Autor: Sandra=)
"No já se picnu. Ta má ale ránu," smála jsem se a pomalu se sbírala ze země. "Teď se nebude muset minimálně měsíc malovat," dosedla jsem z těžka zpátky na lavičku a snažila se trochu uklidnit.
"Tady jseš!!" ozvalo se mi za zádama a když jsem se otočila, čučela jsem na svojí máti. "Ahoj mami," pozdravila jsem ji a posunula se, aby si mohla sednout. "Co se tady stalo?? A proč si mě pozval ředitel??" začala máma hned vyzvídat, ale než jsem jí stačila cokoliv říct, rozevřeli se dveře ředitelny a odtamtud vypochodovala Ingrid a tělocvikářka. "Teda říkejte si co chcete, ale za tenhle pohled to teda stálo," pronesla jsem polohlasně, když Ingrid procházela kolem nás. Ingrid to moc dobře slyšela, ale raději dělala jakoby nic a rychle zmizela. "Ježiš co to bylo??" podívala se na mě nechápavě máma. "Nooooooo, to se teď dozvíš," řekla jsem a vešla do ředitelny, kde nás už čekal říďa.
"Dobrý den paní Stailová," pozdravil říďa máti a podal jí ruku. "Dobrý den," taktéž máma pozdravila a posadila se do nabízeného křesla. Já si dřepla okamžitě vedle ní bez čekání na nějakej pokyn. "Ehm...takže abych začal, že..." vykoktal říďa a usadil se do svého křesla. "No, bylo by to nejlepší," odpověděla mu máma a já se hryzla do jazyka, abych se nezačala smát. "No, eh, jistě. Takže tedy paní Stailová, pozval jsem si vás sem kvůli vaší dceři," začal nejistě říďa. "Tak to je snad jasné že kvůli Sandře ne?? Těžko by jste si mě pozval kvůli našemu psovi," skočila mu do toho hned máma a já měla co dělat, abych nevyprskla smíchy. "Jistě, jistě. Takže jsem si vás pozval, jelikož vaše dcera se dnes poprala s jednou spolužačkou," řekl rychle říďa a nervozně pobubnovával prsty po desce stolu. "Děláte si srandu?? Sandra a prát se??" začala máma a koukala na ředitele jako na blázna. "Ne opravdu si nedělám legraci. Vaše dcera se skutečně dnes poprala a nebylo to poprvé," odpověděl říďa a bylo na něm poznat, že je mou matkou lehce vyvedený z míry. "To je nějaká blbost. Vždyť ona se ani prát neumí...nebo jo??" podívala se na mě máma tázavě a já jsem jen pokrčila rameny. "No, mohu vás ujistit paní Stailová, že vaše dcera se umí prát a to velmi dobře," odpověděl říďa a zadíval se na mě. "Od doby, co nastoupila do této školy se už poprala mnohokrát. Několik dívek vyvázlo jen s modřinami a šrámi, pár jich muselo do nemocnice na zasádrování. Zatím jsem si vás nikdy nezavolal, protože jsem toto chování přikládal změně školy a bydliště, ale dnes už vaše dcera překročila hranice. Abych vám to ale upřesnil. Dnes o tělesné výchově byla vaše dcera profesorkou tělocviku poslána běhat, protože jako při každé této hodině sfaulovala některou ze svých spolužaček," začal vyprávět říďa, ale já jsem mu do toho skočila. "To nebyl žádnej faul!! Jen jsem jí nakopla holení do holeně a ona se skácela k zemi jako kdybych jí tu nohu ukopla," vykřila jsem. "Klid, slečno Stailová," napomenul mě říďa. "Nuže tedy, když vaše dcera podle pokynu profesorky běhala, najednou se vrhla na jednu dívku z vedlejší třídy, kterou opakovaně surově uhodila do obličeje a přivodila jí tak na dvakrát přeražený nos, rozseklý ret a roztržené obočí. Musím se také zmínit, že tato dívka je dcera velmi bohatého muže, který tuto školu významně finančně podporuje a tudíš je jasné, že až se o tomto incidentu dozví, budu mít problémy" pokračoval říďa dál. "Ostatně sama jste viděla práci vaší dcery, když ta dívka odsud odcházela s tělocvikářkou," dodal. "Aha. Takže mi chcete říct, že ta napuchlá paprika, co odtud před chvílí vypochodovala, je dcera nějakýho boháče a takhle opuchlá je proto, že jí Sandra o těláku zmlátila??" zopakovala po něm stručně máma. "Ano, asi tak nějak," kývl ředitel. "Tos jí vážně udělala ty??" otočila se máma na mě a já jen tiše kývla.. "Jen kvůli tomu, že je ta slepice z bohatý rodiny si přece před ní nesednu na prdel," dodala jsem. "No to se mi snad zdá," převrátila máma oči v sloup. "To ale není všechno paní Stailová. Vaše dcera sice zbila slečnu Stefrainovou, ale také vrazila pěstí přihlížejícímu chlapci, který se jí snažil od té dívky odtáhnout a jak jsem se dozvěděl před pár okamžiky, úplně toho samého kluka včera dvakrát porazila na chodbě takovým způsobem, že musel odejít domů, protože se mu udělalo špatně od žaludku a proto také dnes necvičil a byl přítomen na té lavičce," přisadil si říďa. "Takže ty jsi zmlátila i kluka??" podívala se na mě znova máma. "Jenom jsem mu dala pěstí. Neměl se do toho plíst třasořitka," odpověděla jsem jednoduše. "Hmmm, ty máš na všechno odpověď viď..." broukla máma a otočila se zpět na ředitele. "Slečno Stailová, běžte se laskavě převlíct a počkejte na vaši matku venku. Já si tu s ní ještě o něčem promluvím a ona si vás potom odveze domů. Pro dnešek vás na zbytek hodin raději omluvím," podíval se na mě říďa. "Ok," kývla jsem a vypadla z ředitelny.
"Konečně pryč!!" ulevila jsem si, když jsem se převlíkla a vylezla před školu. "Tak jdeme dámo," zavelela mi za zády máma a táhla mě na parkoviště. "Ahoj Petere," pozdravila jsem, když jsem si vlezla do auta. "Nazdar. Tak co vám řekli??" usmál se Peter a vyjel ze zaparkovaného místa. "Nic zvláštního. Jen jsem se právě dozvěděla, že moje dcera je školní rváč," rozhodila máma ironicky rukama. "Cože??" zeptal se Peter a pečlivě sledoval silnici. "Přesně tak. Ředitel si mě zavolal, aby mi oznámil, že moje dcerunka se pravidelně pere, posílá svoje spolužečky do nemocnice na sádry a právě dneska zmlátila dceru nějakýho pracháče," kývla máma. "Takže ty se pereš??" zeptal se mě Peter s úsměvem. "Hmmmmmm," houkla jsem na odpověď. "No prosim. To je jediný, co nato dokáže říct," obrátila máma oči v sloup. "Ale noták. Já bych to neviděl tak černě. No tak se pere a co?? Vždyť to dělá plno lidí," chlácholil mámu Peter. "Třeba já jsem se taky dřív trochu pral," zasmál se. "Jenomže ty seš kluk a ona je holka. Jen kdybys tu holku viděl. Vypadala jak nateklá paprika," nedala se máma. "Nateklá paprika?? Tak to je vážně škoda, že jsem ji neviděl," začal se Peter smát. "No musim uznat, že ten pohled byl dost legrační," připustila máma. "A proč jsi ji vůbec zmlátila??" podíval se na mě Peter ve zpětnym zrcátku. "Měla blbý kecy," odpověděla jsem a vrazil si do uší sluchátka. Během chvilky jsem zase usnula...
Pokračování příště=D