vysvětlil mi se smíchem Gustav. "Ahaaaa," přikývla jsem a podívala se do svojí skříně, kde jsem měla všechno srovnaný do komínků jako na vojně. "Proč to máš tak vyrovnaný??" otázal se mě ještě pořád trochu vykulenej Tom. "Sama nevim," pokrčila jsem rameny. "Ale jednou jsem se dívala na skvělej film s Vinem Dieselem a tam bylo vidět jak měl z vojny nacvičený skládání věcí do komínků a mě se to líbilo a tak jsem to taky začala dělat," dodala jsem po chvilce zamyšlení. "Takže takhle se skládaj věci na vojně??" zadíval se na mě Bill. "Jo, prej jo," přikývla jsem a zavřela skříň. "Ale to ti musí dát hrozně práce to tam pořád takhle skládat ne??" zeptal se mě Georg. "Ani ne. Když si na to zvykneš tak to jde rychle," odpověděla jsem s úsměvem. "A k čemu je to vůbec dobrý??" zajímal se Tom a přitom se soukal do kalhot. "No tak je to přehledný. Když teď otevřu skříň, hned vidim kde co je," uculila jsem se na něj.
"Tak můžem vyrazit??" zeptala jsem se a prohlídla si kluky, kteří už byli taky oblečení. "Jo, můžeme," přikývl Tom. "Ale počkat! Já jsem se ještě nestihl namalovat!!" ozval se Bill a už chtěl zasednout ke kosmetickýmu stolku. "Ale Bille," chytila jsem ho za ruku a zastavila ho. "Co je??" podíval se na mě nechápavě. "Vždyť jdeme do lesa. Tam se přece nemusíš malovat," řekla jsem a usmála se. "Jasně Bille. Tam tě nanejvíš uviděj veverky na stromě," plácnul ho do ramene Georg a zasmál se. "Ok. Tak jdem," přikývl Bill, vyšel na chodbu a mnul si přitom bolaví rameno. "Počkejte tady chvilku," řekla jsem a odběhla do obýváku, kde Linda koukala na televizi. "Hele, prcku, mi jdem ven, takže tady budeš sama," houkla jsem na ni mezi dveřma. "Fajn," odpověděla mi sestra a dál zarytě sledovala děj pohádky. "Tak tady hlavně nezlob, jasný??" varovala jsem ji ještě. "Jo," řekla otráveně sestra a dál mě už nevnímala. "Fajn," zabručela jsem a vrátila se ke klukům. Rychle jsem si nazula boty a pobídla kluky, aby vyšli ven. "Tak zatim čau!!" křikla jsem ještě mezi dveřma a zabouchla jsem za sebou.
"Tak kudy do lesa??" zeptal se mě Gustav a já při tý větě dostala záchvat smíchu. "Co je??" zadíval se na mě Gustav nechápavě. "Ale...ale...ale nic," koktala jsem mezi smíchem. "Tak čemu se tak směješ??" nechápal pořád Gustav. "Tomu... jak jsi... ja jsi to řekl," smála jsem se dál. "Myslíš to kudy do lesa??" zeptal se mě Gustav. "J...jo," přikývla jsem a rozesmála se ještě víc. "A co je na tom tak vtipnýho??" vyzvídal dál Gustav. "Nic moc, ale úplně stejně to řiká starej farář v jedný naší český komedii," vysvětlila jsem mu, když jsem se už trochu uklidnila. "Ahaaaaaaaa," kývl Gustav a usmál se. "Ona je to fakt skvělá komedie. Je to hrozná prdel," dodala jsem ještě a ukázala směr našeho cíle.
Po cestě do lesa jsme debatovali o všem možnym. To, že jsme už v lese jsme si uvědomili teprve, když Bill hrozně vykřikl. "Co šílíš??" podíval se na něj nechápavě Tom. "Komáři!! Komáři!!" pištěl Bill, pobíhal kolem nás a mával rukama kolem sebe. "Jaký komáři?? Vždyť tady žádný nejsou," řekla jsem a rozhlížela se kolem sebe. Po komárech ani stopy. "Jsou tu. Jsou tu! Právě mě jeden štípl!!" křičel Bill a dál pobíhal kolem nás. "Ale Bille, tady vážně žádný komáři nejsou," snažil se ho uklidnit Gustav. "Jsou! Komáři jsou všude!!" křikl Bill už skoro histericky, až se zastavila i Nella, která dosud pobíhala před námi a nechápavě ho pozorovala. "Bille!! Žádný komáři tu nejsou!!" zakřičela jsem na Billa a pomalu z něj dostávala záchvat smíchu. "Vážně tu nejsou??" zastavil se konečně Bill a zadíval se na mě. "Ne, nejsou. Je sucho, proto tady nejsou," vysvětlila jsem mu s velkym úsměvem. "Tak co mě to sakra píchlo??" zaklel Bill a podíval se na ruku, kde mu na kůži vyskákalo pár malých, rudých pupínků. "Myslím, že ses spálil o kopřivu," řekla jsem zamyšleně. "Kopřivu?? A jakou asi??" podíval se na mě nechápavě Bill. "Třeba támhletu," ukázal Tom prstem na několik kopřiv, který rostli na kraji cesty, po který jsme šli. "Teda. Ty jsou ale vysoký," řekl ohromeně Gustav. "To je tady normální," mávla jsem nad tím rukou. "Hmm, doufám že máš pravdu, protože já jsem alergickej na hmyzí bodnutí," zahučel Bill a začal si popálený místo drbat. "Plesk!!" pleskla jsem ho přes ruku. "Auu. Za co??" podíval se na mě ukřivděně Bill a mával plesknutou rukou ve vzduchu. "Nedrbej si to!!" řekla jsem rozkazem. "Proč ne??" nechápal Bill. "Protože ti to jinak napuchne," odpověděla jsem mu. "Ale když ono to svědí," zakňučel Bill. "Tak si to drbej okolo, ale ne přímo na tom," poradila jsem mu a Bill poslechl. "Doma ti na to něco dám," řekla jsem ještě a dala se znova do chůze.
"Hej Georgu, chytej!!" vykřikla jsem najednou při zpáteční cestě, rozeběhla jsem se a než se stačil Georg otočit, skočila jsem mu na záda. "Hyjééééééééé!!" zakřičela jsem a Georg se jako kůň rozeběhl. "Jedeeeeeeeem!!" křičela jsem a mávala rukou ve vzduchu jako kovboj na divokym mustangovy. "Ta se vyblbne," zasmál se Tom, když šel s Billem a Gustavem za náma a všichni tři pozorovali Georgovo zběsilí pobíhání a moje hlasitý výskání.
"Konečnáááá!!" zakřičela jsem a seskočila Georgovy ze zad, když jsme stanuli před našim domem. "Konečně," vydechl Georg. "Tak co koníku?? Vypadáš nějak utahaně," poplácal provokativně Tom oddychujícího Georga po zádech. "Nech... si... to..." vyhekl Georg a pomalu se vlekl dovnitř. "Tady máš," podávala jsem Georgovy vychlazenou skleničku plnou Pepsy. "Díky," řekl Georg a na ex ji vypil. "A my nic??" ozval se pohoršeně Tom. "Ruce vám snad sloužej ne??" zašklebila jsem se na něj a ukázala na ledničku. "No teda..." řekl Tom a nahodil uraženej obličej. "Ale, ale Tomíííííku... Snad by ses nečertil??" nahodila jsem miloučkej tón a roztomilej kukuč. Tom se jen demonstrativně otočil zády ke mě. "Tomííííškuuuu," řekla jsem sladce, přistoupila k němu a zaryla mu prsty mezi žebra. "Aaaaaaaaaaaaa," vykřikl Tom a nadskočil. Kluci se začali smát. "Co blbneš??" otočil se na mě Tom a už s normálnim výrazem si mnul žebra. Já jsem na něj jen sladce zamrkala a šla jim nalejt taky pití. Kluci se rozřehtali ještě víc.
"Hele, dáš mi na to teda něco??" zeptal se mě Bill, když dopil. "Jasně, pojď," kývla jsem, popadla Billa za ruku a táhla ho do koupelny. Tam jsem ho posadila na kraj vany a začala hrabat v lékarničce vysící na zdi. Po chvilce úpornýho hledání jsem konečně našla chladivej gel na popáleniny a štípance. Bill natáhl poslušně popálenou ruku a já mu na pupínky opatrně natřela trochu gelu. Potom jsem mu na to začala foukat, aby se gel rychlejc vstřebal a začal chladit.
Pokračování příště=D