Autor: Sandra=)
Vyhrabali jsme se všichni ven a rozhlíželi se kolem sebe. Stáli jsme před obrovským nákupním střediskem. Když se k nám přidali dva bodyguardi, vyrazili jsme dovnitř.
Jakmile jsme se ocitli v prostorné hale, všimlo si nás pár holek a už se k nám natěšeně řítili. "No co jsem řikala," pošeptala jsem Martinovi, když se kluci začali horečně podepisovat a fotit se s faninkama. "Radši by ses od nich měla držet dál," pošeptal mi se smíchem Martin. "No to asi jo. Ještě by je mohlo napadnout, že s některým z nich chodim a byly by schopný vyškrábat mi oči," přikývla jsem potichu a v tom mě někdo zatahal za nohavici. Otočila jsem se, ale nikoho jsem neviděla. "Já sem tady," řekl nějaký hlásek. Teprv, když jsem se podívala dolů, zjistila jsem, že u mě stojí malá holčička, má v ruce památník s propiskou a tahá mě za nohavice. "Ahoj zlatíčko. Copak potřebuješ??" zeptala jsem se jí a sedla si opatrně do dřepu, aby na mě nemusela koukat se zvrácenou hlavou. "Podepsala by ses mi prosím??" zeptala se mě ta malá holčička v růžových šatičkách a dvouma culíkama. "Já ale nejsem slavná," usmála jsem se na ní. "Ale si tady s Tokio Hotel," řekla a natáhla ke mě ruku s památníkem. "Já k nim ale nepatřim. Jsem jen jejich... no... kamarádka," vyžbleptala jsem. "To nevadí. Prosííííím," udělala na mě nádhernej kukuč. "Páni ta je ale roztomiloučká," pomyslela jsem si a hezky se na ní usmála. "Tak dobře. Když si to přeješ," řekla jsem a vzala si od ní ten památník. "A jakpak se jmenuješ??" zeptala jsem se jí, když jsem nalistovala prázdnou stránku. "Karin," odpověděla mi. "To je moc hezké jméno," usmála jsem se na ni "jaké máš nejradši zvířátko??" "Pejska," usmála se na mě. Prostě dítě k sežrání. "Pejska??" Taky mám ráda pejsky. Máš doma nějakého??" ptala jsem se jí a začala jsem něco čmárat do památníku. "Ano, máme doma bernardýna Maxe," odpověděla mi. Ještě jsem se podepsala a ukázala jí svůj výtvor. V památníku byl obrázek pejska a u toho věnování "Té nejroztomilejší a nejodvážnější Karin na světě, Sandra=)" "Jéééé, to je hezký. Děkuju," rozzářila se jí očička, když si památník vzala spátky a prohlížela si obrázek. "Ty jsi velká faninka Tokio Hotel??" usmála jsem se na ni. "Jo, velká. Mám jejich plakáty v pokoji a každej den je poslouchám. Mamka si už radši koupila špunty do uší," přikývla mi. "Teda ta nemá chybu. To je prostě úžasný dítě," pomyslela jsem si a mile se na ni usmála. "A chtěla by jsi od nich taky podpisy??" zeptala jsem se jí. "Ano chtěla. A taky bych se s nima chtěla vyfotit, ale je tam plno těch velkejch holek a tak se tam bojím jit, protože by mě mohli ušlapat," sklopila Karin sklamaně oči. "Ty seš ale zlatíčko. Tak víš co?? Já tě k nim vezmu jo??" zasmála jsem se. "Tak jo," přikývla mi nadšeně a tak jsem ji vzala opatrně do náruče a začala se s ní prodírat skrz zástup faninek. "Hej kluci, mám tady pro vás jednu speciální faninku," řekla jsem, když jsem se ke klukům konečně dostala a ukázala jsem jim Karin. "No páni, to je naše faninka??" zeptal se překvapeně Georg. "Jo je to vaše velká faninka. Má vaše plakáty v pokoji a každej den vás poslouchá," řekla jsem se smíchem. "Mamka si už radši koupila špunty do uší," doplnila mě Karin. "Tak to je úžasný," usmál se na ni Bill mile. "Chtěla by váš podpis a vyfotit se s váma," řekla jsem a Karin Billovy podala svůj památník. Všichni se do něj podepsali a nakreslili jí tam nějakou blbost jako je hvězdička, srdíčko, smajlík a podobný kravinky. Potom jí památník znova vrátili a Karin jen zářila štěstím. "Tak a teď se vyfotíme," řekl Gustav. "Kde máš maminku??" zeptala jsem se Karin a ta ukázala prstem přes hlouček lidí na jednu mladou paní, která nás bedlivě pozorovala. "Mamííííííííííí," zakřičela na ni Karin a začala na ni mávat, aby za ní přišla. Paní se k nám hned rozeběhla. "Mamííí, vyfotíš nás??" zaprosila Karin. "No to víš že jo poklade," usmála se na ni máma a vytáhla foťák. "Kde chceš bejt??" mrkla jsem na ni. "Já chci bejt u Toma," řekla sladce. "Hej Tome, je to hlavně tvoje obdivovatelka," zasmála jsem se na Toma. "Tak fajn," řekl Tom a natáhl ke Karin ruce. Ta se mě s radostí pustila a přelezla do náruče Tomovy. Začala jsem ustupovat, aby se mohli vyfotit, když v tom na mě Karin zavolala. "Kam jdeš?? Ty se s náma nebudeš fotit??" hodila na mě smutnej kukuč. "A ty mě na tý fotce chceš??" zeptala jsem se jí. "No jasně." přikývla. "No tak dobře. Kam si mám stoupnout??" usmála jsem se na ní. "Sem vedle mě a Toma," nařídila mi a já poslechla. Nakonec jsme stáli zleva Georg, Tom s Karin v náručí, já, Bill a Gustav. Karin se mě chytila druhou rukou okolo krku a zeširoka se usmála. "Sýr," usmáli jsme se všichni a Karinina maminka nás vyfotila. "Tak a je to," řekla a schovala foťák. Kluci dali Karin na rozloučenou pusu na tvář a pak jsem jí šla vrátit mámě. "Moc vám děkuju. Tohle pro ni byl úžasnej zážitek," děkovala mi její mamka. "To je dobrý. Máte úžasnou dceru. Je hrozně roztomilá. Taky bych chtěla mit jednou takový suprový dítě," odpověděla jsem a usmála se na Karin, která si šťastně prohlížela památníček s podpisama. "Až vyrosteš a budeš si chtít postavit vlastní dům, vzpomeň si na mě a já ti ho navrhnu," mrkla jsem ještě na ni. "Dobře," usmála se na mě sladce. "Tak nashledanou," rozloučila se se mnou její mamka a pomalu odcházela s Karin v náručí. "Ahoj," zamávala mi Karin. "Ahoj," zamávala jsem jí a vrátila se ke klukům, kteří se konečně zbavili faninek. "Teda to byla suprová žába," zasmál se na mě Tom. "No jo, vypadali jste skoro jak rodinka," drcnul do něj Bill a zakřenil se. "Jo a tys tam byl jako super strejda, viď??" zašklebil se na něj Tom. "Hele tak jdem konečně nakupovat ne??" strčil do nich Gustav. "Jo jdem. Za chvíli budou zavírat," odpověděl mu Bill a mrknul na hodiny.
Vyjeli jsme po eskalátorech do prvního patra a kluci mě tam hned zatáhli do jednoho luxusně vypadajícího krámku se spodnim prádlem. "Dobrý den. Co pro vás mohu udělat??" zeptala se nás hned nějaká mladá prodavačka, která mi byla krajně nesympatická, protože už na první pohled vypadala hrozně namyšleně. "No, kdybych sem vlezla sama, vypráskala by mě koštětem," pomyslela jsem si. "Sandro, jakou nosíš velikost??" otočil se na mě Bill. "Co- cože??" vyrušil mě ze zamyšlení. "No jakou nosíš velikost prádla," zopakoval mi Georg. "No ehm kalhotky M a podprdu 80B," dostala jsem ze sebe. "Kde máte tyhle velikosti??" otočil se Bill na prodavačku a ta mu ukázala prstem na několik polic a věšáků. "Dík," odpověděl jí Bill a už mě tam táhnul. "Takže," řekl a posadil mě na gauč, který stál naproti zkušební kabince. "Ty tady počkej a mi ti s klukama něco seženem," rozkázal mi a já jen přikývla. Všichni se jak na povel rozutekli na všechny strany schánět prádlo a já zarytě seděla na gauči a rozhlížela se kolem sebe. Krám byl celkem prostornej a vybavenej drahym nábytkem. Všude okolo vyselo luxusní prádlo všeho druhu. "No vypadá to tu fakt pěkně, ale ta prodavačka je příjemná jak osina v zadku," myslela jsem si a podívala jsem se na tu fuchtli, která mě pečlivě sledovala. "Bllllll," vyplázla jsem na ni jazyk. Prodavačka nahodila pohoršenej výraz, zakroutila hlavou a stočila svůj pohled k časopisu, který měla rozečtený. "Husa," šeptla jsem si a usmála se. V tom se ke mě přihrnuli kluci a každý mi ukazoval jeden set spodního prádla. Bill držel podprsenku s tangama v červenočerné barvě, Georg krajkovanou soupravu v černý barvě, Gustav se pišnil bílorůžovym krajkovym korzetem s tangama, Martin měl tygrovanou podprsenku s tangama a Tom se šklebil nad vyzývavě červenym korzetem s tangama a podvazkama. "Noooo, musim uznat, že máte dobrej vkus," pochválila jsem jejich volby. "No tak se zvedej a šup s tim na sebe," zakřenil se Bill a podal mi svoje prádlo. "Jj. Pořádně si to všechno vyzkoušej a nezapoměň se v tom taky předvíst, ať to můžem zhodnotit," mrknul na mě Tom a taky mi podal svoje prádlo. "To vám tady mám jako dělat módní přehlídku spodního prádla??" zeptala jsem se jich a vstala z gauče. "No jasně," usmál se Gustav a naložil mi do náruče zbytek prádla. Znova jsem se podívala na tu protivnou prodavačku, která mě už zase špehovala. "Tak dobře," řekla jsem najednou a mile se na ni usmála. Ona se na mě nechápavě zadívala, ale to už jsem za sebou zatáhla závěs převlíkací kabinky a začala se převlíkat.
Jako první jsem si na sebe vzala tu bílorůžovou soupravu od Gustava. Natáhla jsem si tanga a opatrně si zapla korzet. Skontrolovala jsem se v zrcadle a potom odtáhla závěs. Kluci seděli rozvalení na gauči a netrpělivě mě vyčkávali. "Fiiiiiiiii," začali pískat, když jsem vylezla ven a začala se okolo nich procházet a různě otáčet jako nějaká modelka na přehlídce. Já sice modelky zrovna dvakrát nemiluju, protože mi přijde úplně vypatlaný jak pořád držej různý diety a vůbec nejedí jen proto, aby vypadaly jak kostry, ale řekla jsem si, že tý blbý prodavačce předvedu pořádnou šou. "Jak andílek," vykřikl Gustav a všichni začali tleskat. Znova jsem zalezla do kabinky a začala se převlíkat do tygrovaný soupravy od Martina. Zase jsem vylezla a tentokrát se okolo nich procházela jako dravá šelma, která hledá kořist. "Plesk," plácnul mě ze srandy přes zadek Martin. "Plesk," s úsměvem jsem mu to vrátila v podobě facky. Kluci se rozhyhňali na celej krám, když se Martin chytil za tvář. Teď jsem si natáhla černou krajkovou soupravu od Georga. "Hmmmmm, divoký...," poznamenal Georg, když jsem se okolo něj mihla. Kluci se znova roztleskali a já se šla převlíct. Tentokrát jsem šáhla po věcech od Billa. Zapla jsem si podprsenku a mrkla se do zrcadla. "Tohle je fakt pěkný," usoudila jsem a chvilku se prohlížela. "Bill má hodně dobrej vkus. Úplně stejnej jako já. Vypadalo by to ale líp, kdybych neměla celý záda a žebra rudofialový," konstatovala jsem, ale to už kluci protestovali, co tam tak dlouho dělám. "Už jdu," křikla jsem a odtáhla závěs. "No úžasný," vydechl Bill a obdivně si mě prohlížel. Chvilku jsem se tam producírovala a potom jsem se vydala zpátky pro poslední model od Toma. Chvíli jsem zkoumala jak ten korzet má vlastně bejt, protože byl dost odvážnej. "Nojo, co bych mohla taky od Toma čekat jinýho," usmála jsem se, když jsem dumala nad podvazkama. "Tohle je taky super souprava, ale leda tak někam na pořádnou párty," usoudila jsem, když jsem se spěšně prohlídla v zrcadle a potom vylezla ven. "Yeeeeeeeeeeeeah," vykřikli kluci a začali tleskat jak o život. "Nebezpečně sexy," pronesl Tom a všichni přikývli na souhlas. "No tak co?? Líbí se ti to, co jsme ti vybrali??" zeptal se mě Bill. "Jo, je to fakt super a všechno mi perfektně sedí," usmála jsem se. "Ok, takže to berem," zašklebil se Bill. "Fajn, ale ty podvazky tu nechávám," zaprotestovala jsem trochu. "A proč?? Vypadáš v nich skvěle," ohradil se hned Tom. "Jo to jo. Připadám si v nich jak štětka. Pod kalhoty se to nosit nedá a kdybych si to vzala pod sukni, budou se mě všichni ptát "Za kolik??" protáhla jsem obličej. "Ale jinak je ta souprava super," dodala jsem ještě a mrkla lehce na Toma. "Tak jo. Běž se oblíct a mi počkáme u pokladny," usmál se Tom a kluci se vydali za prodavačkou, která celý naše představení sledovala s otevřenou pusou.
"Nashledanou," řekla prodavačka, když zabalila náš nákup do tašky a podala ho klukům. "Zbohem," řekla jsem jí a udělala na ní ještě mezi dveřma ksicht. "Tak kam teď?? rozhlídl se po centru Gustav. Teď pudem do dalšího patra. "Ta prodavačka řikala, že jsou tam dobrý krámy," odpověděl mu Bill a všichni jsme vlezli na eskalátory. V druhym patře jsme prolezli pár obchodů, ve kterých jsme koupili několi věcí pro mě, pro Billa a dokonce i kluci se nechali Billovou menší mánií v nákupech zvyklat a každej z nich si něco pořídil. Bodyguardi byli zavaleni taškama a my jsme stáli uprostřed střediska a rozhlíželi se kolem sebe. "Hele, tamhle je krámek s filmama," drcnul do Billa Georg. "No jo vidim. A co??" podíval se tím směrem Bill. "No měli by jsme koupit nějakej ten film ne??" odpověděl mu Georg. "Georg má pravdu. Co kdyby si nás přišel večer máňa skontrolovat??" přitakal mu Tom. "Ok, tak tam pro něco skočíme," přikývnul Bill a vydali jsme se do toho obchodu.
"Tak co vezmem??" ptal se bezradně Gustav, když procházel kolem přecpaných regálů. "Hlavně ne nějakou slaďárnu," zaúpěl Tom. "Co takhle nějakej horor??" navrhl Bill. "A co nějaký péčko??" křikla jsem na ně z legrace přes půlku obchodu a všichni lidi co byly uvnitř se po nás otočily. "Co blbneš??" zacpal mi pusu Martin a dotáh mě spátky ke klukům. "Ty se díváš na péčko??" zeptal se mě překvapeně Gustav. "Jo. Ty snad ne??" opáčila sem na něj s úsměvem. "No...já...někdy," zakoktal se Gustav. "To je jasný, že se každej z nás občas na péčko mrkne," prohlásil směle Tom. "Jak často na něj koukáš??" zeptal se mě zvědavě Georg. "Někdy, když se nudim a nemám na co koukat." odpověděla jsem "ale blbý je, že u toho pokaždý po čtvrt hodině sledování usnu," dodala jsem a pokrčila rameny. Kluci se začali řehtat na celý kolo. "Jak můžeš u péčka usnout??" zeptal se nevěřícně Bill. "Jednoduše. Furt se tam děje to samí a to mě začne po chvíli nudit a tak u toho usnu." odpověděla jsem prostě. "Teda ty seš fakt neuvěřitelná," smál se Martin. "Tak co teda vemem??" zeptal se po chvilce Gustav. "Vezmem tohle," řekl Bill a vzal z regálu nějakej horor. "Hele ale varuju vás předem. Jestli tam budou ty napínavý okamžiky, u kterejch se vždycky tak hrozně leknu tak vám doporučuju sednout si co nejdál ode mě." nahodila jsem vážnej kukuč. "A pročpak??" zeptal se mě u pokladny Tom. "No protože vždycky, když se leknu tak sebou cuknu a někomu ji ubalim," zakřenila jsem se. "Kámoš už kvůli tomu se mnou nechce na horory do kina chodit. Vždycky si potom stěžuje, že je celej pomlácenej a že místo toho, aby se lek tý scény ve filmu, lekne se toho jak se leknu já," dodala jsem, když jsme vylezli z obchodu ven. "Neboj, já tě ochránim," mrknul na mě Tom a strčil mě na eskalátor, po kterym jsme se dostali zpátky do přízemí. Tam se na kluky opět vrhly nějaký faninky. "Hele my zatim dojdem támhle pro pizzu," křikla jsem přes tu hromadu holek na kluky. "Yeah," křiknul na mě zpátky Bill.
"Dvě šunkový pizzy se sýrem ," objednala jsem u pultu. "Tady nebo sebou??" zeptal se mě prodavač. "Sebou," řekla jsem a otočila se na Martina. "Teda já bych nechtěla bejt slavná ani za nic," prohlásila jsem, když jsem skrz prosklený dveře pozorovala podpisující se kluky. "No jo, je to záhul," přikývnul Martin. "Tady to máte slečno," podával mi dvě krabice prodavač. "Danke," řekla jsem a zaplatila. "Hele, ty se do tý němčiny začínáš nějak vžívat ne??" zasmál se Martin, když jsme vyšli ven. "Ani bych neřekla. Proč myslíš??" podívala jsem se na něj nechápavě. "No že jsi právě místo děkuji řekla danke," mrknul na mě Martin. "Vážně??" zastavila jsem se překvapeně. "No fakt," přikývl Martin a dodal "když se budeš tak rychle učit, během těch dvou tejdnů se celkem slušně domluvíš." "To by bylo super. Já jsem na jazyky hrozně tupá, ale už během těch necelejch dvou dnů jsem toho docela dost pochytila a pár věcem už i rozumim," zakřenila jsem se a dala se znova do chůze.
"Tak jste si procvičili zápěstí??" usmála jsem se na kluky, když se konečně dostali za náma ven. "Teda já snad už nikdy neuvidim," promnul si oči Georg. "No jo. Snad nikdy v životě jsem nebyl vyfocenej tolika bleskama," postěžoval si Bill a zalezl do auta, který u nás zastavilo. "Jaká je to pizza??" zeptal se se zájmem Tom. "Šunková se sýrem," odpověděl Martin. "Můžu ochutnat??" natáhl se po krabicích. "Ani nato nemysli," pleskla jsem ho přes ruku a dala krabice na druhou stranu. "Počkej si do hotelu," dodala jsem ještě a zakřenila se na něj. "Ok, ok. Tak počkám no," protáhl Tom a zadíval se ven z okna...
Pokračování příště=D