close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Život nebo smrt 8.

20. ledna 2007 v 23:57 | Sandra=) |  ╬Život nebo smrt
Autor: Sandra=)
Jak mě tak táhnul z tribuny pryč, pomalu mě přecházel vztek. Začínala jsem si uvědomovat, že jsem si to teďka pěkně posrala. Za tohle mě určitě pošlou k říďovy a ten to nahlásí máti. "Možná mě i za tohle vylejou," projelo mi hlavou jako blesk. "Tak tohle byl už vrchol všeho!! Okamžitě jdeš k řediteli!!" zapištěla tělocvikářka. "Já vim," kývla jsem. Už jsem byla naprosto klidná. "No to je dobře že to víš! Nechci ani domyslet, co ti na tohle pan ředitel řekne," pištěla rozčileně dál a hnala se pro lékárničku.
"Ehmm, už mě můžete pustit," řekla jsem, když mě tělocvikář táhnul v sevření už dobrejch padesát metrů. "Ne. Radši tě k řediteli dopravim sám a takhle," odpověděl mi tělocvikář. "Zdálo se mi to nebo jsem v jeho hlase zaslechla trochu veselýho tónu??" zbystřila jsem na okamžik. "Já jsem ale už naprosto klidná. Byl to jen takovej menší záchvat zuřivosti..." snažila jsem se mu domluvit. "Tak menší říkáš jo?? Tak to bych nechtěl vidět ten větší... To by ta holka asi potom potřebovala plastiku celýho obličeje a ne jenom nosu," zasmál se profesor. "No nezdálo se mi to. On z toho má fakt legraci!!" došlo mi s úžasem.
"Tak prosim pane řediteli. Tady ji máte," zahlásal tělocvikář, když jsme vlezli do ředitelny. "Je nutné, aby jste ji pořád držel??" zeptal se ředitel. "Neni. Já mu celou cestu řikám, že je to zbytečný. Že jsem už dávno klidná," skočila jsem jim hned do řeči. "Vy radši mlčte slečno Stailová!!" zvýšil na mě říďa hlas. "Ok," kývla jsem a konečně se dostala z tělocvikářova sevření. "Právě jsem se dozvěděl, co se stalo na hřišti," promluvil ke mě říďa, když tělocvikáře poslal pryč. Byl dost rozčilenej, klepaly se mu ruce a i když se snažil mluvit klidně, nešlo mu to. "No totiž," chtěla jsem něco říct. "Ticho!!" vykřikl ředitel a postavil se. "Teď mluvim já, takže od vás nechci slyšet ani slovo!!" křičel na mě. "Fáaajn, stačí jen říct," pokrčila jsem rameny a zmlkla. Ředitel po mě hodil nabroušenej pohled a potom se zadíval z okna. "Vaše tělocvikářka mi zavolala, co se přihodilo a musím vám říci, že jsem neuvěřitelně překvapen, rozzloben a zděšen," začal po chvilce už trochu klidnějšim tónem. "Včera, slečno Stailová, včera jste tu byla a já jsem vás důrazně varoval, že jestli se bude znovu opakovat vaše nepřiměřené chování, zavolám si vaši matku. Je to tak??" otočil se na mě. "Hmmmmmm," zabručela jsem a opřela se o zeď. "A přesto přeze všechno jste se opět porvala!! Hned druhý den po mém varování jste se porvala se slečnou Stefrainovou a jak je vám jistě známo, její otec je velmi vlivný a zámožný muž a štědře sponzoruje tuto školu, takže si umíte představit, jaký mi tu udělá skandál," pokračoval říďa. "Ale aby toho nebylo málo, ne jen že jste zmlátila tu dívku, vy jste dokonce uhodila nějakého kluka jak mi bylo řečeno a to úplně bezdůvodně. Můžete mi to nějak vysvětlit??" zabodl do mě svůj ostrej pohled. Já jsem jen nepřítomně pokrčila rameny. "No jistě. Zase mlčíte," povzdychl si říďa, přešel ke svému stolu a sedl si. "Takže slečno Stailová, jelikož jste už přesáhla všechny meze, volám si vaši matku," řekl, sáhl po telefonu, vyhrabal nějaký číslo a začal ho vytáčet. "Noooo pánové, tak teď jsem v loji," pomyslela jsem si, když se ze sluchátka ozval hlas mojí máti a říďa se s ní začal domlouvat, aby co nejrychleji přijela do školy.
"Takže," řekl říďa když zavěsil "vaše matka tu do hodiny bude," podíval se na mě výtěznym pohledem. "Hmmmm, bezva," zabručela jsem nezáživně a pohrávala si s prstýnkem na prstu. "Vy na ni počkáte před ředitelnou a já si mezitím promluvím s profesory a těmi napadenými žáky," řekl a znovu zvedl sluchátko. "Fajn," řekla jsem a vyšla z kanceláře. Na chodbě hned za dveřmi jsem se rozvalila na lavičku a znuděně čekala. Po chvilce jsem uslyšela nějaké kroky a když jsem vzhlédla, abych zjistila čí jsou, uviděla jsem tělocvikáře s tím dredatym týpkem, kterej si tisknul k oku pytlík s ledem. Rychlym tempem se ke mě přibližovli Nkonec tělocvikář zaklepal na dveře. "Dále," ozval se říďa z poza dveří a tělocvikář vstoupil. Toho kluka nechal stát na chodbě. Než vešel dovnitř za nimi, naše pohledy se na okamžik střetnuly. Ten týpek mě sjížděl pohledem od shora dolů a nápadně často se zastavoval u mýho výstřihu v mikině a na mých nohách v krátkých kraťasech. "Aby ti to oko nevypadlo kyklope," vyplázla jsem na něj jazyk. "No...eh...já," začal koktat, ale to se už otevřeli dveře ředitelny a tělocvikář ho vtáhnul dovnitř. "Teda to je ale magor," pomyslela jsem si v duchu a musela jsem se začít smát, když jsem si ho vybavila s tim pytlikem na oku. Asi za deset minut odtamtud vypadli a dali se na odchod. Ten týpek se na mě asi ještě dvakrát otočil, ale já jsem ho vždycky korunovala mrazivym pohledem. Jen jak oba zmizeli v nedohlednu, vyřítila se z poza rohu tělocvikářka s Ingrid. Jen jak se dostaly do mojí blízkosti, začala jsem se neuvěřitelně smát. Ingrid měla oblepený nos sádrou, přelepené obočí a po celém obličeji byla nateklá a rudá. "Můžete mi říct, co je tady k smíchu??" vyjela na mě okamžitě tělocvikářka. "Hahaha....když....hahaha....ona.....hahaha......vypadá....hahaha...... jak.....hahaha....přezrálý..... hahaha..... rajče.... haha," řehtala jsem se na celý kolo a ukazovala na Ingrid, která vypadala, že každou chvilku bouchne vzteky. "No to si snad nemyslíte vážně??" koulela tělocvikářka očima. "Hahaha," smála jsem se dál a nebyla jsem schopná ani slova. "Pojďte si dál," zavolal říďa a tělocvikářka vešla dovnitř. Ingrid zůstla semnou na chodbě jako předtim ten kluk. "Hahaha....rajče a kyklop....hahaha.....teď se k sobě náramně hodíte...," dostávala jsem pomalu ze sebe a stírala si z tváří slzy smíchu. "jen počkej ty hnusná mrcho. Ťeď ti to pořádně zavařim," šišlala Ingrid kvůli rozseknuténu rtu a napuchlým tvářím. "No jasně!!" vykřikla jsem a sesula se z lavičky na zem jak jsem se šíleně smála tomu jejímu šišlání. Ingrid ještě víc zrudla a chtěla mi něco říct, ale to už si ji taky pozvali k řediteli.
Pokračování příště=D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama