close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Život si nevybírá 37.

27. ledna 2007 v 19:43 | Sandra=) |  ╬Život si nevybíra
Autor: Sandra=)
"Ahoj tati," pozdravila jsem sedícího otce, když jsem vlezla do kuchyně. "Nazdar. Už jste konečně dorazili??" otočil na mě táta svůj pohled. Nebyl zrovna dvakrát přívětivej.
"Jo, už jsme tady," kývla jsem a otevřela ledničku. "Všichni??" zeptal se táta. "Jo, všichni," řekla jsem a vyndala z ledničky vychlazenou Pepsi. "A kde jsou ti kluci??" vyzvídal dál táta. "Zůstali v pokoji. Proč??" podívalal jsem se na něj. "Jen se tak ptám... Doufal jsem, že by třeba nakonec nemuseli dorazit," vyložil mi táta. "Hmm a to proč??" zajímala jsem se a přitom nalívala do sklenic Pepsi. "Protože se mi vůbec nelíbí, že budeš v jednom pokoji se čtyřma klukama nebo kolik jich vůbec je," odpověděl mi trochu naštvaně. "Prosimtě tati. Co si myslíš, že tam asi tak budeme dělat?? Dávat si to v pěti nebo co??" pohodila jsem hlavou. "No to bez prosimtě!! Já jsem asi nebyl v tvym věku a asi si nepamatuju, jaký kluci jsou," začal táta svoji obvyklou přednášku. "Pane bože," pomyslela jsem si a protočila panenky.
"No tak koukám, že asi mluvíš z vlastních zkušeností..." řekla jsem posměšně, když začal přeříkávat nějakou historku, kterou jsem už určitě slyšela aspoň pětkrát. "Hele nebuď drzá..." pokáral mě naoko táta. "Nemusíš mit vůbec obavy. Nic se nedělo v hotelu a nic se nebude dit ani tady," ujistila jsem ho a popadla tácek se skleničkama. "No to jsem zvědavej. Nerad bych, abys tady chodila za devět měsíců s bubnem," prohodil táta svojí oblíbenou větu. "Tak to mě ani nehne." řekla jsem jistě. "Ale zase na druhou stranu bys měl vnouče slavný osoby..." dodala jsem s úšklebkem. "Tak na to zapomeň!!" vyjel hned táta. "Kliiiiid. To byl jen vtip," zasmála jsem se. "Já ti dám vtip! Ale co, mě je to beztak jedno. Zejtra se vrací máma a já na tejden odjíždim na školení do Rakouska, takže ať se o vás postará ona, když to dovolila," mávl rukou táta a znova se zadíval na televizi, od který jsem ho vyrušila. "Fajn," odpověděla jsem, popadla tácek se skleničkama a vydala se pomalu zpátky do pokoje. "Sakra!! A zase sem z toho měl kulový!!" slyšela jsem ještě zanadávat tátu, než jsem otevřela dveře do pokoje.
"Ježiši... co jste to tady vyváděli??" zeptala jsem se zděšeně, když jsem vlezla do pokoje a do nosu mě okamžitě praštil silný opar ze smíšených voňavek. "Nooooooooo," začal breptat Tom. "Totiž, chtěli jsme vyzkoušet tvoje voňavky....teda co to kecám, chci říct, že jsme chtěli vědět jak voní..." vyžbleptal Gustav. "Jo a nenapadlo je nic lepšího, než je všechny nastříkat na mě..." postěžoval si Bill a kluci se nenápadně zaculili. "O bože!!" převrátila jsem oči v sloup a odložila tácek na postel. "A to nevíte, že když chcete vyskoušet voňavku, stačí si čichnout k výčku??" zeptala jsem se a otevřela okno, aby se to vyvětralo. "No jo. To nás nenapadlo..." prohodil Tom a mrknul na ostatní. "Ach jo. Kluci..." povzdychla jsem si a přistoupila ke svýmu kosmetickýmu stolku, abych urovnala rozházený věci. "Ježiši Bille, vždyť ty smrdíš jak barová kurva..." pronesla jsem, když jsem se zastavila u Billa, kterej stál u mýho stolku a očuchával se. "No díky..." řekl Bill a ušklíbnul se. Kluci se začali šíleně řehtat. "Teda promiň...já...já to tak nemyslela, ale...ale smrdíš hrozně..." řekla jsem trochu rozpačitě na omluvu. "Myslim, že se radši půjdu vysprchovat," konstatoval nakonec Bill. "Jo, to je dobrej nápad," přikývla jsem a kluci se váleli smíchy skoro po zemi. "Pojď, ukážu ti koupelnu," řekla jsem a otevřela dveře z pokoje. Bill rychle vyhrabal pár věcí z tašky a vydal se za mnou.
"Tak tady je naše mini koupelna a tady je záchod," prohlásila jsem a vlezla do koupelny, která byla hned vedle kuchyně. "Kolik je tvejm sestrám, že ještě používaj dětský produkty??" zeptal se mě Bill, když se porozhlídl po koupelně a všiml si poličky, kde byly vystavený koupací přípravky pro děti. "No jedný je sedm a druhý je dvacetčtyři, ale ty přípravky jsou moje," řekla jsme a zakřenila se. "Tvoje?? To máš tak citlivou kůži"" podivil se trochu Bill. "Ne nemám, ale líbí se mi jak ji tyhle přípravky zjemňujou," odpověděla jsem a zasmála se. "Aha. Tak proto máš tak jemnou kůži. Skoro jako já," zakřenil se Bill. "Přesně," kývla jsem a vyndala ze skříňky pod umyvadlem čistou osušku a ručník. "Na," podala jsem to Billovy a odešla z koupelny.
"Tak co naše barová kurva??" zeptal se mě Tom, když jsem vešla do pokoje. "Sprchuje se," odpověděla jsem mu s úsměvem a napila se Pepsi. "Mimochodem, to jsem vám přinesla," ukázala jsem na zbytek skleniček, který byly netknutý. "No jooooooooooo, já si toho vůbec nevšim!!" řekl Tom a hned se po jedný skleničce vrhnul. "Hlavně že nám tady skučíš žízní a pití máš dva metry od sebe," šťouchnul do něj škádlivě Georg a vzal si jednu skleničku. "No jo pořád. Když já jsem byl zaujatej těma obrazama tady," mávnul rukou Tom. "Zaujatej??" zbystřila jsem. "Jo, zaujatej. Jsou fakt pěkný. Kdo je kreslil??" zeptal se Tom. "Já," řekla jsem do skleničky. "Tos kreslila ty??" podíval se na mě překvapeně Tom. "Jo, já. Někdy když se mi chce tak kreslim. Docela mě to baví," přikývla jsem. "Pááááni, to je úžasný. Fakt jsou pěkný," pochválil moje výtvory Tom. "Díky," zakřenila jsem se. "Máš fakt talent. Na spoustu věcí," drcnul do mě Gustav a usmál se. "No díky, ale zase až taková sláva to nebudu. Když pominu moji nešikovnost na hraní na hudební nástroj, jsem třeba úplný poleno ve sportech," odpověděla jsem s úsměvem. "Poleno ve sportech?? Tak to neni žádná tragédie... Já jsem taky úplně nesportovní," vmísil se do toho Tom. "Tak to je úplná pravda. Tom a Bill jsou dva nejmíň sportovní lidi na světě," zasmál se Georg. "No tak aspoň nejsem samotná," zakřenila jsem se.
"Co tady řešíte??" zeptal se Bill, když vešel do pokoje. "Nic moc. Jen jsme se dozvěděli, že tyhle obrazy kreslila Sandra," odpověděl Tom bratrovi. "Tos kreslila fakt ty?? To je super. Ty obrázky jsou skvělí," podíval se na mě Bill a já se usmála. "A ještě jsme zjistili, že je úplně nesportovní jako my dva," dodal Tom a zakřenil se. "Nesportovní?? A odkud jsou teda potom ty ceny??" pozdvyhl obočí Bill a ukázal na protější stěnu, kde byly na poličce vystavený čtyři poháry. "Jaký ceny??" zeptal se Tom a podíval se směrem, kterým Bill ukazoval. "No tyhle přece. Neříkej, že sis jich nevšiml," odpověděl Bill, přistoupil k poličce a jednu sundal. "To jsou ceny z klubu," řekla jsem tiše. "Z klubu??" otázal se mě Gustav a zvědavě nahlížel Billovy přes rameno. "Jo z klubu. Už jsem vám o něm říkala. Je to ten klub, kde se tancuje podle videoklipů. Povedlo se mi tam párkrát vyhrát," odpověděla jsem. "To ses nepochlubila, že taky tancuješ.." podíval se na mě káravě Tom a zasmál se. "Já nesnášim vychloubání a nepřijde mi to jako něco, čim by se mohl člověk bůhvíjak vychloubat. Je to jenom taková zábava," pokrčila jsem rameny. "Vidíš Tome?? Tomu se říká skromnost... To by ses měl taky naučit," drcnul do Toma se smíchem Gustav. "Nááááhodouuuuu já jsem skromnej," hájil se Tom a kluci se rozesmáli. "No ty teda jo," plácnul ho do ramene Georg.
"Hele víte co?? Já jdu radši do koupelny," řekl Tom a vybídl mě, abych mu ukázala cestu. "No jo, už jdu," kývla jsem s úsměvem a zavedla Toma do koupelny, kde jsem mu dala čistej ručník s osuškou jako Billovy a vrátila jsem se zpátky do pokoje. Když se Tom vrátil, prodělala jsem ještě stejnou proceduru s Georgem a Gustavem. Teprv potom jsem měla volnou koupelnu já...
Pokračování příště =D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama