Autor: Sandra=)
Bill na mě dopadl celou svou vahou. Vůbec jsme nevnímali naše bolestivá zranění. Plně jsme se věnovali jeden druhému...
Ležela jsem na posteli pod Billem a jemně mu přejížděla prstama po zádech. Bill se odtrhl od mých úst a přesunul se na můj krk, který se po doteku jeho jazyka napnul. Lehce jsem zaryla svoje nehty do Billových ramen, když mě vášnivě kousnul. Po chvíli jsem donutila Billa lehnout si na postel a opatrně jsem se na něj posadila. Zadívala jsem se mu do zastřených očí a vyzývavě se usmála. Bill mi úsměv oplatil, ale to už jsem se mu znova vpila do úst a přitom bloudila rukama po jeho plochém břiše. Zřetelně jsem cítila jak mu po každém mém dotyku naskakovala husí kůže. Přestala jsem ho líbat a přisála jsem se mu na rozpálený krk. Přejížděla jsem po něm jazykem a lehce ho dráždila zuby. Bill, který mě celou tu dobu držel za zadek, začal svoje ruce posouvat po mých zádech nahoru až k zapínání podprsenky.
Notnou chvilku s ním zápasil. Já se mezitím pečlivě věnovala na střídačku jeho ústům a krku. V okamžik, kdy se Billovy málem povedlo podprsenku rozepnout, zabušil někdo na dveře. Hrozně jsem se lekla a nechtíc Billa kousla silně do krku. "Aaaaau," vykřikl Bill a prudce se posadil. Já jsem samozřejmě ztratila rovnováhu a spadla z postele na zem. "Aaaaaaauuuuuuu," zavyla jsem ze země. "Stiště okamžitě tu televizi!!" ozvalo se spoza dveří. Byl to rozespalej manažer, kterýho hlasitá televize probudila. "Ok, ok," křikl Bill a začal se shánět po dálkovym ovládání. Zatímco se Bill horečně rozhlížel po dálkáči, já jsem pomalu vstala ze země, vrávoravě obešla postel a lehla si na svojí půlku. Bill konečně objevil dálkový ovládání zapadlí pod postelí a ztišil televizi. "Díky!!" zakřičel manažer a odpotácel se zpátky do svojí postele. Bill pohodil ovládání na postel a podíval se na mě. Já jsem už byla zachumlaná pod svojí peřinou a po očku ho pozorovala. Pár minut jsme na sebe jen tak čučeli a potom se tomu začali smát. Ta tam bylo po vášni a vzrušení. Bill si vlezl pod svojí deku a začal sledovat televizi. Chvíli jsem ji sledovala s nim, ale protože jsem jí nerozuměla ani slovo a kvůli alkoholu viděla obrazovku dvakrát a ještě rozmazaně, rozhodla jsme se jít spát. Zavřela jsem víčka a pokoušela se usnout. Místo spánku se do mě ale po chvíli dala hrozná zima a já se začala klepat jak ratlík. "Mě je zimaaaa," zakňučela jsem po pár minutách. Bill se na mě podíval a nadzvedl svojí deku. "Tak pojď ke mě," řekl a zasmál se. Rychle jsem se vybalila ze svý deky a šoupla pod tu jeho. Měl ji krásně vyhřátou narozdíl od té mé. Mile jsem se na Billa usmála a potom si položila hlavu na jeho hrudník. Cítila jsem tlukot jeho srdce a to mě s jemným hlazením po zádech krásně uspávalo. Nakonec jsem upadla do tvrdýho a spokojenýho spánku...
"Dobré ráno," pozdravil mě s velkym úsměvem Bill, když jsem se probudila. "Dobrý," odpověděla jsem mu rozespale a mžouravě se rozhlídla. Byla jsem poměrně dost vykolejená a celkem dlouho mi trvalo, než jsem se vzpamatovala. Protřela jsem si ospalé oči a podívala se na Billa, který se na mě pořád vesele usmíval. Chvilku jsem na něj tupě zírala a všimla si nápadně zarudlýho fleku na jeho krku a matný červený barvy, kterou měl rozmazanou po celý tváři. "Tak se mi zdá, že se Bill včera večer pěkně spustil s nějakou holkou," pomyslela jsem si. Teprv teď jsem si ale uvědomila, že ležim v Billově náručí a pod jeho dekou. "A do řiti. Že bych ta holka byla já?? Já přece včera měla červenej lesk na rtech," problesklo mi hlavou a rychle jsem se snažila vzpomenout si na včerejšek. Nakonec jsem to ale vzdala, protože moje vzpomínky končily někde u soutěže s Tomem v semaforu a potom už následovalo jen černo. "Aaaaaaaaaaaaaaaauuuuuuuuuuuuu," hekla jsem, když jsem se přetočila na záda a chtěla se protáhnout. Jakmile jsem se pohnula, zapraskalo mi bolestivě v zádech. "Sakra!! Co jsem to včera jen dělala??" vykřikla jsem naštvaně, když jsem se pomalu hraba z postele. Při každym sebemenšim pohybu mě všechno hrozně rozbolelo. Bill mě jen mlčky pozoroval a smál se. Podívala jsem se na hodiny. "Čtyři. Hmmmmm, tak se mi zdá, že každej den vstáváme dýl a dýl," zamumlala jsem si pro sebe a pomalym krokem se vydala do koupelny.
"Jo. Určitě jsem to musela bejt já," konstatovala jsem při pohledu do zrcadla, kde jsem zřetelně viděla stejně rozmazanou červenou barvu na svym obličeji. "Doufám, že jsme tady nedělali to co si myslim," mumlala jsem, opatrně ze sebe svlékla spodní prádlo a vlezla si do sprchy. "Ale ne. Určitě nedělali. To bych jinak na sobě neměla spodní prádlo," oddychla jsem si pod proudem horký vody. Pomalu jsem ze sprchy vylezla a začala se sušit. "To snad neni možný, co jsem musela včera večer vyvádět. Vždyť mě všechno bolí třikrát víc než když mě ty bláznivý holky zkopaly," myslela jsem si a opatrně přejížděla ručníkem po svých zádech. S malováním a vyčesáváním kohouta jsem se dneska vůbec neobtěžovala. Rychle jsem si pročesala vlasy a stáhla je do culiku. "Tak už vim, proč ten doktor tak lpěl na tom, abych byla opatrná a zůstala v klidu," pokývala jsem hlavou a sáhla po korzetu od Gustava, kterej mi záda trochu stáhnul a tak jsem se mohla alespoň o něco líp pohybovat. Sáhla jsem po kalhotách a chtěla jsem si je obléct. Po chvilce přemáhání jsem ale zjistila, že to prostě nepude. Tak jsem kalhoty odložila a pokusila se si natáhnout aspoň tričko. Ani to se mi ale nepovedlo. "Teda já jsem ale úplně nemožná. Vždyť se nemůžu ani sama oblíct," posteskla jsem si. "No co. Tak mi holt bude muset pomoct Bill," řekla jsem si a vylezla z koupelny ven. Bill ještě pořád ležel v posteli a zase koukal na televizi. "Pomůžeš mi prosím??" zeptala jsem se ho a natáhla k němu ruku s věcmi. Bill se na mě podíval, přikývl na souhlas a vstal z postele. Zrovna, když ke mě přišel a vzal si z mojí ruky oblečení, někdo zaklepal. "To budou asi kluci," napadlo mě a tak jsem udělala tři kroky ke dveřím a do kořán je rozevřela.
V ten okamžik mě zaslepily blesky z foťáků, který cvakaly jak o život. Ztuhle jsem mžourala na fotografy, kteří nás fotily. Po pár vteřínách jsem se ale vzpamatovala, rychle uskočila a přibouchla dveře. "Tak tohle určitě nebyli kluci," pronesla jsem zděšeně a otočila se na Billa, který tam ztuhle stál jen tak v trenkách a valil překvapeně oči. "Co budeme dělat?? Vždyť nás oba vyfotili ve stejnym pokoji jen ve spodnim prádle!!" dosedla jsem zničeně na postel. "Nic. Nebudeme dělat nic," vzpamatoval se konečně Bill, přistoupil ke mě a klekl si přede mě. "Víš jakou z toho udělaj aféru?? Nechci ti přidělávat problémy," řekla jsem smutně. "Problémy?? Jaký problémy??" zeptal se mě Bill a chytil mojí ruku do svojí. "Jestli to zveřejní, připravim tě o faninky," odpověděla jsem. "To je přece blbost. A i kdyby tak aspoň nebudu muset odepisovat na tolik dopisů," zasmál se Bill. "Cože??" podívala jsem se na něj a začala se smát. "Pojď. Oblíkneme se a půjdem se dolů najíst," řekl Bill, vzal do ruky moje tričko a opatrně mi ho natáhl. Potom mi ještě pomohl obléct kalhoty a pak sám zmizel v koupelně.
Při čekání jsem se natáhla přes postel a přemýšlela. "Teda z toho ale bude akce. Až to naši uviděj, zabijou mě. No.... ale furt lepší když oni, než ty praštěný faninky," dumala jsem v duchu a ani si nevšimla, že Bill už vylezl z koupelny. "Půjdeme??" zeptal se a vytrhl mě tak ze zamyšlení. "Co...jo jdem," odpověděla jsem a pokusila se vstát. Nějak se mi to ale nedařilo a tak mi Bill přiskočil na pomoc. Bafnul mě za ruce a pomohl mi na nohy. "Díky," usmála jsem se na něj mile. Pomalu jsme otevřeli dveře a podívali se, jestli na chodbě někdo neni. Naštěstí bylo všude prázdno. Rychle jsme zamkli pokoj a klusali k výtahu. No klusali. Já jsem se spíš nezdravě ploužila.
Výtah konečně přijel a my do něj nastoupili. V tichosti jsem Billa pozorovala. Měl na sobě černé triko s nějakým nápisem a odrbané džíny. Ani on se tentokrát nenalíčil a nevyčesal si vlasy, což mě celkem překvapilo. Docela se mi ale líbilo jak mu vlhké vlasy prostě splývaly na ramena a nenalíčené oči mě pozorně sledovaly. Sklouzla jsem pohledem na jeho krk, kde se nad lemem trička tyčil poměrně velký rudý kruh. "Do řiti. To si nemoh vzít nějakou mikinu, aby ten flek schoval?? A proč jsem ho vůbec včera tak kousla??" myslela jsem si v duchu a znova se podívala do Billových očí, které se na mě smály. Výtah sebou cuknul na znamení, že jsme už v přízemí. Oba jsme nejdřív vystrčili z výtahu hlavu a rozhlédli se po hale, jestli tam někde nečíhají fotografové. Nikdo tam ale s foťákem nestál a tak jsme se vydali do jídelny.
Vešli jsme dovnitř a hned si všimli kluků, kteří seděli u stolu a něco tam zkoumali. "Co to tady máte??" naklonil se Bill zvědavě Georgovy přes rameno. "Dnešní noviny," zašklebil se Gustav. "O jéje," protočila jsem panenky a šourala se ke stolu. "Copak, copak??" Deš nějakym rozvážnym krokem ne??" rýpnul si do mě hned Martin. "Hele nech si to jo??" hodila jsem po něm vražednej pohled a opatrně dosedla na židli vedle něj. "Všechno mě bolí. Mám pocit jako by mě někdo přejel parnim válcem," postěžovala jsem si hnedka. "No joooooo. A ty se divíš?? Potom co jste tam s Tomem včera dokazovali??" zasmál se hlasitě Martin. "Cože??" podívala jsem se na něj překvapeně. "Ty si to nepamatuješ?? Včera jste tam s Tomem řádili jak blázni. Skákali jste uprostřed parketu, ty jsi mu několikrát vyskočila na záda a dělala si z něj koníčka a všemu jste se hrozně tlemili." připomínal mi Martin. "Ne nepamatuju. Moje paměť končí někde po závodu s panácích," pokrčila jsem rameny a zachytila zvláštní pohled, kterým mě Bill korunoval. "A kde je vůbec Tom??" rozhlídla jsem se kolem sebe. "V pokoji," odpověděl mi Gustav. "To ještě spí??" podívala jsem se na něj překvapeně. "Nejspíš jo. Včera večer toho moc nenaspal," pokrčil Gustav ramenama. "Jakto??" zajímala jsem se. "Ale Bill měl včera večer pravdu když říkal, že Tom dnešní noc stráví s hlavou v záchodě," řekl Georg a všichni jsme se začali smát. "Co tam je tak zajímavýho, že to studujete??" vytrhla jsem se smíchem Martinovy z ruky noviny a podívala se na titulní stránku, kde se tyčil název Blesk, pod ním fotka mě a kluků a pod ní velkej titulek "Tokio Hotel napadeni českými faninkami!!" Roztáhla jsem si noviny na stůl a začala článek číst.
