Autor: Sandra=)
"Heeej Sandro!! Vstávej!!" promluvil na mě Tom a lehce se mnou zatřásl, abych se probudila. "Co...co je??" otevřela jsem oči a mžouravě se rozhlížela kolem sebe. Všichni byli vzhůru a já už nespala stočená v klubíčku, ale nohy jsem měla natažený přes Billa. "Už jsem doma tak jsem se chtěl s tebou rozloučit," odpověděl mi Martin. "Jo, aha," kývla jsem, posadila se na sedadlo a protřela si oči.
"Ty bydlíš tady??" zeptala jsem se, když jsem se podívala z okýnka ven a přes lehkou tmu uviděla místo, kde jsme zastavili. "Jo, tady," kývl Martin a usmál se. "Vždyť ale tady to já znám! Bydlí tu jeden můj spolužák!!" řekla jsem a zakřenila se. "No vidíš. Já ti říkal, že bydlím kousek od tebe," zasmál se Martin a pomalu se chystal vystoupit z auta. "Hele a co takhle tvoje číslo??" zastavila jsem ho. "Číslo?? Na co moje číslo??" podivil se Martin. "No naco asi?? Asi abych ti mohla zavolat a dát vědět, kdy kam půjdem ne?? Nebo ti snad mám poslat telegram??" odpověděla jsem a zaksichtila se. "No jo vlastně, já zapomněl..." pleskl se Martin do čela, vytáhl kus papírku s propiskou a rychle na něj něco načmáral. "Na tady to je," podával mi ten kousek "ale klidně mi ten telegram poslat můžeš jestli chceš," zakřenil se. "Haha," řekla jsem a prohlídla si papírek, na kterym bylo Martinovo číslo a mail. "Tak teda zdarec všichni a uvidíme se!!" rozloučil se Martin se všema a konečně se dostal ven z auta. "Počkej!!" křikla jsem a hrnula se za ním. "Uffffff," vyhekl Tom, když jsem přes něj rychle přelezla ke dveřím a koleno mu natlačila mezi nohy. "Co je??" otočil se na mě zvědavě Martin. "Ještě jsem se přece nerozloučila," řekla jsem vystrkujíc hlavu z otevřených dveří a našpulila jsem rty. "Aha tak tohle..." zasmál se Martin, přistoupil ke mě a dal mi pusu. "No tak se teda zatím měj a brzo se uvidíme," řekla jsem a přibouchla dveře. "Jo uvidíme," odpověděl Martin a popadl kufry, který mu mezitim vynosil řidič z auta. Ještě jsem Martinovy zamávala a auto se pomalu rozjelo. "Promiň," omluvila jsem se Tomovy a opatrně z něj slezla. "To je dobrý..." hekl Tom a srovnal si obsah kalhot. Gustav, Georg a Bill se začali smát.
"Za chvilku už budeme u mě," konstatovala jsem při pohledu z okýnka. "Super!! Děsně se těšim pod teplou sprchu a potom rovnou do postele!!" řekl Tom a protáhl se. "Tak na sprchu se těšim taky," přikývla jsem a nemohla se dočkat, až na mě bude týct horká voda.
"Konečná! Vystupovat!!!!" zavelela jsem a začala se hrnout z auta ven, jakmile zastavilo před mým domem. "Ježiši..." vydechl Tom, když jsem se přes něj znovu hrabala ven ze dveří. "Takže tady bydlíš??" zeptal se mě Bill a rozhlídl se kolem sebe. "Jo tady já bydlim. Neni to nic extra. Prostě jen takovej malej domeček, ale má to svoje výhody," odpověděla jsem a začala se schánět po klíčích, které byly bůhvíkde zahrabané. "Výhody?? Jaký výhody??" nechápal Gustav. "No tak třeba ti netrvá tak dlouho ho uklidit!!" zakřenila jsem se a konečně vyštrachala klíče. Pomalu jsem odemkla vrátka a vešla na dvorek. Kluci následovali hned za mnou se svými kufry a zbytek táhnul řidič. "Tak pánovééééé, právě teď končí na chvíli váš život celebrit a stáváte se zase obyčejnýma klukama," prohlásila jsem s úsměvem, když řidič odjel a mi osyřeli. Otevřela jsem dveře do ztemnělé chodby a po zpaměti nahmatala vypínač. Rozsvítila jsem a kluci se okamžitě nahrnuli za mnou. "Tady sundat boty a tamhle si vemte nějaký pantofle," nařídila jsem jim okamžitě. "Heeeeeeej!!" ozval se z toho chumlu Tom. "Co je??" zeptala jsem se. "To si mám na sebe vzít jako tohle??" zeptal se mě a se znechucenym pohledem mi ukázal pár růžovejch plyšovejch pantoflí. "To už tam nejsou jiný??" podivila jsem se. "Ne, to teda nejsou..." řekl Tom a prohlídl si znovu pantofle. "No tak asi jo," pokrčila jsme rameny a zakřenila se. "Ach jo. To jsem teda dopad. Budu tady pobíhat v růžovejch pantoflích jako holka," posteskl si Tom a natáhl si je na nohy. "Náhodou... docela ti slušej," šťouchnul do něj Bill a všichni jsme se rozesmáli. "Haha," řekl Tom a nasadil uraženej obličej. "Ale notááák...." řekla jsem s úsměvem a pošimrala Toma na zádech. To ho okamžitě rozesmálo. "Tak a tyhle první dveře vedou rovnou ke mě do pokoje," oznámila jsem jim hned a zavedla je k prvnim vedlejšim dveřím. "No tak šup tam ne??" řekl netrpělivě Tom. Potichu jsem otevřela a rozsvítila.
"Uffff," oddychla jsme si při zjištění, že tady nespí sestra. Vešla jsem dovnitř a kluci se začali cpát za mnou, jenomže se zasekli ve dveřích. "Bille, uhni!!" křičel Georg a snažil se protlačit dovnitř pokoje. "A kam asi?? Ať uhne Gustav," sykl Bill šprajcnutý mezi Gustavem a futry. "Já nemůžu!! Nejdřív ze mě musí slíst Tom!!" zavyl Gustav a ukázal na Toma, který se sápal do pokoje přes jejich záda. "Teda to musim vyfotit!!" blesklo mi při pohledu na ně hlavou. Rychle jsem přiskočila ke skříni a z jednoho šuflete vytáhla foťák. "Řekněte sýýýýýýýýýýýýýýýýýýýýr!!" vykřikla jsem na kluky a ti se na mě nechápavě podívali. "Cvak, cvak," ozvalo se a já se spokojeně zasmála na svoje výtvory. "Tak to je jako první foto perfektní!!" zakřenila jsem se a odložila foťák. "Hele, nemohla by jsi nám místo focení spíš pomoct??" ozval se přidušeně Bill. "No joooo...vždyť už jduuuu," zakřenla jsem se, chytila Toma za ruce a začala ho přes kluky tahat do pokoje.
"Bachaaaaaaaaaa!!!" vykřikl Tom a už se na mě po hlavě řítil. Rychle jsem uskočila na stranu a Tom hodil šipku rovnou ke mě na postel. "Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!!" vykřikl najednou a rychle z postele vyskočil. "Co blneš??" podíval se na něj nechápavě Bill, kterej se už taky vyprostil ze dveří. "Tam, tam, tam na mě něco vrčelo," vykoktal Tom a ukazoval směrem k posteli, kde se z pod deky objevila malá boule. "Sakra, co to je??" zeptal se Tom, když se ta boule proměnila v malýho štěkajícího psa. "To je Nella, můj pes," odpověděla jsem se smíchem a vzala ji do náručí. "Heh, taková malá potvora..." zašklebil se Tom a natáhl k Nelle ruku, aby ji pohladil. "Grrrrrrrrrrrrrrrr," zavrčela Nella okamžitě a vytasila špičáky. "Hej!!" křikl Tom a rychle ucukl. "Na to bacha. Ona nesnáší cizí lidi. Musí si na vás nejdřív zvyknout," řekla jsem se smíchem. "No to řikáš brzo," prohodil ledabyle Tom a posadil se na kraj postele. "Co to má za význam, mit takovýho mrňouse??" otázal se mě Bill a prohlížel si nedůvěřivě Nellu. "Asi stejnej jako mit doma obra," odpověděla jsem. "Vždyť takovejhle mrňous tě neochrání tak dobře jako velkej pes," snažil se Bill namítat. "Tak to by ses divil!! Tyhle malý potvory dokážou bejt stokrát zákeřnější než velký psi," vyvrátila jsem mu to hned. "To víš, tihle nejsou vidět, ale zato jsou slyšet," dodala jsem a pohladila Nellu po zádech. "No to teda," přikývl Gustav a natáhl k Nelle opatrně ruku. Ta ani nemrkla a jen poslušně natáhle k jeho ruce hlavu, aby ji mohl pohladit. "Hele, asi se jí líbíš..." šťouchnul do něj Georg a zasmál se. "Jo, nejspíš jo," přikývla jsem a pozorovala jak Gustav Nellu hladil.
"Tak utikej ty potvoro," řekla jsem po chvilce seznamování a pustila Nellu z pokoje pryč. "Táááákžeeeeeeeee..." začala jsem, ale nestačila jsem pokračovat, protože mě přerušil Tomův výkřik. "Co je to, co je to, co je to??" křičel Tom, vyskočil z postele a začal pobíhat po pokoji. "Sundej te mi to, dělejte!! Sundej te mi to!!" křičel dál, mával kolem sebe rukama a pobíhal dokolečka po pokoji. "Tome, počkej. Uklidni se." pokusila jsem se ho zastavit, ale Tom dál pobíhal jak blázen dokolečka, šátral si rukama po zádech a křičel. "Tome!! Uklidni se!!" křikla jsem na něj, chytila ho za mikinu a prudce trhla. Tom stratil rovnováhu, zabalancoval a potom dopadl na kolena. "Co je to, sundej te to ze mě, co je to??" opakoval pořád dokola a snažil se dosáhnout si na záda. "Uklidni se. To je jenom Tom," řekla jsem a opatrně mu ze zad sundala kotě.
"Tom?? Jakej Tom?? Já jsem Tom!!" řekl Tom, když se zvedl ze země. "Tohle je Tom," odpověděla jsem se smíchem a ukázala mu sedící kotě ve svých dlaních. "Kočka," vydechl Tom a civěl na kotě jako by to viděl poprvý v životě. "Né kočka, ale kocour. Jmenuje se Tom a hrozně rád skáče a šplhá po lidech," vysvětlila jsem mu a přitom se smála. "Tohle je Tom?? Jako já?? Teda to mě podržte. Člověk vleze do cizího baráku a hned na něj útočej zvířata," vypustil Tom a kluci se začali smát. "To víš Tome. Ty zvířata tak miluješ a oni tebe nejspíš taky, když se k tobě všichni tak maj," smál se Bill. "Hele, nemáte doufám už žádný zvíře třeba jako papouška nebo něco takovýho..." podíval se na mě tázavě Tom. "Ne, jiný už nemáme," odpověděla jsem mu se smíchem. "Fajn," oddechl si Tom a konečně se v klidu uvelebil na posteli.
"Hele, já si jdu promluvit s tátou, takže tady na mě počkejte a zatim si to tady můžete okouknout..." řekla jsem po chvilce. "Ok," kývli kluci, naházeli svoje věci k posteli a začali se rozhlížet po pokoji.
Pokračování příště=D