close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Život si nevybírá 18.

15. ledna 2007 v 22:58 | Sandra=) |  ╬Život si nevybíra
Autor: Sandra=)
"Hele, kolik je vůbec hodin??" zeptal se po chvilce Bill. "Je něco málo po osmý," mrkl na hodinky Martin. "Tak to je nejvyšší čas jít se přichystat na tu pařbu ne??" výskl radostně Tom. "To teda jo," přikývl Bill a začal nás všechny hnát z jídelny do výtahu.
"Teda to snad neni možný. Ten se chystá jak nevěsta na svadbu," kroutila jsem nevěřícně hlavou, když byl Bill zavřenej v koupelně už přes půl hodiny. Kluci už dávno seděli nachystaný u nás v pokoji a znuděně přikyvovali. "Hej Bille, vypadni už konečně!!" křikl Tom. "Vždyť už du," řekl Bill a otevřel dveře. "No slááááva. Naše modelka konečně vylezla," ušklíbnul se na něj Tom. "Nech si to," hodil po něm Bill polštář. "Takže už můžu jit dovnitř a taky se nachystat??" otázala jsem se Billa. "Jo jasně. Ale ať ti to netrvá moc dlouho. Nechce se mi čekat," odpověděl mi Bill. "No to si děláš srandu ne??" vyvalil na něj Tom oči. "My tady na tebe čekáme takovou dobu a ty ještě potom řekneš, ať si Sandra pospíší??" kroutil hlavou a musel se u toho smát. Bill jen pokrčil rameny. "Nemusíte tady čekat. Stačí, když na mě počkáte dole v hale. Já jsem za chvilku," řekla jsem mezi dveřma koupelny. "Ok. Tak my počkáme dole," kývnul Bill a všichni se zvedli k odchodu. "Hlavně nezapoňeň zamknout," hodil mi ještě klíče. "Ano mami," zasmála jsem se. "A vem si něco pěknýho," mrknul na mě Tom a zavřel dveře. Přivřela jsem dveře koupelny a začala se přehrabovat ve věcech. Notnou chvíli sem se rozmýšlela, jestli si mám vzít ten super korzet od Toma a nebo radši prádlo od Billa. Nakonec zvítězila souprava od Billa. Nato jsem si natáhla suprový červený tílko s dobrym výstřihem, který mi vybral Georg a k tomu mini sukni od Toma, abych mu udělala radost. "Teda ta mini je fakt mini," zasmála jsem se, když jsem se v ní prohlídla. "Mám ji těsně pod zadek. Je stejná jako ta, co mám doma na představení," konstatovala jsem ještě a vrhla se na make-up. Oči jsem opět obtáhla černou tužkou, opravila řasenku a na rty nanesla skvělej červenej lesk na rty. "Nic se nemá přehánět," řekla jsem si, když jsem se zkontrolovala v zrcadle. "Když jsou rudý rty, chce to decentní líčení na oči a naopak. Jinak bych taky mohla vypadat jak Marilin Manson," kývla jsem a vyšla z pokoje. Pečlivě jsem zamkla a vyrazila k výtahu. Celá ta procedůra mi trvala asi tak deset minut, což mě potěšilo. Sjela jsem výtahem dolů.
Kluci netrpělivě stepovali u vchodu a o něčem diskutovali, takže si mě opět zase nevšimli. "Můžem??" houkla jsem jim za zády. Všichni se jak na povel otočili a prohlídli si mě. "Fííííííí, super," zajiskřilo se Tomovy v očích. "Sluší ti to," zhodnotil mě Bill. "Jj moc hezký," přikývl Martin. "Díky. Půjdem už?? Je devět," usmála jsem se sladce. "No jasně jdeme. Auto už na nás čeká," přikývl Georg. "Prosíííím," otevřel hlavní dveře Gustav a s hlubokou úklonou mi dal přednost. "Oooo děkuji," usmála jsem se na něj a vyšla ven.
