close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Život si nevybírá 34.

21. ledna 2007 v 15:55 | Sandra=) |  ╬Život si nevybíra
Autor: Sandra=)
"Dobrý ne??" zeptal se Gustav, když jsem dohrála. "No skvělý. Za půl hodiny je to úžasnej výkon," přikývl nadšeně Bill. "Jak jsem říkala, Gustav je skvělej učitel," zakřenila jsem se spokojeně. "No a ty chytrá žákyňka," mrknul na mě Gustav a oba jsme se rozchechtali.
"A co takhle si vyzkoušet elektrickou kytaru??" nadhodil po chvilce Tom vyzývavej pohled. "Kytaru?? To se ti už nelíbí??" podívala jsem se na něj tázavě a přestala jsem ťukat do bubnů. "Proč by se mi neměla líbit??" zaptal se mě Tom nechápavě. "No, chceš abych na ni hrála a to by mohlo dopadnou katastrofálně," zakřenila jsem se. "No tak ne, když nechceš. Tak radši dál bubnuj a já budu brnkat sám," pokrčil Tom rameny a s posmutnělym výrazem odpochodoval ke svojí kytaře. Tázavě jsem se podívala na Gustava a ten jen mlčky pokrčil rameny. Mrkla jsem se po ostatních klucích, kteří o něčem horlivě debatovali a vůbec si nás tří nevšímali. "Hmmm??" pokrčila jsem rameny a začala znova bubnovat.
"Hele na něco jsme přišli!!" vyhlásil asi po pěti minutách Bill. "A jéje. To zas bude," protočil panenky Gustav. "Počkej," drcla jsem do něj a usmála se. "Tak povidej co jste vykoumali," vybídla jsem Billa a opřela jsem se loktama o buben. "Nooo, napadlo nás, že by jsme mohli vyzkoušet zahrát s tebou..." vypadlo z Billa. "Coooo?? Nešibe mu náhodou?? To mě chce vážně nechat zabít??" pomyslela jsem si zděšeně. "Cože?? Kde?? Kdy??" zvedla jsem se okamžitě z toho bubnu. "No myslely jsme teď na týhle zkoušce," zakřenil se na mě Bill. "Ahaaaaaaaa, tak to joooo," vydechla jsem si spokojeně. "Co vy nato??" zeptal se Georg a podíval se po klucích. "No já jsem pro," kývnul s velkym úsměvem Gustav. "Jo, klidně," houknul Tom a dál si pobrnkával na kytaru. "Takže??" zadíval se na mě Bill. "No tak tady mě nikdo neuvidí a když to nevadí vám, tak já to zkusim ráda," kývla jsem radostně. "No tak super. Jdem nato!!" zavelel Bill a vydal se pro mikrofon. "Prosím, zůstaň radši tady u mě," otočila jsem se na Gustava, když se chtěl odporoučet pryč. "Ok," kývnul s úsměvem a postavil se za mě. Tom s Georgem se chopili svých nástrojů, Bill popadl svůj mikrofon a kývnul na Toma, aby začal. "Hlavně si to nezapomeň odpočítat," zašeptal mi za zádama Gustav a já jen slabě kývla. Jakmile Tom začal hrát, odpočítala jsem si dobu, kdy mám začít a potom jsem se do toho pustila.
"Perfektní!!!!!" zakřičel Gustav a začal mohutně tleskat, když jsme dohráli. "Bylo to skvělí," kývnul na mě, když jsem se na něj spokojeně obrátila a usmála se. "Vážně to bylo dobrý??" zeptala jsem se a v očích mi plály šťastný plamínky. "Jo, fakt to bylo super," ozval se Bill a vesele se usmíval. "Na poprvý to byl úžasnej výkon," přitakal Georg. "Děkuju, jste úžasný!" usmívala jsem se vděčně na kluky. "Na. Už si to vem ale spátky. Myslim, že mi to stačilo až až," dodala jsem, zvedla jsem se od bubnů a podala paličky Gustavovy. "Ok," usmál se Gustav a posadil se na svoje čestný místo. Kluci se hned začali s Gustavem o něčem bavit a já jsem se šla napít. Pomalu jsem upíjela vodu z láhve a přitom jsem pohledem zabloudila k Tomovy, kterej neustále brnkal na kytaru a něco si prozpěvoval. Zavřela jsem flašku a potichu se k němu začala přibližovat. Když jsem od něj byla asi dva metry, poznala jsem, že tou písničkou je Schwarz.
"Můžu se přidat??" šeptla jsem Tomovy zezadu do ucha. Tom sebou lehce trhnul, přestal hrát a otočil se na mě. "Tak můžu?? Nebo jsis to už rozmyslel??" usmála jsem se mile. "No jasně že můžeš," usmál se Tom vesele. "A co mám teda dělat??" zeptala jsem se, když přeze mě Tom přehodil kytaru a vtisknul mi jí do rukou. "No tak nejdřív zkus pár lehkejch akordů," odpověděl mi Tom, přitiskl se ke mě zezadu a chytil moje ruce do svých, aby s nimi mohl dobře manipulovat. Párkrát mi přejel prsty po strunách, potom mi je ukázal sám a nakonec jsem je zahrála já. "No vidíš. Tohle už šlo," usmál se, když se mi povedlo zabrnkat celou kraťoučkou melodii, kterou mi předtím předbrnkal. "Teda bušit do bubnů je mnohem jednodušší," vyhekla jsem, když jsem přehrávala další kousíček melodie. "Ty musíš mit šílený nervy, když jsi vydržel každej den cvičit a cvičit....to by na mě nebylo," řekla jsem obdivně, když mi už pomalu brněli prsty. "No jo, neni to nejjednodušší zezačátku, ale když tě to baví, vydržíš všechno," usmál se Tom a přebrnkal další melodii. "Mě už brněj prsty," zakňourala jsem, když mě vybídl, abych to přehrála. "Na," řekl Tom a podal mi svoje trsátko. "No a s tim se hraje jak??" prohlídla jsem si tmavý trsátko z blízka. "Jednoduše. Úplně stejně jako s prsty," zasmál se Tom, vzal mi trsátko a párkrát s ním přejel po strunách. "Hele, to je lehký," zakřenila jsem se, když jsem párkrát s brnkátkem zahrála. "Vždyť jsem ti to říkal. Tak mi teď zahraj to, co jsme tady zkoušeli," pobídl mě Tom. "Celý??" otočila jsem na něj obličej. "Jo," vydechl mi Tom do tváře. "No tak uvidíme," otočila jsem se zpátky a začala pozpaměti přebrnkávat melodii. Asi dvakrát jsem se spletla, ale jinak jsem to zahrála bez chyby. "Ale to je přece melodie Schrei," trklo mě, když jsem dohrála. "To je," zasmál se Tom a trochu víc se na mě přitiskl.
"Hele Tome, to je ale výhled co??" křiknul na nás Gustav, když jsem dál pobrnkávala na kytaře a Tom mě bedlově sledoval. "To teda je," křiknul na odpověď Tom a zakřenil se. "Výhled??" pomyslela jsem si zaraženě a sklouzla jsem pohledem od Tomovy tváře ke svýmu výstřihu. "Áha," pronesla jsem potichu a začala jsem se smát. Konečně mi došlo, jakej výhled měl Gustav na mysli. "Jaký aha??" otočil se na mě znova Tom. "Ále jen jsem už přišla na to jak to mám hrát," plácla jsem rychle. "No tak ukaž," pobídl mě Tom a já jsem zahrála. "To zní dobře," usmál se Bill, když k nám přišel. "Koukám, že nám pomalu začneš fušovat do práce," přidal se k nám Georg. "No to teda ani omylem. Chvilku bouchání do bubnů, brnkání na kytaru a já necejtim ruce," zavrtěla jsem tak prudce hlavou, až jsem Toma párkrát polechtalla vlasama v obličeji. "Pfe, pfe, pfe," začal Tom prskat a odstraňovat si moje vlasy z pusy.
"Tak ještě zkusíme ten zbytek ne??" zeptal se se smíchem Bill. "Jo, já souhlasim," řekla jsem, sundala ze sebe kytaru a strčila ji poprskávajícímu Tomovy. "No tak šup na místa," zavelel Bill a stoupnul si na svoje místo. Kluci se taky srovnali a já jsem opatrně slezla z podia.
"To nebylo vůbec špatný. Škoda jen, že jsi nebyla za těma bicí skoro vůbec vidět," šťouchnul do mě Martin, když jsem dosedla na svoji židli. "Je to docela zábava, ale šíleně mě bolej ruce a prsty," přikývla jsem. "No zábava určitě. Typoval bych, že se nejvíc bavil Gustav a Tom," zasmál se Martin. "To teda jo," zakřenila jsem se a potom jsem začala sledovat dění na podiu.
"Taaaaak a tohle je poslední písnička. Potom balíme," prohlásil Bill a začal zpívat Rette Mich. "To je tak hezká písnička," pomyslela jsem si. "Je smutná, ale krásná," dumala jsem potichu a sledovala Billův výraz při jejím zpěvu. Naprosto přesně vystihoval emoce, který do ní vkládal, když jí psal.
"Konec!!" houkl Bill, když dozpíval. "Takže jdem balit," řekl znuděně Tom a pomalu začal skládat svoji kytaru. "Kolik je vůbec hodin??" podíval se na mě Georg. "Je půl osmý. Než to pobalíte, bude tak osm a ke mě to autem trvá asi tak hodinu a půl přiměřenou rychlostí," konstatovala jsem při pohledu na Martinovy hodinky. "Tak to máme na čase," přikývl Gustav a seskočil z podia. "Ani nevíte jak se dneska těšim do postele," broukl Tom a popadl svoje pouzdro s kytarou. "To já taky," přikývl Bill a držel v ruce malou taštičku s mikrofonem. "No to je sice hezký, ale nevim nevim jak se vám bude spát, až se tam budem mačkat v pěti," pronesla jsem s úšklebkem. "To je mi jedno. Hlavně, když budu v teplý postýlce," zasnil se Tom.
Pokračování příště=D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama