close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Život si nevybírá 12.

12. ledna 2007 v 21:51 | Sandra=) |  ╬Život si nevybíra
Autor: Sandra=)
Během chvilky jsme byli dole a vylezli jsme ven. Bill se rozhlídnul, znova mě čapnul za ruku a už mě táhnul přes celou halu někam dozadu. Neměla jsem ponětí kam jdeme. Přešli jsme celou halu a vešli do nějakého průchodu, kde bylo spousty dveří a na jeho konci vysel tmavě rudý závěs. Bill závěs odhrnul a vtáhnul mě dovnitř rozlehlé místnosti, která byla plná stolů a židlí. "No jasně, to je hlavní jídelna," trklo mě, když jsem se rozhlídla. Celá jídelna zela prázdnotou až na jeden stůl, u kterého seděl Tom, Gustav, Georg, Martin a jejich manažer. Kluci se cpali a poslouchali, co jim manažer řikal. Vůbec si našeho příchodu nevšimli. Bill mi ukázal na ohromný stůl, který stál u jedné ze stěn a byl plný různého jídla. Potom se k němu vydal a začal si na tác nabírat jídlo. Pomalu jsem ho následovala a zkoumavě si prohlížela, co všechno tam k jídlu bylo. Měli tam všechno možný i nemožný. Bylo tam aspoň dvacet druhů müsly cereálií, ale samozřejmě neměli ty, které jím já. Pak tam byly tuny různýho ovoce, pečiva, sladkostí a něčeho, co jsem nedokázala identifikovat a tak jsem to radši nechala být. Nakonec jsem si vzala misku s medovým müsly, bílej jogurt, banán a jahodovou fit tyčinku, po který se můžu utlouc. Bill už seděl u kluků a ládoval se s nima. Vydala jsem se ke stolu a dívala se pod nohy, abych při svym štěstí nezakopla a s celym tim tácem plnýho jídla se nesložila. "Dobré...ehm...odpoledne," pozdravila jsem a posadila se mezi Gustava a Martina. "No nazdar," odpověděl mi Tom a sjel mě pohledem. "Jakpak jste se vyspinkali??" zeptal se mě a skoumavě si mě prohlížel. "Dobře. Bill ani moc neřádil," řekla jsem a zašklebila se na něj. Kluci se dali okamžitě do smíchu a Tom se málem zadusil cereáliemi, které si právě strčil do pusy. "Cože??" podíval se na mě Tom překvapeně a utíral si poprskané tričko. "Tome, to měl bejt jen vtip," řekl mu se smíchem Bill. "Jo jasně. A já kvůli němu mám Tomovy zbytky z pusy v čaji," pronesl suše manažer a hrnek pro jistotu odstrčil. "Pardon," omluvil se Tom a zasmál se. "To má bejt tvoje snídaně??" podíval se mi nedůvěřivě na tác Martin. "Jo má. Proč??" zeptala jsem se zrovna, když jsem otevřela jogurt, vylyla ho do misky a začala ho promíchávat s müsly. "No já jen, že toho tam moc nemáš. To nevíš, že snídaně je nejdůležitější jídlo za celej den a proto by měla bejt nejbohatší??" začal Martin s přednáškou. "Ale vždyť je nejbohatší. Mám tu všechno co potřebuju," odpověděla jsem se sladkym úsměvem a strčila si první lžíci do pusy. "No fůůůj," vypadlo ze mě v okamžik, kdy jsem to první sousto spolkla. "Vždyť to chutná jak zvratky," pomyslela jsem si v duchu. "Coje?? Nechutná ti to snad??" zeptal se mě s úsměvem Martin. "Ale néé, je to dobrý. Jen jsem rozkousla nějakej oříšek," zalhala jsem a rychle si strčila do pusy další vrchovatou lžíci. "No teda to je ale nechutný. Tohle sníst musim, ale už nikdy si nedám müsly s medem," myslela jsem si potichu a co nejrychlejc to do sebe naházela. Rychle jsem se pak pustila do banánu, abych tu příšernou chuť zahnala. "Takže teda jak jsem už říkal, vaše turné jsem na dva týdny přerušil. Aspoň si můžete trochu odpočinout a porozhlídnout se tady. Co máte vůbec dneska v plánu??" zeptal se manažer. "No až se najíme, chystáme se jet na nákupy," mumlal Bill s plnou pusou. "Ok. Dám vám přistavit auto. A co potom??" vyzvídal dál. "No tak to ještě nevíme. Na večer jsme zatim nic neplánovali." odpověděl Georg. "No fajn. A nechtěli by jste třeba vyrazit do divadla??" navrhl s velkým nadšením manažer. "Eeeee do divadla??" zopakoval Tom a vyměnil si s klukama zhrozené pohledy. "Jo, do divadla. Dneska dávaj muzikál Tři mušketýři," zasnil se manažer. "To je škoda, ale my nemůžeme. Georg úplně zapomněl, že jsme si včera večer zamluvili na dnešek jeden film, kterej chceme zkouknout." řekla jsem rychle. "Aha. A nepočkalo by to až do zejtra?? Dneska je poslední představení," podíval se na mě sklamaně manažer. "Bohužel nepočkalo. O ten film je velkej zájem a zejtra ho musíme vrátit," vymyslela jsem si rychle. "No tak dobře. Tak já tam půjdu sám." řekl nakonec manažer a zvedl se k odchodu. "Jdu vám zařídit to auto," dodal ještě a odešel. "Huráááááááá!!!!" vykřikli kluci zborově a vrhli se na mě. "Zachránila si nás před hroznými muky, do kterých jsme se kvůli Georgovy málem dostali," vykřikl Tom a bouchnul do Georga. "No jo pořád. Jak jsem moch tušit, že chce jit na nějakej muzikál nebo co to řikal??" omlouval se Georg. "No to je už jedno. Naštěstí nás Sandra zachránila!!" objal mě s radostí Bill. "Jak jsi proboha tak rychle přišla na takovou skvělou výmluvu??" zeptal se mě Gustav. "To víš. To jsou leta praxe," zakřenila jsem se. "No Tom sice taky pořád lže, ale tohle by teda nevymyslel," zasmál se Georg a oplatil Tomovy jeho ránu. "Hele tak už pudem ne?? Auto tam už nejspíš bude," řekl Tom a ostatní přikývli. "Ok, jdeme," zavelel Bill a začali jsme se pomalu sbírat od stolu. Ještě jsem od každýho z nich obdržela vděčnou pusu na tvář a potom jsme se už vydali ven před hotel.
Auto tam na nás opravdu už čekalo. Všichni jsme do něj vlezli a Bill mu řekl kam má jet. "Do centra?? Je ti jasný, že jakmile tam vlezeme, budete v obložení faninek??" zeptala jsem se a rozbalila si fit tyčinku, kterou jsem si neopoměla vzít sebou. "S tim se musí počítat," řekl vedle mě sedící Tom, popadl mojí ruku držící tyčinku a pořádně si kousnul. "Hele, ta je moje," osopila jsem se na něj se smíchem. Ten se na mě jen sladce usmál a znova si kousnul. "Hele nech toho. Ještě jednou a uvidíš!" řekla jsem na oko výhružně. Tom se zase jen usmál, chytil mě za ruku a kousnul si tak, že mi v ruce zůstal jenom prázdnej papírek. "Tak tos přehnal. Já tě varovala!" zahodila jsem papírek a vrhla se na Toma. Začali jsme se v jedoucím autě prát. Tom ležel na sedačce, žvýkal mojí tyčinku a přitom se smál. Já jsem napůl ležela na něm a bušila do něj. "Vrať to. Dělej. Vrať to!" křičela jsem na něj a různě do něj šťouchala. Tom se snažil bránit a přitom s těží kousal a polykal tyčinku, které měl plnou pusu. Kluci nás se smíchem pozorovali a jen se vyhýbali případným kopancům, které hrozily, když jsme různě máchali nohama kolem sebe. "Dej mi ji!" vykřikla jsem a praštila Toma lehce do hrudníku. "Fakt ji chceš spátky? Já ti jí dám,"zamumlal Tom, když už převážnou část zkonzumoval. "Jo chci," řekla jsem rozhodně, protože jsem myslela, že si ze mě dělá srandu. "Ok," řekl Tom, chytil mě za ruku a stáhnul mě na sebe. To jsem vůbec nečekala a než jsem se stačila něčeho zachytit, rozplácla jsem se na Tomovy jak moucha na přední sklo. Tom využil mýho překvapení, přitáhl si moji hlavu a začal mě líbat. Než jsem stačila jakkoliv zareagovat, strčil mi jazyk do pusy a předal mi zbytek rožžvýkaný tyčinky. "Fůůůůůj," zašklebla jsem se a štípla Toma do zadku. "Jau," vyjekl Tom a pustil mě. Rychle jsem se posadila a se smíchem spolkla Tomem předžvýkanou tyčinku. Tom se též posadil a mnul si zadek. "Za co??" zeptal se mě a přitom se smál. "To máš za tu rožvejkanou tyčinku," zakřenila jsem se na něj. "Teda vy jste hrozný," řekl se smíchem Gustav. "To se musíte prát zrovna v autě??" doplnil ho Georg. "Ona po mě skočila," řekl se smíchem Tom a ukázal na mě. "No co, neměl mi brát tyčinku," řekla jsem a nahodila nevinej kukuč. "Tak koukám, že ty budeš pěkný třeštidlo," podíval se na mě s úsměvem Martin. "To si piš. A to si ještě nic neviděl!" zakřenila jsem se na něj tajemně. "Hej, už jsme tady," řekl Bill, když auto zastavilo.
Pokračování příště=D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama