Autor: Sandra=)
"To neudělá. Tohle Bill neudělá," blesklo mi okamžitě hlavou. "Nato je moc citlivej. On se nebude jen tak s někym líbat. To prostě neudělá," konstatovala jsem si v duchu a podívala jsem se na Billa. "Tak fajn," řekl Bill jakoby nic a zadíval se na mě. "Cože??" hrklo ve mě. "Vážně to řekl??" vypadlo ze mě překvapeně. "No jasně. Copak?? Nějakej problém??" zašklebil se na mě Georg. "Cože?? Ne to ne. Jen jsem se nad něčím zamyslela," odpověděla jsem rychle a snažila se tak zakrýt původní prokecnutí.
V tom jsem už ale ucítila na svých bokách ruce. Otočila jsem se a v tu chvíli jsem koukala zblízka Billovy do tváře. No koukala. Spíš jsem na něj tupě civěla a nevěděla jsem co si počít. Bill se na mě lehce usmál, naklonil trochu hlavu do strany a začal se svými rty přibližovat k těm mým. Zavřela jsem oči a Billovy rty se jemně dotkli těch mých. To už jsem si ale dodala konečně odvahy, chytila Billa kolem krku a vpila se do jeho úst. Trochu jsem své rty pootevřela a ucítila jsem jak mi Bill jemně vsunul jazyk do úst. Vyšla jsem mu vstříc a naše jazyky se začaly různě proplétat. Kluci mezitím vytáhli mobil a začali odpočítávat deset sekund. Snad ještě nikdy v životě jsem se s nikým tak něžně nelíbala. Pokaždý, když jsem se líbala s nějakym klukem, snažil se mě buď svym jazykem udusit a nebo pro změnu měl snahu mi ten můj ukousnout. Vždycky jsem si pak připadala celá oslintaná a měla jsem silné nutkání otírat si celej obličej. S Billem to bylo ale úplně jiné. Jemně jsme si se svými jazyky pohrávaly a střídavě zkoumali jejich okolí v ústech. "10!!" křikli kluci, ale my nic. "Hej deset!!" poklepal nám na rameno Tom a já se hned odtrhla. "Ježiš ještě si budou myslet, že se mi to zalíbilo," pomyslela jsem si. "No taky že ale docela jo," napadlo mě hned potom. "Se vám to nějak zalíbilo ne??" zeptal se Tom a zaksichtil se na Billa. "Třeba jo. Co ty víš..." zakřenil se na něj Bill a lehce ho plácnul po zádech. "Teda tak mám takovej dojem, že jsem se v Billovy trochu spletla. Když jsem ho viděla schoulenýho a bezmocnýho pod tou haldou faninek, přišel mi hrozně citlivej a zranitelnej, ale teď tady si všímám, že je taky docela divokej a nespoutanej," myslela jsem si v duchu. "No tak radši pokračuj," řekl Tom. "Dobře. Sandro, Pravda či Odvaha??" podíval se na mě šibalským pohledem. "Pravda," řekla jsem nejistě. "Líbilo se to ti nebo ne??" vybalil na mě bez jakýchkoliv servítek. "Eeeee" bylo jediný, co ze mě vypadlo. "Do řiti. To je ale blbec. Se musí ptát zrovna na tohle??" pomyslela jsem si a rychle jsem vybžbleptla "No docela jo. Nebylo to špatný." Bill se zašklebil vesele na Toma a Tom na něj vrhnul zákeřnej pohled. "Ehm Tome?? Pravda či Odvaha??" zeptala jsem se nejistě. "Pravda," odpověděl tvrdě Tom. "Popral nebo pohádal si se už někdy s Billem pro holku??" vypadlo ze mě. "Ne, ještě nikdy. Když se nám líbí stejná holka, necháme na ní, pro koho z nás se rozhodne," řekl už klidně. "No vlastně jednou jsme se spolu přece kvůli holce pohádali a poprali. Vzpomínáš??" vmísil se mu do toho Bill. "Vážně??" podíval se na něj tázavě Tom a zamyslel se. "No jo, vlastně máš pravdu." vzpomněl si najednou. "Tenkrát ve třetí třídě kvůli Mimi," rozesmál se Tom. "Gustave, Pravda či Odvaha??" otočil se už vesele Tom na