close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Život nebo smrt 5.

17. ledna 2007 v 23:28 | Sandra=) |  ╬Život nebo smrt
Autor: Sandra=)
"Aaaaaaa ještě chvilkuuuuuu," zamručela jsem a típla zvonící mobil, kde mi vyřvával na plný pecky budík. "Čtyři a já šla spát před hodinou a půl," zamžourala jsem na mobil, hodila ho někam na postel, převrátila jsem se na druhej bok a znova usnula.
"Sakrááááá!!" vykřikla jsem, když jsem se probudila. "Sakra, sakra, sakra, kolik je hodin??" začala jsem zuřivě máchat okolo sebe rukama a hledala jsem svůj mobil. "Třičtvrtě na pět!!" křikla jsem zděšeně, rychle jsem vyskočila z postele, popadla nějaký věci a vřítila jsem se do koupelny. Tam jsem se rychle opláchla, vyčistila si zuby, pár tahy na sebe prskla řasenku, navlíkla jsem na sebe věci a pročesala si vlasy. Potom jsem vypálila po schodech dolů dokuchyně a přitom jsem si vlasy šmodrchala do drdolu. Rychle jsem vyhrabala cereálie, nasypala jsem je do misky, nešikovně je zalila mlíkem a velkou rychlostí jsem je do sebe začala házet. Pomalu jsem je ani nestíhala kousat.
Odstrčila jsem od sebe prázdnou misku a hrábla po baťohu. "Kruci, nechala jsem baťoh nahoře!!" vykřikla jsem a bleskově se pro něj rozeběhla. Schody jsem brala doslova po třech. Vletěla jsem do pokoje a začala se shánět po báglu. "Pod postelí!!" vzpomněla jsem si po chvilce, rychle jsem ho vylovila a už se triskem hnala dolů. Během vteřiny jsem si nazula boty a vypálila jsem ze dveří jak blesk. Neměla jsem čas začít štrachat klíče a tak jsem branku bez rozmyšlení přeskočila, což byl můj dosavadní největší sportovní rekord a už jsem se hnala k autobusu, kterej už stál na kraji dlouhý ulice. Měla jsem kliku, protože autobusák mě od vidění znal a věděl, že tady každý ráno nastupuju a když jsem tu tentokrát nebyla, napadlo ho, že jsem se nejspíš spozdila a tak na mě chvilku počkal.
V rychlosti jsem naskočila do busu a ten se okamžitě rozjel. Udýchaně jsem se usadila na svoje obvyklý místo a tam jsem z hluboka vydechovala. Když jsem se po chvilce uklidnila, strčila jsem si do uší sluchátka, zapla iPod a těsně před další zastávkou jsem usnula.Vzbudila jsem se až u školy. Teda spíš mě probudil autobusák, protože všichni už vystoupili a já tam pořád spokojeně pochrupovala. "Stávat!! Už jste ve škole," cloumal se mnou řidič a vytrhl mi sluchátka z uší. "Co...jo...ehm...jasně," vzbudila jsem se a rozespale koktala. Pomalu jsem se vyhrabala z autobusu a ploužila jsem se do třídy. Na velkym dvoře, kterej byl plnej lidí ze školy, jsem se ale zarazila, protože mě něco pořád škrábalo na krku. "No dopytle, coto mám vůbec na sobě??" dumala jsem, když jsem si prohlídla svoje oblečení. "No jasně. To je moje tílko, akorát ho mám obráceně..." trklo mě po chvilce zkoumání podivnýho svršku. Bez řečí jsem schodila ze zad bágl a tílko jsem si stáhla. Vůbec jsem neřešila, že stojim uprostřed dvora a všichni na mě civěj. "Noco. Když jsem se mohla na svý bejvalý škole převlíkat s klukama v jedný šatně tak tohle jejich očumování mě fakt nerozhází," pomyslela jsem si, když kluci začali pískat a nadšeně povykovat. Srovnala jsem tílko, znova si ho natáhla, popadla jsem baťoh a bez mrknutí oka se vydala do třídy.
Vešla jsem dovnitř třídy a s radostí zjistila, že kromě jedný šprtky tam nikdo neni. Praštila jsem sebou do svojí lavice a rozevřela bágl. "Kruci, já si zapomněla prohodit učení," zaklela jsem, když jsem zjistila, že mám učebnice a sešity ze včerejška. "No to je jedno. Tak dnešek prospim," konstatovala jsem a bágl hodila vedle sebe na zem. Nohy jsem si jako obvykle hodila na vedlejší židli a znova jsem si do uší vrazila sluchátka. Zavřela jsem oči a v klídku poslouchala muziku. Během několika minut jsem usnula. První tři hodiny jsme měli francoužtinu, kterou vyučuje taková malá a nervózní profesorka. Jakmile zjistila, že spim, rozkázala celý třídě, aby se mě ani neopovážili vzbudit, jinak dostanou plno domácích úkolů navíc. Byla hrozně ráda, že spim, protože takhle ji aspoň neotravuju...
"Hmmmmmmmmm," vzbudila jsem se asi deset minut před koncem třetí hodiny. Sundala jsem si sluchátka z uší a protáhla jsem se. "Dobré ráno, slečno Stailová," pozdravila mě s úšklebkem prófa. "Dobrý," houkla jsem. "Jaká škoda, že jste se vzbudila až teď, když končíme. Tady na tabuli máte domácí úkol, takže si ho laskavě zapište," řekla s ironickym pohledem. "Hmmm," nahodila jsem otrávenej výraz. "A to ho musim dělat??" podívala jsme se na ni. "No samozřejmě že ano!" zvýšila trochu hlas. "Uvidíme, uvidíme..." pronesla jsem a na kus papíru si naškrábala zadání. "Aaaaa..." začala prófa koktat. "Ano?? Ještě něco??" pozdvihla jsem k ní obočí. "Nic," řekla profesorka. "No proto," usmála jsem se. "Nebuďte drzá, slečinko!!" vypískla prófa. "Chmmm," zasmála jsem se. To už se ale francouštinářka radši sebrala a vypochodovala ze třídy. "Teď máme tělák!!" zakřičela přes třídu Kendy. "Kurva musíš tu tak řvát??" vyjela jsem hned na ni. Kendy okamžitě zmlkla. "No vidíš že to jde," kývla jsem spokojeně hlavou a zvedla se z lavice. Vypochodovala jsem ze třídy na prázdnou chodbu a šourala jsem se do dívčí šatny. "Tělák. Já na něj úplně zapomněla. To bude zase legrace," myslela jsem si v duchu. Nejsem sice zrovna žádnej velkej sportovní nadšenec, ale těláky mám fakt ráda, protože vždycky, když hrajem třeba fotbal nebo basket, pořádně všechny holky sfauluju. Hrozně se mi líbí jak maj po jednom těláku samí modřiny od toho jak jim do žeber vrážim loktama, kopu je holení do holeně a pěstma jim bušim do ramen. Pokaždý se můžu umlátit smíchy, když je vidim jak se po jednom kopanci sesypou k zemi a řvou jak při porodu. "Jsou to slepice. Ty umíraj i když si zloměj nehet," pronesla jsem do ticha a ozvěna v chodbě to roznesla dál.
Rozevřela jsem dveře do šatny a našla svoji skříňku. Nastavila jsem svůj čtyřmístnej kód a začala jsem se převlíkat. Francouštinářka pokaždý končí o deset minut dřív a tak se vždycky seberu a jdu se převlíct jako první, protože nestojim o to, abych se tady pak mačkala mezi zbytkem holek z mojí třídy a ještě tý druhý. Na tělocvik jsme totiž spojený obě třídy dohromady a dělíme se na holky a kluky, což je docela škoda, protože já bych klidně brala tělák s klukama. Maj ho mnohem záživnější než my. Pomalu jsem si převlíkla svoje volný džíny za hodně krátký upnutý červený kraťasy, tílko za lehkou černou mikinu do pasu, natáhla jsem si potítko, návleky na kotníky a nazula jsem si botasky. Pečlivě jsem si je zavázala a přivřela skříňku. Tenhle ohoz na tělák jsem stvořila podle Fergie z BEP v písničce Shut up, protože se mi fakt líbil. Byl pohodlnej, dobře se v něm pohybovalo a vůbec mi nevadilo, že mi z něj krapet vykukuje zadek, když se třeba ohejbám. Nemám se svojí postavou problém a vůbec mi nevadí ukázat trochu kůže. Nepatřim mezi stydlivý, spíš se řadim mezi ty spontální. Naposled jsem skontrolovala svůj mobil a potom přibouchla skříňku. To už začalo zvonit a tak jsem se začala pakovat ze šatny ven, abych tu nepotkala ty pipky.
Pokračování příště=D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama