Autor: Sandra=)
Všichni jsme vylezli ven a vešli do hotelu. V hale nebyla ani noha.
"Je půl osmý. Co budem celej večer dělat??" zadíval se Georg v hale na obrovské hodiny. "Tady v hotelu maj bazén. Co kdyby jsme ho šli vyzkoušet??" navrhnul Bill. "Bazén?? Oni maj bazén?? Proč jste mi to neřekli dřív??" nadskočila jsem radostně. "Ses neptala," pokrčil Bill rameny. "To je bezva nápad. Tak si sjedem pro plavky a pudem tam," řekl Tom a vydal se k výtahu. "No jo, ale já žádný plavky nemám," přestala jsem se radovat. "U bazénu ti nějaký půjčej. Určitě tam nějaký mit budou," uklidnil mě Bill a dostrkal mě do výtahu. "Tak to je super," zakřenila jsem se a vlezla do výtahu.
"Za pět minut tady," zavelel Tom a všichni jsme se rozešli do pokojů. Bill vešel do našeho pokoje a hned začal horečně přehrabovat všechny svý věci a pokoušel se najít něco připomínajícího plavky. Já jsem mezitím vešla do koupelny a pokusila se najít co nejměkčí osušky, který tam byly. "Perfektní," usmála jsem se, když jsem si prohlídla dvě běloučký a heboučký osušky. "Můžeme jít??" nakouknul do koupelny Bill. "Jo jasně," vstala jsem a s osuškami v náručí jsem se potácela za Billem. "Já smekám. Vy jste tu včas," zašklebil se Tom, když jsme dorazili k výtahu. "Radši si nastup," strčil do něj Bill a Tom zapadl do výtahu. "To jsem zvědavá, co tam budou mit," pronesla jsem zamyšleně. "Doufám, že mi tam nebudou cpát nějaký plavky z doby kamený," řekla jsem a kluci se rozesmáli.
Vylezli jsme z výtahu a vydali se přes halu někam dozadu. Skleněnými dveřmi jsme vyšli ven, ušli asi dvacet metrů a vstoupili jsme do obrovské prosklené haly. "Pánské šatny jsou v pravo, dámské vlevo," usmála se na nás nějaká paní, která stála za pultem hned u vchodu. "Díky," odpověděl jí Bill a vydal se s klukama do sprch. "No...ehm...já," podívala jsem se nejistě na tu milou paní. "Potřebuješ plavky??" doplnila mě ta paní mile. "Ano," kývla jsem. "Tak počkej. Já se po nějakých mrknu," řekla a odešla. Po chvilce se vrátila a svírala v ruce nějaké dvojdílné plavky. "Tak jiné, které by vám padli tu bohužel nemám. Kromě těchto už tu jsou jen takové ty pro starší dámy," mrkla na mě a rozložila plavky na pult. Plavky byly zářivě rudý a měli pěknej střih. Líbili se mi, akorát se mi zdáli nějaký malý. "Moc děkuju," usmála jsem se mile, popadla jsem plavky a vešla do levých dveří. Hned za dveřmi se objevila menší šatna se skříňkama na věci a sprchami. Pomalu jsem k jedný ze skříněk přistoupila a začala se u ní převlíkat.
"Teda ono se mi to nezdálo. Vážně jsou trochu malý," konstatovala jsem, když jsem se prohlídla ve velkém zrcadle. Trojúhelníkový vršek mi jen taktak zakrýval prsa a spodní část jsem měla jen těsně nad linií zadku a svojí kámošky. "No co se dá dělat. Jiný nejsou. Ale jinak tyhle vypadaj dost dobře," řekla jsem si a stoupla si pod sprchu. Rychle jsem se osprchovala, popadla jsem obě osušky a vydala se úzkou chodbou do neznáma. Pod vlhkými chodidly mi dlaždičky klouzali, takže jsem šla opatrně, abych se zase nenatáhla. Chodba mě zavedla ke dveřím, které když jsem otevřela mě vyvedly do obrovského sálu, kde se jen tlumeně svítilo a rozléhal se tam kluků veselý povyk.
Kluci byli ke mě zády a přes veselý výskot vůbec neslyšeli moje vlhký ťapkání k nim. Bill ležel nataženej na lehátku a zbytek už řádil v obrovskym bazéně, u kterýho stála obrovská skákací rampa, ze které se právě Martin chystal skočit. "Bachááááááááá," zakřičel, rozeběhl se po prkně a vyskočil do výšky. "Plesk," ozvalo se, když dopadl do vody a všude se rozstříkla voda. "Fíííííííííííííí," pískali nadšeně kluci. Přistoupila jsem zezadu k Billovy a hodila mu přes hlavu osušky. Bill si je rychle sundal a zvrátil hlavu, aby na mě viděl. "No konečně. Už jsem si myslel, že ses tam někde stratila," usmál se na mě. "Ne to ne. Jen jsem se dostávala do těhlech malejch plavek," posadila jsem se na vedlejší lehátko a srovnala si vršek. "Slušej ti," řekl Bill a upřeně si mě prohlížel. "Dík. Jsou pěkný, ale trochu malý," usmála jsem se a natáhla se. "Heeeeeeeeej, vy do vody nepudete nebo co??" zakřičel Tom od kraje, když si všiml, že jsem už taky dorazila a místo bazénu jsem se uvelebila na lehátku. "Ne," křikl Bill a vyplázl na něj jazyk. "A co ty Sandro?? Ty taky nepudeš??" podíval se na mě zvědavě Tom. "No já nevim. Jaká je voda??" nadzvedla jsem se na lehátku. "Teplá," křikl Tom a cáknul na mě. "Když mě se moc nechce. Jakmile vlezu do vody, nemůže mě z ní potom nikdo dostat," zasmála jsem se. "Pooooooojď," nahodil Tom psí kukuč. Tomu se prostě nedalo odolat. "Ok," řekl jsem a vstala z lehátka. Pomalu jsem přistoupila až k okraji bazénu, kde stál Tom a pozoroval mě. Schýbla jsem se a strčila do vody ruku. "No jo, vážně je teplá. Je vyhřívanej," řekla jsem a postavila se. Tom mě neustále pozoroval a já jsem dumala jak mám do bazénu vlíst. "Mám skočit?? Nebo radši jit po schůdkách??" dumala jsem a přitom se lehce přehupovala z jedný nohy na druhou. Nakonec jsem se rozhodla pro šipku a tak jsem se otočila a vrátila se spátky k lehátkům. "Tak co je??" zeptal se mě zaraženě Tom. Já jsem se ale místo odpovědi rozeběhla, na kraji bazénu se odrazila, přeskočila jsem přes Toma a ladnou šipkou jsem se ponořila do teplé vody. Jakmile mě voda pohltila, cítila jsem tu zvláštní radost jakou mi voda pokaždý přinášela. Udělala jsem pod vodou pár temp a potom se vynořila na hladinu.
"Teeeeeeeeeda, to byl ale skok," hvízdnuli obdivně kluci. "Hihi," zakřenila jsem se a doplavala ke kraji za Tomem. "To bylo hustý," kývl překvapenej Tom. "Díky. Taky sem to dlouho trénovala," usmála jsem se a opřela jsem se zády o hranu bazénu. "Hele, co si takhle dát závody v plavání??" připlaval k nám Gustav. "No proč ne. A jakej styl??" zeptala jsem se. "Co třeba kdo uplave nejdelší vzdálenost pod vodou na jedno nadechnutí," navrhnul Gustav. "Supeeer," kývl nadšeně Tom. "No pánové, tak to vás upozorňuju, že nemáte nejmenší šanci. Já plavu pod vodou od svejch čtyř," ušklíbla jsem se na kluky škádlivě. "No to se ještě uvidí. Na mě nikdo nemá," začal se kasat Tom. "To se uvidí," souhlasila jsem. "Hej Bille, pojď nám to odstartovat!!" křikl na povalujícího se Billa Georg. "No jo furt," zahučel Bill, lenivě vstal z lehátka přišel ke kraji bazénu. Já, Gustav, Tom, Martin a Georg jsme přeplavali přes bazén na jeho kratší stranu, aby jsme mohli závodit po jeho dýlce a každej sme si zabrali jedno místo. "Takže na tři se ponoříte a budete plavat," křiknul na nás Bill a my jsme souhlasně přikývli. "Jeden......dva........tři!!!!" zakřičel Bill a my jsme se jak na povel stejnoměrně ponořili do vody a začali jsme se drát v před. Pro mě to nebyl absolutně problém, protože pod vodou jsem vždycky uměla plavat mnohem líp než nad ní a plýce jsem na to už měla vytrénovaný líp jak nějakej olympijskej cyklista.
Máchala jsem rychle rukama a nohama, vlnila jsem souměrně tělem a užívala jsem si hřejivou vodu, která mě ze všech stran obklopovala a nadnášela mě. Byla to jediná chvíle, kdy mě při jakymkoliv pohybu nic nebolelo a tak jsem se to snažila maximálně prodloužit. "Haaaaaaaaaa" vyplavala jsem nad vodu a z hluboka se nadýchla. Protřela jsem si oči od vody a rozhlédla se okolo sebe, jestli nezbystřím kluky. Nikdo v mojí blízkosti ale nebyl. Proto jsem se otočila na konec od kterého jsme vyplavali a tam jsem je teprv uviděla, jak šlapou vodu na místě, kde vyplavali a čekají. Jako první se musel vynořit Martin, protože byl nejblíž startovnímu poli, několik metrů od něj byl Gustav, dalších pár metrů trčel Georg a asi pět metrů ode mě šlapal vodu Tom. "Yeeeeeeeeeeah!!" vykřikla jsem nadšeně a povyskočila, i když to nebylo vůbec poznat.
"Tak co jsem řikala??" zakřenila jsem se na kluky, když jsme doplavali spátky ke kraji, kde ještě pořád stál Bill a pozoroval náš závod. "No jo, jseš fakt dobrá," přikývl Tom. "Asi jsem mu pošramotila ješitnost. Nevypadá, že by ho nějak zvlášť těšilo, že ho porazila holka," pomyslela jsem si v duchu a mile se na Toma usmála. "A jaká bude cena pro vítěze??" rozhlídla jsem se zvědavě po klucích. "Cena pro vítěze??" opakoval překvapeně Georg. "No jasně. Vítěz vždycky dostane nějakou cenu," kývla jsem. "No a co by sis jako představovala??" podíval se na mě zkoumavě Bill. "Noooooooo....o něčem bych věděla, ale to je publikovatelný až po desatý," zakřenila jsem se. "No tedáááááááááá," hodil po mě Tom podezíravej pohled. "Já to nechám na vás. Samy si vymyslete cenu pro vítěze," řekla jsem, udělala kotrmelec vzad a zmizela jsem znova pod vodou.
"Tak co?? Už víte??" vynořila jsem se u nich o deset minut dýl. "No zatim dostaneš od každýho pořádnou pusu a zbytek ještě domyslíme," mrknul na mě Bill. "Ok, to beru," usmála jsem se a našpulila legračně rty. První vítěznou pusu jsem dostala od Martna, potom od Gustava, Georga a Toma. "Hmmmmm a co ty??" podívala jsem se na Billa a vyzývavě našpulila rtíky. "Hned, ale musíš trochu povylíst nahoru, protože bych nerad zahučel do bazénu po hlavě," řekl Bill a usmál se. "Jo tak pán by nerad zahučel do bazénu po hlavě jo?? No počkej," pomyslela jsem si zákeřně, ale nedala jsem na sobě nic znát. Rukama jsem se opřela o kraj bazénu, silou jsem se na ně vytáhla a nastavila pusu. Bill se lehce schýbnul, aby mi mohl dát cenu pro vítěze, jenomže já jsem ho nečekaně chytila za ruku a stáhla ho do bazénu. "Aaaaaaaaaaa," vykřikl překvapeně Bill a žuchnul vedle mě do vody. "Teda...pfuj...ty seš....tfuj....ale.....potvora....tfuj" prskal Bill vodu kolem sebe, když se vynořil. "Tak promiň..." usmála jsem se na něj vesele, když konečně přestal plivat vodu, chytila jsem ho kolem krku a přisála se k němu. "Cena pro vítěze," mrkla jse na něj, když jsem mu vlepila krátkej polibek a Bill si protřel oči, aby konečně něco viděl. Měl úžasně rozmazaný šminky všude kolem očí, což mi přišlo hrozně legrační a roztomilý. Kluci nás celou dobu pozorovali a řezali se přitom smíchy. "Nevim čemu se směješ," houkl Bill na Toma, rychle k němu připlaval, skočil po něm a potopil ho pod vodu. "Pche, pche, pche..." prskal Tom, když ho Bill pustil a on se vynořil. "Co blbneš??" zeptal se bratra, skočil po něm a taky ho potopil. "Bitkááááááááááááá!!" vykřikla jsem nadšeně a vrhla se na Martina, kterej pod mojí vahou okamžitě zahučel pod vodu. Řezali jsem se tam dobrou půl hodinu. Navzájem jsme se potápěli, pořádali hony na jednoho jedince, vyhazovali se do vzduchu, skákali na sebe z rampy a přitom jsme u toho šíleně křičeli, smáli se a dělali prostě neuvěřitelnej kravál.
"Time out," vydechl znaveně Bill, když ho Gustav pustil a on se dostal na povrch. "Yeah," kývnul Tom a zmoženě se opřel o bok bazénu. "Tea já nevim jak vy, ale já dostal potom bláznění šílenej hlad," přejel si rukou po břiše Martin. "Jo já taky," kývnula jsem. "Se nedivte. Vždyť jsme taky od snídaně nic nejedli," prohlásil Georg. "Co kdyby jsme pro něco skočili??" navrhnul Bill a všichni jsme nadšeně přikývli. "Tak fajn. Já, Georg a Gustav pro něco skočíme a vy počkejte tady," ukázal na mě, Toma a Martina. "Fajn," kývli jsme současně. "Do deseti minut jsme tady," řekl Bill, když vylezli z bazénu a stratil se i s klukama v šatně. "No, tak když už je ta pauza tak já si skočim na záchod. Dneska jsem ještě nebyl," prohlásil Martin, vyhoupnul se nahoru a odkráčel taky do šatny.
Pokračování příště =D