Skupina Tokio Hotel, obdivovaná tisíci faninek, odehrála v pondělí v Praze svůj první veřejný koncert, který se těšil obrovské návštěvnosti a hysterie. "Koncert byl úžasný. Všichni jsme si ho maximálně užili," říká frontmen skupiny Bill Kaulitz (17), který byl po skončení koncertu napaden skupinkou rozvášněných faninek. Sešli jsme se s celou skupinou v jídelně hotelu, kde jsou ubytováni a tam nám v doprovodu svého manažera a dívky (16), která byla důležitou součástí napadení, nám vyprávěli, co se vlastně stalo.
"Po skončení koncertu a autogramiády jsem si potřeboval zavolat a tak jsem bez jedinýho slova odešel ven, protože jsem si myslel, že tam už nikdo nebude. Tam se na mě ale vrhlo asi dvacet faninek a začali ze mě trhat oblečení," začíná vyprávět zpěvák a jemně přitom tiskne ruku dívky (viz. velké foto), která sedí vedle něj. "Snažil jsem se křičet o pomoc, ale nikdo nebyl na blízku, aby mi pomohl. Už jsem si myslel, že mi nikdo nepomůže, když v tom se tam ale objevila Sandra a zahnala je všechny pryč." dořekne a sladce se na Sandru usměje. Ta mu úsměv oplatí a pokračuje ve vyprávění. "Vlastně to byla náhoda, že jsem se tam objevila. Když jsem si všimla toho hloučku a uslyšela Billa jak tam přidušeně křičel o pomoc, začala jsem se tím davem probíjet dopředu. Nejdřív jsem se snažila těm holkám domluvit, ale to je pěkně naštvalo a pořádně mě za to skopaly. Snažila jsem se Billa krýt a proto jsem zchytala tolik kopanců. Potom jsem se ale hrozně naštvala, vstala a jedný holce vrazila takovou pěst, až jsem jí zlomila nos. To ty holky fakt překvapilo a nakonec všechny utekly," směje se opatrně Sandra, protože každý prudší pohyb je pro ni velmi bolestivý. "Hrozně jsme se o Billa báli, když tak najednou zmizel. Ulevilo se nám, když se zjevili v šatně," přikyvuje Tom, o deset minut starší dvojče Billa. "No a nakonec jsme skončili v nemocnici, kde nám doktor, řekl, že budeme v pořádku, ale musíme být alespoň dva týdny v klidu," řekne dívka a něžně stiskne Billovy ruku. "Museli jsme všechny koncerty posunout a tak jsme Sandře nabídli, aby tu s náma zůstala," usměje se zpěvák.
Vypadají jako zamilovaný páreček, ale oba tvrdí, že jsou jen přátelé. Na otázku, v jakém bydlí Sandra pokoji se nám odpovědi nedostalo, ale my jsme se od jednoho z pracovníků hotelu dozvěděli, že sdílí pokoj z Billem, protože jiný už volný nebyl. I když to oba popírají, nejspíš se v kapele rýsuje nový vztah...
Pokračování příště=D