Autor: Sandra=)
"Hele tak už ale jdem ne??" ozval se Bill. "Jo jdem. Budou tři, než tam dorazíme, bude půl čtvrtý," kývnul Gustav. "Tak teda zvedáme kotvy!!" zavelel Bill a vstal z postele. Já jsem ho hned následovala. Kluci se naschromáždili u dveří, kromě Toma. Ten se pořád roztahoval po posteli.
"Dělej Tome," napomenul ho Bill. "Hmmmmm," zahučel Tom a ani se nehnul. "Hele, jestli se nehneš tak tě znova zlechtám," řekla jsem a udělala krok k posteli. Tom se zděsil a okamžitě se začal hrabat z postele. "No vidíš že to jde," pochválila jsem ho, když si stoupnul vedle mě. Kluci se začali řehtat a vyšli na chodbu. Tam už stálo několik bodyguardů. Všichni kromě dvou byli naložený zavazadlama kluků a trpělivě vyčkávali, až se vyhrabem. Jakmile jsme vypadli všichni z pokoje, ti dva poslední bodyguardi tam vlezli, popadli všechny kufry, tašky a vyšli s nima zase na chodbu. "Můžem," řekl Bill a vydal se k výtahu. Já, Tom, Georg, Martin, Gustav a bodyguardi jsme šli hned za ním. Počkali jsme, než přijel výtah a potom jsme se do něj všichni nahrnuli.
"Teda to je horší jak v přeplněnym metru," pomyslela jsem si, když jsem byla čelem namáčklá na Tomovy a zezadu na mě se tlačil Bill. Ten výtah nebyl nijak moc velkej a když se tam k nám šesti narvali všichni ti bodyguardi se zavazadlama, byli jsme na sobě namáčklí jak sardinky. Mrkla jsem se na Georga, kterej byl tváří natlačenej na stěnu a bezmocně koulel očima na znamení, že jestli ho Gustav přimáčkne ještě o trochu víc, nejspíš tou stěnou projde na druhou stranu. Z toho jeho výrazu se mi chtělo šíleně smát, ale nešlo mi to, protože ten tlak kolem mě byl tak velkej, že jsem měla co dělat, abych alespoň zvládala dýchat. Otočila jsem se znova na Toma, kterej byl zádama opřenej o zeď a ztěžka dýchal. "Hmm, tak by mě zajímalo, jestli tak z těžka dýchá proto, že se na něj na chudáka tak tlačíme a nebo proto, že mám ruku mezi jeho nohama..." napadlo mě, když jsem si ten fakt uvědomila. Tím jak jsme se do výtahu nahrnuli a nijak se tam ani nenaskládali, nedopatřením se mi ruka zaklínila mezi Tomovym rozkrokem a nemohla jsem ji za žádnou cenu dát pryč. Tom se na mě upřeně díval a snažil se vyloudit na svojí tváři aspoň malej úsměv. "Nooo tak to bude asi obojim," konstatovala jsem nakonec a taky se usmála. Při rozjezdu výtahu to s náma cuklo dozadu, takže jsem se ještě víc natlačila na Toma a Bill na mě, až jsem ucítila jeho horký dech zezadu na svym krku. Úplně mi zádech přeběhl mráz, protože krk je moje hodně citlivý místečko. Na mysli mi vystanul sen, kterej se mi zdál tenkrát po sledování toho hororu. Já, Bill, Tom dohromady... "No teda, že mi neni hamba," pomyslela jsem si a zhluboka se nadýchla. Neodvažovala jsem se jinak ani pohnout, protože jsem nechtěla zbytečně hejbat svojí rukou a přivádět tak Toma do složitý situace.
"Konečněěěě," vydýchli jsme všichni, když se výtah zastavil a bodyguardi se z něj začali dostávat ven. "Teda ještě chvilku a asi bych přišel o tvář," postěžoval si Georg a mnul si otlačenej obličej. "Ty naše malá chudinko," usmála jsem se a pohladila ho párkrát po červený tváři. Georg se jen spokojeně zakřenil. "Hele a co já?? Já byl taky namáčknutej na stěně a málem jsem se pod váma udusil!!" ozval se okamžitě Tom. "No joooo, ty aby ses hnedka neprojevil viď??" drcnul do něj Bill a zaksichtil se. "Ale vždyť je to pravda," ohradil se Tom a vyplázl na něj jazyk. "No poperte se tady kvůli tomu," zasmála jsem se a Georg s Gustavem a Martinem se začali chechtat.
"Tak už máte všechno zbalený??" ozvalo se za náma. Všichni jsme se jak na povel otočili. Za náma stál kluků manažer s jednim bodyguardem, kterej mu táhnul kufry. "Jo už jsme hotový," kývnul Tom. "Takže teď jedete k tobě??" zeptal se mě. "No vlastně ještě ne. Kluci chtěj ještě nejdřív pár hoděk zkoušet a teprv potom pojedem k nám," odpověděla jsem. "Takže zkoušet?? Ale vždyť ty máš bejt v klidu," povytáhl obočí manažer na Billa. "Ale já jsem v klidu. Vždyť tam budu jen zpívat. Nebudu tam poskakovat a řádit jako na koncertě," vysvětlil hned Bill. "Ok, ok. Tak fajn. No já zrovna odjíždim do Brna," kývnul manažer. "Do Brna?? Co tam??" zajímal se Gustav. "No tak za ten tejden, co jste si tady užívali jsem si prošel celou Prahu a tak teď na ten druhej tejden mám v plánu prohlídnout si ještě Brno," vysvětlil mu manažer. "Ahaaa. Tak to pěknou zábavu," zakřenil se Gustav. "Díky. Vám taky kluci," usmál se manažer a už chtěl odejít. "Jo a abych nezapomněl, vrátí te se kdy??" otočil se na nás. "V neděli večer," odpověděl Tom. "Fajn. Takže v pondělí odehrajete koncert a potom odjíždíme pryč," konstatoval manažer. "Jasan," kývli kluci. "No, doufám, že tě tam uvidím," zadíval se na mě manažer. "Myslíte na tom koncertě??" zeptala jsem se překvapeně. "No jasně že tam," mrknul na mě. "No, já ale nemám lístek," pokrčila jsem rameny. "Prosim tebe na co lístek?? Vždyť tam půjdeš s náma," chytil mě kolem ramen Tom a zakřenil se. "No tak potom určitě," usmála jsem se. "Výborně. Takže se uvidíme v neděli. Tak se mějte a žádný vylomeniny jasný??" zamával nám manažer a dal se na odchod. "Jasnýýýýý," houkli za nim kluci a začali se smát.
"Auto už je tady," oznámil nám po chvilce jeden z bodyguárdů. "Ok, tak jdem," kývnul Tom a všichni jsme zamířili ke vchodu. "Naschledanou. Doufám, že vás tu ještě uvidíme," zamávala na nás recepční, když jsme procházeli kolem recepce. "No uvidíme. Jestli sem ještě někdy pojedem tak se určitě ubytujem tady," mrknul na ni Tom a kluci se znova rozhihňali. Pomalu jsme se vytlačili ven z hotelu na ulici. "Hele neuděláme si nějaký fota na památku??" navrhnul Georg. "No jasně. To je super nápad," kývnul Tom. "Tak fajn," řekl Gustav, podal svůj foťák jednomu z bodyguardů a my jsme začali pózovat. Různě jsme se ksichtili, skákali po sobě, dělali si parohy, pošťuchovali se a všemu se šíleně smáli. Prostě jako malý děti.
"No tak já myslim, že to už stačí," prohlásila jsem, když nás bodyguar vyfotil asi po padesátý. "Jo to stačí. Jdem do auta," souhlasil se mnou Bill. Bodyguard nás naposled vyfotil pohromadě jak pózujem před hotelem a potom vrátil foťák Gustavovy. Pomalu jsme se vydali k přistavenýmu autu. Gustav mi otevřel dveře a pustil mě jako první. Vedle mě si sednul Tom, vedle něj Bill a naproti nám Gustav, Georg a Martin. Bodyguardi s námahou naskládali zavazadla do kufru a potom jsme konečně mohli vyjet.
"Hej, pojďte se mrknout na ty fotky," řekl Gustav a zamával foťákem ve vzduchu. "Tak ukazuj jaký jsme to modelové," nahnul se k němu se smíchem Tom. Gustav si opřel lokty o kolena a my jsme se okolo něj sesypali, aby jsme na to viděli. "Ježiš tak tohle je teda děsná fotka," prohlásila jsem, když Gustav najel na fotku, kde mě Georg chytil v podpaží obráceně k objektivu a tak je tam vidět akorát můj zadek s visícíma nohama a křenící se Georg. "Náhodou je to pěkná fotka. Řek bych jedna z tvejch nejlepších," drcnul do mě Martin a začal se smát. "No tak tahle je zase určitě nejlepší z tvejch," vrátila jsem mu pošťouchnutí a ukázala na foťák. Martin se na něj podíval a málem jsme ho museli omejvat. Na displeji byl totiž z blízka jeho obličej s neuvěřitelnym ksichtem. "Pane bože kdo to vyfotil??" vydechl Martin a já s klukama jsme se mohli potrhat smíchy. "Jé hele, tohle je moc hezký," řekla jsem, když se tam zjevila fotka Billa a Toma, kteří tam spolu jakoby zápasili. "No jo je, ale mě se víc líbí tahle," řekl Bill a ukázal na další fotku, na který byl on s Tomem a oba mě drželi v náručí. "Yeah, ta je super," kývli kluci. Takhle jsme celou cestu hodnotili bodyguardovy výkony a naše pózy.
"Tahle poslední je stejně ale nejlepší," prohlásila jsem na fotku, na který jsme byly všichni pohromadě a pózovali jsme. "Jj," kývnul Gustav a zastrčil si foťák do malý taštičky. "Koukejte, už jsme dorazili na místo," ukázal z okýnka Tom, když jsme zastavovali na parkovišti u haly, kde měli kluci v pondělí koncert. "No tak vystupovat!!" houkl Bill a tlačil se ven. Všichni jsme vylezli z auta a rozhlídli se kolem sebe. Nikdo nebyl naštěstí v dohledu. "Támhle někde mě přepadly ty faninky," řekl Bill a ukázal směrem k hale. "No jo, kdybys necestoval sám po venku, nestalo by se ti to," škádlil ho Georg. "To sice jo, ale zase by jsme tady teď neměli Sandru," ohradil se Bill a uculil se na mě. "Teda tak to bylo rotomilí," pomyslela jsem si a usmála se. "To je pravda. Ještě že tam Bill šel," přidal se do rozhovoru Tom. "No jo, ty by si mě klidně i přizabil, jen aby ses seznámil s nějakou pěknou holkou viď??" zvrátil Bill oči v sloup a plácnul Toma do ramene. "No a?? S tebou pudu na rande asi těžko," odpověděl mu Tom s úšklebkem. "Spíš si chtěl říct do postele ne??" vypláznul na něj Bill jazyk. "No tam třeba taky...." zamyslel se Tom. "Teda pozdějc," dodal, když jsem pozvedla obočí a tázavě se na něj podívala. "Jako bych tě neznal," vzdychl Bill a kluci se začali jejich debatě řehtatt.
"Tak už pojďte dovnitř," řekla jsem nakonec a nahodila prosebnej kukuč. "Jj jdeme už konečně," souhlasil Bill, chytil mě kolem pasu a vydal se i se mnou přímo k hale. Kluci pádili přímo za náma a za nima se ploužili bodyguardi táhnoucí veškerý technický vybavení a nástroje...
Pokrečování příště=D