Autor: Sandra=)
Byla to ruka Toma. Rychle jsem jí chytila a chtěla ji dát pryč, ale nakonec jsem se zarazila a nechala ji tam. Vlastně bylo příjemný, když mě takhle objímal. Úplně jsem tak zapomněla na ten hnusnej horor a v klidu usnula.
"Teeeda to byl ale sen," pronesla jsem potichu, když jsem sebou ve spánku trhla a tak se probudila. "Taková prasárna se může zdát jenom mě," pomyslela jsem si a usmála se, když jsem si vybavila detaily ze svýho snu, ve kterym se mi zdálo, že jsem prožila úžasnej sex s Billem i Tomem najednou. "Měla bych se stydět. Takovýhle sny... ale můžu bejt ráda, že nejsem kluk, protože jinak bych teď po probuzení měla asi menší problém," napadlo mě a začala jsem se smát. Venku svítilo sluníčko a vypadalo to na poměrně teplý den. Rozhlídla jsem se kolem sebe. Jakmile jsem otevřela oči, opět sem čučela do spícího Billova obličeje. Trochu mě ten pohled znervóznil, protože díky Tomovy jsme s Billem měli tváře tak blízko sebe, že jsem mohla lehce cítit jak Bill pokojně oddychoval. Otočila jsem hlavu a podívala se na Toma, který mě pořád objímal. Ve tváři měl spokojený výraz a lehce mi dýchal na zátylek. Podívala jsem se na hodiny a zjistila jsem, že už je zase odpoledne. "No páni, vždyť je půl třetí. Za hodinu a půl začíná rozhovor!!" vypadlo ze mě zděšeně a rychle jsem se začala hrabat z postele. Nechtěla jsem ale kluky vzbudit a tak jsem nejdřív opatrně dala stranou Tomovu ruku. Tom se jen převalil a obejmul polštář. Potom jsem se plíživým pohybem sesula dolů k jejich nohám a teprv pak jsem vstala a zalezla do koupelny.
Během chvilky jsem si vyčistila zuby, trochu se namalovala a učesala. Potom jsem začala dumat, co bych si měla vzít na sebe, abych klukům neudělala ostudu. Nakonec zvítězily nový děravý džíny od Billa, bílej top od Toma a moje milovaný černý síťovaný návleky na ruce, ve kterejch jsem byla ma koncertě. Už jsem chtěla z koupelny vylíst, když v tom jsem si všimla, že se mi začíná slupovat černej lak z nehtů. "No bezva. Takhle tam jit nemůžu," řekla jsem si mrzutě a rozhlídla se po koupelně. Po chvilce pátrání jsem našla Billův odlakovač a několik laků na nehty. Rychle jsem si nehty odlakovala a potom se rozhodovala, jestli mám použít zase černej lak a nebo radši bílej. Nakonec jsem se rozhodla pro kompromis a použila oba laky tím stylem, že jsem si nehty nalakovala na střídačku. Potom jsem začala mávat rukama jako zběsilá a čekala, až lak zaschne.
Když jsem se konečně dočkala, vrátila jsem všechno na svoje místo a vylezla ven. Hodiny ukazovaly něco málo po třetí a kluci pořád tvrdě spali. "Hééééééj, vstááááávat!!" křikla jsem na ně a stoupla si k nohám postele. Nic. "Teda ty spěj jak medvědi," broukla jsem si pro sebe a vylezla si na postel mezi ně. Stála jsem nad nima a přemejšlela jak je vzbudit. Nakonec mě nenapadlo nic lepšího a tak jsem začala na místě zběsile skákat. No, vlastně mě ještě napadlo polejt je studenou vodou, ale to se mi zdálo moc surový. Bill a Tom už téměř nadskakovali deset centimetrů do vzduchu jak jsem se snažila. Konečně se začali probouzet. "Co tu blbneš??" zamumlal rozespale Tom. "Za hodinu začíná první rozhovor," odpověděla jsem mu a dál poskakovala na posteli. Docela mě to začalo bavit. "Cože?? Ale ten přece začíná až ve čtyři," protřel si oči Bill a mrknul na hodiny. "Tři!!" vykřikl, vyskočil rychle z postele a vběhl do koupelny. Tom se mezitím posadil na posteli, pořádně si promnul oči a pozorval mě jak se u toho hopsání bavim. "Tak necháš už toho??" zeptal se mě po chvilce. "Proč??" podívala jsem se na něj a pořád hupsala. "Protože chci spát," zívnul. "Mě to baví," zasmála jsem se a začala skákat ještě víc, aby Tomova madrace pořádně nadskakovala. "Nech toho," řekl Tom. "Ne," smála jsem se. "Nech toho," opakoval mi. "Nee," odporovala jsem mu se smíchem. Chvilku jsme se takhle dohadovali. "Nech toho nebo..." podíval se na mě Tom naoko výhružně. "Nebo co??" zasmála jsem se a pořádně skočila, až Tom poposkočil. "Nebo tohle," řekl Tom, rychle mi chytil ruku a prudce mě stáhnul dolů. Já jsem jen překvapením vykřikla a dopadla na postel a částečně na Toma. "Auuuuuuuu," zavyla jsem, protože mi tím pádem zakřupalo v žebrech. "Dávej pozor," zasyčela jsem na Toma. "Já ti řikal nech toho," usmál se na mě Tom. "Bolí to??" zeptal se mě, když jsem si mnula bolavá žebra. "Už ne," usmála jsem se na něj. Teprv teď jsem si uvědomila, že mě Tom drží v náručí a z hodně blízka si koukáme do očí. Vypadal docela roztomile. Chvilku jsme tam tak ztuhle na sebe civěli a potom se Tom začal pomalu přibližovat k mému obličeji.
V tom ale do pokoje vpadnul z koupelny Bill. Oba jsme se lekli a odskočili od sebe. Bill si toho ani nevšiml, protože se horlivě přehraboval v šuplíku a něco hledal. Rychle jsem slezla z postele a začala srovnávat deky. Konečně Bill našel co hledal a otočil se na Toma. "To se ještě válíš v posteli?? Ani ne za půl hodiny to začíná a ještě jsme nejedli," vyštěkl na něj. "Buď v klidu. Stíháme. Mě to totiž v koupelně netrvá tak dlouho jako tobě," zašklebil se na bratra Tom, vyhrabal se z postele a zavřel se v koupelně. Já jsem mezitím doklidila postel a ještě trochu v rozpacích se usmála na Billa, který mě pozoroval. Bill mi úsměv oplatil, mrknul na hodiny a netrpělivě zabušil na dveře koupelny. "Už jdu!!" křikl Tom a vylezl ven. "Můžem jit," otevřel dveře z pokoje a pobídl Billa. Ten rychle vypochodoval, zamknul a už se hnal k výtahu.
"No to je dost, že jste taky dorazili. Už jsme tam pro vás chtěli jit," přivítal nás značně nervózní manažer. "Trochu jsme zaspali no," omlouval se Bill a nabíral si jídlo na tác. "A to jako spolu jo??" rýpnul si hned Martin a všichni se rozesmáli. "No to si piš," mrkla jsem na něj a posadila se ke stolu. Dneska jsem se radši vyhla medovýmu müsli velkym obloukem a vzala si jen ten jogurt a hromadu ovoce. "Hele nechte si ty srandičky na pozdějc. Rychle se najezte, protože za deset minut jsou tady jak na koni," okřikl nás manažer a odpochodoval vyhlížet novináře z Brava. "Proč je tak protivnej??" podívala jsem se tázavě na kluky. "Aaaale to je vždycky, když takhle nestíháme," mávnul rukou Gustav a hrabal něco v mobilu. "Ahaaaa," odpověděla jsem a nacpala si do pusy zbytek banánu.
"Už jsou tady!!" přiřítil se za náma do jídelny manažer. "Takže," začal dávat povely "rozhovor se bude konat tady. Doufám, že jste se dostatečně najedli. Jinak to bude klasickej rozhovor, takže se nemusíš vůbec bát. Prostě jim na všechno odpověz," mrknul na mě a znova odběhl, aby k nám dovedl reportéry. "Ach jo. To je strašný. Se klepu víc než když mám průjem," pronesla jsem a zakousla se do tyčinky. "Uklidni se. To nebude nic hroznýho. My ti kdyžtak poradíme, když nebudeš vědět co odpovědět," smál se na mě Tom. "Jo. Položej několik otázek, udělaj si pár fotek a pudou pryč," přitakal Bill a chytil mě za ruku, která se mi lehce klepala. "Já nesnášim focení," zakňučela jsem a zahodila papírek. Jen jak jsem spolkla zbytek tyčinky, přivedl manažer do jídelny dvě reportérky a fotografa. Pevně jsem stiskla Billovy ruku a vynutila na sobě milej úsměv, kterej ale nejspíš musel vypadat jako neuvěřitelnej škleb, protože byl hrozně křečovitej...
Pokračování příště=D