close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Život si nevybírá 29.

17. ledna 2007 v 23:51 | Sandra=) |  ╬Život si nevybíra
Autor: Sandra=)
"Eeeemmmmm," zabručela jsem a protřela jsem si oči. Pořád jsem ležela u Billa pod dekou, objímala jsem ho a hlavu jsem měla položenou na jeho hrudníku. Nadzvedla jsem hlavu a podívala jsem se na Billa. Ten se spokojeným výrazem ve tváři spal, ruku neustále položenou na mých holých zádech. "Jedna," otočila jsme hlavu zpátky a mrkla jsem na hodiny.
"Hmmmh," položila jsem si ji znovu na Billův hrudník, kterej se pravidelně nadzvedával a klesal podle toho jak dýchal. "Začínám v tom mit pěknej maglajs..." pomyslela jsem si. Měla jsem šílenej zmatek v pocitech vůči Billovy a Tomovy. "Jsou to dvojčata, není divu, že se mi oba líbí. Bill je úžasně milej, sladkej a perfektně si s nim rozumim, ale zase k Tomovy mě to dost přitahuje a jiskří to. Tom je svéráznej a nebojí se akce, což mi docela imponuje. Ví jak holku okouzlit a dostat ji tam kam chce. Bill je naopak klidnej, tolik se neprojevuje a dává všemu čas. To je taky super a líbí se mi, že tak nespěchá, jenomže já jsem někdy taky dost netrpělivá a v našem případě toho času zase tak moc nemáme... Hmm, vážně nevim. Asi z toho začnu magořit," dumala jsem potichu. "Ach jo. Proč se vy dva nemůžete spojit do jednoho?? To by bylo mnohem snažší..." pronesla jsem rozmrzele. "Ale vědět jejih faninky, že si skoro můžu mezi nima vybrat, asi by pukly," napadlo mě a musela jsem se tý představě zasmát. "Ale ne. Nikdy bych takovou věc neudělala. Já si nezahrávám s něčíma citama, protože sama moc dobře vim jak to může ublížit. Tohle prostě musí vyplynout. Počkám a uvidim, jestli se z toho vůbec něco vyvrbí," konstatovala jsem nakonec a znova se podívala na hodiny. "No nic. Půjdu se trochu zlidštit," protáhla jsem se opatrně, abych podřimujícího Billa nevzbudila a slezla jsem z postele.
Zapadla jsem do koupelny, vyčistila si zuby a oči si obtáhla černou tužkou s řasenkou. Na sebe jsem si natáhla džíny od Martina, který pro tentokrát nebyly potrhaný a jemně modrý tričko s dost velkym výstřihem. Pod to jsem si natáhla korzet od Toma. Vlasy jsem pro tentokrát nechala úplně rozpuštěné a bez kohouta. Vylezla jsem ven a mrkla se na Billa. Ten ještě pořád spal, akorát už nebyl na zádech, ale na břichu a s hlavou dolů z postele. "No co to je za polohu??" vyprskla jsem smíchy a pozorovala jak Bill spokojeně spinká. "No tak to bych možná mohla zatim zavolat domů..." napadlo mě. Přešla jsem k posteli a opatrně se na ní posadila vedle Billovy hlavy vysící dolů. Natáhla jsem se pro telefon, popadla jsem sluchátko a vytočila naše číslo.
"Prosím," ozvala se máma po chvilce vyzvánění. "Ahoj mami, to jsem já," pozdravila jsem ji polohlasně. "No to je dost, že ses ozvala!!" vyjela na mě máma. "No jo promiň. Dřív jsem si nato nevzpomněla," omlouvala jsem se. "Hmmm no jo. Jsem viděla ty fotky v novinách... táta z nich moc nadšenej nebyl. Řval jak přejetej a tady se o ničem jinym nemluví..." řekla máma káravě. "Ale mami, vždyť to je všechno jen hromada blbostí. Celý je to vymyšlený. Ten rozhovor si upravili podle svýho a to s těma orgiema neni vůbec pravda..." hájila jsem se hned. "To je možný, ale ta vaše fotka ve spodnim prádle je úchvatná," podotkla máma. "No totiž oni u nás zaklepali na dveře zrovna, když jsme vstali a chtěli se oblíct. Já nevěděla, že jsou to oni a tak jsem otevřela," vysvětlila jsem jí. "Načapali vás v pokoji??" opakovlaa máma a to vás zdůraznila. "Jo nás. Totiž to s tim jednim pokojem pravda je. Jim už žádnej volnej nebyl a tak nás manažer šoupnul k sobě, protože jsme oba zranění. Ale neboj. Nic se tady neděje. Každej spíme na svojí půce," zamlžila jsem trochu. "No dobře. Věřim ti, protože vim jak si v novinách vymejšlej. Tátovy o tom společnym pokoji ale ani muk. Ten by se posral," řekla máma a já jsem se začala smát. "No a co jinak?? Jak ti je?? A jak se tam máš??" zeptala se mě máma. "No už je mi o trochu líp. Ještě mě všechno dost bolí, ale už je to mnohem lepší. Jinak je to tady skvělí. Kluci jsou úplně bomboví a moc si s nima rozumim. Včera jsme třeba byli v ZOO a potom plavat v hotelovym bazénu, předtim jsme koukali na nějakej horor a byli jsme v nějakym klubu," vyprávěla jsme nadšeně. "A ty ses tam pěkně vožrala...viď..," zasmála se máma. "No náhodou, ani moc ne," odpověděla jsem se smíchem. "Ne moc řikáš?? Takže si dokázala chodit po svejch??" přihodila si máma. "Jo to dokázala. Bez pomoci, takže žádná ostuda," odpověděla jsem. "No aspoň že tak," vydechla si máma spokojeně. "No já se zrovna chystám s Denisou jet za dědou, takže doma bude jen Linda a táta. Ten ale bude stejně celej den pryč, takže budeš hlídat. Nezapomněla jsi doufám, že se dneska vracíš...??" podotkla máma. "Ne nezapomněla," řekla jsem otráveně. "To je dobře. V kolik asi tak dorazíš??" zajímala se máma. "No nejspíš asi až večer..." řekla jsem pomalu. "Ehm mami??" začala jsem opatrně. "No?? Co chceš??" zeptala se máma. "No já jen...nebude ti vadit, že nepřijedu sama??" otázala jsem se vyhýbavě. "Jak to myslíš??" nechápala mě máma. "No totiž oni se mnou přijedou i kluci z kapely..." řekla jsem nejistě. "Aha. No proč ne. Ať klidně přijedou. Mě to nevadí, když se k nám přijedou mrknout," řekla máma ledabyle. "Fajn, ale ono to mrknutí bude trošku delší..." usmála jsem se. "Jak jako delší?? Na jak dlouho sem přijedou??" spozorněla máma. "No na týden. Když já nemůžu zůstat tady s nima tak oni chtějí jet na ten druhej tejden k nám," řekla jsem a očekávala cokoliv. "Cožeeee??" vykřikla máma a málem se složila. "To nepřichází v úvahu!!" křikla hnedka potom. "Ale mamíííííí, prosíííím," zaprosila jsem. "No a kde budou asi spát?? Vždyť je nemáme kam dát!!" mluvila máma dost nahlas, ale už nekřičela. "Budou u mě v pokoji. Nějak se vmáčknem na mojí postel," řekla jsem. "Nezbláznila si se náhodou?? To si myslíš, že se vejde pět lidí na jedno letiště??" kroutila máma očima. "Jo vejde. Už to máme vyskoušený," zakřenila jsem se. "Jo tak vy to máte už vyskoušený...a to si myslíš, že tě táta nechá spát v jednom pokoji s tolika klukama na jedný posteli?? Děláš jako bys ho neznala..." snažila se máma o odpor. "Ty ho určitě ukecáš. Prosím mamí. Co by jsme asi tak mohli dělat v šesti na jedný posteli?? Vždyť se tam ani nehnem," házela jsem na mámu argumenty, který mě zrovna napadly. "No jó no. Co mám s tebou dělat. Tak já to s nim nějak domluvim," rezignovala máma. "Supeeer. Díky," řekla jsem vesele. "No tak čau a nezapomeň dorazit," rozloučila se máma a položila telefon.
"Uuuuuuuuuff. Tak to mám za sebou," vydechla jsem a hodila telefon vedle sebe. Podívala jsem se na Billa a zjistila jsem, že už mu hlava nevysí z postele dolů, ale že ji má položenou na mim klíně a tvrdě spí. "Teda jakmile spí sám, mele sebou jak mlínek," pomyslela jsem si a sehnula se k němu. Moje vlasy mi přepadly přes ramena a začaly ho lechtat po tváři. Bill se nejdřív podrbal a potom otevřel oči. "Nazdárek," usmála jsme se, když se na mě překvapeně podíval rozespalejma očima. "Ahoj," řekl a pomalu se posadil. "Aaaaaaaaaa," zívnul a začal se hrabat z postele. Já jsem se uvelebila na jeho místo a pozorovala jsem jak se Bill chvilku bezvýznamně rozhlížel kolem sebe a nakonec zalezl do koupelny. Zatímco se tam šlechtil, pustila jsem si televizi. Párkrát jsem přepnula kanál, až jsem se zarazila na nějakejch zprávách, ve kterejch jsem zbystřila fotky kluků.
"Co si myslíte o tom, co píší v novinách??" ptal se nějakej protivnej reportér jedný holky z obrovskýho davu faninek TH. "Nevím co si o tom myslet. Pokud je to pravda, ta holka je pěkná mrcha," odpověděla mu ta holka. "Proč si to myslíte?? Vždyť zachránila Billa před faninkami..." řekl ten slizkej reportér. "Hmmm to sice jo, ale určitě to měla promyšlený. Zachránila ho a potom ho svedla, aby byla slavná," odpověděla zase ta holka. "Jo určitě je to děsná potvora. Ani bych se nedivila, kdyby byla s těma holkama domluvená..." skočila do toho další z toho davu. "Jak to myslíte??" připlácl jí pod nos mikrofon ten reportér. "No třeba se s nima domluvila, že ho napadnou a ona ho jakoby zachrání. Nechala se od nich trochu pomlátit a vyvolala tak v Billískovy soucit a potom využila jeho dobrý povahy a vlezla mu do postele!!" vykřikovala ta holka. "No to si snad dělaj prdel ne??" vykřikla jsem a vyskočila z postele, když ostatní holky začaly souhlasně přikyvovat a křičet. "Co by jste prostřednictvím naší televize chtěli té dívce vzkázat??" pobídl je ten zmetek. "Jseš pěkná mrcha, která je pro slávu udělat cokoliv. Hnusná děvka jseš!!!!" zakříčela jedna z těch holek a všechny začaly najednou vřískat to samí. "No to je vrchol!!" křikla jsem, vypnula televizi a naštvaně hodila ovladač na postel. "To jsou takový blbý krávy, že to snad svět neviděl. Kecaj kraviny a obviňujou mě, i když vůbec nic nevědí!!" pochodovala jsem naštvaně po pokoji. Nakonec jsem rozčileně přiskočila k oknu, trhnutim ho otevřela a z plna plyc zařvala. "Husy blbý, když nic nevíte tak radši držte huby!!! Já se o žádnou slávu neprosim narozdíl od vás!!" dokřičela jsem a okno znova zabouchla.
"Co se děje??" vylezl najednou Bill z koupelny a překvapeně na mě zíral. "Ále...," mávla jsem rukou a praštila jsem sebou na postel. Ten křik z okna mi docela ulevil. Vlastně mi to začalo celý připadat dost směšný. "Právě jsem měla puštěnou televizi a tam se ptali nějakejch vašich faninek, co si o mě a tom v novinách myslej," řekla jsem, když se Bill posadil vedle mě. "A co řekly??" zajímal se. "No radši to nechtěj vědět. Nic hezkýho," odpověděla jsem a zavřela jsem oči. Najednou jsem ucítila jak na mě něco dosedlo. Otevřela jsme oči a uviděla jsem nad sebou šklebícího se Billa. "Tak co tam řekli??" zeptal se. "Nic," řekla jsem a pokusila se ho ze sebe setřást. Bill se ale nedal. Vjel mi rukama pod tričko a začal mě lechtat. "Já ale nejsem lechtivá," řekla jsem s úšklebkem. "Vážně??" pozdvyhl Bill obočí a začal mě šimrat na podbříšku. "Haha, nech toho, haha," začala jsem se smát a kroutila se jak červ. "Tak co řekly??" zeptal se znova Bill a nepřestával mě lechtat. "Řekly že jsem děvka a mrcha a," vyprskla jsem smíchy. "A??" vyzvídal Bill. "A že jsem to přepadení přichystala a že sem tě svedla, abych se proslavila," řehtala jsem se na celý kolo. "To fakt řekly??" zeptal se Bill a přestal mě lechtat. "Jo," řekla jsem a usmívala jsem se. Bill mi tím lechtáním úplně spravil náladu. "Teda ty sou praštěný," zakroutil Bill hlavou a pomalu ze mě slezl. "To teda jo," přikývla jsem, chytila jsem Billa za opasek kalhot a přitáhla si ho k sobě.
"Za co??" zeptal se Bill, když jsem ho políbila. "To je zato, že jsi mi zlepšil náladu," usmála jsem se a pustila ho. "Aha. Nechceš abych ti jí zlepšoval častějc??" zasmál se Bill. "No proč ne, ale já mám špatnou náladu málokdy..." zakřenila jsem se. "Tak to je škoda," usmál se Bill. "Nepůjdem se najíst?? Dneska je to můj poslední den stravování tady a tudíš takovýho výběru," zeptala jsem se a zašklebila se. "Jo jdem," kývnul Bill, chytil mě za ruku a táhnul mě ven z pokoje.
Pokračování příště=D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama