close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Život si nevybírá 39.

27. ledna 2007 v 20:14 | Sandra=) |  ╬Život si nevybíra
Autor: Sandra=)
"Aaaaaaaaaaaaaaaaaach jo," zamručela jsem, když jsem se probudila. Pomalu jsem otevřela oči a zjistila, že pořád čučim do zdi. Opatrně jsem pootočila hlavu a zadívala se na Billovu spící tvář.
"Vypadá tak roztomile, když spí," pomyslela jsem si v duchu a nadzvedla se na loktu, abych se mohla podívat na ostatní. Georg ležel na břiše a pravá ruka s nohou mu trčela dolů z postele. Gustav spal tentokrát na levym boku, takže jsem mu viděla akorát záda jako Georgovy. Podívala jsem se na Toma, kterej ležel na zádech, nohu měl přehozenou přes Gustava a trochu se ze spánku usmíval. "Asi se mu zdá něco pěknýho..." napadlo mě. Opatrně jsem se na posteli posadila a Billova ruka, která byla ještě pořád položená přeze mně, mi sklouzla do klína. Pomalu jsem ji dala na stranu a snažila se co nejopatrnějc vyhrabat z postele. Když se mi to povedlo, aniž bych kluky vzbudila, stoupla jsem si ke dveřím a pořádně se protáhla.
"Auuu," hekla jsem, když mi křuplo za krkem. Jenom já a Bill jsme celou noc spali v jedný poloze a tak jsem byla trochu přeleželá a rozzlámaná. Potichu jsem otevřela dveře a vyklouzla z pokoje. Rychle jsem vešla do koupelny. "Konečně pasta s normální chutí!!" pronesla jsem šťastně, když jsem si začala čistit zuby svojí oblíbenou pastou a ne tou Billovou, která chutnala jak podrážky od bot. Když jsem skončila s raní hygienou, vylezla jsem z koupelny a zamířila rovnou do obýváku, kde jsem očekávala svoji mladší sestru. "To je divný... ještě spí a to je už půl dvanáctý. Jindy je vzhůru už od šesti a žhaví televizi," zakroutila jsem nechápavě hlavou, když jsem vlezla do obýváku a sestra klidně spala na gauči zachumlaná pod dekou. "To musela jit včera asi dlouho spát," usoudila jsem nakonec a vrátila se zpátky do pokoje.
Neslyšně jsem vklouzla spátky do pokoje a ujistila se, že kluci pořád tvrdě spí. Všichni leželi stejně, akorát Bill teď místo mě objímal polštář. Opatrně jsem otevřela svoji skříň, vytáhla z ní červený tričko se spodním prádlem a zavřela ji. Znovu jsem se ujistila o spánku kluků a potom jsem si stáhla noční košilku. Rychle jsem si na sebe natáhla spodní prádlo a potom tričko, který bylo trochu upnutý, takže mi sahalo někam pod pupík. Košilku jsem vzala do ruky a obvyklym pohybem ji hodila na svoji postel. Místo mýho polštáře ale skončila na Tomově obličeji. Tom sebou lehce zavrtěl, sundal si košilku z obličeje, hodil ji na Billa a spal dál. Vůbec ho to neprobudilo. Košilka z Billa pomalu sjela na postel a tam zůstala ležet. "Uffff," oddychla jsem si a posadila se ke svýmu kosmetickýmu stolku. Chvilku jsem na sebe tupě civěla, ostatně jako pokaždý, když se probudim, a potom jsem si začala pročesávat vlasy. Když jsem skončila, stáhla jsem je do culiku, aby mi nepřekážely. Znovu jsem vstala, otevřela skříň a začala v ní potichu hrabat. Po chvilce jsem našla pásek, kterej jsem hledala. Rychle jsem si ho natáhla a zapla kolem boků. Potom jsem z psacího stolu popadla svůj iPod, zahákla ho za pásek a znovu vyklouzla z pokoje ven. Na chodbě jsem si vrazila sluchátka do uší a iPod zapla. V uších se mi hned rozezněla oblíbená muzika a já se vydala znovu do koupelny, kde jsem zapla pračku a potom jsem začala potichu uklízet celej byt, abych nikoho nevzbudila.
Při práci jsem si potichu prospěvovala. Já si vlastně zpívám u všeho, ale ne moc nahlas, protože nejsem zrovna moc dobrá zpěvačka. Ne že bych zpívala bůh ví jak hrozně, něco zazpívám celkem slušně, ale žádný zázraky to teda nejsou... Nejlepší je to u vytírání. To se u toho vždycky i různě nakrucuju a tancuju s mopem v ruce, což je docela legrace. Velkou výhodou je můj iPod zachycenej za pásek. Tohle je totiž taková moje vychytávka. Ráda doma chodim jenom v tričku a spodnim prádle a tak abych mohla mit iPod u sebe, i když něco dělám a nemusela si kvůli tomu oblíkat kalhoty, beru si na sebe pásek.
"Tak teď bych se asi měla pustit do vaření..." konstatovala jsem, když jsem měla hotovo. "Ale co bych asi tak měla udělat??" dumala jsem a prolejzala všechny skříňky. Nakonec jsem se rozhodla pro svoji oblíbenou rýži se zeleninou. Co nejtiššeji jsem dala vařit rýži a vedle zeleninu. Přitom jsem poskakovala po kuchyni a broukala si In da club od 50Centa. Když jsem měla konečně hotovej i oběd, mrkla jsem na hodiny. "Půl jedný?? A sestra ještě pořád spí..." povytáhla jsem překvapeně obočí. "No myslim, že je nejvyšší čas na budíček," zašklebila jsem se škodolibě pro sebe a vydala se zpátky do pokoje. Jakmile jsem vklouzla dovnitř a podívala se na spící kluky, málem jsem vybuchla smíchy. Bill už dávno neobjímal polštář a Tom už nebyl rozvalenej na zádech. Místo toho spali čelem k sobě v pevnym objetí a spokojeně oddychovali. Georg zase změnil polohu z břicha na záda a Gustav ležel polovinou svýho těla na něm, takže jsem z Georga viděla pouze slabou půlku. "Tak tohle si musim vyfotit!!" blesklo mi hlavou a hned jsem se začala schánět po svym foťáku. Po chvilce hrabání jsem ho našla v jednom z šuplíků. "Cvak, cvak, cvak," začala jsem je fotit a kluci se pomalu začali probouzet. "Co jeeee??" zeptal rozespale Tom, posadil se a začal si mnout oči. "To nás musej ty novináři fotit i když spíme??" zahuhlal Bill a ospale mžoural před sebe. "Cvak, cvak," vyfotila jsem si je znova, protože pohled na jejich rozespalý kukuče a rozcuchaný vlasy byl ještě mnohem lepší. "To nebudou novináři..." konstatoval Gustav, prohrábnul si rozcuchaný vlasy a ukázal na mě. "Jééééééé to jsi ty?? Já úplně zapoměl, že jsme u tebe," usmál se na mě Bill, když se dostatečně rozkoukal. "Dobrý poledne," pozdravila jsem je a zakřenila se. "Dobrý," houkl Georg a pomalu se začal hrabat z postele. "Kolik je vůbec hodin??" zeptal se Tom a pořádně se protáhl. "Aauu!" vykřikl Bill, když ho přitom praštil. "Promiň," omluvil se mu mezi zívnutím Tom, ale potom se zarazil. "Hele, proč seš vůbec tak blízko u mě??" zeptal se a změřil si dvoucentimetrovou vzdálenost mezi sebou a bratrem. "Co já vim??" pokrčil Bill rameny a zadíval se podezíravě na mě. "Eh... je půl jedný a oběd už je hotovej, takže se pojďte najíst," řekla jsem s potlačovanym smíchem a rychle vyběhla z pokoje. Na chodbě jsem dostala šílenej výtlem.
"Tak prosím," řekla jsem a položila před kluky talíře s jídlem, když se konečně vyhrabali z postele a usadili se ke stolu. "Co je to??" zeptal se mě Tom a nedůvěřivě si prohlížel svůj talíř. "To je rýže se zeleninou," odpověděla jsem a posadila se naproti němu. "A je to vůbec jedlí??" prohrábnul lžící rýži Bill a zaksichtil se. "To si piš že je. Je to můj vlastní výtvor a neni to špatný," vyplázla jsem na něj jazyk a strčila si plnou lžíci do pusy. Bill s Tomem se nejdřív podívali na Georga a Gustava, který se už rýží ládovali, potom se podívali na sebe, pokrčili rameny a opatrně si strčili trochu rýže do pusy. "Hele, ono to neni špatný..." řekl překvapeně Bill, když rýži spolknul. "...Vlastně je to dost dobrý," doplnil ho Tom a už si cpal další lžíci do pusy. "Vidíte?? Já vám to řikala," zakřenila jsem se a cpala se dál. "Sandro, já mám hlad..." ozvalo se najednou z obýváku. Všichni jsme se hrozně lekli a Tom se začal dusit rýží. Rychle jsem se otočila a mezi dveřma uviděla stát svoji mladší sestru, která si rozespale mnula oči. "Ahoj," pozdravili kluci a Georg nepřestával bušit do kuckajícího Toma. "A-a-ahoj," vyhekl Tom, když znovu popadl dech. Jakmile si sestra uvědomila, že vidí v kuchyni nějaký čtyři polonahý kluky, úplně ve dveřích zkameněla. "Sa-Sandro?? Co tady dělaj??" zeptala se mě po chvilce a nezpouštěla přitom křenící se kluky z očí. "Oni tu teď s náma budou bydlet," vysvětlila jsem a nátáhla k ní ruku na znamení, aby ke mě šla. Chvilku nejdřív váhala, ale potom se mojí ruky chytila, přicupitala ke mě a posadila se mi na klín. "Uff, kolik to vážíš??" vyhekla jsem, když na mě celou svojí vahou dosedla. "To jsou přece Tokio Hotel... A oni tu teď budou bydlet??" opakovala po mě sestra a pořád si střídavě prohlížela sedící kluky. "Přesně tak," přikývla jsem. "Tak ty jseš ta malá sestra??" zeptal se jí Bill a mile se usmál. "Co to říkal??" otočila se na mě sestra. "Ptal se tě, jestli seš moje mladší ségra," přeložila jsem jí to. "Jsem," podívala se na Billa a přikývla. Bill se na ni vesele zakřenil. "A ty jseš ta naše velká faninka??" zeptal se pro změnu Tom. "Coo??" podívala se na mě zase sestra a já jí to přeložila. "To teda jsem! Mám i vaše plakáty!" řekla pyšně sestra a já to klukům nějak přežbleptala. Kluci se rozesmáli. "A jak že se to jmenuješ??" zeptal se jí Gustav. "Linda," odpověděla sestra, když jsem jí to přeložila. "To je pěkný jméno," přikývl Georg. "Tak na, tady máš oběd," podala jsem jí talíř. Linda ho bafla a odešla zpátky do obýváku. "Je roztomilá," řekl Bill a usmál se. "Tak to ji ještě neznáš," řekla jsem a kluci se začali znova smát. "Jenom doufám, že nebude mit šok z polonahejch Tokio Hotel ve svojí kuchyni," vypadlo ze mě a kluci se tomu smáli ještě víc. "Nevypadala na to, že by z toho měla nějakej šok," zamyslel se Georg. "Spíš byla jen překvapená," přitakal Gustav. "To jo," přikývla jsem, sesbírala prázdný talíře a odložila je.
"A co budem dneska vůbec dělat??" zeptal se mě Tom, když jsme vešli spátky do pokoje a hupsnul na postel. "No tak teď půjdem ven na procházku s Nellou a potom bych vás tady mohla províst," podala jsem návrh. "Ok," kývl Bill a posadil se vedle povalující ho se Toma. "No tak fajn. Takže se teď oblečte a já půjdu pověsit prádlo, protože mi doprala pračka," řekla jsem a odešla z pokoje do koupelny. Tam jsem rychle z pračky vytahala věci a s košem plnym prádla se vydala na dvůr. Na dvoře jsem začala prádlo věšet na prázdný šňůry a přitom jsem si zpívala Stupid girl od Pink.
Pokračování příště =D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama