close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Život si nevybírá 33.

21. ledna 2007 v 15:43 | Sandra=) |  ╬Život si nevybíra
Autor: Sandra=)
"No a nechceš tady vyzkoušet na něco hrát??" zeptal se mě Bill, když jsme se trochu uklidnili. "No jasně!! Můžeš něco vyzkoušet!!" přitakal Tom. "Na co jsi zkoušela hrát dřív??" zajímal se Gustav. "Nooo tak jako malá jsem musela hrát na flétnu ve škole, což mi i docela šlo, asi dvakrát jsem byla na klavíře, ale hodně rychle jsem odtamtud zdrhla, potom jsem nějakou dobu měla doma obyčejnou kytaru, ale když jsem na ní hrála, připomínalo to vyjícího psa a tak jsem se jí taky radši zbavila....no a párkrát jsem hrála na bicí," začala jsem vzpomínat na svoje hudební neúspěchy.
"Tys hrála na bicí??" podíval se na mě překvapeně Tom. "Jo. Jeden kluk ze školy ho má doma a tak jsem to u něj párkrát zkoušela," přikývla jsem. "A naučil tě aspoň něco??" zeptal se mě Gustav se zájmem. "No tak to fakt ne. On ho sice má doma, ale jediný co na něj umí je jedna a ta samá melodie pořád dokola, která se skládá ze tří kusů," zasmála jsem se. "Ze tří kusů??" zeptal se nechápavě Gustav. "No, ze tří kusů. První kus je jedna rána do jednoho bubnu, druhej kus je rána do druhýho bubnu a třetí kus je..." nestačila jsem to doříct, protože mě Gustav přerušil. "To je dobrý. Už chápu a umim si to živě představit," řekl a protočil panenky. "Takže nic neumíš?? Jenom jsi tam do nich tak nějak třískala??" podíval se na mě Bill. "Ne to ne. Nejsem přece žádnej rasista bicí," zakroutila jsem nesouhlasně hlavou při pohledu na Gustavův zmučenej kukuč. "Něco jsem se naučila," řekla jsem s tajemnym úsměvem. "A co??" zbystřil hned Gustav. "Něco od nás??" vpadnul do toho Tom. "Ne, od vás ne. Naučila jsem se jedno desetivteřinový sólo, který se mi hrozně líbilo," odpověděla jsem s úšklebkem. "No tak nám ho předveď!!" vybídl mě Gustav a podal mi svoje paličky. "No...ehm...já nevim jestli je to dobrej nápad... Už jsem to dlouho v ruce nedržela," znejistěla jsem trochu, když jsem si prohlížela paličky ve svojí ruce. "Aaaale běž. Jen jak si za to sedneš, vžiješ se dotoho," mávnul rukou Gustav, bafnul mě za ruku a už mě táhl dozadu jeviště ke svejm bicím.
"Tady si sedni a hraj," přistrčil mě k bicím a málem mi to nakázal. "Ok. Jak chcete," pokrčila jsem rameny a posadila se. Jakmile jsem se ocitla za všemi těmi bubny, projela mnou příjemná vzpomínka na hodiny legrace a trénování, který jsme si s kámošema užili při mlácení do bubnů. "Tak fajn. Jde se nato," prohlásila jsem sebejistě, protáhla jsem si prsty a uchopila pevně paličky. Z hluboka jsem se nadýchla a potom jsem rozjela svoje desetivteřinový sólo z filmu School ro(c)k. Ruce mi kmitaly po bubnech a paličky v nich dělaly přesně to, co jsem chtěla. Uprostřed svýho sóla jsem neopomněla pořádně jednu paličku protočit mezi prsty a k mý radosti mi nevypadla, což jsem po takový době považovala za největší úspěch.
"Bum!" zakončila jsem svoje představení a rozhlídla se po klucích. Ti okolo mě stáli tiše jako pěny a valili na mě oči. "Tak co tomu říkáte??" zaptala jsem se po chvilce, když nikdo nic neříkal. "To...bylo...hustý..." pronesl jako první Gustav a každý slovo zvlášť zdůrazňoval. "Vážně??" podívala jsem se na něj a v očích mi naskočily radostný jiskřičky. "Vážně," kývnul Gustav a usmál se. "Jak jses tohle naučila?? Vždyť neumíš noty," kroutil Tom s užaslym pohledem hlavou. "To neni podle not," zakřenila jsem se na něj. "A odkud to teda máš??" otázal se mě Georg. "Je to z jednoho filmu. Hrozně se mi to líbilo a tak jsem se na to dívala pořád dokolečka, dokud jsem si to pekrfektně nezapamatovala. No a potom jsem to trénovala, až jsem to vypilovala do týhle podoby," vysvětlila jsem mu. "Takže tohle celý máš okoukaný??" zadíval se na mě se zájmem Gustav. "Jo, okoukaný." přikývla jsem. "Já dokážu na něco dobře zahrát jenom když to odkoukám. Na flétnu jsem taky hrála dobře jenom když stál někdo naproti mě a hrál úplně to samý co já. Potom jsem to hrála bezchybně. Tady je to úplně stejný. Když mi ukážete jak to zahrát, já to zopakuju stejně, ale jakmile mi dáte noty, jsem v loji," dodala jsem ještě a vstala. "To je fakt zajmavý," zamyslel se Gustav. "Takže když teď zahraju tohle," řekl, posadil se za bicí a vyťukal kousek melodie "ty to dokážeš zopakovat??" podíval se na mě. "Ukaž mi to ještě jednou a dokážu," kývla jsem. Gustav mi ten kousíček ještě jednou přehrál a potom mě pustil na svoje místo. Já jsem tu melodii bez problémů přehrála a znova se spokojeně zakřenila.
"Hele tak vy dva si tady hrajte a my někam dojedem pro jídlo," řekl po chvice našeho sledování Bill. "Ok," kývli jsme s Gustavem a dál se věnovali bubnování. "Nějak je to chytlo co??" šťouchnul do Billa Tom, když se pomalu plazili pryč ze sálu. "To teda jo. Třeba ji Gustav naučí něco užitečnýho," přikývnul Bill. "No to by mohl. A potom kdyby nás naštval, mohli by jsme ho za Sandru vyměnit," zasmál se Tom. "Hele, já to slyšel!!" křiknul na něj se smíchem Gustav. "To nikdy!! Já se chci dožit stáří a to by se mi asi nepovedlo, protože by mě vaše faninky ukamenovaly hned na prvnim koncertu!!" křikla jsem taky. "A hlavně Gustav je nenahraditelnej!!" dodala jsem a mrkla na Gustava. "No tak teda néééééééé no," pokrčil Tom rameny a křenil se jako měsíček na hnoji.
"Jakou máš nejradši písničku od nás??" zeptal se mě Gustav, když kluci zmizeli. "Noooooo tak to je těžký... mě se líběj všechny, ale nejvíc asi Schrei, Rette Mich, Leb die Sekunde a Der letze tag," řekla jsem zadumaně. "Fajn. Tak než se oni vrátěj, jednu z nich tě naučim," usmál se Gustav. "Co třeba Der letze tag?? To je pro tebe jako stvořený," zakřenil se. "Myslíš jako celou písničku?? Neblázni, vždyť to si celý nezapamatuju...." vykulila jsem oči. "Prosimtě, ty než se vrátěj, máme to nacvičený," mrknul na mě Gustav. "Fakt myslíš že to zvládnu??" podívala jsem se na něj nedůvěřivě. "To víš že jo. Jestli máš dobrou paměť a jseš dobrá faninka tak jo," kývnul Gustav se smíchem a přebubnoval mi celou písničku. " No tak jestli si tohle během tý chvilky zapamatuju, jsem dobrá," pronesla jsem, když Gustav dohrál. "Vezmem to po kouskách. Tak si to zapamatuješ," usmál se na mě Gustav a přehrál mi kousek. "Na, hraj," podal mi paličky a pustil mě na svoje místo. Celkem bez problémů jsem ten kousek přehrála. Gustav si mezitim došel pro další paličky, aby jsme si pořád nestřídali jedny a přehrál mi další kousek. Takhle jsme se střídali pořád dokolečka u bicí, hráli kousky po kouscích, povídali si u toho a smáli se. Během půl hodiny jsem si zapamatovala celou písničku a dalších deset minut jsem pilovala chybky. Gustav nade mnou stál, kontroloval mě a radil mi co a jak udělat líp.
"Teda to je úžasný," vydechla jsem a zmoženě se zvedla od bubnů. "Jde ti to skvěle. Byl by z tebe dobrej bubeník," usmál se na mě Gustav a podal mi láhev s vodou. "Díky," usmála jsem se vděčně a zhluboka se napila. "Je to docela námaha, ale stojí to zato. Úplně mi brněj ruce, ale je to úžasnej pocit," mrkla jsem na Gustava a ten přikývl na souhlas. "Máš skvělou paměť a talent. Zapamatovat si celou písničku za třičtvrtě hodiny a dokázat ji celkem slušně zahrát je velkej úspěch," zakřenil se. "Taky jseš skvělej učitel," usmála jsem se a políbila Gustava na tvář. "Ale, ale, ale...copak to tady děláte??" ozvalo se najednou. Pomalu jsem se otočila a zjistila, že se už kluci vrátili s jídlem. "Tak my si bláhově myslely, že tady bubnujete a vy tady zatim děláte bůhvíco," pronesl Tom škrábající se nahoru na jeviště.
"To bys chtěl vědět co to bůhvíco bylo viď??" pronesl se smíchem Gustav a pomohl Tomovy nahoru. "No, docela by mě to zajímalo," vydechl Tom, když se postavil na nohy. "Neměl bys bejt tak zvědavej," zamrkala jsem na Toma šibalsky a vytrhla mu pytlík, kterej svíral v ruce. "Koupili jsme hamburgery, hranolky, colu a tak," řekl Bill, když jsem zvědavě nakoukla dovnitř. "No super. Já neměla hambáč ani nepamatuju," vykřikla jsem natěšeně a rychle začala rozbalovat vonící balíček. "Hmmmmmm, je výbornej," zahuhlala jsem s plnou pusou a znova si kousla. "Jak dlouho jsi ho neměla??" zeptal se mě Bill a strčil si do pusy hranolky. "Hooodně dlouho. Takovej půl rok možná," huhňala jsem z plnou pusou. "Půl roku?? To bych asi nepřežil," zvrátil oči v sloup Tom a cpal se svym burgrem. "Proč jsi ho tak dlouho neměla??" zajímal se Bill. "Noooo, já ani nevim. Asi jsem si nějak zvykla na pizzu. U nás máme jednu pizzerku, kde dělaj výborný pizzy a občas tam s kámošema zajdu," pokrčila jsem ramenama a pustila se do hranolek. "To my jsme na fast foodu závyslí. Bez něj by jsme asi nepřežili," řekl Tom a usrknul si coly. "Ale fast food neni moc zdravej," přidal se do debaty Georg. "Neni, ale je výbornej," zakřenil se Tom a pustil se do malý zmrzliny.
"Tak co jste to tady vlastně celou tu dobu vyváděli??" zeptal se Bill, když jsme dojedli. "Nic moc. Jen jsem Sandru naučil jednu naši písničku," pokrčil ramenama Gustav a zasmál se. "Písničku?? Celou??" vykulil oči Tom. "Jo, celou," kývla jsem s pyšnym úsměvem. "No tak se ukaž. Schválně jestli ji poznáme," rýpnul si Tom. "Yeah, ukaž," přidal se Bill. Podívala jsem se na Gustava, kterej jen tiše přikývnul a tak jsem se vydalal k bicím. Pohodlně jsem se usadila za bubny, odpočítala jsem si dobu a pak jsem se pustila do hraní...
Pokračování příště=D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama