Autor: Sandra=)
"Mein gott!!" vydechla jsem ztěžka a všichni se podívali na místo, na které jsem se dívala. Na pravé straně břicha měl Bill velký krvavý šrám, který celkem dost krvácel.
"Bille, ty krvácíš!!" vykřikl Tom a ukázal bratrovy ránu. Bill si šrám prohlédl a trochu zbledl. "Nejspíš nemá moc rád krev," napadlo mě. "Musíme to vydezinfikovat a zastavit krvácení. Rychle lékárničku!!" vyhrkla jsem na Toma, ale ten na mě jen nechápavě koukal. "No ták, potřebuju lékárničku!!" křikla jsem ale nikdo mi nerozuměl. "Sakra!! To snad neni možný!!" zavyla jsem potichu a rozhlédla se po místnosti. "Blok!!" praštilo mě přes oči a rychle jsem na něj ukázala. Gustav jako první pochopil co chci a podal mi ho i s tužkou. Usmála jsem se vděčně na něj a začala rychle něco čmárat...
Rychle jsem na papír načmárala něco připomínajícího skříňku první pomoci a ukázala jim to. Konečně pochopili co po nich chci a poslali proto jednoho z přihlížejících ochránců. Mezitím jsem vytáhla z jedné kapsy papírové kapesníky a začala jimy opatrně stírat krev stékající po Billově břiše. Všimla jsem si, že se nějaká krev dostala i za opasek kalhot. Rozpačitě jsem se na Billa podívala a ukázala mu na okraj kalhot. Chvilku na mě nechápavě zíral, ale potom ho napadlo, co chci udělat a tak jen kývnul, že můžu. "Páni, to je ještě víc trapný než na tom jevišti," říkala jsem si v duchu, když jsem trochu nadzvedla opasek s krajem kalhot do vzduchu a opatrně pod ně zajela rukou s ubrouskem. Když jsem odtamtud setřela co nejvíce krve, vytáhla jsem rychle ruku ven a pustila pásek. Slyšela jsem tlumený smích ostatních kluků z kapely. "No skvělí. Teď si ještě budou myslet, že toho zneužívám k tomu, abych mohla Billa ošahávat." myslela jsem si a rychle zahodila krvavej kapesník vedle těch ostatních."Kde je s tou lé..." něž jsem to stačila doříct, konečně dorazil udýchaný bodyguard a podával mi železnou lékárničku.
Rychle jsem jí postavila na zem a otevřela. Doufala jsem, že je dobře vybavená a že v ní najdu všechno, co potřebuji. Měla jsem štěstí. Všechno bylo sice popsáno německy, ale i přesto jsem dokázala rozpoznat kysličník a sterilní čtvereček. K nim jsem ještě vyhrabala nějakou vatu a lékařskou izolepu. Zavřela jsem lékárničku a všechno si vyskládala na její výko. Otevřela jsem kysličník a napustila jím kolečko vaty. Podívala jsem se znovu na Billa, který neustále pozoroval co dělám a ten jen lehce kývnul. Pomalu jsem přiložila vatu přímo na ránu a pomalu ji tím začala dezinfikovat. Bill bezděky zaryl prsty do křesla a skousl si spodní ret. Ještě párkrát jsem přes ránu přejela a pak jsem už se vrhla na dezinfikační očistu jejího okolí . Když jsem skončila s čištěním, udělalo mi radost zjištění, že dezinfekce pomohla zastavit krvácení. Vyndala jsem sterilní čtvereček z ochranného obalu a opatrně ho přitiskla na ránu. Potom jsem vzala Billovu ruku a položila ji na čtvereček. Pochopil, že potřebuju, aby ho na tam chvilku přidržel, protože já jsem mezitím škubala čtyři kousky izolepy. Velmi z lehka jsem přitiskla izolepu na čtvereček a poté i na břicho. Když jsem dolepila poslední proužek, vydechla jsem si a řekla "hotovo!" Bill si prohlídl zalepené místo a s vděčným výrazem v očích se na mě hrozně mile usmál. Úsměv jsem mu oplatila a složila všechny věci nazpátek do lékárničky. Jen jsem ji zaklapla, znovu si ji vzal ten bodyguard a zmizel s ní pryč. Posbírala jsem zkrvavené kapesníky a kusy vaty a rozhlídla se po koši. Druhý bodyguard mi je ale vytrhl z ruky a šel je vyhodit osobně.
Znovu jsem vzala do ruky blok a začala do něj čmárat. Asi po 5 minutách jse mi povedlo nakreslit napodobeninu sanitky a nemocnice. Ukázala jsem to ostatním a Billovi, ten však zakroutil hlavou ve znamení nesouhlasu. "Ja," řekla jsem tvrdě. "Nein," trval si na svém. Chvilku jsme se dohadovali, až jsem nakonec prudce vstala, upřela na něj svoje oči, ve kterých se zablýsklo a důrazně jsem řekla "ja!!" Billa to trochu zarazilo a tak nakonec jen polohlasně dodal "OK." Vítězně jsem se usmála a vytáhla z kapsy mobil. Vytočila jsem číslo záchranky a čekala na ohlášení operátora. Když se mi konečně někdo ozval, v rychlosti jsem řekla co se stalo a že potřebujeme odvoz do nemocnice. Ještě jsem nadiktovala adresu a operátor mi slíbil, že do 15 minut tam někoho pošle. Zavěsila jsem a podívala se na Billa, který si se zájmem prohlížel náplast na břiše. Podíval se na mě a já přikývla na znamení, že je to zařízeno. Bill se zašklebil, ale poté se podíval na svoje tričko a zděsil se. Tričko bylo zmuchlané, místy natržené a nasáklé krví, která sice nebyla na černé látce vidět, ale zato byla cítit. "Tome, potřebuju čisté tričko!!" žbleptnul na bratra a ten se hned pro jedno rozeběhnul. Mezitím si Bill s Gustavem a Georgem o něčem povídali a já se rozhlížela po jejich šatně. Byla to celkem prostorná místnost, ale nijak přepychově zařízená. Všechny věci byly skromného původu. Snad až na přenosný kulečník a stolní fotbal. "Je vidět, že to nejsou žádný zhýčkaný hvězdy," říkala jsem si potichu. "To je dobře. Já naprosto nesnášim tyhle typy lidí. Vymejšlej si bůhvíco jen proto, aby okolo nich museli všichni pobíhat a schánět různý blbosti," dumala jsem, když přiběhl Tom a držel v ruce čisté bílé tričko. Bill po něm šáhnul, položil si ho na klín a už se chtěl začal svlíkat z toho špinavého. "Nein!!" kříkla jsem na něj. Všichni se na mě podívali jako na blázna. "Nein," zopakovala jsem, rychle přišla k Billovy a ukázala mu na zalepenou ránu. "Když se budeš ohýbat a pořád poposedávat, začne to znovu krvácet." řekla jsem mu, ale on na mě jen nechápavě podíval. "Tak počkej," zagestikuvala jsem rukou a popadla znovu blok a tužku. Nějak jsem do něj načmárala náznak jeho břicha a rány. K tomu jsem nakreslila šipku ve znamení pohybu a přikreslila krev tekoucí z rány. Ukázala jsem mu to a on si to pečlivě prohlídl. Chvilku mu trvalo, než pochopil co tím míním. Teprv potom na mě kývnul jako že souhlasí. "OK," řekla jsem, chytila ho za ramena a přitiskla ho k opěradlu křesla. Chytila jsem spodek černého trička a opatrně ho začala sunout nahoru. Bill zvedl ruce a já mu ho přetáhla přes hlavu. Pak jsem vzala bílé tričko, navlíkla si ho na ruce a přetáhla mu ho přes hlavu, potom ruce a nakonec záda a břicho. Připadalo mi to, jako když zase oblíkám svojí malou sestru. "Tak," řekla jsem spokojeně "vidíš?? Nic neteče," ukázala jsem znova na náplast a zakřenila se. V ten okamžik jsme ale zaslechli přijíždějící záchranku. "Tak už je tady," vydechla jsem a za asistence Toma pomohla Billovi vstát z křesla. Pomalu jsme se vypotáceli ven a pomohli Billovi do sanitky. "Můžou s námi jet jen dvě osoby," prohlásil jeden ze záchranářů. "Dobře," řekla jsem a vylezla si do sanitky. "Pojedu já, protože mluvim česky a potom ještě Tom, protože je to jeho bratr," dodala jsem, bafla Toma za ruku a vtáhla ho do sanitky. Sanitáři přibouchli dveře a sanitka se pomalu rozjela. Ostatní nasedli do auta a jeli těsně za ní...
Pokračování příště=D