Rychle jsme si všichni zalezli do auta. "Tak kam to bude??" zeptal se řidič. "Nojo. Kam to vlastně bude??" zopakoval Tom a nahodil legrační obličej. "Tak to nevim. Já tu žádný kluby neznám," pokrčila jsem rameny. "Chceme navštívit nějakej klub, ale neznáme to tu," řekl Bill řidiči. "Vim o jednom, kterej je celkem pěknej. Mám vás tam vzit??" zeptal se řidič a Bill kývnul na souhlas. Auto se rozjelo a my z oken tiše pozorovali noční Prahu. No, my. Všichni kromě Toma, kterýho velice upoutal pohled pod moji mini, když jsem měla jednu nohu hozenou přes tu druhou. "Je tam něco zajmavýho??" odtrhla jsem pohled od okýnka a podívala se na Toma. "Co..co..cože??" vykoktal zaskočeně. "Ptám se, jestli je pod mojí sukní něco zajímavýho, že tam pořád tak koukáš," zopakovala jsem mu s klidnou tváří a přitom v sobě dusila hroznej záchvat smíchu. "No...já...ehm," začal koktat Tom, lehounce zrudnul a podíval se do země. To už jsem to ale nevydržela a začala se řehtat na celý kolo a kluci se mnou. "Jaks to udělala??" podíval se na mě zvědavě Tom. "Co myslíš??" nahodila jsem nechápavej výraz. "Jak jsi věděla kam koukám, když ses celou dobu dívala z okna??" vysvětlil mi. "To je praxe. Znám kluky dost dobře nato, abych věděla kam koukaj a navíc mi čučíš na zadek už od chvíle, co jsme vylezli z hotelu," usmála jsem se miloučce. Kluci se zachychotali. "Ta ti to teda natřela," šťouchnul do něj vesele Georg. "Prostě živel," konstatoval Martin a já se na něj zakřenila. "Tak jsme tady!!" řekl řidič a zastavil. Mrkli jsme se z okna a zjistili jsme, že stojíme před celkem rušnym klubem. "Ok, tak vylejzáme," otevřel Tom dveře a vyskočil ven.Jen jak jsme vylezli z auta, stoupli si před nás dva bodyguardi. Silná muzika byla slyšet až venku na chodníku, kde jsme stáli a rozhlíželi se. Nakonec jsme se vydali dovnitř.
Uvnitř to vypadalo pěkně. Byl to takový přiměřeně velký klub s dobře zvolenym stylem vybavení. Bylo tam lidí akorát. Nebylo ani nadměrně narváno a ani poloprázdno. Taneční muzika duněla ze všech stran a já zase začínala mit ten skvělej pocit, kterej mám pokaždý, když jdu do svýho oblíbenýho klubu tancovat. Na parketě se svíjela převážná část lidí, která byla v klubu. Trochu jsem jim záviděla. Při pohledu na jejich tanec mě zamrzelo, že se k nim nemůžu přidat kvůli svým zraněním. "Kam si sednem??" zakřičela jsem. "Támhle!!" křiknul Bill a ukázal na prázdnej box. Kývla jsem na souhlas a začala se k němu opatrně prodírat. "Vypadá to tu pěkně!!" křiknul Tom a zasunul se doprostřed sedačky, která měla typyckej U tvar. "Jj je to gut," křikla jsem na odpověď a sedla si vedle něj. Vedle mě si ještě sednul Bill. Martin s Gustavem se posadili z levé strany a Georg s bodyguardama z té pravé. "Tak co to bude??" zakřičel na nás číšník, kterej nás po chvíli zbystřil a přišel obsloužit. "Já si dám džus s vodkou," křikla jsem a znova se zahleděla na parket. "Ok. Hned to přinesu," zakřičel číšník a odešel. "Tancuješ ráda??" křikl na mě Gustav. "Jo, docela jo," přikývla jsem. "Škoda, že teď nemůžu," dodala jsem rozmrzele. "Tady prosím," podával nám číšník objednaný pití. "Teda to je rychlost," pomyslela jsem si v duchu a s chutí se napila. "Aaaaaaa na tohle se vždycky těšim," usmála jsem se. "Jak se vám to tady líbí??" zakřičela jsem přes celej stůl. "Vypadá to tu pěkně. Podobně jako u nás," houknul Georg. Teda musela jsem uznat, že bavit se při tak hlasitý muzice bylo docela těžký, protože jsme se pořádně neslyšeli a tak měl Martin s překládánim kolikrát problémy a z normálních vět kolikrát vznikly takový nesmysly, že jsme se jim řezali smíchy jak blázni.
Během dvou hodin se to u našeho boxu začalo slušně rojíždět. Pití u nás teklo skoro proudem. Já jsem sice nikdy nijak moc nepila, ale tentokrát jsem ani neměla ponětí, kolik džusů s vodkou jsem vypila. Kluci pili každej něco jinýho a po každý skleničce byli veselejší a veselejší. Nejvíc to padalo do Toma a Martina, nejmíň do Gustava a Billa. Já se držela v takový přiměřený normě. Nechtěla jsem se opít úplně, protože potom je člověk fakt mimo a dělá hnusný věci. Několikrát se u našeho boxu zastavili faninky a chtěli podpisy. Ani jednou mi neuniknuly jejich zvědavé, bodavé a závistivé pohledy, kterými mě pokaždý zasypaly, když viděly jak se skvěle vybavuju s klukama. Kolem půlnoci se u našeho boxu zjevilo několik holek, který taky zaručeně patřili mezi jejich faninky. Zeptaly se kluků, jestli s nima nepůjdou tancovat. Jak jsem pochopila z předešlýho rozhovoru, ani jeden z nich tanci zrovna dvakrát neholduje a ani to moc neumí. Myslela jsem si, že je odmítnou, ale protože byly už celekem slušně zlitý, všichni přikývli a šli. Nakone jsem v boxu osiřela z bodyguardama a Billem, kterej tanec odmítl s výmluvou na svoje zranění. Byla jsem ráda, že tam se mnou zůstal, i když tím naše koncverzace uvázla, protože bez Martina jsme se zrovna dvakrát dobře nedomluvili. A né že by jsme se o to nepokoušeli. Chvíli jsme si šeptali do uší, aby jsme nemuseli pořád křičet, ale po pěti minutách jsme usoudili, že je to zbytečný. Nakonec jsme chvilku konverzovali stylem malování na ubrousek. To nám ale taky dlouho nevydrželo, protože neni moc témat, který se daj dobře nakreslit.
"Nepůjdem na chvíli ven??" pošeptal mi po chvíli mlčení Bill do ucha. Moc jsem mu ale nerozuměla a tak se mi to pokusil nakreslit. Chvíli jsem obrázek na ubrousku zkoumala a když jsem ho konečně pochopila, kývla jsem na souhlas. Bill řekl rychle něco bodyguardům a vysoukal se z boxu. Ty k mému překvapení zůstali sedět na místě a nešli s náma. Když jsme vylezli ven před klub, ulevilo se mi. "Aspoň trocha klidu," řekl Bill a usmál se. Přikývla jsem na souhlas, protže tohle jsem mu rozuměla. "Brrr," otřásla jsem se zimou, protože jsem si uvědomila nepříjemný ochlazení, který během těch pár hoděk nastalo. Bill si toho všimnul, svlíknul si svojí bundu a podal mi ji. "Ale to ne. Nech si ji," řekla jsem a dala mu ji zpátky. Bill se usmál a přehodil mi jí přes ramena. "Bude ti kvůli mě zima," řekla jsem a usmála se. "Nebude," odpověděl mi Bill a rozhlídnul se kolem sebe. Kromě několika dost opilejch lidí, kteří postávali kolem klubu a projíždějících aut po silnici nebyla kolem nás ani noha. V naprostý tichosti jsme se začali procházet. Museli jsme vypadat docela legračně, protože jsme se díky vypitýmu alkoholu oba trochu motali a tak jsme do sebe neustále vráželi. Pokaždý, když jsme do sebe narazili, podívali jsme se na sebe a zasmáli se tomu. Po hvíli chůze jsme se zastavili. Podívala jsem se na Billa a zjistila, že má po rukách husí kůži. "Teda to, že alkohol zahřívá je pěknej kec," pomyslela jsem si v duchu a svlíkla si jeho bundu. "Na, vem si ji," podala jsem mu ji. "Jen si jí vem!!" dodala jsem, když chtěl Bill začít něco namítat. Neochotně si ji na sebe natáhl. "A co ty??" podíval se na mě. "Já tohle," řekla jsem, stoupla si přímo k němu a obejmula ho tak, že jsem si celý svoje ruce schovala k němu pod bundu. "Ahaaaa," zasmál se Bill a já na něj. Nějakou dobu jsme tam jen tak postávali, čučeli na sebe a vzájemně se hřáli. Najednou se ke mě Bill schýbnul a chtěl mě políbit. Lehce se dotkl mých rtů a měl v plánu pokračovat. Já jsem se ale odtáhla. "Měli by jsme jít dovnitř," řekla jsem a miloučce se na něj usmála. "Ok," přikývnul mi a tak jsme se vydali spátky do klubu.
Pokračování příště=D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama