close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Život si nevybírá 30.

18. ledna 2007 v 0:04 | Sandra=) |  ╬Život si nevybíra
Autor: Sandra=)
"Ahoooooj," pozdravil nás Gustav, když jsme s Billem dorazili do jídelny. "Čau," pozdravila jsem, nabrala si jídlo a posadila se. "Kde je zbytek??" zeptal se Bill. V jídelně kromě mě, Billa, Martina a Gustava nikdo nebyl. Kluci jsou ještě nahoře. Stavoval jsem se u nich, ale oba ještě spali," odpověděl Gustav. "Áha," kývnul Bill a začal se cpát. "Dneska tady vlastně končíme co??" podíval se na mě Gustav. "Jj, dneska," kývla jsem s plnou pusou.
"Kde končíme??" ozvalo se mi za zádama tak nečekaně, že jsem se začala dusit. "Tady v hotelu. Dneska odjíždíme," řekl Gustav a lehce mě plácal přes záda. "Dneska se musim vrátit domů," vyprskla jsem, když jsem popadla dech. "A jooooooooooo. Já na to úplně zapomněl," plácnul se do čela Tom a posadil se vedle mě. "Hele měla by ses dusit častějc," zamrkal na mě Tom. "Cože?? Proč??" podíval jsem se na něj nechápavě. "Protože ti ta rudá barva moc sluší," zakřenil se Tom a kluci se rozesmáli.
"Kdy pojedem??" zeptal se Georg. "K večeru. Mámě jsem řekla, že dorazíme k večeru," odpověděla jsem a opatrně si strčila lžíci do pusy. "Takže jsi už mluvila s mámou??" zeptal se mě Bill a přežvykoval přitom vafli. "Jo, volala jsem jí, když jses mi roztahoval po klíně," vyplázla jsem na Billa jazyk. "Ehhh....co....kuck.....co.....kuck....cože??" začal se pro změnu dusit Tom. "Kliiiid," bouchla jsem ho tak mohutně po zádech, až Tomovy z pusy vypadl rožvýkanej kousek jídla. "Fůůůůůůůůj," zaksichtila jsem se na ten ležící kousek. "Co to mělo bejt s tim klínem??" zeptal se mě Tom a smetl ten kousek pod stůl. "Ale nic. Jen Bill když spí sám tak sebou neuvěřitelně mele a lehá si do šílenejch póz," pokrčila jsem s úsměvem rameny. "No a co to s tim má společnýho??" nechápal Tom. "No totiž když jsem volala mámě, seděla jsem na posteli vedle Billa, kterýmu mimochodem v tu dobu hlava vysela z postele dolů, a jak jsme si tam tak povídali, Bill se ve spánku přemístil hlavou na můj klín a spokojeně si tam vychrupoval, dokud jsem ho nevzbudila," vysvětlila jsem mu a kluci se tomu zase začali smát. "Jo ahaaaaaa. Tak to jooooo," kývnul Tom a ukousnul si tyčinku. "No a co ti máma řekla nato, že tam budem taky??" zajímal se Georg. "Málem to s ní šlehlo, ale nakonec jsem jí ukecala," zašklebila jsem se.
"A co budem do večera dělat??" zajímal se Gustav. "Myslel jsem, že až se najíme, mohli by jsme si zabalit a pak by jsme mohli jet na pár hoděk zkoušet..." pronesl Bill ledabyle. "Ty chceš zkoušet?? Vždyť máš bejt v klidu!!" vykulil na něj oči Tom. "Ale vždyť budu v klidu. Budu tam jen stát a zpívat. Žádný publikum a tak žádný poskakování...a taky už je mi dobře. Ta rána se hojí rychle," odpověděl Bill. "Ok, ok. Když se na to cítíš, já nejsem proti," pokrčil Tom rameny. "Supeeeeeeeeeeeeer, takže vás uvidim při zkoušce," zaradovala jsem se. "Ale zkouška neni tak dobrá jako koncert," podotkl Martin. "To přece vim," podívala jsem se na něj jako na magora. "No tak proč máš takovou radost ze skoušky??" nechápal Martin. "No protože jsem ji ještě neviděla a je to něco jinýho," zakřenila jsem se. "Áha," zasmál se Martin.
"Takže vyrazíme??" zvedl se Bill ze židle, když jsme všichni dojedli. "Jj jdem. Už se těšim," řekla jsem a vyskočila ze židle. "Teda to je ale nadšení," zakroutil Martin hlavou. "To teda. Větší jak u nás čtyř," zachechtal se Georg. "To abych si ale na sebe narazila čepici, velký černý brejle a neprůstřelnou vestu," křenila jsem se cestou k výtahu. "A to proč??" zajímal se Gustav. "Protože jsem si dneska zapla televizi a tam byl nějakej rozhovor s vašima faninkama a věř mi, že ty mě dvakrát nemilujou...." naoko jsem zvážněla. "Co tam říkali??" zeptal se Tom. "No nějakej debilní reportér se jich tam ptal, co si myslej o těch článcích v novinách, no a jedna holka řekla, že jestli je to pravda tak že jsem pěkná mrcha, která využila toho napadení, abych Billa svedla, jiná zase tvrdila, že jsem to sama domluvila, abych se mu tak vetřela do postele a stala se slavnou a všechny mě nazvaly děvkou," přednesla jsem. Kluci se po sobě vážně podívali. Jejich pohledy se mi zdály neuvěřitělně legrační a tak jsem vyprskla smíchy. "To je to tak legrační??" zeptal se mě už s úsměvem Gustav. "Tohle ani ne, ale vaše obličeje v tenhle moment jo," řehtala jsem se ve výtahu na celý kolo a kluci se po chvilce přidali.
"Za půl hoďky u nás v pokoji," řekl Bill a vylezl z výtahu. "Ok, to snad ten bynec zvládnu pobalit," kývnul Georg a vydal se do svýho pokoje. Ostatní kluci jen kývli a rozutekli se. Já jsem pomalu kráčela za Billem a nenápadně sledovala jeho pohupující se zadek. "Hmmmm, neni špatnej..." ujelo mi nahlas. "Co jsi říkala??" otočil se na mě Bill a odemikal dveře. "No, říkala že...uff," chtěl mu to Martin přeložit, ale já jsem mu dupla jakoby nechtíc na nohu. "Ježiš promiň, já jsem nechtěla," začala jsem se omlouvat. "To je...dobrý," vyhekl Martin a pustil si bolavej palec. "Říkala že..." začal znova Martin "že tenhle hotel neni vůbec špatnej," vyhrkla jsem a začala Billa cpát do pootevřenejch dveří. "No ale..." chtěl Martin něco říct, ale já ho opět přerušila. "Jo jasný. Běž běž, ať to taky stihneš," řekla jsem rychle a přibouchla mu dveře před nosem. "Fiiiii," oddychla jsem si a otočila se na Billa. Ten na mě jen nechápavě zíral. "He, půjdem si zabalit??" usmála jsem se rozpačitě. "Jo," kývnul Bill a začal se schánět po svejch kufrech a taškách. "Tak já půjdu zatim pobalit věci v koupelně," řekla jsem, když Bill rozložil po posteli kufry. "Ok," řekl a začal z šuflíků vyndávat svoje prádlo a rovnat ho do tašek. "Uf, tohle bylo o fous. Málem sem si trhla další trapas," ulevila jsem si, když jsem se zavřela v koupelně. Rozhlídla jsem se po koupelně a začala jsem schromažďovat na jedno místo všechny věci, který byly naše. Pobalila jsem všechny šminky, přípravky na vlasy, koupací přípravky a zbalila jsem ty dvě měkkoučký osušky, který jsme měli v bazénu. S tím vším jsem se vyhrabala z koupelny a položila to na poslední místo na zaplněný posteli. Všude byly jinak rozložený Billovy věci. "Teda ten má snad víc hadrů jak já," zakroutila jsem hlavou nad tou spouští. "No tak to se dá ale čekat, když je to taková "celebrita" ty přece musej mit pořádnou zásobu," pomyslela jsem si a usmála se. "Dáš to prosím sem??" zeptal se mě Bill a podal mi malou černou cestovní tašku. "Jasně," kývla jsem a začala do ní ty koupelnový přebytky skládat. "Hele a co ty ručníky??" podíal se na mě Bill, když jsem je rvala na vrch plný tašky. "Ty jsou na památku. Líbí se mi, jak jsou měkký," zakřenila jsem se. "No já sice vždycky kradu župany, ale tohle bude aspoň změna," usmál se Bill. "Teda ty se nezdáš," rozesmála jsem se a konečně jsem zapla tu tašku. Položila jsem ji na zem, přitáhla jsem si jeden z velkejch kufrů a začala jsme do něj skládat Billovy věci. Bill se na mě zaraženě podíval. "Můžu?? Nebo jestli ti to vadí tak toho nechám," zeptala jsem se, když jsem si jeho pohledu všimla. "Ne nevadí. Budu rád když mi pomůžeš. Jen mě zarazilo, že mi pomáháš, aniž bych tě o to poprosil. To Toma a ostatní o to musim vždycky jakou dobu prosit a přemlouvat je," zasmál se Bill. "No jo. To je u vás kluků úplně normální. Vy jste totiž hrozně líní dělat něco navíc, když nemusíte," řekla jsem a pečlivě ukládala věci do kufru. "Tak to je pravda. Já jsem hrozně línej. Za mě musej všechno dělat ostatní. Tahat mi kufry, štelovat techniku na podiu a já vždycky jen chodim a koukám," souhlasil se mnou Bill. "Tak to bych tě chtěla vidět u nás na škole. Ty bys asi těžko svrtal skříň dohromady nebo nahodil omítkou zeď," zasmála jsem se. "To tam děláte?? I vy holky??" podíval se na mě překvapeně Bill. "No jasně. Tam to neni jen o rýsování a učení. My tam i pracujem," kývla jsem. "Tak k tomu by mě nikdo nedonutil. Já bych byl schopnej si vrtačkou vyvrtat oko," zamáchal rukama Bill a oba jsme vyprskly smíchy. Společnou silou se nám povedlo všechny věci zabalit asi za dvacet minut.
"Hele, víš že už docela dobře mluvíš německy??" podíval se na mě Bill, když jsme vedle sebe dopadli na uvolněnou postel. "Fakt??" usmála jsem se na něj. "Fakt. Už ti rozumim dost věcí," přikývl Bill. "Tak to je super. Sama se divim, že se tak rychle učim. Já jsem jinak na jazyky tupá," zasmála jsem se. V tom nám do pokoje vpadli ostatní.
"Tak co?? Všichni zbalení??" nadzvedl se na loktech Bill. "Jasně," kývli kluci. "Dokonce i já jsem to stihnul v čas!!" řekl Georg s pyšnym pohledem. "No super. Takže můžem vyrazit??" zeptal se Bill a posadil se. "Jo, můžem," kývnul Tom a praštil sebou vedle mě na postel. "A o čem jste se tady bavili, než jsme vás vyrušili??" zajímal se Gustav. "O tom, že už prej umim docela dobře německy," zašklebila jsem se. "Tak to je pravda," kývnul Gustav. "Jo to je. Učíš se rychle," přitakal Tom. "Noooo, gramatika je ještě taková slabší, ale rozumnět se ti poměrně dá. Když budeš pilovat a šprtit se slovíčka, budeš brzo mluvit jako pravá němka," zhodnotil mě Martin. "No jo. Já se sice učim, už mluvim docela německy, ale vy neumíte česky ani prd," rejpla jsem si do kluků. "No a??" podíval se na mě znuděně Tom. "No žádný no a. To je nespravedlivý. Já se musim snažit a vy ne?? To teda ne," řekla jsem a razantně jsem se posadila. "No a co s tim chceš dělat?? Přece po nás nechceš, aby jsme se začali učit česky..." nahodil Tom podezíravej pohled. "Ne to ne. To by byla zbytečná kravina," zakroutila jsem nesouhlasně hlavou a Tom si oddychl. "Ale chci, aby jste se každej naučil česky aspoň jednu větu," dodala jsem a šibalsky se usmála. "Jednu větu?? A to jakou??" vytřeštil Tom oči. "Jakou chcete. Výběr nechám na vás. Stačí něco jednoduchýho. Něco, co vás vystihuje," mrkla jsem na kluky. "Aha. Takže ty se naučíš pořádně německy a my se zato naučíme každej jednu českou větu..." schrnul to Bill. "Jo," kývla jsem rozhodně. "No já myslim, že je to docela fér," řekl Bill a podíval se po klucích. Ti jen souhlasně přikývli. "Super. Tak si každej jednu vyberte a řekněte mi ji," řekla jsem a znova si lehla. Kluci se hluboce zamysleli. "No to jsem zvědavá, co si vyberou," myslela jsem si v duchu.
"No tak já už vim," řekl po chvilce ticha Gustav. "No tak co sis vybral??" zeptala jsem se zvědavě a zase se posadila. "Já se naučim "Šťastné a veselé Vánoce přeje Gustav"," kývnul rozhodně Gustav. "Fajn. To je dobrý. A proč zrovna tohle??" zajímala jsem se. "No protože mám hrozně rád Vánoce," zakřenil se Gustav. "A já se naučim "Všechno nejlepší k narozeninám přeje Georg",protože narozeniny jsou důležitý," přidal se Georg. "No vida. Takhle dohromady nakonec popřejete česky celý svátky," zasmála jsem se. "A ty už víš??" otočila jsem se na Billa. "Jo vim. Já si zabírám "Miluji tě"," řekl tišejc Bill. "To je snadnýýýýýý," drcnul do něj Gustav se smíchem. "Ale je to hezký. Vysvětlí to všechno a přitom se to kolikrát dost těžko vyslovuje," zastala jsem se Billa a ten jen přikývnul. "Jo to je pravda," kývnul Georg. "Fajn, fajn. Tak já se teda naučim "Půjdem ke mě??"," ozval se Tom. "Nooo, tak tomu říkám výstižná věta," otočila jsem se na něj a zasmála se. Tom na mě jen mrknul a sladce se usmál. "Takže fajn. Jsme domluvený. Já německy a vy tohle česky," řekla jsem nakonec. "Ok," kývli kluci a spojili ruce do jednoho houfu na znamení domluvy. Já jsem plácla svojí ruku na vršek a tak jsme to spečetili.
Pokračování příště=D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama