Autor: Sandra=)
"No to snad neni pravda!! Já to řikala. Úplně to celý překroutili!!" vykřikla jsem a rozhořčeně noviny zahodila. "Co tam píšou??" zvedl Bill noviny ze země a podal je Martinovy, aby mu je přečetl. V tu chvíli dorazil do jídelny i manažer a jakmile spatřil naši fotku na titulce, zbystřil sluch a poslouchal jak Martin v rychlosti předčítá článek.
"Hmmm, zajímavý," pokýval hlavou Bill, když Martin dočetl. "Je to hrozný!! Vždyť oni tam z nás dvou udělali zamilovanej páreček!!" sýčkovala jsem naštvaně. "Vždyť to neni tak strašný. No tak si bude pár lidí myslet, že spolu něco máte," mávl rukou manažer. "Já jen nechci vidět co vznikne z těch fotek, který si dneska ráno pořídili," zakroutila jsem bezmocně hlavou a složila si ji otráveně do dlaní. "Cože?? Jakých fotek??" zbystřil hned manažer a kluci taky. "Noooo......" protáhla jsem a podívala se na Billa, kterej se pilně cpal hromadou jídla. "Nooo??" otázal se nedočkavě manažer. "Nooo, totiž dneska se nám s Billem stala taková nepříjemná věc," začala jsem nejistě. "Jaká??" zajímal se Gustav. "No když jsme vstali a chtěli se oblíct, aby jsme mohli jít sem dolů, zaklepal nám někdo na dveře. Já si myslela, že to budete vy a tak jsem jen tak ve spodnim prádle šla otevřít, jenomže jste to nebyli vy, ale hromada fotografů, kteří si mě a Billa okamžitě vyfotili," řekla jsem a připadala si neuvěřitelně trapně. "To jako chceš říct, že vás několik fotografů vyfotilo spolu v jednom pokoji a jen ve spodnim prádle??" zadíval se na mě manažer a já měla chvíli dojem, že to s nim sekne. "Jo," špitla jsem potichu. "Je to pravda??" otočil se na Billa Georg. "Jj je," zamumlal Bill s plnou pusou a zakřenil se, přičemž mu z pusy vypadl rožvejkanej kus jídla. Kluci z toho okamžitě chytli hroznej výtlem. "Jestli z toho udělaj velkej poprask a dostane se to až k nám, tvoje máma mě zabije," podíval se zničeně manažer na Billa. Ten jen mávnul rukou, odhodil si pramen vlasů na stranu, protože mu padal do talíře a pokračoval v jídle.
"Hele Bille?? Co to máš na krku??" drcnul loktem do Billa Gustav. "Myslíš ten velkej rudej flek??" sáhnul si Bill na krk a podíval se na mě škádlivym pohledem. "A do řiti. Doufám, že jim teď nezačne vyprávět, co se včera u nás na pokoji dělo..." hrklo ve mě potichu. "To mi udělala tadyta," pohodil hlavou mym směrem. "To je ale blbec." vypadlo málem ze mě, ale naštěstí jsem si do pusy rychle narvala kus Georgova rohliku a tak jsem to zamlčela. "Hej! To je moje!!" osopil se na mě Georg se smíchem. Já se na něj jen mile usmála a zuřivě rohlik kousala. "To máš od Sandry?? Co jste to tam včera proboha vyváděli??" smál se Gustav. "To by mě taky zajímalo. Dvakrát se od vás včera ozvala příšerná rána," přikývl Martin a podíval se na Billa. "No totiž ona tady slečna měla včera na pokoji dost divokou náladu..." zasmál se Bill a cpal si přitom do pusy keksy. "Divokou?? Jak to myslíš divokou??" zadívla se na něj zvědavě Gutav a mě už málem omejvali. "No totiž jakmile jsme zalezli dovnitř, pustila si na plný pecky televizi, kde zrovna hráli náš klip a tak nás začala napodobovat. Bylo to docela věrohodný. No a když jsem ji chtěl uklidnit, nějak jsme to nevychytali a ona spadla z postele," křenil se Bill a začal do sebe rvát nějaký sušenky nebo co to bylo. "Teda to snad neni možný, co on toho sežere," pomylela jsem si pro sebe. "No a od čeho máš teda ten flek??" zahučel nedočkavě Gustav. "No tak si představ, že když se mi ji konečně podařilo uklidnit, lehla si do postele jako že bude spát, jenomže po chvíli začala kňourat, že jí je zima a tak jsem jí nabíd, že si může vlíst ke mě pod deku. Tak si tam teda vlezla a nakonec usnula a já se moh v klidu dívat na televizi. Ale nevim co se jí to zdálo, protože najednou po mě ze spánku skočila a zahryzla se mi do krku. Se jí asi zdálo že je upír nebo co," povídal dál Bill a div se nedusil jak měl pusu plnou sušenek a přitom se smál. "No a potom zabušil na dveře náš manažer, aby jsme tu televizi stišili. Sandra se hrozně lekla, cukla sebou a znova spadla z postele. Teprv pak se probudila." dovyprávěl Bill a kluci nemohli popadnout dech jakej měli záchvat smíchu. "To myslí vážně?? To jsem ho fakt pokousala ze spaní??" vytřeštila jsem na něj oči. "To jako fakt??" zeptala jsem se. "Jo fakt. Škoda, že si to nepamatuješ. Byla to fakt legrace," mrknul na mě Bill. "Tak to je teda vostrý," hvízdla jsem potichu a uvěřila tomu, i když se mi to zdálo trochu divný.
"Tak to byly ty hrozný rány od vás," pokýval Martin hlavou a odložil noviny na stůl. "Kde je vůbec Tom??" rozhlídl se po nás manažer, když nikde Toma neviděl. "Ajo Tom. Já na něj úplně zapomněla," plácla jsem se do čela. "U sebe v pokoji. Nejspíš dohání včerejší noc. Moc toho nenaspal," zašklebil se Gustav. "Já se ani nedivim. Kdybych toho vypil tolik co on, lezl bych po čtyřech ještě dneska," řekl Bill a pro změnu teď do sebe ládoval gumový medvídky. "Kam to všechno proboha dává?? Vždyť už toho sežral víc jak doga a přitom vypadá jak reklama na hlad," zakroutila jsem hlavou. "Já se za nim půjdu mrknout. Vezmu mu něco k jídlu a zjistim, jestli něco náhodou nepotřebuje," řekla jsem a vstala od stolu. "Ok. My tam potom kdyžtak taky dorazíme," odpověděli mi kluci a dál si mě už nevšímali. "Ok," zamumlala jsem potichu a vydala se ke stolům, kde byly hromady jídla, abych Tomovy něco vybrala. Nakonec jsem vzala silnou kávu, džus, nějaké ovoce, zeleninu, pečivo, sladkosti a podobný krávoviny, který mi přišly pod ruku. S plnym tácem jsem vylezla z jídelny a vydala se přes celou halu k výtahu. "Stejně pochybuju, že z toho něco sní. Potom včerejšim semaforu bude rád, když do sebe kopne tu kávu a udrží ji v žaludku. No jo sama si moc dobře pamatuju jak mi bylo hozně blbě po prvnim závodu... a vlastně i po druhym. Chce to prostě cvik," dumala jsem, když jsem procházela kolem recepce, odkud mě zvědavě pozorovala recepční. Zamyšleně jsem se na ní podívala a něco mě napadlo. Rychle jsem k ní zamířila. "Mohu vám s něčím pomoci??" zeptala se mě nejistě. "Jo jasně. Potřebovala bych sklenici kyselých okurek," usmála jsem se na ni mile. "Kyselý okurky??" opakovala překvapeně. "Jo sklenici kyselých okurek," přikývla jsem. "Počkejte tu chvilku prosím. Skočím se podívat do kuchyně," řekla rozpačitě a rychle zmizela. Za chvíli se vrátila s plnou sklenicí kyselých okurek a podávala mi ji. "Díky," mrkla jsem na ni, položila sklenici na tác a vydala se k výtahu.
Dveře výtahu se otevřely a já vystoupila do prázdné chodby. Pomalým krokem jsem chodbu přešla a zastavila se u dveří do Tomova pokoje. Najednou se mi matně vybavylo jak jsem se tady včera s Tomem asi desetkrát loučila a musela jsem se tomu zasmát. "Teda oba jsme byly pěkně nalitý," pomyslela jsem si se smíchem a zaklepala. Když se po pár minutách nic nedělo, zaklepala jsem znova a víc hlasitě. Za chvíli se dveře rozletěli do kořán a já samym leknutim div neupustila tác s jídlem na zem...
Ve dveřích stál Tom a vypadal hrozně. Byl bílej jak stěna, měl obrovský kruhy pod očima a sotva stál na nohách. Chvíli na mě mžoural matnym pohledem a pak se na mě malinko usmál. "Vypadáš hrozně," řekla jsem místo pozdravu a začala se jeho zjevu smát. "Díky. Ty vypadáš skvěle," zamumlal a opřel se o dveře. "Něco jsem ti přinesla," řekla jsem a ukázala mu podnos plný jídla. Tom se na něj zděšeně podíval, plácnul si ruku přes pusu a zdrhnul do koupelny, odkud se začaly ozývat zvuky zvěstující zvracení. "Jak jsem si myslela," pronesla jsem si pro sebe, vešla do pokoje a zavřela za sebou dveře. Tác jsem položila na postel a rozhlídla se po pokoji. Po zemi byly rozházený věci, u postele se válel iPod s ovladačem a na posteli ležely prázdný plechovky RedBullu. Rychle jsem plechovky posbírala a vyhodila je do koše. Potom jsem se opatrně schýbala pro oblečení a všechno ho ze země pozbírala. "Jsi ok??" pootevřela jsem dveře do koupelny a vlezla dovnitř. "Jo už jo. Jen nemůžu vidět jídlo," řekl mi Tom a opláchl si obličej. "Já si to myslela, ale pro jistotu jsem ti nějaký jídlo vzala sebou. Přinesla jsem i kafe jestli chceš," odložila jsem oblečení a usmála se na Toma. "Jo kafe si dám rád," kývnul Tom a začal se ploužit do pokoje. Vypadal jako já ráno. To jsem se ploužila úplně stejně a ani teď to neni o moc lepší. "Díky," napil se z hluboka Tom kafe, který jsem mu nalila. "Taky ale nevypadáš úplně nejlíp. Jdeš jak když nejdeš," usmál se na mě matně. "Taky mám pocit jako by mě přejeli parnim válcem," řekla jsem a vzala si z tácu rohlík, do kterýho jsem se hladově zakousla. Tom seděl na posteli, upíjel kávu, já seděla vedle něj, ukusovala jsem rohlik a potichu jsme se pozorovali. Vlastně jsme oba přibližně věděli jak se ten druhej cejtí a tímhle tichym sledovánim jsme si sobě navzájem stěžovali. "Sice nemůžeš jíst, ale přinesla jsem ti něco, po čem se ti udělá stoprocentně líp," řekla jsem, když Tom dopil kafe a šáhla jsem po sklenici s okurkama. "Okurky??" podíval se na mě nechápavě Tom. "Jo, okurky. Kyselý okurky. Na," přikývla jsem, sklenici otevřela a podala Tomovy jednu vylovenou okurku. Tom si ji vzal a nedůvěřivě si okurku prohlížel. "Jez, pomůže ti," usmála jsem se, vylovila si druhou a zakousla se do ní. "Spraví ti chuť," mrkla jsem na Toma a už lovila druhou. Tom se nakonec odhodlal, strčil okurku do pusy a kousnul si. "Bleeeeeeeeeee," zaksichtil se, když ucítil kyselou chuť. "Jen to sněz," pobízela jsem ho dál a Tom tak do sebe nasoukal celou okurku. "Hmmmmmm neni to zase tak špatný..." řekl po chvilce a pustil se do další. "Vidíš?? Já ti to říkala. Tohle mám už voskoušený," zakřenila jsem se a vzala si další okurku.
Takhle jsme celou sklenici spořádali během několika minut. "Teda měla s fakt pravdu. Úplně mi to srovnalo žaludek. Už mi ani neni tak špatně," usmál se na mě Tom a zadíval se hladově na tác s jídlem. "Takže nakonec přijde vhod??" zasmála jsem se, když se natáhl po suchym pečivu a začal ho do sebe pomalu soukat. "Yeah!!" oplatil mi úsměv a cpal se pečivem. Já jsem mezitím sáhla po tyčince a začala ji jíst. Tom mě se zájmem pozoroval. Najednou se po tyčince vrhnul a půlku mi ukousnul. "Hele, už zase??" podívala jsem se se smíchem na zbytek tyčinky a potom na Toma. Tom se na mě podíval tím svým neviným kukučem a spokojeně přežvykoval tyčinku. "Koukám, že ti je už líp," mrkla jsem na něj a v tu chvíli někdo zaklepal na dveře...
Pokračování příště=D