Gustava. "Hmmm, Odvaha," řekl Gustav. "Tak otevři okno a co nejvíc zakřič Mám ho fakt velkýho!!" zakřenil se na něj Tom. Gustav se bez okolků zvedl, otevřel okno, vyklonil se ven a z plna hrdla zařval "Mám ho faaakt velkýho!!!" Už chtěl zavřít okno, když se mu dostalo z venčí odpovědi. "Tak se pojď s tim svym nádobíčkem předvíst!!" ozvalo se odněkud zespoda. Gustav rychle zalezl a přibouchl okno, div se nevysklilo. Všichni jsme dostali další záchvat smíchu.Když jsme se trochu uklinili, pokračovalo se. "Takže Sandro, Pravda či Odvaha??" zeptal se mě Gustav. "Pravda," kývla jsem. "Dobře. Tak nám pověz, s kolika kluky jsi spala??" usmál se na mě Gustav a všichni se na mě pátravě zadívali. "No...ehm...počkej chvilku," řekla jsem zaskočeně a vybavovala si svoje postelový aférky. "To jich bylo tolik??" zeptal se překvapeně Gustav, když jsem neodpovídala. "Né to nebylo. Co si o mě myslíš??" řekla jsem rychle na obranu. "Se třema," vypálila jsem hned potom. "Hmmm to jde," pokrčil rameny Gustav. "Takže Martine, Pravda či Odvaha??" zadívala jsem se na Martina. "Odvaha," vyskočilo z něj a mě se radostně zablýsklo v očích. "To sem asi neměl..." špitl, když si toho všiml. "Heeeeee takže Martine," řekla jsem pomalu a ďábelsky se usmívala "svlíkni se do spodků a proběhni se tady po hotelu. Pěkně odsud z pokoje až dolů na recepci a potom zase zpátky." zašklebila jsem se zlomyslně. "No jo no. Pěkná odplata..." vydechl Martin a pomalu se začal soukat z věcí.
"Ale nepodváděj. My si tě zkontrolujem po telefonu," řekla jsem, když Martin vylezl na chodbu jen v bowerkách a chystal se vyběhnout. "Ok, ok" řekl a vyrazil. Se smíchem jsme čekali na jeho telefonát z recepce. Asi po pěti minutách zadrnčel telefon. "Prosím??" zvedla jsem ho. "No tak sem tady," ozvalo se ze sluchátka. "dej mi tu recepční," poručila jsem mu. "Aaano, prosím??" ozvalo se nejistě do telefonu. "Dobrý večer. Stojí právě teď před vámi kluk ve spodkách??" zeptala jsem se a potlačovala jsem smích. "No no no aaano. Stojí. Právě sem přiběhl po schodech," řekla rozpačitě. "Dobře děkuji. Pošlete ho zpátky prosím," poděkovala jsem a zavěsila jsem telefon. "Jo!!!" vykřikla jsem a otočila se na kluky. Kluci se rozesmáli a já s nima. Po dalších pěti minutách se do pokoje přiřítil udýchaný Martin. "Tak co?? Jakpak ses paní recepční líbil??" zeptala jsem se se smíchem, když dopadl na gauč a začal se pomalu oblíkat. "No....málem....málem ji kleplo." vydechoval z těžka. "Když jsem tam k ní přeběh a chtěl jsem si zavolat, málem na mě zavolala poldy, protože si myslela, že jsem nějakej úchyl. Tak jsem jí musel vysvětlovat, ž je to jen taková hra." dovyprávěl a dooblíkl se. "A připadal sis u toho jak největší blbec, žejo??" zeptal se ho Georg. Martin přikývl. "Vidíš?? Takhle nějak jsme si připadali s Gustavem, když jsme scháněli ty kalhotky," vydechl Georg."No jo ženská. Koukám, že když si s ní člověk něco začne, pořádně mu to oplatí," povzdychl si Martin a šlehl po mě pomstychtivym pohledem. "Hehe," usmála jsem se rošťácky a pokrčila rameny. "Tome, Pravda či Odvaha??" zeptal se najednou Martin. "Aaaa Odvaha," odpověděl po chvilce Tom, který se neustále rozvaloval po celý šířce postele. "Co kdyby si aspoň na půl minuty zacpal tý miloučký příšeře pusu pořádnym frantíkem??" řekl ledabyle, podíval se na mě a blýsklo se mu v očích. "Tak to dám radši fant," odpověděl mu Tom a všichni se na něj překvapeně podívali. "Proč??" zeptal se nechápavě Martin. "No promiň, ale já svýho bratra líbat nebudu," řekl rozhodně Tom a všichni jsme vybouchli smíchy. "Haha, moc vtipný," ozval se po chvilce smýchu Bill a nahodil jakoby uraženej kukuč. To už mě ale Tom bafnul za ruku a stáhnul k sobě, až se mi ozvali žebra. "Auu," sykla jsem Tomovy do tváře. "Promiň to jsem nechtěl," omluvil se a mile se usmál. "To je dobrý," řekla jsem a úsměv mu oplatila. Tom už ale na nic nečekal a přisál se k mým rtům.
Zavřela jsem oči a škádlila ho tím, že jsem nechtěla jeho jazyk vpustit do mých úst. Po chvilce dobývání jsem ale povolila a pootevřela ústa, do níchž se mi jak velká voda nahrnul Tomův jazyk. Tohle líbání teda vůbec nepřipomínalo to s Billem. S Billem bylo pomalé a nězné, naopak s Tomem bylo rychlé a divoké. Kluci opět kontrolovali ubíhající vteřiny. Mezitím jsme s Tomem divoce smotávali svoje jazyky dohromady a různě se do nich kousali. "Konec!!" křikli kluci a pro jistotu nás od sebe odtrhli, aby jsme zase nepřetahovali jako já s Billem. "Takže Sandro, Pravda či Odvaha??" usmál se na mě vítězně Tom. "Hele, jestli se mě chceš zeptat jaký to bylo tak ti přímo řikám, že ti odpovim stejně jako předtim Billovy a žádný rozdíli v tom dělat nebudu." řekla jsem místo odpovědi. "No, ehm..." Tom se trochu zarazil. Určitě se na to chtěl zeptat.
"Hele já nevim jak vy, ale nejspíš by jsme to měli už pro dnešek zabalit," ozval se najednou Martin a ukázal na hodiny, které ukazovali jednu hodinu ráno. "Nojo, Martin má pravdu. Musíte bejt po tom koncertě dost utahaný a ještě k tomu ta lítačka do nemocnice a tak," přitakala jsem mu. "Jj už to dneska zabalíme," řekl Gustav a zvedl se společně s Martinem a Georgem k odchodu. "Byla to ale prdel dneska," dodal Georg a mrknul na mě. "No tak Tome, zvedni krovky a pojď," otočil se Gustav ve dveřích na Toma, kterej se né a né zvednout. "No jo, vždyť už jdu," zamručel Tom a pomalu se sbíral k odchodu. "Zejtra ale žádný brzký vstávání jasný?? Spí se minimálně do dvou do odpoledne!" křikl za nima Bill. "No to je jasný," odpověděl mu Tom a zadíval se na Gustava. "To platí hlavně pro tebe!!" řekl a zašklebil se. "No jo já vim. Zejtra nebudu takový ranní ptáče," pokrčil rameny Gustav a zasmál se. "Doufám, že ty taky nejsi takovej šílenec jako Gustav a nestáváš brzo," podíval se na mě Bill. "Já a ranní ptáče?? Neblázni. Já bych prospala půl života kdyby to šlo," zakřenila jsem se na něj a vyskočila ještě rychle z postele, abych šla všechny vyprovodit. "Dobrou Martine," řekla jsem a dala mu pusu na dobrou noc. "Dobrou Georgu," dala jsem pusu Georgovy a potom i Gustavovy. "Dobrou," řekli zborově a vydali se do svejch pokojů. "Dobrou Tome," usmála jsem se na Toma a dala mu pusu, když se konečně dohrabal ke dveřím. "Dobrou kočko," usmál se na mě Tom a pusu mi oplatil. Otevřel dveře do svýho pokoje, vlezl do něj a než zavřel, šibalsky na mě mrknul. Usmála jsem se a přibouchla dveře. Otočila jsem se na postel, kde seděl Bill, ale ten tam už nebyl. Uslyšela jsem z koupelny proud vody a tak jsem šla vypnout hifinu, která ještě pořád hrála. Potom jsem se ještě napila vody a začala rozestýlat rozválenou postel.
Když jsem konečně pochopila, co a jak patří, zalezla jsem si na teď už svoji stranu pod svoji deku a usadila se do polosedu. Rozhlížela jsem se po pokoji a přemýšlela jsem. "Stejně tomu všemu nemůžu pořád uvěřit. Je to jako nějakej sen." říkala jsem si v duchu a usmívala se. "Zdá se mi to a nebo se Tomovi líbím??" blesklo mi hlavou po chvilce. "A co Billovi?? Líbím se Billovi??" napadalo mě dál a sama jsem se těm myšlenkám musela smát. "No jasně. Určitě po mě oba šílej. Tomovi se možná líbim, ale jen jako další na seznam a Bill? Ten je mi spíš pořád vděčnej a Toma jenom tak z legrace prudí," konstatovala jsem ve chvíli, kdy Bill vylezl z koupelny. Došel se napít jako předtím já a potom se na mě zadíval. Chvilku jsme na sebe civěli a já měla možnost prohlídnout si ho bez líčidel a tužidla na vlasy. Vypadal úplně obyčejně. Dokonce jsem si poprvý všimla určiřý podoby ve tváři s Tomem. Bill konečně odholal dojít k posteli a vlíst si pod deku nasvojí půlce. Když se uvelebil, krátce jsme se na sebe podívali a začali se smát. Oba jsme si připadali jako když se chystáme na svoje poprvé a nevíme jak dotoho. "Jdem spát??" zeptal se po chvilce Bill, když jsme se uklidnili. "Jo, jdem," odpověděla jsem a teprv potom jsem si uvědomila, že jsem mu rozumněla, i když mi to řekl německy. Překvapeně jsme se na sebe podívali a dali se znova do smíchu. Bill sáhl po lampičce, která byla to jediný, co osvětlovalo pokoj a zhasnul ji. Oba jsme se ještě chvilku mleli a hledali pohodlnou polohu. Kvůli zranění jsme to měli dost ztížený. Bill nemohl ležet na břiše a ani na pravém boku, ale pořád na tom byl podstatně líp jak já. Já jsem nemohla ležet ani na zádech ani na jednom z boků. Když jsem se asi po deseti minutách štrachání konečně dostala do polohy, která byla pohodlná a bezbolestná, počkala jsem až se Bill taky nějak složí a pak jsem potichu zašeptala "Dobrou Bille." "Dobrou Sandro," odpověděl mi Bill a já po pár minutách upadla do hlubokýho spánku...
Pokračování příště=D
Hempy olejový extrakt. Tato složka je známá tím, že vytváří lákavou vůni, který přitahuje rybu na háček. Kafrické vápno. Složka stimuluje proces, ryby se cítí hladové a pak hledají kořist. Svalový protein. Tato přísada má silnou vůni, která ovlivňuje čich i těch nejtěžších ryb na ulovení. <a href=https://rybydynamit.com/#8>https://rybydynamit.com/#8</a> Tvrdšími zrnka nenastražuji jenom zcela výjimečně. Měkčí zrnka mají svoje výhody, ale mně vyhovují ta tvrdší ze dvou důvodů. Za prvé, tvrdší zrnka se dají napichovat na háček nebo mimo něj mnoha různými způsoby. Za druhé, tvrdší zrnko mi umožní opakovaný zásek.